Názory občanů
TAKÉ CHCEME SLUŠNÝ A KLIDNÝ
MENDLÁK
Po přečtení článku pana Ing. arch. Petra
Bořeckého „Chlastat jako na Mendláku“
z únorového zpravodaje bychom touto formou chtěli poděkovat a podpořit pár řádky
jeho iniciativu a hledání řešení s otřesnou tlupou, která se po Oltecu pohybuje. Jsme mladá rodina žijící na ulici Výstavní a stále více
nám tato skupina znechucuje jakýkoliv pobyt
v parku a přilehlém, nedávno zrekonstruovaném dětském hřišti. U tohoto dětského
hřiště jsme v minulém týdnu dokonce uklízeli
stříkačku. Je velká škoda, že pokud zde na
Starém Brně žijete a vidíte realitu každého
dne, nemáte chuť zde trávit volný čas. V roce
2018 po opravě parku při Mendlově náměstí
jsme měli velkou radost z tohoto krásného
prostředí s bistrem Plovárna. První léto jsme
zde s přáteli a jejich dětmi trávili na dekách
volný čas. Protože tato tlupa permanentně
alkoholem opojených lidí byla rekonstrukcí
vyhnána. Nějakou dobu trvalo, než nalezli
cestu zpět. Přibylo i hlídek městské policie,
která si dávala tu práci, aby tuto pofidérní
existenci upozorňovala na nevhodné chování. Důsledkem bylo, že se na pár hodin
i dnů zase vytratili a panoval klid. Bohužel
poslední rok jsou tyto hlídky přítomny pouze
sporadicky.
Aktuálně zde tato tlupa tráví celé dny.
V chladném počasí chodí přespat do všech
možných „skrýší“ v okolí, v létě si rovnou ustelou v parku. Zde na svých oblíbených lavičkách tráví veškerý čas a také vykonávají tělesné potřeby. Lze zmínit příběh z loňského léta.
Česká televize v parku natáčela naučný
pořad o J. G. Mendelovi a z neznalosti podmínek si štáb vybalil své drahé vybavení u nejvíce pomočeného topolu v parku! Tímto příběhem chceme upozornit na to, že pokud
člověk na Mendlák pouze zavítá nebo jím jen
projíždí, může mu vše připadat v pořádku.
Opak je pravdou. Taktéž bychom mohli připomenout „mejdany“ v letních měsících dlouho po 22. hodině, které tato tlupa v parku
provozuje. Mnohdy až k nám doléhá hluk
jejich častých hádek! Doufáme, že se podaří
s dalšími obyvateli Oltecu a za pomoci radnice spojit síly a tento velmi špatný příběh
nadobro změnit!
rodina Kulichova
NA KOLE BEZPEČNĚ A SE ZVONKEM
Dovolím si zde stručně upozornit na jednu
„cyklistickou drobnost“.
Pamatujete, milí středobrněnští cyklisté,
kdysi dávno existovalo něco jako zvonek.
Nemožno vyloučit, že jste ho viděli v muzeu
či na YouTube. Možná vám o něm vyprávěli
dědečkové.
Každé kolo jím bývávalo vybaveno. K čemu
sloužil?
Patrně jste to viděli ve filmech pro pamětníky, pakliže muž nebo žena (jiná pohlaví
v minulém století, tuším, ještě nebyla) jel na
kole a viděl před sebou člověka – tzv. chodce,
tak zacinkal právě na zmíněný zvonek. Ne,
nebylo to ovládáno přes PC ani přes chytré
hodinky či holínky.
To dneska, zdá se, skoro neexistuje, bohužel. Cyklista vlastnící a aktivně používající
zvonek stal se pověstnou bílou vránou.
Ergo kladívko, každý „pumpičkář“ má dnes
mnoho moderních tachometrů, mapu s GPS,
spousty chytrých aplikací v mobilu a hodinkách upozorňující ho, mj. kdy si má sníst další
bio-fit-cool-tyčinku a napít se energetického
nápoje, aby „z Čápkovy až do Žabovřesk“
dorazil bez úhony. Ale že by někdo starosvětsky s dostatečným předstihem právě tím
zvonkem upozornil chodce, že se k němu
blíží, to opravdu ne.
Čtenář si možná povzdechne: autor-právník neví, že po chodníku se na kole ze zákona
jezdit nesmí? Inu, právník to ví, ale cyklisté,
žel, velice často nikoliv. A policisté (očkovaní
i neočkovaní) ti to mlčky tolerují.
JUDr. Petr Kolman, PhD.
ZAMYŠLENÍ NAD DOPRAVOU
Každý občan i návštěvník naší městské
části si všímá, jak intenzivní je hlavně ve špičkách doprava. Představa, že vše zůstane jako
doposud a nějak se do města stejně vejdeme
i bez dalších velkých investic, je myslím velmi
mylná. Často jezdím přes město na kole
a nemohu si nevšimnout, že často dochází
ke zbytečným kolizním situacím. Co se týká
historického jádra, které je největší kompaktní
pěší zónou v ČR, je zde již cca 10 let povolen
vjezd cyklistům bez omezení, pochopitelně
mimo konkrétní značení. Z toho je myslím jasné, že při pohybu chodců i cyklistů opravdu
hodně záleží na tom, aby k sobě byli všichni
ohleduplní. To se týká např. pásu kolejiště
(Rašínova, Masarykova), které slouží jako při-
rozená průjezdná trasa, zde mám někdy
pocit, že někteří chodci občas trochu ztrácí
pud sebezáchovy. Naopak v úzkých uličkách
by neměl cyklista nikdy jezdit tak, aby jakkoliv
omezil nebo ohrozil chodce. Je to zkrátka
i o soudnosti a o přístupu každého jednotlivce.
Za hranicemi pěší zóny je situace jiná, zde
se naopak často potkávají cyklisté a řidiči
aut. Na velké většině míst nemá cyklista
k dispozici samostatnou nebo nějak od aut
oddělenou trasu pohybu. Počet cyklotras je
stále velmi omezený. V některých případech
je to skutečně nebezpečné. Zde se skutečně
neobejdeme bez velkých investic. Jen
nakreslit značení na vozovku, kde už prostor
pro bezpečný pohyb více účastníků provozu
vedle sebe stejně není, a přitom jiný promyšlený zásah neproběhne, opravdu nestačí.
Pokud se podíváme do měst, která si těmito
změnami již prošla a komfort se tak významně
zvýšil, tak dobrý příklad by mohla být nám
historicky a kulturně blízká Vídeň. Vyžádají
si takové změny velké prostředky? Nepochybně ano, ale myslím, že bez nich budeme
stále v situaci, kdy se proti sobě staví jednotliví
účastníci provozu a jsou na sebe mnohdy
i právem naštvaní. Byl bych opravdu rád, aby
se toto dařilo dále redukovat. Žijeme zde přece všichni vedle sebe, tak je to také v zájmu
nás všech!
Mgr. Bc. Tomáš Řepa, Ph.D.
Tato rubrika obsahuje názory občanů, které nejsou redakčně upravovány a vydavatel nenese zodpovědnost za jejich obsah.
12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2022