Názory občanů

TAKÉ CHCEME SLUŠNÝ A KLIDNÝ

MENDLÁK

Po přečtení článku pana Ing. arch. Petra

Bořeckého „Chlastat jako na Mendláku“

z únorového zpravodaje bychom touto formou chtěli poděkovat a podpořit pár řádky

jeho iniciativu a hledání řešení s otřesnou tlupou, která se po Oltecu pohybuje. Jsme mladá rodina žijící na ulici Výstavní a stále více

nám tato skupina znechucuje jakýkoliv pobyt

v parku a přilehlém, nedávno zrekonstruovaném dětském hřišti. U tohoto dětského

hřiště jsme v minulém týdnu dokonce uklízeli

stříkačku. Je velká škoda, že pokud zde na

Starém Brně žijete a vidíte realitu každého

dne, nemáte chuť zde trávit volný čas. V roce

2018 po opravě parku při Mendlově náměstí

jsme měli velkou radost z tohoto krásného

prostředí s bistrem Plovárna. První léto jsme

zde s přáteli a jejich dětmi trávili na dekách

volný čas. Protože tato tlupa permanentně

alkoholem opojených lidí byla rekonstrukcí

vyhnána. Nějakou dobu trvalo, než nalezli

cestu zpět. Přibylo i hlídek městské policie,

která si dávala tu práci, aby tuto pofidérní

existenci upozorňovala na nevhodné chování. Důsledkem bylo, že se na pár hodin

i dnů zase vytratili a panoval klid. Bohužel

poslední rok jsou tyto hlídky přítomny pouze

sporadicky.

Aktuálně zde tato tlupa tráví celé dny.

V chladném počasí chodí přespat do všech

možných „skrýší“ v okolí, v létě si rovnou ustelou v parku. Zde na svých oblíbených lavičkách tráví veškerý čas a také vykonávají tělesné potřeby. Lze zmínit příběh z loňského léta.

Česká televize v parku natáčela naučný

pořad o J. G. Mendelovi a z neznalosti podmínek si štáb vybalil své drahé vybavení u nejvíce pomočeného topolu v parku! Tímto příběhem chceme upozornit na to, že pokud

člověk na Mendlák pouze zavítá nebo jím jen

projíždí, může mu vše připadat v pořádku.

Opak je pravdou. Taktéž bychom mohli připomenout „mejdany“ v letních měsících dlouho po 22. hodině, které tato tlupa v parku

provozuje. Mnohdy až k nám doléhá hluk

jejich častých hádek! Doufáme, že se podaří

s dalšími obyvateli Oltecu a za pomoci radnice spojit síly a tento velmi špatný příběh

nadobro změnit!

rodina Kulichova



NA KOLE BEZPEČNĚ A SE ZVONKEM

Dovolím si zde stručně upozornit na jednu

„cyklistickou drobnost“.

Pamatujete, milí středobrněnští cyklisté,

kdysi dávno existovalo něco jako zvonek.

Nemožno vyloučit, že jste ho viděli v muzeu

či na YouTube. Možná vám o něm vyprávěli

dědečkové.

Každé kolo jím bývávalo vybaveno. K čemu

sloužil?

Patrně jste to viděli ve filmech pro pamětníky, pakliže muž nebo žena (jiná pohlaví

v minulém století, tuším, ještě nebyla) jel na

kole a viděl před sebou člověka – tzv. chodce,

tak zacinkal právě na zmíněný zvonek. Ne,

nebylo to ovládáno přes PC ani přes chytré

hodinky či holínky.

To dneska, zdá se, skoro neexistuje, bohužel. Cyklista vlastnící a aktivně používající

zvonek stal se pověstnou bílou vránou.

Ergo kladívko, každý „pumpičkář“ má dnes

mnoho moderních tachometrů, mapu s GPS,

spousty chytrých aplikací v mobilu a hodinkách upozorňující ho, mj. kdy si má sníst další

bio-fit-cool-tyčinku a napít se energetického

nápoje, aby „z Čápkovy až do Žabovřesk“

dorazil bez úhony. Ale že by někdo starosvětsky s dostatečným předstihem právě tím

zvonkem upozornil chodce, že se k němu

blíží, to opravdu ne.

Čtenář si možná povzdechne: autor-právník neví, že po chodníku se na kole ze zákona

jezdit nesmí? Inu, právník to ví, ale cyklisté,

žel, velice často nikoliv. A policisté (očkovaní

i neočkovaní) ti to mlčky tolerují.

JUDr. Petr Kolman, PhD.



ZAMYŠLENÍ NAD DOPRAVOU

Každý občan i návštěvník naší městské

části si všímá, jak intenzivní je hlavně ve špičkách doprava. Představa, že vše zůstane jako

doposud a nějak se do města stejně vejdeme

i bez dalších velkých investic, je myslím velmi

mylná. Často jezdím přes město na kole

a nemohu si nevšimnout, že často dochází

ke zbytečným kolizním situacím. Co se týká

historického jádra, které je největší kompaktní

pěší zónou v ČR, je zde již cca 10 let povolen

vjezd cyklistům bez omezení, pochopitelně

mimo konkrétní značení. Z toho je myslím jasné, že při pohybu chodců i cyklistů opravdu

hodně záleží na tom, aby k sobě byli všichni

ohleduplní. To se týká např. pásu kolejiště

(Rašínova, Masarykova), které slouží jako při-

rozená průjezdná trasa, zde mám někdy

pocit, že někteří chodci občas trochu ztrácí

pud sebezáchovy. Naopak v úzkých uličkách

by neměl cyklista nikdy jezdit tak, aby jakkoliv

omezil nebo ohrozil chodce. Je to zkrátka

i o soudnosti a o přístupu každého jednotlivce.

Za hranicemi pěší zóny je situace jiná, zde

se naopak často potkávají cyklisté a řidiči

aut. Na velké většině míst nemá cyklista

k dispozici samostatnou nebo nějak od aut

oddělenou trasu pohybu. Počet cyklotras je

stále velmi omezený. V některých případech

je to skutečně nebezpečné. Zde se skutečně

neobejdeme bez velkých investic. Jen

nakreslit značení na vozovku, kde už prostor

pro bezpečný pohyb více účastníků provozu

vedle sebe stejně není, a přitom jiný promyšlený zásah neproběhne, opravdu nestačí.

Pokud se podíváme do měst, která si těmito

změnami již prošla a komfort se tak významně

zvýšil, tak dobrý příklad by mohla být nám

historicky a kulturně blízká Vídeň. Vyžádají

si takové změny velké prostředky? Nepochybně ano, ale myslím, že bez nich budeme

stále v situaci, kdy se proti sobě staví jednotliví

účastníci provozu a jsou na sebe mnohdy

i právem naštvaní. Byl bych opravdu rád, aby

se toto dařilo dále redukovat. Žijeme zde přece všichni vedle sebe, tak je to také v zájmu

nás všech!

Mgr. Bc. Tomáš Řepa, Ph.D.

Tato rubrika obsahuje názory občanů, které nejsou redakčně upravovány a vydavatel nenese zodpovědnost za jejich obsah.

12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2022