Pro volné chvíle
STRÁŽCI MĚSTSKÉHO POŘÁDKU
V PROMĚNÁCH ČASU: 2. ČÁST
Provizorní strážníci, červenec 1866
V návaznosti na předchozí díl se ocitáme
v červenci roku 1866, kdy Brno náhle opustily všechny státní bezpečnostní složky
a městská rada v čele s nově zvoleným starostou Giskrou narychlo rozhodla o najmutí
několika desítek provizorních strážníků,
kteří by zajistili alespoň základní úroveň
bezpečí.
Ve čtvrtek 12. července pak všichni napjatě
očekávali příchod Prusů. Na věžích kostelů
a úřadech visely bílé prapory, aby bylo město
ušetřeno útoku a zbytečného násilí, ale přesto nikdo v tuto chvíli nevěděl, jak se bude
situace vyvíjet dál. Skutečnost naštěstí splnila
optimistická očekávání. Když se nejprve
několik dragounů přesvědčilo, že je vše
v pořádku a stejnou zprávu odjel pruskému
velení oznámit i brněnský starosta osobně,
obnovil se ve městě jeho každodenní obvyklý ruch. Pruský velitel dokonce zajistil vojenské bezpečnostní hlídky, které stejně
jako strážníci dohlížely na kázeň nejen obyvatel, ale i vlastních lidí. Nejednou se toto
opatření osvědčilo, třeba když některý z Prušáků nabyl dojmu, že si v obchodech může
bez placení opatřit cenný dárek na památku,
a snažil se tento argument podpořit svojí
zbraní.
Uplynulo několik týdnů a městská rada byla
zřejmě s prací strážníků velmi spokojena.
Rozhodla totiž pověřit starostu, aby se vypravil do Vídně a přímo u císaře a posléze i na
policejním ministerstvu projednal významnou
změnu. Tedy až Prusové zemskou metropoli
opustí, aby se už neobnovovala činnost
vojenské policejní stráže, ale aby bylo povoleno vytvoření stálé městské bezpečnostní
policie, která by všechny potřebné úkoly převzala.
Vídeňská vláda v těchto plánech nespatřovala žádný problém, protože potřebný
souhlas ihned vydala, ovšem s podmínkou,
že alespoň c. k. policejní ředitelství v Brně
zůstane a bude dále vykonávat některé specifické úkoly.
Radní se tedy ihned pustili do plánování
detailů. Stanovili počet řadových strážníků
na 96, dále čtyři velitele a ředitele, který bude
současně mít úřední hodnost městského
rady. Počty strážníků nebyly určeny jen tak
nahodile. Město bylo tenkrát rozděleno do
čtyř okrsků, a tak pro každý bylo určeno
24 strážníků. Polovina z nich, tedy 12, měla
čtyřiadvacetihodinovou službu, po které
následovalo stejně dlouhé volno, kdy sloužila
druhá polovina mužstva. Radní také rozhodli,
že uniformy dostanou první strážníci ušité
podle vzoru londýnských konstáblů, tedy
tmavé sako a kalhoty, dlouhý černý plášť
a vysoký cylindr s připnutým znakem města.
Co se týká vybavení, měli strážníci hůl, šavli
24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020
Josef Wolf
a pro noční službu i pušku s bodákem. Ručnice pak město zakoupilo přímo u vídeňského četnického pluku.
Služebny byly rozmístěny tak, aby vhodně
pokrývaly každou ze čtyř čtvrtí. První byla přímo v centru na radnici, tedy dnešní Staré radnici. Druhá byla v dnešní Francouzské ulici,
třetí na Nových sadech a čtvrtá na Starobrněnské radnici, která stávala zhruba v místech, kde jsou dnes na Mendlově náměstí
tramvajové ostrůvky. Aby lidé o těchto novinkách věděli, byla ve všech novinách i na informačních deskách uveřejněna zpráva, na kterých místech se služebny nacházejí, a že
budou označeny nápisem Kommunal – Polizei – Wache – Inspektion.
Mezitím proběhl výběr kandidátů na strážníky, kteří museli mít kromě fyzických dispozic
také znalost obou jazyků zemských, tedy
češtiny i němčiny, a být znalí poměrů místních.
Přednost tehdy dostávali poddůstojníci, mimo
jiné proto, že již prošli potřebným výcvikem.
A zvolen byl také ředitel, zkušený profesionál,
s příznačným jménem Josef Wolf.
Mgr. Michal Simandl
■
Fotografie jsou z publikace: Gedenkblätter
der Sicherheits-Polizei Landeshauptstadt
Brűnn vydané v Brně 1906 ke 40. výročí
založení brněnské městské policie.
autoři: Swadosch Rudolf, Szegeda Franz
Strážníci od prosince 1866