Volný čas

CO MUSÍTE V BRNĚ VIDĚT?

S podporou města Brna letos vydalo nakladatelství Paseka netradičního průvodce po

zajímavých místech jihomoravské metropole.

Knihu nazvanou 111 míst v Brně, která musíte

vidět napsal Stanislav Biler, který chtěl jejím

prostřednictvím představit místa, která nepatří

mezi ta notoricky známá a navštěvovaná. Díky

tomu, že odhaluje město z mnoha úhlů pohledu, přijdou si na své jak ti, kdo se vypraví za

architekturou či historií, tak ti, kteří si chtějí dát

dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen

skrze okna kavárny. Kniha má přehlednou

strukturu a místa představuje živě, jako by se

čtenář procházel po městě s průvodcem

z masa a kostí. Krátké texty vždy doplňuje

popis, jak se na místo dostat a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů.

Z knihy vybíráme pozvánku do Björnsonova

sadu, který se poté, co ho městská část Brno-střed v roce 2014 zrekonstruovala, stal velmi

oblíbeným místem setkávání a trávení volného času. Posezení zde zpříjemňuje kavárna

Piknik box, za pěkného počasí návštěvníky

potěší dobrovolní pianisté, kteří využívají ke

hře klavír v přístřešku. Workout v parku láká

mladé, rodiny s dětmi plní pískoviště a dětské

hřiště, senioři pak mohou pozorovat dění v klidu na lavičkách nebo s pivem či limonádou

v ruce z kavárenské židle. Dále už necháme

promlouvat průvodce městem:

Park se skandinávskou historií

Sice to nevypadá, ale Björnsonův sad býval

skutečně sadem. Také býval zahrádkářskou

kolonií nebo vojenským lazaretem. Pokud

něčím většinu času nebyl, tak parkem. A to

dokonce i poté, co byl za park prohlášen, tak

úplně nepůsobil. A k tomu to divné jméno.

Přes svou nevelkou rozlohu a polohu

u dopravně poměrně vytížené Veveří patří

však tento park k těm příjemnějším v Brně.

Za park byl prohlášen teprve v roce 1992,

kdy dostal své nevšední jméno po norském

spisovateli a dramatikovi Björnstjernu Martiniu

Björnsonovi, který získal za svou tvorbu jako

první Nor Nobelovu cenu. Tento malý park

proto otevřel v roce 1992 norský velvyslanec.

Místo přitom bývalo vymezeno pro univerzitní

kampus, ze kterého však vyrostla pouze sousedící Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Brno udržovalo se Skandinávií úzké vztahy, a to navzdory oné historické nepříjemnosti

s obléháním Švédy. Seveřané jezdili do Brna

před válkou, Brňané na sever zase během

ní. Do Norska uprchl třeba Žid a psychiatr Leo

Eitinger, který v něm po druhé světové válce

založil viktimologii a zabýval se posttraumatickou stresovou poruchou. Sám skončil

v Osvětimi, ale přežil. Do stejné země za dobrodružných okolností uprchl funkcionalistický

architekt Otto Eisler, na jehož stavby v průvodci narazíte.

Jiného seveřana, švédského spisovatele

Augusta Strindberga, Brno zaujalo natolik, že

na jeho adresu v jedné své knize napsal, že

hnusnější město nikdy neviděl.

Björnsonův sad byl až do rekonstrukce

v roce 2014 zpustlým a v noci temným místem,

přes které vedlo pár vyšlapaných cest, jež se

v zimě měnily v ledová koryta a při oblevě

nebo po dešti v blátivé cesty. Rekonstrukce

cesty narovnala a uhladila, přistavěla k nim

lavičky, do prostoru zasadila kavárnu a veřejné toalety, přibylo dětské hřiště. Ubylo

22 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020

nevšední potrhlosti a přibylo nudné normálnosti. Něco venkovského z jiných časů však

v parku naštěstí přežilo.

(mav)

■