Pro volné chvíle

PŘED STO DESETI LETY SE NARODIL OLDŘICH MIKULÁŠEK

Básník Oldřich Mikulášek by 26. května oslavil 110. výročí svého narození. Jeden z nejvýraznějších českých básníků 20. století prožil rozhodující období života v Brně, které se stalo jeho trvalou inspirací. Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově v roce 1910 do skromných poměrů. Jeho otec pracoval jako lampář na železnici. Poté, co v roce 1925 ukončil měšťanskou školu, absolvoval dva roky v gremiální obchodní škole. Po ukončení studií vystřídal nejrůznější zaměstnání. Nejprve pracoval jako fakturista v továrně na cukrovinky, v době cukrovarnické kampaně byl vozopísařem, v cihelně v Újezdci u Přerova pracoval jako správce. Mezi roky 1930 a 1933 pracoval ve Zlíně jako litograf a leptač.  Své myšlenky a postřehy si sám pro sebe zaznamenával už před rokem 1930. Ke své první sbírce veršů Černý bílý ano ne, kterou vydal vlastním nákladem v roce 1931, se však později nehlásil. Pro literární tvorbu nasbíral cenné zkušenosti jako redaktor sportovní rubriky v přerovském časopise Obzor, kde působil až do roku 1937.  V červenci 1937 se společně se svou budoucí manželkou Boženou Hanzlíkovou přestěhoval natrvalo do Brna a nastoupil do redakce Lidových novin. Redakční činnost zde vykonával do doby, než jej během okupace přesunuli do archivu novin. Po druhé světové válce se Mikulášek dostal do redakce deníku Rovnost, odkud po třech letech odešel do Svobodných novin, později přejmenovaných opět na Lidové noviny. V roce 1952 bylo vydávání deníku zastaveno a Mikulášek tak začal pracovat v literární redakci brněnského studia Československého rozhlasu. Jeho manželství s Boženou Hanzlíkovou se v roce 1949 rozpadlo, ale v době, kdy začal pracovat v Československém rozhlase, se seznámil s Věrou Trojanovou, se kterou se později oženil. Věra

Trojanová je spisovatelka, publicistka a bývalá redaktorka Československého rozhlasu v Brně. Před odchodem do důchodu vedla úspěšně redakci v brněnském televizním studiu, kde byla pověřena také výkonem funkce ředitelky. Jejich syn Ondřej Mikulášek, narozený v roce 1953, byl herec, který od devadesátých let působil v Národním divadle Brno a Divadle U stolu.  Do května roku 1964 přispíval Mikulášek jako redaktor do významného časopisu Host do domu, poté se věnoval vlastní tvorbě. O Velikonocích v roce 1967 utrpěl těžký úraz, který zanechal na Mikuláškovi trvalé následky. Po dobu dvaceti měsíců byl upoután na lůžko v brněnské Úrazové nemocnici a stal se invalidním důchodcem. Politické události, změna režimu a osobní tragická zkušenost měly velký dopad na jeho další tvorbu. Kvůli svým politickým postojům a vrácení komunistické legitimace nemohl v sedmdesátých letech veřejně publikovat a umělecky byl tak umlčen. Osudným se Mikuláškovi stal druhý úraz v únoru 1985, na jehož následky o pět měsíců později zemřel ve věku sedmdesáti pěti let. Mikuláškova tvorba odráží jeho silný vztah s rodnou Moravou. Ve své poezii se soustředil na přítomný okamžik, kontrasty mezi životem a smrtí. Sbírky byly ovlivněny politickou atmosférou i jeho fyzickou bolestí po úraze. Po téměř deseti letech od vydání své prvotiny, ke které se nehlásil, představil své hlavní motivy zejména ve sbírkách Marné milování (1940), Křídlovka (1941) a Tráva se raduje (1942). Za sbírku Podle plotu (1946) dokonce získal nejvyšší ocenění v literární soutěži. Utrpení a pocity prázdnoty v kontrastu opojení vínem a tancem zachytil ve sbírce Ortely a milosti (1958). Pohádka o brněnském krokodýlovi, která vyšla v roce 1961, je jeho jediným počinem v dětské tvorbě. V šedesátých a sedmdesátých letech navázal na linii své poezie sbírkami

Svlékání hadů nebo Šokovaná růže, do níž Mikulášek promítl vlastní reakci na události ze srpna 1968. Za vrcholné dílo je považována sbírka Agogh, která vyšla nejprve v cizině a oficiálně později až v roce 1989. Odráží atmosféru doby normalizace, je plná skepse a pesimismu, mnozí považují tuto sbírku za kritiku tehdejší civilizace.  Básník zůstal svému městu věrný do konce života. V Brně prožil čtyřicet sedm let. Místo, kde Mikulášek žil, připomíná pamětní deska s portrétem básníka, která je umístěna na domě číslo 4 v Mášově ulici. V Brně-Starém Lískovci je po Oldřichu Mikuláškovi pojmenoKateřina Kubíková ■ váno náměstí.

POHÁDKA O BRNĚNSKÉM KROKODÝLOVI Oldřich Mikulášek Byl jednou jeden krokodýl a ten přeplaval řeku Nil. A že měl hlad, tak plaval dál, nevečeřel a nesnídal. Chviličku plaval, chvilku lez a v noci chrápal jako pařez. Putoval mořem, přes hory, kde rostou samé brambory, a dostal se až do Brna, kde teče řeka stříbrná. Zprvu byl hodný jako psík a říkali mu jezevčík. Zprvu byl hodný, ale pak probudil se v něm strašný drak a drak, ten přece není hodný, ale naopak. Když plazíval se přes hory, byly mu dobré brambory, teď  poroučel si k snídani holoubky, slípky, krocany a na desátku berana, co bečel smutný do rána, že má být v břichu u draka. Litovali ho, chudáka. K obědu chtěl drak ještě zvlášť strakatou kozu na guláš, a že měl hlad tak veliký, poručil si i knedlíky.

Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 23