Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: BESEDNÍ DŮM

Bylo úterý 29. října roku 1918, kdy se dav

brněnských obyvatel, zpívající národní

písně, shromáždil na prostranství před

Besedním domem. Po chvíli se otevřely

dveře směřující na balkon Besedního

domu, a na něj vyšli zástupci Národního

výboru v čele s Karlem Englišem. Rozjásaným obyvatelům města oznámil to, co

si už od ranních hodin mohli přečíst v Lidových novinách: ,,Československý stát byl

prohlášen!“

Letos v říjnu uplynulo 102 let od vzniku Československa, státu, který v podobě z roku

1918 již sice neexistuje, ale na který se ve své

nejnovější historii snažíme navázat. Zásadní

politické události, které vedly ke vzniku Československa se odehrávaly přirozeně v Praze, a vlastně možná ještě dál, a moravská

metropole a její obyvatelé tak byli odkázáni

na mnohdy nejednoznačné zprávy, které přicházely od ústředních postav revolučních

dnů, později nazývaných jako muži 28. října.

Proto se také Brňané dozvěděli o vzniku

nového státu až s jednodenním zpožděním.

Faktem však zůstává, že jednou ze zásadních revolučních budov v Brně byl právě

Besední dům, a o něm bude řeč tentokrát.

Domnívám se, že Besední dům a prostor

dnešního Komenského náměstí by v případě

stěžejních událostí současnosti již nehrál

takovou roli, jak tomu bylo v minulosti. Ale

ještě v říjnu roku 1918 byl zcela logickým místem, kam Brňané, tedy alespoň ti, co se hlásili

k české národnosti, zcela logicky upínali svoji

pozornost.

Situace v Brně byla z pohledu brněnských

česky mluvících obyvatel od poloviny 19. století čím dál více nepříznivá. V Brně docházelo

k zakládání německy orientovaných spolků,

které si pro své účely stavěly spolkové domy.

Bylo tomu tak třeba v případě německého

Turnvereinu, který si v roce 1868 vystavěl pod

svahem Špilberku svoji tělocvičnu od Augusta Prokopa a na načas se tato Turnhalle stala

také národním domem brněnských Němců.

Naopak česky a moravsky orientované

spolky, které zde vznikaly zpravidla jako

odpověď na ty německé, neměly své pevné

a reprezentativní sídlo, což jejich představitelé vnímali s nelibostí. Proto se zemský a říšský poslanec Alois Pražák rozhodl v roce

1869 iniciovat vznik Akciové společnosti

Besedního domu, která by nabízela ke koupi

akcie, jejichž výdělek by sloužil k realizaci

stavby českého národního domu v Brně.

Vzhledem k tomu, že jedna taková akcie

stála 100 zlatých, byla celá akce odkázána

výlučně na brněnskou a moravskou smetánku tvořenou politiky, továrníky, právníky a aristokraty. Několik akcionářů si dokonce pořídilo

akcie ve výši dva tisíce korun, což byl roční

plat těch nejvyšších státních úředníků.

Kromě zmíněného Aloise Pražáka patřili

k výrazným akcionářům ještě textilní továrník

Jan Hlávka nebo hrabě Egbert Belcredi.

Akciové společnosti se podařilo získat ke

stavbě Besedního domu pozemek skutečně

nadmíru prestižní, neboť se nacházel na

budovaném Eliščině, dnes Komenského,

náměstí, na nové okružní třídě, a to v těsné

blízkosti reprezentativních objektů, určených

spíše pro německy hovořící obyvatele města.

Budovy technické školy, gymnázia, luteránského kostela a tělocvičny byly v té době stále v zásadě novostavbami, ale jejich projektanti patřili mezi nejvýraznější vídeňské

architekty své doby. Pravděpodobně i díky

tomu, že se právě dokončovala stavba Zemské nemocnice na Pekařské ulici od vídeňského architekta Theophila Hansena, se

k projektu plánovaného Besedního domu

dostal právě on.

Samotná stavba byla podle jeho plánů

zahájena v květnu roku 1871 a slavnostní otevření domu se odehrálo 3. dubna 1873. V prostorách Besedního domu hned od počátku

nalezlo útočiště několik spolků a dalších provozů. Ve sklepních prostorách se nacházela

knihtiskárna, v přízemí pak restaurace, tělocvična brněnského Sokola, redakce Hlasu

a Moravské orlice a také Akademický čtenářský spolek Zora. V prvním patře se nacházely

prostory spolku Beseda brněnská a ve druhém patře sídlila Katolická politická jednota

a pojišťovny Slavia a Praha. Bohatě dekorovaný sál tvořil srdce celého domu, a právě

v něm se také v následujících letech odehrávaly nejrůznější akce nejen zde sídlících spolků. Koncerty, besedy, plesy, moravské hody

a mnoho dalších zde pořádaných akcí mělo

povzbuzovat a vzdělávat česky orientované

obyvatele. Například 12. května 1895 se velký

sál Besedního domu stal dějištěm rozvinutí

praporu brněnského Sokola, který vytvořila

Zdeňka Vorlová Vlčková. Po slavnosti pak

směřoval průvod od Besedního domu do

Pisárek, kde se konala veřejná slavnost.

V souvislosti s Besedním domem nelze

opomenout spojitost s Leošem Janáčkem,

který zde vystupoval jako klavírista a dirigent

a jehož některé komorní skladby zde měly

svoji premiéru. S Janáčkem a Besedním

domem se však pojí i jedna tragická událost,

k níž došlo v říjnu roku 1905. Ulice Brna se

počátkem října toho roku staly dějištěm

národnostních demonstrací. Německá část

obyvatel svolala do Brna svůj Volkstag, na

který dorazili i zástupci německých spolků

z dalších moravských měst a Vídně. Ulice

města byly vyzdobeny girlandami, rakouskými vlajkami, vlajkami městských německých

spolků a večer se měl konat velkolepý průvod

s pochodněmi. Česky orientovaná část obyvatel nemohla nechat Volkstag bez odezvy,

zvláště když se měl stát demonstrací proti

zřízení české univerzity v Brně.

Dokončení na straně 14

Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020 | 13