Volný čas

ZA KOUZLEM VÁNOC

byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej

do plenek a položila do jeslí, protože se pro

ně nenašlo místo pod střechou.“

Současné Vánoce

Vánoce patří k svátkům, na které se těšíme

po celý rok. Pro křesťany jsou oslavou narození Krista, časem ztišení, zpomalení, kdy

je více času, který můžeme věnovat sobě

a svým blízkým.

K oslavám vánočních svátků neodmyslitelně patří lidové zvyky, a přestože jejich tradice sahá hluboko do historie, některé z nich

nás provázejí až do současnosti.

Pohanské Vánoce

Adventní období a Vánoce byly významnými okamžiky roku už v předkřesťanské

době. „Vánoce svými kořeny směřují k prvotním pohanským svátkům zimního slunovratu,

v sociálním plánu pak k prvobytné, třídně

nediferencované společnosti. Na tuto genezi

Vánoc ukazuje i české slovo Vánoce, související s německým Weihnachten, posvátné

noci v období na počátku zimy. S pohanstvím

jsou nejvíce spjaty lidové Vánoce, sociálně

vázané u nás především na rolnické a pastýřské vrstvy venkovského lidu. Starý předkřesťanský základ Vánoc vystupuje zvláště

nápadně v obchůzkách tajemných bytostí

v předvánočním a vánočním období, v čase

nejkratších a nejdrsnějších zimních dnů. Starobylým prvkem těchto obřadních obchůzek

je maskování jako jeden ze způsobů přechodu z jedné existence v obsahově nový způsob bytí. Pohanské svátky zimního slunovratu

zabíraly zřejmě větší počet posvátných nocí

a byly spjaty s představou o živé a oduševňované přírodě,“ uvedl jeden z autorů knihy

Vánoce v české kultuře Václav Frolec.

A jaké zvyky se v tomto období dodržovaly? Bylo jich nepřeberně, třeba hospodyně

měla použít při pečení výhradně mouku

z vlastního pole a při zadělávání těsta se měla

rukama od těsta dotknout stromů, aby hojně

rodily a zbytky těsta slít s vodou a podat

dobytku, který pak bude podle pověry dobře

dojit. Pečivu pak pekařka dávala podobu kance, kohouta nebo kozla, kteří byli symbolem

plodnosti. Zakázáno bylo na Štědrý den

zametat, což zřejmě mělo zabránit tomu, aby

byly vymeteny duše zemřelých, které, jak

věřili, o svatých nocích přebývaly mezi živými.

Pohanský původ by mohl mít také zvyk zavěšovat doma větvičku jmelí. V předkřesťanském období si lidé totiž cenili rostlin, které

zůstávaly zelené i uprostřed zimy.

Křesťanské Vánoce

„Druhá kulturní vrstva Vánoc je bezprostředně spjata s křesťanstvím. Jejich základem se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Ta

se napojila na pohanské mýty, představy,

kulty a obyčeje. Církev časově spojila zrození

božského dítěte s mýtem zimního slunovratu,

vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života

nad smrtí, světla nad tmou. Církevním vlivem

dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z části evangelií a apokryfů,“ vysvětlil

v knize Frolec.

Příběh putování Josefa a Marie do Betléma

je popsán v Lukášově a Matoušově evangeliu. Jde o zprávu pocházející z prvního století

po Kristu. V českém ekumenickém překladu

Bible je v druhé kapitole Lukášova evangelia

narození zachyceno takto: „Stalo se v oněch

dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta,

aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

Tento první majetkový soupis se konal, když

Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát

zapsat, každý do svého města. Také Josef

se vydal z Galileje, z města Nazareta, do

Judska, do města Davidova, které se nazývá

Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu

byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam

24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2020

A jak vidí Václav Frolec oslavy Vánoc v současnosti? „Třetí historickou vrstvu Vánoc

můžeme označit jako měšťanskou. Vyznačuje se sekularizací, zesvětštěním vánočních

svátků. Vánoce se stávají svátky marnotratnosti a mnohdy také svátky bez víry. Měšťanské Vánoce s  sebou nesou tendenci

k přesunutí svátečního života do rodinného

kruhu. Od druhé poloviny 17. století jde

o obecný evropský kulturní jev. Symbolem

Vánoc se stává ozdobený a osvětlený vánoční stromek a rodina shromážděná kolem

vánočních dárků. Do českého měšťanského

prostředí pronikl tento prvek německým vlivem, nakonec se obecně ujal také u rolnických a dělnických vrstev národa.“

Za první doklad osvětleného vánočního

stromku uvnitř domu se považuje zpráva

v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami, postavené v cechovní budově, do níž

byly sezvány děti cechovních řemeslnických

mistrů. Dnes naše domovy zdobí obvykle

jehličnan, v poslední době získávají oblibu

živé stromky v květináči, které lze na jaře

vysadit zpět do přírody.

(mav)

■