Volný čas
by se mi moc nelíbilo, ale člověk vydrží víc,
než si myslí. Jinak ale považuji vánoční svátky
spíš za něco neměnného, každý rok je trávíme stejně, jsme v tomto takoví tradicionalisté.
Rádi zpíváme koledy, děláme smaženého
kapra a bramborový salát. Na rozdíl od mnoha
Čechů se nedíváme na televizi a raději si
všichni společně povídáme. Čtenářům bych
chtěla popřát, aby v dalším roce zažívali co
nejvíc rozmanitosti a společných chvil se svými blízkými. O zdraví člověk často mluví, až
když ho má nedostatek. Takže přeji čtenářům,
aby o něm co nejmíň museli mluvit, ale o to
víc pro něj byli schopní něco udělat.
(mav)
taně nebo něco. Vždycky byla tradice, že
mělo být dvanáct jídel. Nejdřív to byl oplatek
namazanej medem, ten byl posvěcenej v kostele, vždycky se to kupovalo nebo dostávalo
v kostele. Pak byl boršč, ale boršč byl jenom
na zelenině, takový jakoby průhledný vývar,
k tomu se dělaly takové ouška z hub. A to
dělám do této doby.
Z. J. R., *1954, polská národnost
Vietnamské Vánoce
■
foto: Karel Šanda
Romské Vánoce
Která z menšin oslavuje svátky
nejvíc odlišně?
Ti, jejichž Vánoce jsou spojené s pravoslavným křesťanstvím, je u nás často slaví
několikrát, v našem termínu a potom podle
juliánského kalendáře. Významným dnem je
pro ně také Nový rok. Někteří nejstarší pamětníci často nezažili oslavy Vánoc žádné, hlavně
kvůli chudobě a válečným konfliktům. Pro
mnohé představoval dárek stromeček ozdobený cukrovím. Pochopitelně Vietnamci,
jejichž nejčastější náboženství je buddhismus, poznali Vánoce až tady, slavili je hlavně
kvůli dětem a převzali obvykle nejvýraznější
atributy – stromeček a dárky. První generace
neznala žádnou postavu tajného dárce. Děti,
které tady vyrůstaly mezi českými vrstevníky,
se od nich dozvěděly o Ježíškovi, a některé
uváděly, že s ním určitě seznámí své děti.
Jak na dobu vzniku rozhovorů
vzpomínáte?
Rozhovory samy o sobě byly vždy velice
úžasné, strašně mě nabíjely energií. Fascinovalo mě, že lidi s mnohdy děsivým nebo
opravdu smutným životním osudem nezatrpkli. Naopak jsou velmi milí, optimističtí. Do
spousty rodin jsem přišla poprvé, a přesto
jsem byla jejich součástí, nikoliv návštěvou.
Někteří respondenti se stali mými přáteli. Díky
srbským manželům jsem mohla dokonce
prožít pravé srbské oslavy svátku Kristova
narození.
Jaké budou vaše letošní
Vánoce?
Moc doufám, že nebudou letošní Vánoce
výjimečné tím, že se neuvidím s rodinou. To
Z oslavy lunárního Nového roku pořádané
vietnamskou organizací. Brno, 2016.
Foto: J. Poláková, MZM
Vánoční výzdoba romského hrobu. Brno, 2017.
Foto: J. Poláková. MZM
U nás dáváme prázdný talíř na to místo,
kde by seděl ten, co už není. Potom se dává
talíř pro náhodnýho hosta, vždycky někdo
přišel před tou večeří: „No, už nikam nechoď,
už budem večeřet.“ A hlavně dáváme za
okno pro ty ostatní cukroví, kousek masa,
buchty. My vždycky chodíme na Štědrý den
před večeří na hřbitov. Neseme malinký stromeček nebo větve nazdobíme. To se dává,
aby to tam už na Štědrý večer bylo. Tam
dáváme z každýho něco a hlavně to, co měli
rádi.
V odpoledních hodinách třicátého prosince, poslední den lunárního roku, každá rodina připraví jídlo a ovoce a nabídnou je na
oltáři. Krásně to na oltáři vypadá. To je čas,
kdy se celá rodina shromáždí, připomíná
duše předků, rod. Vypráví příběh starého
roku a přání pro nový rok. Kdo přijde první,
přinese hodně štěstí pro celou rodinu po
celý rok, proto se jeho výběru musí věnovat
pozornost.
N. D. A., *1971, vietnamská národnost
Řecké Vánoce
M. L., *1945, romská národnost
Polské Vánoce
Krájení řecké vasilopity. Krnov, 2019.
Foto J. Poláková, MZM
Štědrovečerní červený boršč s oušky. Brno, 2014.
Ze soukromého archivu W. Š.
Na Štědrý den se vůbec nesmělo jíst maso
a ani oběd, to byl jenom nějaký sleď v sme-
Tak se dělá na Nový rok takzvaná vasilopita, což je takový – peče se těsto, něco jak
tady se dělá bábovka, kde se, pozor, dává
mince. Za starých časů se dávala zlatá lira,
zlatý peníz. A pak se to krájelo podle členů
v rodině plus jeden kousek pro dům. No a na
keho to padlo, tak to znamenalo, že ten rok
měl být tím šťastným a měly se mu vyhýbat
nemoce a tak dále.
G. S., *1943, řecká národnost
Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2020 | 27