Volný čas
CÉČKA, IGRÁČKY I MERKUR
UVIDÍTE NA ŠPILBERKU
Legendární designové hračky a společenské hry československé výroby z dob před
rokem 1989 představí putovní výstava
Retrohrátky, kterou hostí Muzeum města
Brna na hradě Špilberku.
Výstava Retrohrátky je na Špilberku k vidění
do konce roku 2020, otevřená je denně kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hodin. Ohledně
otvírací doby a podmínek pro vstup na výstavu
sledujte webové stránky muzea www.spilberk.cz, vzhledem k vládním opatřením jsou
možné změny. Informovat se můžete také na
telefonním čísle 542 123 611.
Pokud byste na uvedených kontaktech
nedostali potřebnou informaci, můžete také
volat na Miniúřad městské části Brno-střed
na telefonní čísla: 542 526 378 a 379, kde
vám pracovnice ochotně pomohou.
Retrohrátky představují designově zajímavé hračky a společenské hry z druhé poloviny
20. století. Většina z nich se navíc stále vyrábí,
jen z nových materiálů a pomocí modernějších
technologií. Lidé si na výstavě zavzpomínají
na dětství a také se dozvědí mnoho zajímavostí z historie těchto her a hraček. Všechny
pocházejí ze sbírky paní Věry Stojarové.
Poprvé je představila ve Zlíně před třemi lety
a hračky neustále doplňuje.
Kdo by si nepamatoval třeba oranžovou
plastovou Tatru 148, kterou dříve na pískovišti
měli snad všichni? Na Retrohrátkách lidé najdou třeba kultovní rodinnou hru Dostihy a sázky, kterou Ladislav Mareš vymyslel už před
více než 30 lety.
Děti se na výstavě seznámí s Igráčky, kteří
bavili už jejich rodiče. Nechybí mezi nimi ani
úplně první legendární figurka zedníka z roku
1976.
Další barvité vzpomínky vyvolají céčka, která už 40 let vyrábí Rudolf Chmela se svou
ženou v domácí dílně v Hradci Králové. A mají
stále úspěch, barevná céčka vyvážejí i do
USA.
Na výstavě Retrohrátky mají své místo také
nafukovací hračky z Fatry Napajedla, jejichž
autorkou je uznávaná česká designérka Libuše Niklová. Historie výroby hraček ve Fatře
sahá do padesátých let 20. století. Později
začal podnik ve velkém vyrábět nafukovací
sedací zvířata, která si našla cestu do mnoha
československých rodin.
Na výstavě jsou k vidění i krásné dřevěné
hračky z někdejšího družstva JAS, například
tahací kačenka na kolečkách. Své zastoupení
tu mají také legendární plechové hračky značky Kovap, pokračovatele bývalého Kovodružstva Náchod založeného v roce 1950. Lidé si
prohlédnou plechový válec, traktůrek, berušku, mandelinku a mnoho dalších pestrobarevných hraček, které se už 70 let vyrábějí
stále stejnou technikou, v níž převažuje ruční
montáž. Nechybějí ani hračky družstva Směr,
které vzniklo v roce 1952. Jsou mezi nimi plastové kačenky, autíčka, pokladničky, blechy,
bludiště či bábovičky.
„Zajímavostí je ve výstavě část věnovaná
logickým hrám, které už před 40 až 50 lety
byly velmi sofistikované. Největší radost mám,
když se nějaké hračky zachrání před vyhozením. Takových tu lidé uvidí spoustu,“ prozradila Věra Stojarová.
V expozici je pro děti připraven hrací koutek, kde je možné si s některými hračkami
pohrát.
Michael Kalábek
UŽ MOZARTOVI
ROZUMÍTE
Když Mozart před více než 200 lety navštívil
Prahu, s nadšením pronesl slavnou větu
„Moji Pražané mi rozumějí“. Od té doby
jeho hudbě rozumí nejen celý národ, ale
i celý svět.
Letos však poprvé můžeme na vlastní kůži
porozumět jeho pocitům, které prožíval v dětství, když utíkal před epidemií pravých neštovic z Vídně do Brna, kde se letos již 27. rokem
na jeho počest koná klavírní soutěž Amadeus.
Mezinárodní klavírní soutěž Amadeus je určená pro děti do jedenácti let a letošní ročník
proběhne bez účasti publika za zpřísněných
hygienických podmínek. Malí umělci však
nebudou hrát pro prázdné publikum, celá
soutěž se bude streamovat a hudba Wolfganga Amadea Mozarta a jeho současníků
se tak rozletí k srdcím a uším posluchačů
z České republiky i ze zahraničí. Poprvé tak
budou moci soutěž sledovat i lidé ze vzdálenějších lokalit a lidé staří nebo nemocní,
kteří už nemají možnost navštěvovat koncerty
a soutěže tohoto druhu.
Soutěž Amadeus je národním hudebním
stříbrem, které letos může zasvítit do duší
všech posluchačů, ale především rozzářit
talent dětí, které milují klasickou hudbu
a i přes nepříliš příznivou zdravotní situaci
hrají, cvičí a připravují se na hudební svátek,
stejně tak, jako v letech 1767–1768 Mozart,
když navštívil Brno a koncertoval v brněnské
Redutě.
Hrají, protože Mozartovi rozumějí, v těžkých dobách je pro ně i jejich posluchače
sdílená hudba ještě větším potěšením a možností neztratit naději a víru v budoucnost.
Vladimír Halíček
■
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2020 | 21