Historie
Na stejný termín tak byl do Brna svolán
také Velký sjezd českého lidu, který sem přilákal téměř padesát tisíc účastníků. Atmosféra
v ulicích Brna byla skutečně velmi vypjatá
a již tak zjitřenou náladu prohlubovaly plamenné projevy k davům z balkonů dvou
národních domů. Dav německých obyvatel
byl ve svých přesvědčeních posilován projevy pronášenými z Německého domu. Mezi
nimi byl i starosta Brna, rytíř August Wieser,
který mimo jiné prohlásil: „Padne-li německé
Brno, je ztracena německá država na Moravě vůbec. A Morava slovanská znamená pro
monarchii a pro její historické složení katastrofu! Otázka zřízení české univerzity v Brně
není otázka místní ani provinční, je to otázka
týkající se všech rakouských Němců!"
Naopak česky orientovaná část demonstrantů se shromažďovala u Besedního domu,
kde naslouchala projevům svých vůdců, mezi
kterými byl pražský starosta Karel Groš. Ten
naopak hřímal k demonstrantům slovy: „Slib
o smiřování a vyrovnávání Němců s Čechy
na Moravě je jen prázdná fráze! Odpor
Němců proti druhé české univerzitě je počínání nekulturní, je to neoprávněný útok na
právo našeho sebeurčení! A navíc – chceme
českou univerzitu od státu, který vydržujeme
našimi penězi!" Demonstraci u Besedního
domu pak zakončil zpěv písně Hej Slované!,
a až do pozdních hodin se účastníci obou
demonstrací v ulicích střetávali a docházelo
k vzájemným výpadům a potyčkám.
Česká dívčí škola Vesna na Jaselské měla
vybita okna, české knihkupectví Joži Barviče
na dnešní České ulici bylo vypleněno a Jonákova hospoda zdemolována. Druhý den se
demonstranti opět chystali k Besednímu
domu. Tentokrát však přišel do vojenských
kasáren na Veselé ulici pokyn, aby tři čety
49. c. k. pěšího pluku nasadily proti demonstrantům bajonety a pomohly městským četníkům udržet pořádek. Mezi demonstranty
byl také dvacetiletý dělník z Ořechova, člen
Sokola, František Pavlík. Když proti demonstrantům začali zasahovat četníci a vojáci,
vypukla v davu panika a chaos a bajonet jednoho z vojáků projel Pavlíkovi břichem.
Smrt Františka Pavlíka zasáhla celé české
Brno. Každý den přicházeli k Besednímu
domu hloučky lidí, aby k místu vraždy Františka Pavlíka u vstupu do Besedního domu
pokládaly kytice. Mezi nimi byl i Leoš Janáček, který na vraždu Františka Pavlíka reagoval zkomponováním klavírní sonáty Z ulice
1. X. 1905. Pavlíka na jeho poslední cestě na
ústřední hřbitov doprovázelo na padesát tisíc
truchlících obyvatel.
Zcela jinou atmosféru zažíval Besední dům
a jeho okolí o třináct let později. Ranní Lidové
noviny, které 29. října 1918 informovaly o vzniku Československa, vyvolaly mezi českými
obyvateli neskrývané nadšení. Davy lidí se
nejdříve začaly srocovat na Velkém náměstí,
dnešním náměstí Svobody, odkud se vydaly
dnešní Českou k Besednímu domu, slavnost-
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020
ně vyzdobenému červeno-bílými prapory.
Novinovou zprávu v podstatě jen potvrdily
nashromážděnému davu moravské vůdčí
osobnosti Národního výboru, což přítomné
přimělo v jásot.
V dalších dnech pak velký sál Besedního
domu sloužil k přihlašování a odvodu takzvané Sokolské stráže, kterou tvořili dobrovolníci,
zejména členové Sokola, kteří v ulicích města
dbali na pořádek a klid. V meziválečném Československu a zejména pak po roce 1929 se
Besední dům stal výlučně kulturním a koncertním místem, kterým jako sídlo Filharmonie
Brno zůstává dodnes. Pouze v padesátých
letech byl Besední dům předán armádě
a pojmenován Oblastním domem armády.
Na fasádě Besedního domu můžete najít
dvě pamětní desky. Ta první, od Josefa
Axmanna z roku 1925, připomíná tragickou
smrt Františka Pavlíka. Tuto desku pak v roce
2018 doplnila další od Radima Hankeho, která
byla odhalena k 100. výročí vzniku Československa.
Mgr. Michal Doležel
■
fotografie: Encyklopedie dějin Brna,
Filharmonie Brno