Historie
nejstarší synové, přičemž až do roku 1921
vedl firmu především Rudolf Uxa, syn Vojtěcha Uxy. Před první světovou válkou
zaměstnávala firma 450 dělníků, vypracovala se na přední místo svého oboru
a dodávala své výrobky nejen na území
Čech, Moravy, Slezska a dalších míst
Rakouské monarchie, ale i do dalších států
Evropy. Rozpad monarchie a vznik Československa znamenal pro řadu tehdejších
firem ztrátu svých původních odbytišť na
území Rakouska. Firmy tak byly nuceny hledat a zajistit si odbytiště v nově vzniklé
republice. Krátkodobou krizi po vzniku
republiky ustála firma Bratři Uxové poměrně hladce, a tak i v novém Československu
patřila firma dále k prvotřídním ve svém
oboru. Mnohem větší obtíže nastaly pro
výrobu a podnikatelskou činnost v roce
1929. Nechvalně známý takzvaný Černý
pátek, spojený s krachem na světových
burzách a ekonomickou stagnací, postihl
také Československou republiku. Mnohé
dosavadní firmy zanikly nebo byly nuceny
přejít k masivnímu propouštění, které mohlo definitivnímu krachu zabránit. Také firma
Bratři Uxové musela přikročit k propuštění
více jak 70 procent svých zaměstnanců,
takže ve firmě pracovalo pouhých 120 lidí.
Díky hospodářskému zlepšení v následujících letech přečkala slévárna i tuto krizi,
takže již ve třicátých letech zaměstnávala
400 zaměstnanců a mohla tak využít téměř
plně své výrobní kapacity. V meziválečném
období se firma soustředila na výrobu šedé
litiny od nejmenších odlitků až po odlitky
o váze 4000 kilogramů, dále speciální litinu
na automobilové válce, odlitky pro továrny
na hospodářské stroje, výrobu Ewartových
řetězů především pro textilní průmysl a další
výrobky.
Druhá světová válka, respektive změna
politického a společenského uspořádání
po ní, však znamenaly pro firmu Bratři Uxo-
vé zásadní změnu a orientaci ve výrobě.
V roce 1949 byla firma znárodněna a přejmenována na Juranovy závody a současně
s tím došlo také k přechodu z tradiční výroby na masovou produkci komponent bojových vozidel pro zbrojařský průmysl. V roce
1991 však došlo k privatizaci podniku a založení nové firmy, která se vrátila ke jménu
původních vlastníků. Došlo tak k založení
firmy Uxa, spol. s r. o., která se začala orientovat na nové trhy Evropské unie.
Mluvíme-li často o brněnských legendách, pak slévárnu Uxa založenou v Plotní
ulici v roce 1885 a dodnes nepřetržitě fungující, můžeme směle za takovou legendu
nazvat. Až tedy pojedete, nebo ještě lépe
půjdete, po Plotní ulici nebo Dornychu,
povšimněte si vysokých cihlových komínů
a výrobních hal, kde se vyrábí kvalitní litina
již 135 let.
Michal Doležel
■
MILANA GENSEREKA
PŘIPOMÍNÁ KÁMEN ZMIZELÝCH
koleje zažily několik dní před osvobozením
města hromadné popravy českých odbojářů.
Příběh jednoho z nich, teprve třiadvacetiletého Milana Gensereka, kterého od loňského roku připomíná Kámen zmizelých na
třídě Kpt. Jaroše 33, si dnes připomeneme.
Milan Genserek byl nadšeným členem
Sokola Brno I a Junáka. Po vypuknutí druhé
světové války byl totálně nasazen do železářského průmyslu ve Vídni. Po návratu do
Brna se začal intenzivně věnovat odbojové
činnosti v III. úderné rotě partyzánské skupiny
generála Luži. Nejprve byl zatčen v květnu
1944, ale během transportu směrem do Pardubic se mu podařilo u Letovic z jedoucího
vlaku vyskočit a uprchnout. Od té chvíle začal
žít v ilegalitě. V lesích poblíž Skaličky u Tišnova učil další partyzány zacházet se zbraní,
pohybovat se v lese a další dovednosti. Po
uskutečnění brněnského atentátu na příslušníka SS Augusta Gölzera se rozjela vlna zatýkání a pátrání po atentátnících, která na
Brněnsku začala právě zatčením Milana Gensereka ve Skaličce. V Kounicových kolejích
byl Milan Genserek podroben několika
obzvlášť surovým výslechům. Ranou do týlu
pak byl zastřelen spolu s dalšími vězni Kounicových kolejí, kteří byli zatčeni pro partyzánskou činnost. Zastřelené pak odváželo
gestapo bez označení do Krematoria města
Brna, později je zakopávali také do země.
Rodiče Milana Gensereka pátrali po svém
synovi. Teprve náhodou objevil jeho tatínek
19. dubna 1945 svého syna v jednom z otevřených hrobů na Ústředním hřbitově v Brně.
Michal Doležel
■
Letos v květnu si připomínáme 75 let od
konce druhé světové války. V úterý 8. května roku 1945, přesně ve 23.01 hodin vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace
nacistických vojsk.
Na rozdíl například od Prahy si však Brno
mohlo od nacistického sevření vydechnout
téměř o dva týdny dříve. K osvobození Brna
totiž došlo již ve čtvrtek 26. dubna 1945. Tím,
jak se kvapně blížil konec války, však na mnoha místech naší země docházelo k řadě velmi
brutálních excesů a vraždám, zejména ze
strany jednotek SS. Také brněnské Kounicovy
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2020 | 13