Historie

Na stejný termín tak byl do Brna svolán

také Velký sjezd českého lidu, který sem přilákal téměř padesát tisíc účastníků. Atmosféra

v ulicích Brna byla skutečně velmi vypjatá

a již tak zjitřenou náladu prohlubovaly plamenné projevy k davům z balkonů dvou

národních domů. Dav německých obyvatel

byl ve svých přesvědčeních posilován projevy pronášenými z Německého domu. Mezi

nimi byl i starosta Brna, rytíř August Wieser,

který mimo jiné prohlásil: „Padne-li německé

Brno, je ztracena německá država na Moravě vůbec. A Morava slovanská znamená pro

monarchii a pro její historické složení katastrofu! Otázka zřízení české univerzity v Brně

není otázka místní ani provinční, je to otázka

týkající se všech rakouských Němců!"

Naopak česky orientovaná část demonstrantů se shromažďovala u Besedního domu,

kde naslouchala projevům svých vůdců, mezi

kterými byl pražský starosta Karel Groš. Ten

naopak hřímal k demonstrantům slovy: „Slib

o smiřování a vyrovnávání Němců s Čechy

na Moravě je jen prázdná fráze! Odpor

Němců proti druhé české univerzitě je počínání nekulturní, je to neoprávněný útok na

právo našeho sebeurčení! A navíc – chceme

českou univerzitu od státu, který vydržujeme

našimi penězi!" Demonstraci u Besedního

domu pak zakončil zpěv písně Hej Slované!,

a až do pozdních hodin se účastníci obou

demonstrací v ulicích střetávali a docházelo

k vzájemným výpadům a potyčkám.

Česká dívčí škola Vesna na Jaselské měla

vybita okna, české knihkupectví Joži Barviče

na dnešní České ulici bylo vypleněno a Jonákova hospoda zdemolována. Druhý den se

demonstranti opět chystali k Besednímu

domu. Tentokrát však přišel do vojenských

kasáren na Veselé ulici pokyn, aby tři čety

49. c. k. pěšího pluku nasadily proti demonstrantům bajonety a pomohly městským četníkům udržet pořádek. Mezi demonstranty

byl také dvacetiletý dělník z Ořechova, člen

Sokola, František Pavlík. Když proti demonstrantům začali zasahovat četníci a vojáci,

vypukla v davu panika a chaos a bajonet jednoho z vojáků projel Pavlíkovi břichem.

Smrt Františka Pavlíka zasáhla celé české

Brno. Každý den přicházeli k Besednímu

domu hloučky lidí, aby k místu vraždy Františka Pavlíka u vstupu do Besedního domu

pokládaly kytice. Mezi nimi byl i Leoš Janáček, který na vraždu Františka Pavlíka reagoval zkomponováním klavírní sonáty Z ulice

1. X. 1905. Pavlíka na jeho poslední cestě na

ústřední hřbitov doprovázelo na padesát tisíc

truchlících obyvatel.

Zcela jinou atmosféru zažíval Besední dům

a jeho okolí o třináct let později. Ranní Lidové

noviny, které 29. října 1918 informovaly o vzniku Československa, vyvolaly mezi českými

obyvateli neskrývané nadšení. Davy lidí se

nejdříve začaly srocovat na Velkém náměstí,

dnešním náměstí Svobody, odkud se vydaly

dnešní Českou k Besednímu domu, slavnost-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020

ně vyzdobenému červeno-bílými prapory.

Novinovou zprávu v podstatě jen potvrdily

nashromážděnému davu moravské vůdčí

osobnosti Národního výboru, což přítomné

přimělo v jásot.

V dalších dnech pak velký sál Besedního

domu sloužil k přihlašování a odvodu takzvané Sokolské stráže, kterou tvořili dobrovolníci,

zejména členové Sokola, kteří v ulicích města

dbali na pořádek a klid. V meziválečném Československu a zejména pak po roce 1929 se

Besední dům stal výlučně kulturním a koncertním místem, kterým jako sídlo Filharmonie

Brno zůstává dodnes. Pouze v padesátých

letech byl Besední dům předán armádě

a pojmenován Oblastním domem armády.

Na fasádě Besedního domu můžete najít

dvě pamětní desky. Ta první, od Josefa

Axmanna z roku 1925, připomíná tragickou

smrt Františka Pavlíka. Tuto desku pak v roce

2018 doplnila další od Radima Hankeho, která

byla odhalena k 100. výročí vzniku Československa.

Mgr. Michal Doležel

■

fotografie: Encyklopedie dějin Brna,

Filharmonie Brno