Rozhovor v sokolském duchu. Do Sokola sice chodil jenom Tomáš, ten byl šikovný a bavilo ho to, spolu jsme byli třeba i na sokolském sletu v Paříži, kde jsme cvičili společně s další asi třicítkou Brňanů, ale dobře vím, že i Miloš ctil sokolské zásady. I když ten sokolský kroj měl na sobě jenom jako dvouletý.

V úvodu jsme vzpomenuli, že jste se setkala s mnoha známými sportovci. Na koho ráda vzpomínáte?

Vnitřní strana Průkazu žactva československé obce sokolské z roku 1928

si také ráda vzpomínám, jak mně jako osmileté vypůjčili rodiče poprvé kyjovský kroj a já se v něm mohla pyšnit na sokolských hodech. To se pak několikrát opakovalo až do roku 1941, kdy Němci činnost Sokola zakázali. Začalo se zatýkat a hodně sokolských činovníků bylo odvlečeno do koncentráků. Byl mezi nimi i můj strýc Karel, který skončil svůj život v dubnu 1942 v Osvětimi.

oživení, vstoupila jsem do odboru Sokol TJ Zbrojovka, ale obnova Sokola v té původní podobě se ze známých důvodů nepodařila. Na začátku sedmdesátých let jsem kvůli svým postojům neprošla prověrkami, ale ani potom jsem na cvičení nezanevřela.

Sokolskému hnutí nepřáli ani komunisté

To ne, nebyly mu ani dva roky, ale sokolský kroj jsem mu tehdy ušila!

Po skončení války v roce 1945 se po různých komplikacích sice činnost Sokola v roce 1946 obnovila a začali jsme se připravovat na XI. všesokolský slet, ale po únorovém převratu nám bylo jasné, že dosavadní charakter naší práce končí. A to se při sletu v červnu 1948 plně potvrdilo. Atmosféra v Praze na Strahově byla sice výborná, každý den tam bylo dvě stě tisíc diváků, ale když jsme pochodovali při průvodu před hlavní tribunou, otočili jsme se na druhou stranu, sklonili prapory a nevzdali tak poctu prezidentu Gottwaldovi. To bylo přijato jako provokace a hned po skončení průvodu byla řada z nás pozatýkána. Starší cvičenky měly o mě strach, byla jsem taková aktivní, ale nezatkli mě a mohla jsem se vrátit do Brna.

Je pravda, že s vámi na sletu v Praze byl v roce 1948 váš syn Miloš?

Miloše jsme znali jako velkého příznivce brněnského sportu, ale sokolský kroj si na něm asi málokdo dovede představit. Já jsem ale oba dva kluky, mladší syn Tomáš se narodil v roce 1954, vychovávala

Setkávala jsem se nejen se sportovci. Při akcích, které pořádal syn Miloš na Šelepce, bývali všichni naši známí zpěváci, herci a muzikanti. I politici a další zajímaví lidé. Ale už v Sokole v Černovicích se mnou cvičil třeba Vláďa Menšík, se kterým jsem se setkávala i v Pištělákově souboru, kde jsme jako děti zpívali. Pravda ale je, že nejvíc přátel a známých mám ze sportu. Třeba s Věrou Růžičkovou jsme se znaly už z dávné doby, ale s Věrou Čáslavskou jsem se seznámila teprve před pár lety. Při našem prvním setkání jsem si vzpomněla, jak jsem po jejím vítězství na olympiádě v roce 1968 udělala všem svým dětem v oddíle na její počest papírové medaile a odznaky.

Co si přejete ke květnovým narozeninám? Přála bych sobě a všem lidem, aby to virové svinstvo co nejdřív pominulo, abychom ho překonali ve zdraví a aby se lidi chovali podle těch sokolských ideálů. Jsem ráda, že se i v této těžké době hodně lidí tak chová. Pomáhají si. Mě ta sokolská myšlenka nikdy neopustila a i v těch mých pětadevadesáti jsem sokolka. A jsem na to hrdá. Vladimír Koudelka

■

Znamenalo to pro vás konec cvičení? To určitě ne. Já jsem cvičení a sokolským myšlenkám zůstala věrná. A i když byl v roce 1956 Sokol zrušen úplně, snažila jsem se sokolství vštěpovat při cvičení v odborech zejména dětem. Když nastalo v roce 1968 Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 15