Volný čas

CÉČKA, IGRÁČKY I MERKUR

UVIDÍTE NA ŠPILBERKU

Legendární designové hračky a společenské hry československé výroby z dob před

rokem 1989 představí putovní výstava

Retrohrátky, kterou hostí Muzeum města

Brna na hradě Špilberku.

Výstava Retrohrátky je na Špilberku k vidění

do konce roku 2020, otevřená je denně kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hodin. Ohledně

otvírací doby a podmínek pro vstup na výstavu

sledujte webové stránky muzea www.spilberk.cz, vzhledem k vládním opatřením jsou

možné změny. Informovat se můžete také na

telefonním čísle 542 123 611.

Pokud byste na uvedených kontaktech

nedostali potřebnou informaci, můžete také

volat na Miniúřad městské části Brno-střed

na telefonní čísla: 542 526 378 a 379, kde

vám pracovnice ochotně pomohou.

Retrohrátky představují designově zajímavé hračky a společenské hry z druhé poloviny

20. století. Většina z nich se navíc stále vyrábí,

jen z nových materiálů a pomocí modernějších

technologií. Lidé si na výstavě zavzpomínají

na dětství a také se dozvědí mnoho zajímavostí z historie těchto her a hraček. Všechny

pocházejí ze sbírky paní Věry Stojarové.

Poprvé je představila ve Zlíně před třemi lety

a hračky neustále doplňuje.

Kdo by si nepamatoval třeba oranžovou

plastovou Tatru 148, kterou dříve na pískovišti

měli snad všichni? Na Retrohrátkách lidé najdou třeba kultovní rodinnou hru Dostihy a sázky, kterou Ladislav Mareš vymyslel už před

více než 30 lety.

Děti se na výstavě seznámí s Igráčky, kteří

bavili už jejich rodiče. Nechybí mezi nimi ani

úplně první legendární figurka zedníka z roku

1976.

Další barvité vzpomínky vyvolají céčka, která už 40 let vyrábí Rudolf Chmela se svou

ženou v domácí dílně v Hradci Králové. A mají

stále úspěch, barevná céčka vyvážejí i do

USA.

Na výstavě Retrohrátky mají své místo také

nafukovací hračky z Fatry Napajedla, jejichž

autorkou je uznávaná česká designérka Libuše Niklová. Historie výroby hraček ve Fatře

sahá do padesátých let 20. století. Později

začal podnik ve velkém vyrábět nafukovací

sedací zvířata, která si našla cestu do mnoha

československých rodin.

Na výstavě jsou k vidění i krásné dřevěné

hračky z někdejšího družstva JAS, například

tahací kačenka na kolečkách. Své zastoupení

tu mají také legendární plechové hračky značky Kovap, pokračovatele bývalého Kovodružstva Náchod založeného v roce 1950. Lidé si

prohlédnou plechový válec, traktůrek, berušku, mandelinku a mnoho dalších pestrobarevných hraček, které se už 70 let vyrábějí

stále stejnou technikou, v níž převažuje ruční

montáž. Nechybějí ani hračky družstva Směr,

které vzniklo v roce 1952. Jsou mezi nimi plastové kačenky, autíčka, pokladničky, blechy,

bludiště či bábovičky.

„Zajímavostí je ve výstavě část věnovaná

logickým hrám, které už před 40 až 50 lety

byly velmi sofistikované. Největší radost mám,

když se nějaké hračky zachrání před vyhozením. Takových tu lidé uvidí spoustu,“ prozradila Věra Stojarová.

V expozici je pro děti připraven hrací koutek, kde je možné si s některými hračkami

pohrát.

Michael Kalábek

UŽ MOZARTOVI

ROZUMÍTE

Když Mozart před více než 200 lety navštívil

Prahu, s nadšením pronesl slavnou větu

„Moji Pražané mi rozumějí“. Od té doby

jeho hudbě rozumí nejen celý národ, ale

i celý svět.

Letos však poprvé můžeme na vlastní kůži

porozumět jeho pocitům, které prožíval v dětství, když utíkal před epidemií pravých neštovic z Vídně do Brna, kde se letos již 27. rokem

na jeho počest koná klavírní soutěž Amadeus.

Mezinárodní klavírní soutěž Amadeus je určená pro děti do jedenácti let a letošní ročník

proběhne bez účasti publika za zpřísněných

hygienických podmínek. Malí umělci však

nebudou hrát pro prázdné publikum, celá

soutěž se bude streamovat a hudba Wolfganga Amadea Mozarta a jeho současníků

se tak rozletí k srdcím a uším posluchačů

z České republiky i ze zahraničí. Poprvé tak

budou moci soutěž sledovat i lidé ze vzdálenějších lokalit a lidé staří nebo nemocní,

kteří už nemají možnost navštěvovat koncerty

a soutěže tohoto druhu.

Soutěž Amadeus je národním hudebním

stříbrem, které letos může zasvítit do duší

všech posluchačů, ale především rozzářit

talent dětí, které milují klasickou hudbu

a i přes nepříliš příznivou zdravotní situaci

hrají, cvičí a připravují se na hudební svátek,

stejně tak, jako v letech 1767–1768 Mozart,

když navštívil Brno a koncertoval v brněnské

Redutě.

Hrají, protože Mozartovi rozumějí, v těžkých dobách je pro ně i jejich posluchače

sdílená hudba ještě větším potěšením a možností neztratit naději a víru v budoucnost.

Vladimír Halíček

■

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020 | 21