Pro volné chvíle

STRÁŽCI MĚSTSKÉHO POŘÁDKU

V PROMĚNÁCH ČASU: 2. ČÁST

Provizorní strážníci, červenec 1866

V návaznosti na předchozí díl se ocitáme

v červenci roku 1866, kdy Brno náhle opustily všechny státní bezpečnostní složky

a městská rada v čele s nově zvoleným starostou Giskrou narychlo rozhodla o najmutí

několika desítek provizorních strážníků,

kteří by zajistili alespoň základní úroveň

bezpečí.

Ve čtvrtek 12. července pak všichni napjatě

očekávali příchod Prusů. Na věžích kostelů

a úřadech visely bílé prapory, aby bylo město

ušetřeno útoku a zbytečného násilí, ale přesto nikdo v tuto chvíli nevěděl, jak se bude

situace vyvíjet dál. Skutečnost naštěstí splnila

optimistická očekávání. Když se nejprve

několik dragounů přesvědčilo, že je vše

v pořádku a stejnou zprávu odjel pruskému

velení oznámit i brněnský starosta osobně,

obnovil se ve městě jeho každodenní obvyklý ruch. Pruský velitel dokonce zajistil vojenské bezpečnostní hlídky, které stejně

jako strážníci dohlížely na kázeň nejen obyvatel, ale i vlastních lidí. Nejednou se toto

opatření osvědčilo, třeba když některý z Prušáků nabyl dojmu, že si v obchodech může

bez placení opatřit cenný dárek na památku,

a snažil se tento argument podpořit svojí

zbraní.

Uplynulo několik týdnů a městská rada byla

zřejmě s prací strážníků velmi spokojena.

Rozhodla totiž pověřit starostu, aby se vypravil do Vídně a přímo u císaře a posléze i na

policejním ministerstvu projednal významnou

změnu. Tedy až Prusové zemskou metropoli

opustí, aby se už neobnovovala činnost

vojenské policejní stráže, ale aby bylo povoleno vytvoření stálé městské bezpečnostní

policie, která by všechny potřebné úkoly převzala.

Vídeňská vláda v těchto plánech nespatřovala žádný problém, protože potřebný

souhlas ihned vydala, ovšem s podmínkou,

že alespoň c. k. policejní ředitelství v Brně

zůstane a bude dále vykonávat některé specifické úkoly.

Radní se tedy ihned pustili do plánování

detailů. Stanovili počet řadových strážníků

na 96, dále čtyři velitele a ředitele, který bude

současně mít úřední hodnost městského

rady. Počty strážníků nebyly určeny jen tak

nahodile. Město bylo tenkrát rozděleno do

čtyř okrsků, a tak pro každý bylo určeno

24 strážníků. Polovina z nich, tedy 12, měla

čtyřiadvacetihodinovou službu, po které

následovalo stejně dlouhé volno, kdy sloužila

druhá polovina mužstva. Radní také rozhodli,

že uniformy dostanou první strážníci ušité

podle vzoru londýnských konstáblů, tedy

tmavé sako a kalhoty, dlouhý černý plášť

a vysoký cylindr s připnutým znakem města.

Co se týká vybavení, měli strážníci hůl, šavli

24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020

Josef Wolf

a pro noční službu i pušku s bodákem. Ručnice pak město zakoupilo přímo u vídeňského četnického pluku.

Služebny byly rozmístěny tak, aby vhodně

pokrývaly každou ze čtyř čtvrtí. První byla přímo v centru na radnici, tedy dnešní Staré radnici. Druhá byla v dnešní Francouzské ulici,

třetí na Nových sadech a čtvrtá na Starobrněnské radnici, která stávala zhruba v místech, kde jsou dnes na Mendlově náměstí

tramvajové ostrůvky. Aby lidé o těchto novinkách věděli, byla ve všech novinách i na informačních deskách uveřejněna zpráva, na kterých místech se služebny nacházejí, a že

budou označeny nápisem Kommunal – Polizei – Wache – Inspektion.

Mezitím proběhl výběr kandidátů na strážníky, kteří museli mít kromě fyzických dispozic

také znalost obou jazyků zemských, tedy

češtiny i němčiny, a být znalí poměrů místních.

Přednost tehdy dostávali poddůstojníci, mimo

jiné proto, že již prošli potřebným výcvikem.

A zvolen byl také ředitel, zkušený profesionál,

s příznačným jménem Josef Wolf.

Mgr. Michal Simandl

■

Fotografie jsou z publikace: Gedenkblätter

der Sicherheits-Polizei Landeshauptstadt

Brűnn vydané v Brně 1906 ke 40. výročí

založení brněnské městské policie.

autoři: Swadosch Rudolf, Szegeda Franz

Strážníci od prosince 1866