Rozhovor

v sokolském duchu. Do Sokola sice chodil

jenom Tomáš, ten byl šikovný a bavilo ho

to, spolu jsme byli třeba i na sokolském sletu

v Paříži, kde jsme cvičili společně s další asi

třicítkou Brňanů, ale dobře vím, že i Miloš

ctil sokolské zásady. I když ten sokolský

kroj měl na sobě jenom jako dvouletý.

V úvodu jsme vzpomenuli, že

jste se setkala s mnoha

známými sportovci. Na koho

ráda vzpomínáte?

Vnitřní strana Průkazu žactva československé obce sokolské z roku 1928

si také ráda vzpomínám, jak mně jako osmileté vypůjčili rodiče poprvé kyjovský kroj

a já se v něm mohla pyšnit na sokolských

hodech. To se pak několikrát opakovalo až

do roku 1941, kdy Němci činnost Sokola

zakázali. Začalo se zatýkat a hodně sokolských činovníků bylo odvlečeno do koncentráků. Byl mezi nimi i můj strýc Karel, který

skončil svůj život v dubnu 1942 v Osvětimi.

oživení, vstoupila jsem do odboru Sokol

TJ Zbrojovka, ale obnova Sokola v té původní podobě se ze známých důvodů nepodařila. Na začátku sedmdesátých let jsem kvůli

svým postojům neprošla prověrkami, ale

ani potom jsem na cvičení nezanevřela.

Sokolskému hnutí nepřáli ani

komunisté

To ne, nebyly mu ani dva roky, ale sokolský kroj jsem mu tehdy ušila!

Po skončení války v roce 1945 se po

různých komplikacích sice činnost Sokola

v roce 1946 obnovila a začali jsme se připravovat na XI. všesokolský slet, ale po

únorovém převratu nám bylo jasné, že

dosavadní charakter naší práce končí. A to

se při sletu v červnu 1948 plně potvrdilo.

Atmosféra v Praze na Strahově byla sice

výborná, každý den tam bylo dvě stě tisíc

diváků, ale když jsme pochodovali při průvodu před hlavní tribunou, otočili jsme se

na druhou stranu, sklonili prapory a nevzdali

tak poctu prezidentu Gottwaldovi. To bylo

přijato jako provokace a hned po skončení

průvodu byla řada z nás pozatýkána. Starší

cvičenky měly o mě strach, byla jsem taková

aktivní, ale nezatkli mě a mohla jsem se

vrátit do Brna.

Je pravda, že s vámi na sletu

v Praze byl v roce 1948 váš syn

Miloš?

Miloše jsme znali jako velkého

příznivce brněnského sportu,

ale sokolský kroj si na něm asi

málokdo dovede představit.

Já jsem ale oba dva kluky, mladší syn

Tomáš se narodil v roce 1954, vychovávala

Setkávala jsem se nejen se sportovci. Při

akcích, které pořádal syn Miloš na Šelepce,

bývali všichni naši známí zpěváci, herci

a muzikanti. I politici a další zajímaví lidé.

Ale už v Sokole v Černovicích se mnou cvičil

třeba Vláďa Menšík, se kterým jsem se

setkávala i v Pištělákově souboru, kde jsme

jako děti zpívali. Pravda ale je, že nejvíc přátel a známých mám ze sportu. Třeba s Věrou

Růžičkovou jsme se znaly už z dávné doby,

ale s Věrou Čáslavskou jsem se seznámila

teprve před pár lety. Při našem prvním

setkání jsem si vzpomněla, jak jsem po jejím

vítězství na olympiádě v roce 1968 udělala

všem svým dětem v oddíle na její počest

papírové medaile a odznaky.

Co si přejete ke květnovým

narozeninám?

Přála bych sobě a všem lidem, aby to virové svinstvo co nejdřív pominulo, abychom

ho překonali ve zdraví a aby se lidi chovali

podle těch sokolských ideálů. Jsem ráda,

že se i v této těžké době hodně lidí tak chová. Pomáhají si. Mě ta sokolská myšlenka

nikdy neopustila a i v těch mých pětadevadesáti jsem sokolka. A jsem na to hrdá.

Vladimír Koudelka

■

Znamenalo to pro vás konec

cvičení?

To určitě ne. Já jsem cvičení a sokolským

myšlenkám zůstala věrná. A i když byl v roce

1956 Sokol zrušen úplně, snažila jsem se

sokolství vštěpovat při cvičení v odborech

zejména dětem. Když nastalo v roce 1968

Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 15