Volný čas
ZA KOUZLEM VÁNOC
byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej
do plenek a položila do jeslí, protože se pro
ně nenašlo místo pod střechou.“
Současné Vánoce
Vánoce patří k svátkům, na které se těšíme
po celý rok. Pro křesťany jsou oslavou narození Krista, časem ztišení, zpomalení, kdy
je více času, který můžeme věnovat sobě
a svým blízkým.
K oslavám vánočních svátků neodmyslitelně patří lidové zvyky, a přestože jejich tradice sahá hluboko do historie, některé z nich
nás provázejí až do současnosti.
Pohanské Vánoce
Adventní období a Vánoce byly významnými okamžiky roku už v předkřesťanské
době. „Vánoce svými kořeny směřují k prvotním pohanským svátkům zimního slunovratu,
v sociálním plánu pak k prvobytné, třídně
nediferencované společnosti. Na tuto genezi
Vánoc ukazuje i české slovo Vánoce, související s německým Weihnachten, posvátné
noci v období na počátku zimy. S pohanstvím
jsou nejvíce spjaty lidové Vánoce, sociálně
vázané u nás především na rolnické a pastýřské vrstvy venkovského lidu. Starý předkřesťanský základ Vánoc vystupuje zvláště
nápadně v obchůzkách tajemných bytostí
v předvánočním a vánočním období, v čase
nejkratších a nejdrsnějších zimních dnů. Starobylým prvkem těchto obřadních obchůzek
je maskování jako jeden ze způsobů přechodu z jedné existence v obsahově nový způsob bytí. Pohanské svátky zimního slunovratu
zabíraly zřejmě větší počet posvátných nocí
a byly spjaty s představou o živé a oduševňované přírodě,“ uvedl jeden z autorů knihy
Vánoce v české kultuře Václav Frolec.
A jaké zvyky se v tomto období dodržovaly? Bylo jich nepřeberně, třeba hospodyně
měla použít při pečení výhradně mouku
z vlastního pole a při zadělávání těsta se měla
rukama od těsta dotknout stromů, aby hojně
rodily a zbytky těsta slít s vodou a podat
dobytku, který pak bude podle pověry dobře
dojit. Pečivu pak pekařka dávala podobu kance, kohouta nebo kozla, kteří byli symbolem
plodnosti. Zakázáno bylo na Štědrý den
zametat, což zřejmě mělo zabránit tomu, aby
byly vymeteny duše zemřelých, které, jak
věřili, o svatých nocích přebývaly mezi živými.
Pohanský původ by mohl mít také zvyk zavěšovat doma větvičku jmelí. V předkřesťanském období si lidé totiž cenili rostlin, které
zůstávaly zelené i uprostřed zimy.
Křesťanské Vánoce
„Druhá kulturní vrstva Vánoc je bezprostředně spjata s křesťanstvím. Jejich základem se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Ta
se napojila na pohanské mýty, představy,
kulty a obyčeje. Církev časově spojila zrození
božského dítěte s mýtem zimního slunovratu,
vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života
nad smrtí, světla nad tmou. Církevním vlivem
dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z části evangelií a apokryfů,“ vysvětlil
v knize Frolec.
Příběh putování Josefa a Marie do Betléma
je popsán v Lukášově a Matoušově evangeliu. Jde o zprávu pocházející z prvního století
po Kristu. V českém ekumenickém překladu
Bible je v druhé kapitole Lukášova evangelia
narození zachyceno takto: „Stalo se v oněch
dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta,
aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Tento první majetkový soupis se konal, když
Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát
zapsat, každý do svého města. Také Josef
se vydal z Galileje, z města Nazareta, do
Judska, do města Davidova, které se nazývá
Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu
byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam
24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2020
A jak vidí Václav Frolec oslavy Vánoc v současnosti? „Třetí historickou vrstvu Vánoc
můžeme označit jako měšťanskou. Vyznačuje se sekularizací, zesvětštěním vánočních
svátků. Vánoce se stávají svátky marnotratnosti a mnohdy také svátky bez víry. Měšťanské Vánoce s sebou nesou tendenci
k přesunutí svátečního života do rodinného
kruhu. Od druhé poloviny 17. století jde
o obecný evropský kulturní jev. Symbolem
Vánoc se stává ozdobený a osvětlený vánoční stromek a rodina shromážděná kolem
vánočních dárků. Do českého měšťanského
prostředí pronikl tento prvek německým vlivem, nakonec se obecně ujal také u rolnických a dělnických vrstev národa.“
Za první doklad osvětleného vánočního
stromku uvnitř domu se považuje zpráva
v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami, postavené v cechovní budově, do níž
byly sezvány děti cechovních řemeslnických
mistrů. Dnes naše domovy zdobí obvykle
jehličnan, v poslední době získávají oblibu
živé stromky v květináči, které lze na jaře
vysadit zpět do přírody.
(mav)
■