Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: SLÉVÁRNA BRATŘI UXOVÉ
Pokaždé mám velkou radost z toho, když
se obnovují staré a původní názvy. Mnohdy si to ani neuvědomujeme, ale všechny
společenské zvraty ve 20. století si krom
jiného vyžádaly také změnu všech
možných názvů a pojmenování. Podíváme se proto dnes na jeden brněnský areál, který se ke svému původnímu jménu
znovu vrátil.
V několika předchozích dílech jsme se
zabývali brněnským textilním průmyslem,
tedy tím, co z kdysi slavného moravského
Manchesteru dodnes v Brně zbylo. Ukázali
jsme si nejen několik soukromých vil textilních průmyslníků, jakými je například Skeneho vila na Hybešově ulici, ale i celých
textilních areálů, jako tomu bylo v případě
Schoellerovy továrny na Cejlu. Byť jsou jména někdejších moravských vlnařů a textilních průmyslníků dávno zavátá časem
a sotva dnes vzbuzují při jejich vyslovení
takové pocity obdivu, jako tomu bylo kdysi,
přesto si troufám říct, že fenomén moravského Manchesteru, který se zde zrodil již
koncem 18. století a pokračoval až do století
dvacátého, je v podvědomí Brňanů stále
silně zakořeněn. Tradice textilního průmyslu byla v Brně skutečně velmi silná a stala
se hnacím motorem dalších výrobních
a řemeslných činností, které byly na textilní
areály napojeny. Brno tak už v 19. století
nebylo zdaleka jen městem textilek a přádelen, ale také městem těžkého průmyslu
a strojírenství, a tak je i průmyslové dědictví
součástí brněnské paměti.
Už v roce 1836 vzniká na dnešní Olomoucké ulici strojírna s názvem K.k. priv.
Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn, která se
v následujících letech rozšiřuje o slévárnu
a kotlárnu. Po fúzi s firmou Thomas Brace-
girdle & Sohn v roce 1872 vzniká Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft, neboli
věhlasná První brněnská. Nedaleko odtud
si zase v roce 1861 pronajal Ignaz Storek
část pozemku, na kterém si postavil dřevěnou budovu, sloužící jako slévárna a kuplovna. Stavba a rozšiřování brněnských textilek, ale také rozvoj železničních tratí,
zakládání strojíren, cukrovarů a dalších
výrobních areálů, si přirozeně vyžádaly
potřebu slévárenského odvětví. Firma Ignaze Storka se tak v dalších desetiletích velmi
úspěšně etablovala a rozšířila svůj areál
o další provozovny. Jistě známá je úzká
spolupráce Viktora Kaplana právě s firmou
Storek, která nakonec vyústila ve výrobu
vůbec první známé Kaplanovy turbíny
v roce 1919 právě v areálu Storkových závodů, kde se pak nepřetržitě vyráběla až do
roku 1952. V roce 1949 však byla firma Storek přejmenována. Novému politickému
uspořádání nebyl vhod název, který odkazoval k původnímu vlastníkovi, a tak jej přejmenoval na Slévárny Bohumíra Šmerala,
národní podnik Brno, aby svým novým jménem připomínaly zakladatele Komunistické
strany Československa. Ve výčtu nejstarších a nejslavnějších brněnských sléváren
nelze opomenout rok 1865, který je spojen
se založením firmy Wannieck a Phil. Jelinek
na Trnité ulici neboli známá Vaňkovka. Tento areál, který sice dnes zcela změnil svoji
funkci, je Brňanům velmi dobře znám. A právě ve Vaňkovce se začaly utvářet dějiny
také další brněnské slévárny, o níž dnes
bude řeč.
Všechny brněnské továrny koncentrovaly
nejen značné množství dělnických profesí,
ale také řadu mistrů, správců a dalších
odborníků daného oboru, z nichž mnozí
12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020
nabyli u svých zaměstnavatelů potřebných
zkušeností a kontaktů, aby se dříve či později osamostatnili a založili vlastní firmu.
Bylo tomu tak i v případě Vojtěcha Uxy, který
ve zmiňované Vaňkovce působil dlouhá léta
jako správce slévárny. V roce 1885 se však
rozhodl vystoupit ze služeb firmy Friedricha
Wanniecka a nedaleko od ní na Svatopetrské ulici založil vlastní firmu. Nutno říci, že
začátky podnikatelské činnosti Vojtěcha
Uxy nebyly vůbec jednoduché. Odcházel
jako správce ze zavedené firmy, aby si
v Komárově najal dílničku o rozměrech 6 x
6 metrů s jednou kelímkovou pecí a nutným
nářadím. Znalosti, zkušenosti a jistě potřebné kontakty, které Vojtěch Uxa u Friedricha
Wanniecka získal, však byly dostatečně silné, že si během krátké doby získal síť stálých odběratelů a firma tak mohla prosperovat. Brzy po založení přestala malá
dílnička ve Svatopetrské ulici stačit a Vojtěch Uxa si předsevzal postavit zcela nový
výrobní areál v Plotní ulici. Na tak rozsáhlý
podnik už však nestačil sám, a tak se domluvil se svými bratry Františkem, Václavem
a Josefem, kteří byli všichni zaměstnáni jako
správci sléváren v Budapešti, Štýrském
Hradci a Praze, že povedou tento rodinný
podnik společnými silami. Výrobní areál byl
vystavěn v roce 1885 a již následující rok
zde byla zahájena výroba. František Uxa
prosadil návrh postavit současně také slévárnu na temperovanou litinu, což se ukázalo být velice progresivní, neboť slévárna
Bratři Uxové/Brüder Uxa byla jedinou slévárnou na temperovanou litinu v tehdejším
Rakousko-Uhersku, která používala kupolové pece místo tavení v tyglících.
Po smrti zakladatelských osobností firmy
Bratři Uxové nastoupili do jeho vedení jejich