Volný čas

by se mi moc nelíbilo, ale člověk vydrží víc,

než si myslí. Jinak ale považuji vánoční svátky

spíš za něco neměnného, každý rok je trávíme stejně, jsme v tomto takoví tradicionalisté.

Rádi zpíváme koledy, děláme smaženého

kapra a bramborový salát. Na rozdíl od mnoha

Čechů se nedíváme na televizi a raději si

všichni společně povídáme. Čtenářům bych

chtěla popřát, aby v dalším roce zažívali co

nejvíc rozmanitosti a společných chvil se svými blízkými. O zdraví člověk často mluví, až

když ho má nedostatek. Takže přeji čtenářům,

aby o něm co nejmíň museli mluvit, ale o to

víc pro něj byli schopní něco udělat.

(mav)

taně nebo něco. Vždycky byla tradice, že

mělo být dvanáct jídel. Nejdřív to byl oplatek

namazanej medem, ten byl posvěcenej v kostele, vždycky se to kupovalo nebo dostávalo

v kostele. Pak byl boršč, ale boršč byl jenom

na zelenině, takový jakoby průhledný vývar,

k tomu se dělaly takové ouška z hub. A to

dělám do této doby.

Z. J. R., *1954, polská národnost

Vietnamské Vánoce

■

foto: Karel Šanda

Romské Vánoce

Která z menšin oslavuje svátky

nejvíc odlišně?

Ti, jejichž Vánoce jsou spojené s pravoslavným křesťanstvím, je u nás často slaví

několikrát, v našem termínu a potom podle

juliánského kalendáře. Významným dnem je

pro ně také Nový rok. Někteří nejstarší pamětníci často nezažili oslavy Vánoc žádné, hlavně

kvůli chudobě a válečným konfliktům. Pro

mnohé představoval dárek stromeček ozdobený cukrovím. Pochopitelně Vietnamci,

jejichž nejčastější náboženství je buddhismus, poznali Vánoce až tady, slavili je hlavně

kvůli dětem a převzali obvykle nejvýraznější

atributy – stromeček a dárky. První generace

neznala žádnou postavu tajného dárce. Děti,

které tady vyrůstaly mezi českými vrstevníky,

se od nich dozvěděly o Ježíškovi, a některé

uváděly, že s ním určitě seznámí své děti.

Jak na dobu vzniku rozhovorů

vzpomínáte?

Rozhovory samy o sobě byly vždy velice

úžasné, strašně mě nabíjely energií. Fascinovalo mě, že lidi s  mnohdy děsivým nebo

opravdu smutným životním osudem nezatrpkli. Naopak jsou velmi milí, optimističtí. Do

spousty rodin jsem přišla poprvé, a přesto

jsem byla jejich součástí, nikoliv návštěvou.

Někteří respondenti se stali mými přáteli. Díky

srbským manželům jsem mohla dokonce

prožít pravé srbské oslavy svátku Kristova

narození.

Jaké budou vaše letošní

Vánoce?

Moc doufám, že nebudou letošní Vánoce

výjimečné tím, že se neuvidím s rodinou. To

Z oslavy lunárního Nového roku pořádané

vietnamskou organizací. Brno, 2016.

Foto: J. Poláková, MZM

Vánoční výzdoba romského hrobu. Brno, 2017.

Foto: J. Poláková. MZM

U nás dáváme prázdný talíř na to místo,

kde by seděl ten, co už není. Potom se dává

talíř pro náhodnýho hosta, vždycky někdo

přišel před tou večeří: „No, už nikam nechoď,

už budem večeřet.“ A hlavně dáváme za

okno pro ty ostatní cukroví, kousek masa,

buchty. My vždycky chodíme na Štědrý den

před večeří na hřbitov. Neseme malinký stromeček nebo větve nazdobíme. To se dává,

aby to tam už na Štědrý večer bylo. Tam

dáváme z každýho něco a hlavně to, co měli

rádi.

V odpoledních hodinách třicátého prosince, poslední den lunárního roku, každá rodina připraví jídlo a ovoce a nabídnou je na

oltáři. Krásně to na oltáři vypadá. To je čas,

kdy se celá rodina shromáždí, připomíná

duše předků, rod. Vypráví příběh starého

roku a přání pro nový rok. Kdo přijde první,

přinese hodně štěstí pro celou rodinu po

celý rok, proto se jeho výběru musí věnovat

pozornost.

N. D. A., *1971, vietnamská národnost

Řecké Vánoce

M. L., *1945, romská národnost

Polské Vánoce

Krájení řecké vasilopity. Krnov, 2019.

Foto J. Poláková, MZM

Štědrovečerní červený boršč s oušky. Brno, 2014.

Ze soukromého archivu W. Š.

Na Štědrý den se vůbec nesmělo jíst maso

a ani oběd, to byl jenom nějaký sleď v sme-

Tak se dělá na Nový rok takzvaná vasilopita, což je takový – peče se těsto, něco jak

tady se dělá bábovka, kde se, pozor, dává

mince. Za starých časů se dávala zlatá lira,

zlatý peníz. A pak se to krájelo podle členů

v rodině plus jeden kousek pro dům. No a na

keho to padlo, tak to znamenalo, že ten rok

měl být tím šťastným a měly se mu vyhýbat

nemoce a tak dále.

G. S., *1943, řecká národnost

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2020 | 27