Rozhovor
jiných dvou žen ze začátku našeho letopočtu
v judské vesničce Ain Karim, o Panně Marii
a její tetě Alžbětě, o jejich štěstí a nevyslovitelné radosti z toho, čím je obdaroval Bůh,
a o jejich těšení se na to velké, čím je vlastně
teprve obdaruje. Přemýšlím, co vlastně znamenají Vánoce pro dnešního člověka, a znovu objevuji krásu adventu jako potřebné doby
přípravy na svátky. Času, kdy zažiji, že někdo
velmi bohatý mně dal to nejcennější, co měl.
Svou lásku, pochopení a odpuštění, abych
z toho zase mohl rozdávat dál. Boží láska,
která k nám přichází v narozeném betlémském dítěti, se stává středem křesťanských
Vánoc, na které se každoročně těším. Jenže
kolik lidí to tak chápe a kolik se jich těší právě
na toto? A napadá mne, jestli jsme skutečně
připraveni na Vánoce. Nemyslím, jestli máme
uklizeno, upečeno, navařeno, nasmaženo,
nakoupeno, zabaleno, omašleno, odesláno,
vyřízeno, i když ani tuto stránku Vánoc nechci
zavrhovat a podceňovat. Ale jsme připraveni
na to, kvůli čemu se to všechno děje? Podle
toho také prožijeme Vánoce buď radostné
a požehnané, nebo jiné. Přál bych vám všem
ty požehnané.
Co když nebude možnost sejít
se o Vánocích v chrámech?
Pokud nebude jiná možnost, sejdeme se
alespoň virtuálně. Ale doufám, že se do té
doby situace zlepší.
Jak slaví Vánoce biskup?
Na Štědrý den obvykle stavím betlém,
chystám dárky a připravuji se na vánoční
bohoslužby. Večer se sejdu s místními kněžími, řeholními sestrami a některými zaměstnanci biskupství v kapli, kde se modlíme.
Po večeři si povídáme, zpíváme koledy
a vybalujeme dárky. Potom se kněží rozejdou do farností na bohoslužby nebo zůstávají na Petrově, kde se připojí k půlnoční
mši v katedrále. Ale letos to bude možná
trochu jinak.
Máte nějaký osobní vánoční
zvyk?
Asi právě již zmíněné stavění betlému.
Jsem rád, že tento zvyk všeobecně stále
přetrvává. V rodinách, kde stavěli celý
advent betlém, se museli uskrovnit, aby pro
něj bylo místo. Pro děti bývaly tyto chvíle
malou slavností, a navíc se díky nim stávaly
pokračovateli dlouhé tradice. Začínalo se
tvorbou krajiny z pařezů, dřeva a mechu,
která spojovala prvky Svaté země i domova.
Potom byly umísťovány papírové skály,
domy, stromy, zvířata a lidé různých stavů
a řemesel. A celou dobu se společně v rodinách přemýšlelo o tom, co jednotlivé figurky
dělají, jaký je asi jejich náboženský postoj,
co přinášejí malému Ježíši. Jako by se do
tohoto předvánočního období vměstnaly
celé dějiny. A Štědrý den? Do jesliček přibyl
ten, ke kterému se celé dílo vztahovalo. Tyto
meditace o smyslu Vánoc nám dnes chybějí.
Betlém v mé kapli je ovšem velmi jednoduchý. Omezuje se na několik figurek, takže
jej mám postavený za chvíli.
Jaký dárek od Ježíška vám
v dětství udělal největší
radost?
Když mi bylo čtrnáct, vrátil se po jedenácti
letech věznění můj otec domů. Bylo to právě
před Vánocemi a dostal jsem tím ten nejkrásnější dárek pod stromeček.
Máte nějakou svou oblíbenou
modlitbu, kterou byste
prozradil našim čtenářům?
Jsou to samozřejmě především základní
modlitby Otče náš a Zdrávas Maria. Mně
osobně je blízká také modlitba Anděl Páně.
Ale čtenáře bych rád seznámil s modlitbou
svatého Františka z Assisi, který v roce 1223
o sváteční noci zorganizoval v Grecciu živý
betlém se skutečnými lidmi a zvířaty. Je to
první dochovaná zmínka o betlému vůbec.
Modlitba zní:
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším, kde
tiskne bezpráví, ať křivdy snáším, ať smírem
spojuji, kde dělí hádky, ať pravdou přemáhám omyl a zmatky. Ať vírou postavím hráz
pochybnostem, ať propast zoufalství překlenu mostem, kde vládne temnota, ať světlo
křesám, se všemi smutnými ať v tobě plesám. Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé:
víc, než být potěšen, chci těšit jiné, víc, než
být pochopen, druhé chci chápat, víc, než
být milován, chci lásku dávat. Kdo dává,
dostává, mnohem víc přijme, kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné, kdo bližním odpouští, sám
milost pozná, ba ani smrt mu víc nebude
hrozná.
Co byste popřál našim
čtenářům k blížícím se
adventním dnům?
Mám každoročně jedno velké přání pro
nás všechny: Ztišme se. A možná spolu
s mudrci zahlédneme hvězdu, která může
změnit náš život.
Kateřina Dobešová
■
Mons. ThLic. Vojtěch
Cikrle
Narodil se 20. srpna 1946 v Bosonohách. Protože pocházel z komunistickým
režimem pronásledované rodiny a jeho
otec byl z politických důvodů 11 let vězněn,
nemohl studovat. Vyučil se slévačem
aodmaturoval až později na večerní Střední škole pro pracující v Brně. Jako dělník
pracoval ve Šmeralových závodech, ve
Zbrojovce ana stavbě dálnice Praha-Brno.
V roce 1971 byl přijat ke studiu na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do
Litoměřic, na kněze byl vysvěcen 27. června 1976 v brněnské katedrále. V letech
1982–1990 vykonával funkci prefekta
a později rektora v Kněžském semináři
vLitoměřicích. 14. února 1990 byl papežem
Janem Pavlem II. jmenován v pořadí
13. sídelním biskupem brněnské diecéze.
Biskupské svěcení přijal 31. března 1990
z rukou olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka. V letech 1990 až 2020
vysvětil biskup Cikrle celkem 248 kněží,
ztoho vroce 2012 čtyřtisícího kněze brněnské diecéze od jejího založení. Je hlavním
světitelem brněnských pomocných biskupů Petra Esterky aPavla Konzbula aspolusvětitelem dalších sedmi biskupů, například současného vídeňského arcibiskupa
Christopha kardinála Schönborna nebo
olomouckého arcibiskupa Mons. Jana
Graubnera. V roce 2009 přivítal biskup
Cikrle vBrně Svatého otce Benedikta XVI.,
prvního papeže, který navštívil brněnskou
diecézi. Při České biskupské konferenci
je předsedou Komise pro kněžstvo a členem Liturgické komise ČBK. Vojtěch Cikrle
je vsoučasné době také nejdéle sloužícím
biskupem v českých a moravských
diecézích.
Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2020 | 15