Historie

JAK SE MĚSTO POSTUPNĚ ROZSVĚCELO

Dnes je zcela samozřejmé, že se nejen za

soumraku rozžíhá nad městem Brnem tisíce světel, ale že se při slavnostních chvílích

a příležitostech ještě navíc osvětluje i řada

památek a míst a že to vše vytváří krásnou

podívanou.

A přece před dvěma sty lety nebylo po

veřejném osvětlení města Brna ani památky.

Ulice v sevření hradeb byly temné, okenice

domů pevně přiléhaly na okna, takže ani ono

slabé světlo olejových lamp uvnitř domu

neproniklo navenek. Není divu, že pod pláštíkem takovéto tmy bylo na ulicích nebezpečno mnohem víc než dnes a že ten, který

musel přece jen z domu vyjít, proto nesl

s sebou aspoň svítilnu se svíčkou. Městské

stráže sice ulicemi se svítilnami procházely

a zadržovaly právě ta individua, která se

podezřele potulovala v ulicích tmou bez světla, ale mnohdy se jim přece jen nepodařilo

zabránit různým násilnostem a vyřizování si

osobních účtů pod pláštíkem tmy.

Přesto městská rada brněnská odmítla

zřídit veřejné osvětlení města, které už tehdy navrhovala i vídeňská vláda a odůvodňovala své rozhodnutí tím, že její finanční

možnosti nestačí k pokrytí režie spojené

právě s oním veřejným osvětlením města.

Také opětovný podnět vídeňské vlády

v roce 1765 vyzněl v Brně naprázdno. Trvalo

ještě plných 12 let, než otázku osvětlení

města Brna řešila i císařovna Marie Terezie.

To už však také c. k. policejní komise v Brně

vypracovala návrh, v němž však uvádí

a žádá, aby pořizovací náklady na osvětlení

ulic nesli moravští stavové a udržovací

a provozní náklady pak sami jednotliví maji-

telé domů. Tento návrh byl ještě několikrát

přepracován a zamítnut, aby po řadě dalších

jednání byl konečně přijat. V roce 1781 se

tedy poprvé rozsvěcují na náměstích a v ulicích vnitřního města Brna v hradbách lojové

lucerny, jichž bylo tenkrát 277. Předměstí

a předhradbí města Brna pochopitelně tuto

vymoženost neměla a trvalo ještě plných

50 let, než bylo veřejné osvětlení zavedeno

v roce 1831 také tam.

Staré lojové lampy vystřídaly časem lampy olejové, ale osvětlování města neprovozovala ani poté sama městská rada ve

své režii, nýbrž je pronajímala. V roce 1841

bylo v Brně 164 lamp a byly přesně rozděleny na lampy argandské a na ty s kruhovým

knotem a nejlepším olejem, dále na lampy

celonoční, polonoční, příležitostné a další.

Dozor nad tímto městským osvětlením,

hlavně kvůli možným požárům, měli kromě

policejní stráže i stráže takzvané čtvrtní,

které jmenoval magistrát, ale platil je jejich

nájemce.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2022

A pak došlo k významné změně. Od roku

1849 byly olejové lampy na ulicích nahrazeny

lampami plynovými a smlouvou o jejich provozu

pověřena Společnost pro osvětlování plynem,

založená roku 1845. Na brněnských ulicích se

tak rozžehlo 200 plynových lamp. Některé svítily celou noc, jiné jen do desáté hodiny večerní

a v nocích měsíčných se počet lamp snižoval

na třetinu. Povel k jejich rozžehnutí dával zvonek

z ochozu věže Staré radnice a především byly

osvětleny brány města, poté důležité ulice

a náměstí a od roku 1850, kdy došlo k připojení

některých předměstí pak i ta.

Na přelomu století 19. a 20. po vzniku

brněnské elektrárny došlo v osvětlení brněnských ulic k převratu. Plynové lampy nahradily

elektrické a prvních šest se tak rozsvítilo v lednu 1901 na náměstí Svobody. Je zajímavé, že

elektrické osvětlení nedošlo zpočátku velkého ohlasu a většímu rozvoji tohoto zařízení

se postavila do cesty i první světová válka

v roce 1914. Je až k nevíře, že až do roku 1924

nemělo Brno převážně elektrické osvětlení

ulic a v provozu bylo ještě stále 2731 lamp

plynových, zejména v předměstích Brna.

Teprve za první republiky se podařilo rozsvítit

všude už jen lampy elektrické.

Brněnské ulice se opět ponořily do tmy za

protektorátu v době druhé světové války, kdy

bylo přímo nařízeno přísné zatemňování oken,

tlumení světel aut a samozřejmě i podstatné

omezení veřejného osvětlení. Tato válečná

opatření sloužila k maskování města před

nepřátelskými letadly a život ve městě značně

omezovala. Po roce náletů na Brno v letech

1944 a 1945 byla navíc jak elektrárna, tak i plynárna takřka v troskách a bylo třeba zvýšeného

úsilí pracovníků, aby obě důležitá veřejná zařízení opět plnila svůj důležitý účel.

Ještě je třeba říci, že původně byly lampy

připevňovány přímo na zdi domů v umně

tepaných svítilnách se sklem, teprve hodně

později se zavádělo osvětlování závěsné tak,

aby lampy visely nad středem ulice v přesně

vymezených vzdálenostech. Ostatně tento

způsob osvětlování je ještě na mnoha místech běžný dnes, i když jej stále více doplňují

a nahrazují světelné stojany.

Dnes, kdy na ulicích města svítí stovky

výbojek, zářivek a barevných propagačních

neonů, si už asi ani nedovedeme své město

představit v oné středověké tmě. Nebo asi

jen tehdy, kdy nastanou v osvětlování města

nějaké vážné poruchy.

Milena Flodrová 

Foto nahoře: Brno, staré pohlednice,

nakladatelství Josef Filip, zal. 1938