Volný čas
CO MUSÍTE V BRNĚ VIDĚT?
S podporou města Brna letos vydalo nakladatelství Paseka netradičního průvodce po
zajímavých místech jihomoravské metropole.
Knihu nazvanou 111 míst v Brně, která musíte
vidět napsal Stanislav Biler, který chtěl jejím
prostřednictvím představit místa, která nepatří
mezi ta notoricky známá a navštěvovaná. Díky
tomu, že odhaluje město z mnoha úhlů pohledu, přijdou si na své jak ti, kdo se vypraví za
architekturou či historií, tak ti, kteří si chtějí dát
dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen
skrze okna kavárny. Kniha má přehlednou
strukturu a místa představuje živě, jako by se
čtenář procházel po městě s průvodcem
z masa a kostí. Krátké texty vždy doplňuje
popis, jak se na místo dostat a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů.
Z knihy vybíráme pozvánku do Björnsonova
sadu, který se poté, co ho městská část Brno-střed v roce 2014 zrekonstruovala, stal velmi
oblíbeným místem setkávání a trávení volného času. Posezení zde zpříjemňuje kavárna
Piknik box, za pěkného počasí návštěvníky
potěší dobrovolní pianisté, kteří využívají ke
hře klavír v přístřešku. Workout v parku láká
mladé, rodiny s dětmi plní pískoviště a dětské
hřiště, senioři pak mohou pozorovat dění v klidu na lavičkách nebo s pivem či limonádou
v ruce z kavárenské židle. Dále už necháme
promlouvat průvodce městem:
Park se skandinávskou historií
Sice to nevypadá, ale Björnsonův sad býval
skutečně sadem. Také býval zahrádkářskou
kolonií nebo vojenským lazaretem. Pokud
něčím většinu času nebyl, tak parkem. A to
dokonce i poté, co byl za park prohlášen, tak
úplně nepůsobil. A k tomu to divné jméno.
Přes svou nevelkou rozlohu a polohu
u dopravně poměrně vytížené Veveří patří
však tento park k těm příjemnějším v Brně.
Za park byl prohlášen teprve v roce 1992,
kdy dostal své nevšední jméno po norském
spisovateli a dramatikovi Björnstjernu Martiniu
Björnsonovi, který získal za svou tvorbu jako
první Nor Nobelovu cenu. Tento malý park
proto otevřel v roce 1992 norský velvyslanec.
Místo přitom bývalo vymezeno pro univerzitní
kampus, ze kterého však vyrostla pouze sousedící Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Brno udržovalo se Skandinávií úzké vztahy, a to navzdory oné historické nepříjemnosti
s obléháním Švédy. Seveřané jezdili do Brna
před válkou, Brňané na sever zase během
ní. Do Norska uprchl třeba Žid a psychiatr Leo
Eitinger, který v něm po druhé světové válce
založil viktimologii a zabýval se posttraumatickou stresovou poruchou. Sám skončil
v Osvětimi, ale přežil. Do stejné země za dobrodružných okolností uprchl funkcionalistický
architekt Otto Eisler, na jehož stavby v průvodci narazíte.
Jiného seveřana, švédského spisovatele
Augusta Strindberga, Brno zaujalo natolik, že
na jeho adresu v jedné své knize napsal, že
hnusnější město nikdy neviděl.
Björnsonův sad byl až do rekonstrukce
v roce 2014 zpustlým a v noci temným místem,
přes které vedlo pár vyšlapaných cest, jež se
v zimě měnily v ledová koryta a při oblevě
nebo po dešti v blátivé cesty. Rekonstrukce
cesty narovnala a uhladila, přistavěla k nim
lavičky, do prostoru zasadila kavárnu a veřejné toalety, přibylo dětské hřiště. Ubylo
22 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020
nevšední potrhlosti a přibylo nudné normálnosti. Něco venkovského z jiných časů však
v parku naštěstí přežilo.
(mav)
■