Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: SLÉVÁRNA BRATŘI UXOVÉ

Pokaždé mám velkou radost z toho, když se obnovují staré a původní názvy. Mnohdy si to ani neuvědomujeme, ale všechny společenské zvraty ve 20. století si krom jiného vyžádaly také změnu všech možných názvů a pojmenování. Podíváme se proto dnes na jeden brněnský areál, který se ke svému původnímu jménu znovu vrátil. V několika předchozích dílech jsme se zabývali brněnským textilním průmyslem, tedy tím, co z kdysi slavného moravského Manchesteru dodnes v Brně zbylo. Ukázali jsme si nejen několik soukromých vil textilních průmyslníků, jakými je například Skeneho vila na Hybešově ulici, ale i celých textilních areálů, jako tomu bylo v případě Schoellerovy továrny na Cejlu. Byť jsou jména někdejších moravských vlnařů a textilních průmyslníků dávno zavátá časem a sotva dnes vzbuzují při jejich vyslovení takové pocity obdivu, jako tomu bylo kdysi, přesto si troufám říct, že fenomén moravského Manchesteru, který se zde zrodil již koncem 18. století a pokračoval až do století dvacátého, je v podvědomí Brňanů stále silně zakořeněn. Tradice textilního průmyslu byla v Brně skutečně velmi silná a stala se hnacím motorem dalších výrobních a řemeslných činností, které byly na textilní areály napojeny. Brno tak už v 19. století nebylo zdaleka jen městem textilek a přádelen, ale také městem těžkého průmyslu a strojírenství, a tak je i průmyslové dědictví součástí brněnské paměti. Už v roce 1836 vzniká na dnešní Olomoucké ulici strojírna s názvem K.k. priv. Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn, která se v následujících letech rozšiřuje o slévárnu a kotlárnu. Po fúzi s firmou Thomas Brace-

girdle & Sohn v roce 1872 vzniká Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft, neboli věhlasná První brněnská. Nedaleko odtud si zase v roce 1861 pronajal Ignaz Storek část pozemku, na kterém si postavil dřevěnou budovu, sloužící jako slévárna a kuplovna. Stavba a rozšiřování brněnských textilek, ale také rozvoj železničních tratí, zakládání strojíren, cukrovarů a dalších výrobních areálů, si přirozeně vyžádaly potřebu slévárenského odvětví. Firma Ignaze Storka se tak v dalších desetiletích velmi úspěšně etablovala a rozšířila svůj areál o další provozovny. Jistě známá je úzká spolupráce Viktora Kaplana právě s firmou Storek, která nakonec vyústila ve výrobu vůbec první známé Kaplanovy turbíny v roce 1919 právě v areálu Storkových závodů, kde se pak nepřetržitě vyráběla až do roku 1952. V roce 1949 však byla firma Storek přejmenována. Novému politickému uspořádání nebyl vhod název, který odkazoval k původnímu vlastníkovi, a tak jej přejmenoval na Slévárny Bohumíra Šmerala, národní podnik Brno, aby svým novým jménem připomínaly zakladatele Komunistické strany Československa. Ve výčtu nejstarších a nejslavnějších brněnských sléváren nelze opomenout rok 1865, který je spojen se založením firmy Wannieck a Phil. Jelinek na Trnité ulici neboli známá Vaňkovka. Tento areál, který sice dnes zcela změnil svoji funkci, je Brňanům velmi dobře znám. A právě ve Vaňkovce se začaly utvářet dějiny také další brněnské slévárny, o níž dnes bude řeč. Všechny brněnské továrny koncentrovaly nejen značné množství dělnických profesí, ale také řadu mistrů, správců a dalších odborníků daného oboru, z nichž mnozí

12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020

nabyli u svých zaměstnavatelů potřebných zkušeností a kontaktů, aby se dříve či později osamostatnili a založili vlastní firmu. Bylo tomu tak i v případě Vojtěcha Uxy, který ve zmiňované Vaňkovce působil dlouhá léta jako správce slévárny. V roce 1885 se však rozhodl vystoupit ze služeb firmy Friedricha Wanniecka a nedaleko od ní na Svatopetrské ulici založil vlastní firmu. Nutno říci, že začátky podnikatelské činnosti Vojtěcha Uxy nebyly vůbec jednoduché. Odcházel jako správce ze zavedené firmy, aby si v Komárově najal dílničku o rozměrech 6 x 6 metrů s jednou kelímkovou pecí a nutným nářadím. Znalosti, zkušenosti a jistě potřebné kontakty, které Vojtěch Uxa u Friedricha Wanniecka získal, však byly dostatečně silné, že si během krátké doby získal síť stálých odběratelů a firma tak mohla prosperovat. Brzy po založení přestala malá dílnička ve Svatopetrské ulici stačit a Vojtěch Uxa si předsevzal postavit zcela nový výrobní areál v Plotní ulici. Na tak rozsáhlý podnik už však nestačil sám, a tak se domluvil se svými bratry Františkem, Václavem a Josefem, kteří byli všichni zaměstnáni jako správci sléváren v  Budapešti, Štýrském Hradci a Praze, že povedou tento rodinný podnik společnými silami. Výrobní areál byl vystavěn v roce 1885 a již následující rok zde byla zahájena výroba. František Uxa prosadil návrh postavit současně také slévárnu na temperovanou litinu, což se ukázalo být velice progresivní, neboť slévárna Bratři Uxové/Brüder Uxa byla jedinou slévárnou na temperovanou litinu v tehdejším Rakousko-Uhersku, která používala kupolové pece místo tavení v tyglících. Po smrti zakladatelských osobností firmy Bratři Uxové nastoupili do jeho vedení jejich