Historie nejstarší synové, přičemž až do roku 1921 vedl firmu především Rudolf Uxa, syn Vojtěcha Uxy. Před první světovou válkou zaměstnávala firma 450 dělníků, vypracovala se na přední místo svého oboru a dodávala své výrobky nejen na území Čech, Moravy, Slezska a dalších míst Rakouské monarchie, ale i do dalších států Evropy. Rozpad monarchie a vznik Československa znamenal pro řadu tehdejších firem ztrátu svých původních odbytišť na území Rakouska. Firmy tak byly nuceny hledat a zajistit si odbytiště v nově vzniklé republice. Krátkodobou krizi po vzniku republiky ustála firma Bratři Uxové poměrně hladce, a tak i v novém Československu patřila firma dále k prvotřídním ve svém oboru. Mnohem větší obtíže nastaly pro výrobu a podnikatelskou činnost v roce 1929. Nechvalně známý takzvaný Černý pátek, spojený s krachem na světových burzách a ekonomickou stagnací, postihl

také Československou republiku. Mnohé dosavadní firmy zanikly nebo byly nuceny přejít k masivnímu propouštění, které mohlo definitivnímu krachu zabránit. Také firma Bratři Uxové musela přikročit k propuštění více jak 70 procent svých zaměstnanců, takže ve firmě pracovalo pouhých 120 lidí. Díky hospodářskému zlepšení v následujících letech přečkala slévárna i tuto krizi, takže již ve třicátých letech zaměstnávala 400 zaměstnanců a mohla tak využít téměř plně své výrobní kapacity. V meziválečném období se firma soustředila na výrobu šedé litiny od nejmenších odlitků až po odlitky o váze 4000 kilogramů, dále speciální litinu na automobilové válce, odlitky pro továrny na hospodářské stroje, výrobu Ewartových řetězů především pro textilní průmysl a další výrobky. Druhá světová válka, respektive změna politického a společenského uspořádání po ní, však znamenaly pro firmu Bratři Uxo-

vé zásadní změnu a orientaci ve výrobě. V roce 1949 byla firma znárodněna a přejmenována na Juranovy závody a současně s tím došlo také k přechodu z tradiční výroby na masovou produkci komponent bojových vozidel pro zbrojařský průmysl. V roce 1991 však došlo k privatizaci podniku a založení nové firmy, která se vrátila ke jménu původních vlastníků. Došlo tak k založení firmy Uxa, spol. s r. o., která se začala orientovat na nové trhy Evropské unie. Mluvíme-li často o brněnských legendách, pak slévárnu Uxa založenou v Plotní ulici v roce 1885 a dodnes nepřetržitě fungující, můžeme směle za takovou legendu nazvat. Až tedy pojedete, nebo ještě lépe půjdete, po Plotní ulici nebo Dornychu, povšimněte si vysokých cihlových komínů a výrobních hal, kde se vyrábí kvalitní litina již 135 let. Michal Doležel

■

MILANA GENSEREKA PŘIPOMÍNÁ KÁMEN ZMIZELÝCH koleje zažily několik dní před osvobozením města hromadné popravy českých odbojářů. Příběh jednoho z nich, teprve třiadvacetiletého Milana Gensereka, kterého od loňského roku připomíná Kámen zmizelých na třídě Kpt. Jaroše 33, si dnes připomeneme.  Milan Genserek byl nadšeným členem Sokola Brno I a Junáka. Po vypuknutí druhé světové války byl totálně nasazen do železářského průmyslu ve Vídni. Po návratu do Brna se začal intenzivně věnovat odbojové činnosti v III. úderné rotě partyzánské skupiny generála Luži. Nejprve byl zatčen v květnu 1944, ale během transportu směrem do Pardubic se mu podařilo u Letovic z jedoucího vlaku vyskočit a uprchnout. Od té chvíle začal žít v ilegalitě. V lesích poblíž Skaličky u Tišnova učil další partyzány zacházet se zbraní,

pohybovat se v lese a další dovednosti. Po uskutečnění brněnského atentátu na příslušníka SS Augusta Gölzera se rozjela vlna zatýkání a pátrání po atentátnících, která na Brněnsku začala právě zatčením Milana Gensereka ve Skaličce. V Kounicových kolejích byl Milan Genserek podroben několika obzvlášť surovým výslechům. Ranou do týlu pak byl zastřelen spolu s dalšími vězni Kounicových kolejí, kteří byli zatčeni pro partyzánskou činnost. Zastřelené pak odváželo gestapo bez označení do Krematoria města Brna, později je zakopávali také do země. Rodiče Milana Gensereka pátrali po svém synovi. Teprve náhodou objevil jeho tatínek 19. dubna 1945 svého syna v jednom z otevřených hrobů na Ústředním hřbitově v Brně. Michal Doležel

■

Letos v květnu si připomínáme 75 let od konce druhé světové války. V úterý 8. května roku 1945, přesně ve 23.01 hodin vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace nacistických vojsk. Na rozdíl například od Prahy si však Brno mohlo od nacistického sevření vydechnout téměř o dva týdny dříve. K osvobození Brna totiž došlo již ve čtvrtek 26. dubna 1945. Tím, jak se kvapně blížil konec války, však na mnoha místech naší země docházelo k řadě velmi brutálních excesů a vraždám, zejména ze strany jednotek SS. Také brněnské Kounicovy Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 13