Historie
JAK SE MĚSTO POSTUPNĚ ROZSVĚCELO
Dnes je zcela samozřejmé, že se nejen za
soumraku rozžíhá nad městem Brnem tisíce světel, ale že se při slavnostních chvílích
a příležitostech ještě navíc osvětluje i řada
památek a míst a že to vše vytváří krásnou
podívanou.
A přece před dvěma sty lety nebylo po
veřejném osvětlení města Brna ani památky.
Ulice v sevření hradeb byly temné, okenice
domů pevně přiléhaly na okna, takže ani ono
slabé světlo olejových lamp uvnitř domu
neproniklo navenek. Není divu, že pod pláštíkem takovéto tmy bylo na ulicích nebezpečno mnohem víc než dnes a že ten, který
musel přece jen z domu vyjít, proto nesl
s sebou aspoň svítilnu se svíčkou. Městské
stráže sice ulicemi se svítilnami procházely
a zadržovaly právě ta individua, která se
podezřele potulovala v ulicích tmou bez světla, ale mnohdy se jim přece jen nepodařilo
zabránit různým násilnostem a vyřizování si
osobních účtů pod pláštíkem tmy.
Přesto městská rada brněnská odmítla
zřídit veřejné osvětlení města, které už tehdy navrhovala i vídeňská vláda a odůvodňovala své rozhodnutí tím, že její finanční
možnosti nestačí k pokrytí režie spojené
právě s oním veřejným osvětlením města.
Také opětovný podnět vídeňské vlády
v roce 1765 vyzněl v Brně naprázdno. Trvalo
ještě plných 12 let, než otázku osvětlení
města Brna řešila i císařovna Marie Terezie.
To už však také c. k. policejní komise v Brně
vypracovala návrh, v němž však uvádí
a žádá, aby pořizovací náklady na osvětlení
ulic nesli moravští stavové a udržovací
a provozní náklady pak sami jednotliví maji-
telé domů. Tento návrh byl ještě několikrát
přepracován a zamítnut, aby po řadě dalších
jednání byl konečně přijat. V roce 1781 se
tedy poprvé rozsvěcují na náměstích a v ulicích vnitřního města Brna v hradbách lojové
lucerny, jichž bylo tenkrát 277. Předměstí
a předhradbí města Brna pochopitelně tuto
vymoženost neměla a trvalo ještě plných
50 let, než bylo veřejné osvětlení zavedeno
v roce 1831 také tam.
Staré lojové lampy vystřídaly časem lampy olejové, ale osvětlování města neprovozovala ani poté sama městská rada ve
své režii, nýbrž je pronajímala. V roce 1841
bylo v Brně 164 lamp a byly přesně rozděleny na lampy argandské a na ty s kruhovým
knotem a nejlepším olejem, dále na lampy
celonoční, polonoční, příležitostné a další.
Dozor nad tímto městským osvětlením,
hlavně kvůli možným požárům, měli kromě
policejní stráže i stráže takzvané čtvrtní,
které jmenoval magistrát, ale platil je jejich
nájemce.
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2022
A pak došlo k významné změně. Od roku
1849 byly olejové lampy na ulicích nahrazeny
lampami plynovými a smlouvou o jejich provozu
pověřena Společnost pro osvětlování plynem,
založená roku 1845. Na brněnských ulicích se
tak rozžehlo 200 plynových lamp. Některé svítily celou noc, jiné jen do desáté hodiny večerní
a v nocích měsíčných se počet lamp snižoval
na třetinu. Povel k jejich rozžehnutí dával zvonek
z ochozu věže Staré radnice a především byly
osvětleny brány města, poté důležité ulice
a náměstí a od roku 1850, kdy došlo k připojení
některých předměstí pak i ta.
Na přelomu století 19. a 20. po vzniku
brněnské elektrárny došlo v osvětlení brněnských ulic k převratu. Plynové lampy nahradily
elektrické a prvních šest se tak rozsvítilo v lednu 1901 na náměstí Svobody. Je zajímavé, že
elektrické osvětlení nedošlo zpočátku velkého ohlasu a většímu rozvoji tohoto zařízení
se postavila do cesty i první světová válka
v roce 1914. Je až k nevíře, že až do roku 1924
nemělo Brno převážně elektrické osvětlení
ulic a v provozu bylo ještě stále 2731 lamp
plynových, zejména v předměstích Brna.
Teprve za první republiky se podařilo rozsvítit
všude už jen lampy elektrické.
Brněnské ulice se opět ponořily do tmy za
protektorátu v době druhé světové války, kdy
bylo přímo nařízeno přísné zatemňování oken,
tlumení světel aut a samozřejmě i podstatné
omezení veřejného osvětlení. Tato válečná
opatření sloužila k maskování města před
nepřátelskými letadly a život ve městě značně
omezovala. Po roce náletů na Brno v letech
1944 a 1945 byla navíc jak elektrárna, tak i plynárna takřka v troskách a bylo třeba zvýšeného
úsilí pracovníků, aby obě důležitá veřejná zařízení opět plnila svůj důležitý účel.
Ještě je třeba říci, že původně byly lampy
připevňovány přímo na zdi domů v umně
tepaných svítilnách se sklem, teprve hodně
později se zavádělo osvětlování závěsné tak,
aby lampy visely nad středem ulice v přesně
vymezených vzdálenostech. Ostatně tento
způsob osvětlování je ještě na mnoha místech běžný dnes, i když jej stále více doplňují
a nahrazují světelné stojany.
Dnes, kdy na ulicích města svítí stovky
výbojek, zářivek a barevných propagačních
neonů, si už asi ani nedovedeme své město
představit v oné středověké tmě. Nebo asi
jen tehdy, kdy nastanou v osvětlování města
nějaké vážné poruchy.
Milena Flodrová
Foto nahoře: Brno, staré pohlednice,
nakladatelství Josef Filip, zal. 1938