Rozhovor
v sokolském duchu. Do Sokola sice chodil
jenom Tomáš, ten byl šikovný a bavilo ho
to, spolu jsme byli třeba i na sokolském sletu
v Paříži, kde jsme cvičili společně s další asi
třicítkou Brňanů, ale dobře vím, že i Miloš
ctil sokolské zásady. I když ten sokolský
kroj měl na sobě jenom jako dvouletý.
V úvodu jsme vzpomenuli, že
jste se setkala s mnoha
známými sportovci. Na koho
ráda vzpomínáte?
Vnitřní strana Průkazu žactva československé obce sokolské z roku 1928
si také ráda vzpomínám, jak mně jako osmileté vypůjčili rodiče poprvé kyjovský kroj
a já se v něm mohla pyšnit na sokolských
hodech. To se pak několikrát opakovalo až
do roku 1941, kdy Němci činnost Sokola
zakázali. Začalo se zatýkat a hodně sokolských činovníků bylo odvlečeno do koncentráků. Byl mezi nimi i můj strýc Karel, který
skončil svůj život v dubnu 1942 v Osvětimi.
oživení, vstoupila jsem do odboru Sokol
TJ Zbrojovka, ale obnova Sokola v té původní podobě se ze známých důvodů nepodařila. Na začátku sedmdesátých let jsem kvůli
svým postojům neprošla prověrkami, ale
ani potom jsem na cvičení nezanevřela.
Sokolskému hnutí nepřáli ani
komunisté
To ne, nebyly mu ani dva roky, ale sokolský kroj jsem mu tehdy ušila!
Po skončení války v roce 1945 se po
různých komplikacích sice činnost Sokola
v roce 1946 obnovila a začali jsme se připravovat na XI. všesokolský slet, ale po
únorovém převratu nám bylo jasné, že
dosavadní charakter naší práce končí. A to
se při sletu v červnu 1948 plně potvrdilo.
Atmosféra v Praze na Strahově byla sice
výborná, každý den tam bylo dvě stě tisíc
diváků, ale když jsme pochodovali při průvodu před hlavní tribunou, otočili jsme se
na druhou stranu, sklonili prapory a nevzdali
tak poctu prezidentu Gottwaldovi. To bylo
přijato jako provokace a hned po skončení
průvodu byla řada z nás pozatýkána. Starší
cvičenky měly o mě strach, byla jsem taková
aktivní, ale nezatkli mě a mohla jsem se
vrátit do Brna.
Je pravda, že s vámi na sletu
v Praze byl v roce 1948 váš syn
Miloš?
Miloše jsme znali jako velkého
příznivce brněnského sportu,
ale sokolský kroj si na něm asi
málokdo dovede představit.
Já jsem ale oba dva kluky, mladší syn
Tomáš se narodil v roce 1954, vychovávala
Setkávala jsem se nejen se sportovci. Při
akcích, které pořádal syn Miloš na Šelepce,
bývali všichni naši známí zpěváci, herci
a muzikanti. I politici a další zajímaví lidé.
Ale už v Sokole v Černovicích se mnou cvičil
třeba Vláďa Menšík, se kterým jsem se
setkávala i v Pištělákově souboru, kde jsme
jako děti zpívali. Pravda ale je, že nejvíc přátel a známých mám ze sportu. Třeba s Věrou
Růžičkovou jsme se znaly už z dávné doby,
ale s Věrou Čáslavskou jsem se seznámila
teprve před pár lety. Při našem prvním
setkání jsem si vzpomněla, jak jsem po jejím
vítězství na olympiádě v roce 1968 udělala
všem svým dětem v oddíle na její počest
papírové medaile a odznaky.
Co si přejete ke květnovým
narozeninám?
Přála bych sobě a všem lidem, aby to virové svinstvo co nejdřív pominulo, abychom
ho překonali ve zdraví a aby se lidi chovali
podle těch sokolských ideálů. Jsem ráda,
že se i v této těžké době hodně lidí tak chová. Pomáhají si. Mě ta sokolská myšlenka
nikdy neopustila a i v těch mých pětadevadesáti jsem sokolka. A jsem na to hrdá.
Vladimír Koudelka
■
Znamenalo to pro vás konec
cvičení?
To určitě ne. Já jsem cvičení a sokolským
myšlenkám zůstala věrná. A i když byl v roce
1956 Sokol zrušen úplně, snažila jsem se
sokolství vštěpovat při cvičení v odborech
zejména dětem. Když nastalo v roce 1968
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 15