Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: SLÉVÁRNA BRATŘI UXOVÉ

Pokaždé mám velkou radost z toho, když

se obnovují staré a původní názvy. Mnohdy si to ani neuvědomujeme, ale všechny

společenské zvraty ve 20. století si krom

jiného vyžádaly také změnu všech

možných názvů a pojmenování. Podíváme se proto dnes na jeden brněnský areál, který se ke svému původnímu jménu

znovu vrátil.

V několika předchozích dílech jsme se

zabývali brněnským textilním průmyslem,

tedy tím, co z kdysi slavného moravského

Manchesteru dodnes v Brně zbylo. Ukázali

jsme si nejen několik soukromých vil textilních průmyslníků, jakými je například Skeneho vila na Hybešově ulici, ale i celých

textilních areálů, jako tomu bylo v případě

Schoellerovy továrny na Cejlu. Byť jsou jména někdejších moravských vlnařů a textilních průmyslníků dávno zavátá časem

a sotva dnes vzbuzují při jejich vyslovení

takové pocity obdivu, jako tomu bylo kdysi,

přesto si troufám říct, že fenomén moravského Manchesteru, který se zde zrodil již

koncem 18. století a pokračoval až do století

dvacátého, je v podvědomí Brňanů stále

silně zakořeněn. Tradice textilního průmyslu byla v Brně skutečně velmi silná a stala

se hnacím motorem dalších výrobních

a řemeslných činností, které byly na textilní

areály napojeny. Brno tak už v 19. století

nebylo zdaleka jen městem textilek a přádelen, ale také městem těžkého průmyslu

a strojírenství, a tak je i průmyslové dědictví

součástí brněnské paměti.

Už v roce 1836 vzniká na dnešní Olomoucké ulici strojírna s názvem K.k. priv.

Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn, která se

v následujících letech rozšiřuje o slévárnu

a kotlárnu. Po fúzi s firmou Thomas Brace-

girdle & Sohn v roce 1872 vzniká Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft, neboli

věhlasná První brněnská. Nedaleko odtud

si zase v roce 1861 pronajal Ignaz Storek

část pozemku, na kterém si postavil dřevěnou budovu, sloužící jako slévárna a kuplovna. Stavba a rozšiřování brněnských textilek, ale také rozvoj železničních tratí,

zakládání strojíren, cukrovarů a dalších

výrobních areálů, si přirozeně vyžádaly

potřebu slévárenského odvětví. Firma Ignaze Storka se tak v dalších desetiletích velmi

úspěšně etablovala a rozšířila svůj areál

o další provozovny. Jistě známá je úzká

spolupráce Viktora Kaplana právě s firmou

Storek, která nakonec vyústila ve výrobu

vůbec první známé Kaplanovy turbíny

v roce 1919 právě v areálu Storkových závodů, kde se pak nepřetržitě vyráběla až do

roku 1952. V roce 1949 však byla firma Storek přejmenována. Novému politickému

uspořádání nebyl vhod název, který odkazoval k původnímu vlastníkovi, a tak jej přejmenoval na Slévárny Bohumíra Šmerala,

národní podnik Brno, aby svým novým jménem připomínaly zakladatele Komunistické

strany Československa. Ve výčtu nejstarších a nejslavnějších brněnských sléváren

nelze opomenout rok 1865, který je spojen

se založením firmy Wannieck a Phil. Jelinek

na Trnité ulici neboli známá Vaňkovka. Tento areál, který sice dnes zcela změnil svoji

funkci, je Brňanům velmi dobře znám. A právě ve Vaňkovce se začaly utvářet dějiny

také další brněnské slévárny, o níž dnes

bude řeč.

Všechny brněnské továrny koncentrovaly

nejen značné množství dělnických profesí,

ale také řadu mistrů, správců a dalších

odborníků daného oboru, z nichž mnozí

12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020

nabyli u svých zaměstnavatelů potřebných

zkušeností a kontaktů, aby se dříve či později osamostatnili a založili vlastní firmu.

Bylo tomu tak i v případě Vojtěcha Uxy, který

ve zmiňované Vaňkovce působil dlouhá léta

jako správce slévárny. V roce 1885 se však

rozhodl vystoupit ze služeb firmy Friedricha

Wanniecka a nedaleko od ní na Svatopetrské ulici založil vlastní firmu. Nutno říci, že

začátky podnikatelské činnosti Vojtěcha

Uxy nebyly vůbec jednoduché. Odcházel

jako správce ze zavedené firmy, aby si

v Komárově najal dílničku o rozměrech 6 x

6 metrů s jednou kelímkovou pecí a nutným

nářadím. Znalosti, zkušenosti a jistě potřebné kontakty, které Vojtěch Uxa u Friedricha

Wanniecka získal, však byly dostatečně silné, že si během krátké doby získal síť stálých odběratelů a firma tak mohla prosperovat. Brzy po založení přestala malá

dílnička ve Svatopetrské ulici stačit a Vojtěch Uxa si předsevzal postavit zcela nový

výrobní areál v Plotní ulici. Na tak rozsáhlý

podnik už však nestačil sám, a tak se domluvil se svými bratry Františkem, Václavem

a Josefem, kteří byli všichni zaměstnáni jako

správci sléváren v  Budapešti, Štýrském

Hradci a Praze, že povedou tento rodinný

podnik společnými silami. Výrobní areál byl

vystavěn v roce 1885 a již následující rok

zde byla zahájena výroba. František Uxa

prosadil návrh postavit současně také slévárnu na temperovanou litinu, což se ukázalo být velice progresivní, neboť slévárna

Bratři Uxové/Brüder Uxa byla jedinou slévárnou na temperovanou litinu v tehdejším

Rakousko-Uhersku, která používala kupolové pece místo tavení v tyglících.

Po smrti zakladatelských osobností firmy

Bratři Uxové nastoupili do jeho vedení jejich