Pro volné chvíle
140. VÝROČÍ NAROZENÍ SPISOVATELE
JAROSLAVA MARCHY
Dne 25. května uplyne 140
let od narození významného
moravského spisovatele,
novináře a politika konce 19.
a první poloviny 20. století
Jaroslava Marchy.
Jaroslav Marcha, vlastním
jménem Dominik Nejezchleb,
se narodil v Babicích nad Svitavou v roce 1880. Jako chlapec tvrdě pracoval na hospodářství svých rodičů a po smrti
svého otce sám sedlačil na
rodném gruntu. Chodil pouze
do obecné školy v Babicích,
ale toužil po vzdělání, a tak po
nocích studoval.
Postupně začal přispívat do
novin a časopisů a vydal první
knihy. Jezdil s koňmi a v holínce měl vždy připravenou tužku a list papíru. V roce 1908
se rozloučil s rodnou obcí
a odešel nejprve do Olomouce a v roce 1910 již natrvalo do
Brna. Stal se členem redakce
Moravského venkova, referentem Národních listů
a externím spolupracovníkem
četných novin a časopisů.
Vstoupil do politiky, v roce 1918
se stal za agrární stranu členem ústavodárného Revolučního národního shromáždění,
potom poslanecké sněmovny
a od roku 1935 senátorem až do zrušení senátu v roce 1939.
Intenzivně se podílel na moravském kulturním životě, mimo jiné byl v letech
1936–1941 předsedou Moravského kola
spisovatelů. Jeho přáteli byli mnozí moravští
umělci. Dlouholeté přátelství ho pojilo
s Petrem Bezručem, zachovala se jejich korespondence z let 1941–1954.
Marchovo dílo je inspirováno jeho rodným
krajem a městem Brnem. Napsal více než
20 knih. Psal do posledních chvil svého života, i v dobách, kdy jeho díla nesměla vycházet.
Brnu jsou věnovány zejména knihy Z okna
pokojného domu (1940) a Potopený svět
(1949), který krátce po svém vydání byl
v důsledku změny politické situace stažen
z prodeje. Literárního mistrovství dosáhl ve
svých impresionisticky laděných přírodních
prózách Halali haló (1929) a lyrickém popisu
loveckých zážitků v knihách O zvěři královské
a verbeži ptačí (1931), Zlatá v zelené (1935)
a dalších. Najdeme tam poetické obrazy přírodních krás, lesů i luk, lyrické líčení života
zvěře i ptáků. Marchovou nejznámější knihou
je Ptačí chléb, který se dočkal šesti vydání.
Je to kresba světa venkovských kluků od
školních let až po věk dospělosti, jejich her
a humorných příhod, do kterých proniká
i tvrdý venkovský život a utváří jejich osud.
Poslední část knihy s názvem Kamarádi z lesa
je oslavou těžké práce lesních formanů,
s nimiž autor deset let svážel dříví z babických
lesů na adamovskou pilu.
Ptačí chléb vyšel poprvé v roce 1921 na
podnět autorova přítele, spisovatele Jiřího
Mahena, který k němu napsal předmluvu, ve
které píše: „…Pro celou řadu lidiček mezi
námi bude Vaše knížka osvěžením a duševním svátkem, poněvadž je nás plno, kteří si
šťastné mládí ani představit
nedovedeme. … A Vy najednou takové historie, při nichž
čtenáři zrovna radostí buší
znova krev. Tomu Vás naučily
kopce, Vaše lesy a Vaše rokle,
my toho nedovedeme. A proto nám bude Vaše knížka
dokumentem, který se staví
v knihovně na oči, aby si člověk mohl přečíst něco skutečně svěžího, když je mu
duševně zle...“ Podle jednoho
z příběhů této knihy napsal
Mahen hru Kamarád svobody.
Spisovatel František Kožík
o spisovateli napsal ve svých
vzpomínkách:
V roce 1949 jsem nastoupil
jako dělník v automobilových
závodech v Mladé Boleslavi,
abych poznal práci a lidi.
Vedoucí mé party Josef
Pavlousek měl rád knihy. Byl
neúnavný zlepšovatel, rozuměl kovu i dřevu, cítil, jak mu
dýchá materiál pod rukama.
Všichni ho uznávali. Jednou
jsem se ho zeptal na knihy nejmilejší. Jeho odpověď mě překvapila. „Nejraději mám knihy
Jaroslava Marchy,“ řekl mi.
„Proč? Protože z nich poznávám, že ten člověk má opravdu rád přírodu, všechno co
roste, hlavně stromy.“ A Kožík pokračoval:
„Vím, že Pavlousek měl pravdu.“
Z Marchova díla cítíme úctu a lásku k rodnému kraji, k půdě domova, ke všem živým
tvorům. Poznáváme ctitele přírody, který
v kráse stvoření poznává velebnost a velikost Boží a v úžasu a pokoře se před ní sklání.
A který to, o čem píše, hluboce vnitřně prožil.
Jaroslav Marcha zemřel 29. prosince 1961
a je pochován na brněnském ústředním hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě
v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní
deska od Františka Pokorného a v prosinci
2011, při příležitosti 50. výročí úmrtí, byla odhalena pamětní deska na Alexandrově rozhledně, která se nachází nad údolím Svitavy nedaleko od spisovatelovy rodné obce.
Ing. Zdeněk Laudát
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 21