Rozhovor
MILOSLAVA BERNÁTKOVÁ:
I V PĚTADEVADESÁTI JSEM HRDÁ SOKOLKA
Miloslava Bernátková
rozená Bambuchová, se narodila 6. května 1925 v Brně. Školní docházku začala
1. září 1933 v Křenové ulici a po ukončení
měšťanské školy absolvovala odbornou
školu pro ženská povolání. V září 1939
nastoupila do prvního zaměstnání,
během války byla totálně nasazena jako
dělnice. V roce 1945 se provdala za Jiřího
Bernátka, člena České strany národně
socialistické a aktivního organizátora
společenského dění. V roce 1947 se jim
narodil první syn Miloslav (zemřel v roce
2014) a v roce 1954 druhý syn Tomáš.
V roce 1997 ovdověla. Celý svůj život
zasvětila sokolské myšlence. Ať už jako
cvičící sokolka, nebo jako cvičitelka
i v době normalizační. V roce 1979 uspořádala například v Brně u příležitosti
Mezinárodního roku dítěte ukázkové cvičení rodičů a dětí. A právě práci s mládeží
zůstala věrná i po obnovení sokolské
činnosti po roce 1989. V Sokole Brno I
byla v letech 1991–1995 vedoucí nejmladšího žactva a začala se podílet i na
vedení sokolské Věrné gardy. Aktivně
se také účastnila setkání a sletů, u nás
i v zahraničí. V roce 1990 navštívila
v doprovodu syna Tomáše sokolský slet
v Paříži, v roce 1995 byla v Torontu na
X. všesokolském sletu župy kanadské.
Za svoji aktivitu byla mnohokrát oceněna. Nejvíce si váží Medaile Československé obce sokolské za celoživotní činnost. V současné době stále sleduje
zajímavé sokolské aktivity a lituje, že se
nemohla účastnit XVI. všesokolského
sletu v Praze. Televizní přenosy ji dojaly
k slzám. Radost jí dělá také syn Tomáš
a vnuk Tomáš s přítelkyní Anetou a také
každá výhra hokejové Komety i dobře
vyluštěná křížovka. Smlsne si na sladkém
a ráda má i smažený řízek, který jí připravuje její syn – vyučený kuchař. Každý
den s ním hraje žolíka a někdy ho prý
i nechá vyhrát.
Když jsem se probíral všemi těmi fotkami,
novinovými výstřižky i osobními poznámkami, které jsem jako podklad k tomuto
rozhovoru s paní Bernátkovou od jejího
mladšího syna Tomáše dostal, teprve jsem
si uvědomil, jaký životní příběh mám před
sebou. Paní Bernátkovou jsem znal jen
z letmých setkání v klubu Šelepka, kterou
její starší syn Miloslav na jaře 1969 založil,
a kam chodívala na některé z akcí. Tam
jsme se také setkali třeba při oslavě narozenin gymnastické olympijské vítězky
z roku 1948 Věry Růžičkové. Na oslavu se
sjela řada významných sportovců včetně
Věry Čáslavské, ale teprve při pohledu na
fotografie z té akce se mi vybavilo, jak si
paní Bernátková měla se všemi co říct a jak
ji respektovali. A tak se náš telefonický rozhovor, ze známých důvodů jsem k ní domů
na Cihlářskou ulici nejel, začal sportem.
Vy sama jste aktivně
sportovala?
Už od tří let. Dodnes si schovávám svoji
první průkazku, kterou mi vystavili v říjnu
1928 a je na ní jméno Miluška Bambuchová.
Byla jsem tehdy nejmladší žákyně zapsaná
v Sokole Brno v Černovicích. Na průkazce
je taky napsáno: „v žactvě sokolském
setrváš do 14. roku. Pak vstoupíš do dorostu
a ve svém 18. roce staneš se členem velké
rodiny sokolské.“ A tak to bylo.
Pozn. autora: Zajímavostí je, že průkazku
tříleté Milušce podepsal tehdejší starosta
Sokola Brno IV Albert Havlík, který má od
roku 1992 pamětní desku na budově školy
v dnešní Štolcově ulici. Právě tam v roce
1919 sokolskou jednotu spoluzakládal a stal
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020
Se synem Milošem v roce 1948
se jejím prvním předsedou. Po druhé světové válce vstoupil do národně socialistické
strany a stal se brněnským zastupitelem,
což se mu po roce 1948 stalo osudným.
Kombinace jeho sokolství a zapojení do
politického dění v Brně ho na začátku padesátých let přivedla do kriminálu, kde se
nervově zhroutil. Byl převezen do psychiatrické léčebny a v roce 1952 zde zemřel.
Paní Bernátková z vyprávění rodičů ví, že
mu jako nejmladší sokolka – Miluška Bambuchová – předávala kytku k narozeninám.
Kdo vás ke cvičení přivedl?
My jsme byli sokolská rodina. Tatínek byl
sokolem už před první světovou válkou ve
Vídni a v Sokole cvičily všechny moje tři starší sestry. Už jako malinkou mě to moc bavilo
a ráda jsem se zúčastňovala cvičení i veřejných vystoupení. Závodila jsem ale i v gymnastice a hrála jsem taky házenou. Dodnes
Se synem po šedesáti letech