Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: BERGLŮV PALÁC

Zastavíme-li se při severním okraji parku na

Moravském náměstí, a zadíváme-li se na řadu

v současné době krásně a citlivě rekonstruovaných domů, jistě náš pohled zaujme jeden

z nich, který se od ostatních značně odlišuje.

Oním solitérem je Berglův palác, známější

spíše jako Muzejka. Není to jen architektonický styl a doba vzniku, které tento reprezentativně pojatý dům od ostatních odlišují,

ale také jeho původní funkce. Jak už totiž

napovídá někdejší název stavby, jednalo se

o soukromou stavbu brněnského průmyslníka německého původu Johanna Bergla, či

Berglera. Brno v době stavby tohoto paláce

prodělávalo výraznou stavební proměnu.

Z původně barokní pevnosti se totiž v závěru

první poloviny 19. století pomalu začalo stávat

moderní, ale především průmyslové město.

Výrazným zásahem do urbanismu a podoby

města byla jednak tvorba brněnské okružní

třídy, vyrůstající zde na základě vídeňského

vzoru, a také likvidace hradebního systému,

které město svíralo již od středověku. Teprve

v polovině 19. století, kdy Brno přestalo být

vojenskou pevností, bylo městským úřadům

dovoleno zahájit demolici městského opevnění a umožnit tak rozsáhlou stavební aktivitu

směrem k přilehlým předměstím.

A právě v této dynamické době vyrůstá na

okraji někdejší dálkové trasy vedoucí směrem

na Prahu honosná vila v neogotickém stylu.

Samotný výběr stavební parcely na okraji

Velké Nové ulice, dnes Lidické, měl poukazovat na význam a prestiž stavebníka, kterým

byl známý brněnský obchodník s kůžemi

a koženým zbožím. Jednalo se totiž o nárožní

stavební místo při ulici vedoucí mimo jiné

k hojně navštěvovanému a největšímu brněnskému parku Lužánky, z něhož byl navíc

krásný rozhled na historické jádro města. Pro

stavbu vlastního paláce si Bergl vybral

významného vídeňského architekta Heinricha Ferstela, podle jehož projektu byla vystavěna na brněnské okružní třídě ještě jedna

stavba, a to německý luteránský kostel, známý jako Červený kostel. V případě Berglovy

vily se jednalo o první palácovou zakázku

Heinricha Ferstela, u níž se pokusil podle

přání stavebníka „uplatnit charakter, který

byl příznačný pro mistry první poloviny 16. století“, když renesanční palácovou dispozici

překryl pozdně gotickou fasádou. Pro období

vzniku Berglova paláce, tedy dobu rodícího

se nacionalismu, bylo mimo jiné příznačné

exponovat vlastní etnicitu do celé řady oblastí

včetně architektury. Ve druhé polovině 19. století se tak v architektuře objevuje zásadní

koncept hledání ideálního národního architektonického stylu. Zatímco česky orientovaná část společnosti nacházela svůj zlatý

věk v období renesance a stavěla si tak svoje

soukromé, veřejné, spolkové a jiné stavby

v neorenesančním stylu, pro německy orientované stavebníky byl oním zlatým věkem

středověk a s ním spojená gotika. Nelze se

tak divit, že výrazné stavby německých Brňanů, ať již to byl zmiňovaný Červený kostel,

Berglův palác, ale také Tělocvična pod Hradem byly inspirovány právě severskou gotikou.

Do Berglova paláce, postaveného v letech

1860–1863, se vcházelo přes čestné nádvoří,

odkud se vstupovalo do prostorné schodišťové haly. Před fasádu z neomítaného cihelného zdiva architekt vysunul kamenné arkýře

tudorovského typu a na nárožní terasu, skýtající příjemnou vyhlídku na město, situoval

subtilní konstrukci zimní zahrady.

Berglům palác v  osmdesátých letech

19. století změnil majitele, kterým se stal známý textilní průmyslník, majitel cukrovaru a velkostatkář Edmund Bochner a jeho žena Julie,

rozená Kleinová. Se jménem Edmunda Bochnera je spojen ještě jeden z brněnských paláců 19. století, a to takzvaný Bochnerův palác

situovaný na ulici Přízově, v současnosti jediná dochovaná stavba z bývalého areálu Vlněny. Poté, co Edmund Bochner získal palác po

Johannu Berglovi, rozhodl se k němu přistavět ještě jedno křídlo. Velmi citlivou přístavbu,

která respektuje původní Ferstelovu architekturu, navrhl brněnský architekt August

Prokop. Nové křídlo paláce obsahovalo kromě jiného také prostor kavárny, kam přestěhoval brněnský kavárník Otto Biber svou proslulou kavárnu Café Biber. V novém prostoru

se Café Biber stala vůbec první brněnskou

kavárnou osvětlenou elektrickým osvětlením.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2020

V závěru 19. století se palác dostává do majetku známé podnikatelské rodiny bratří Kleinů

a od nich palác kupuje v roce 1915 zemský

poslanec Stefan Haupt von Buchenrode. Až

do roku 1926 stavba sloužila jako soukromá

a obytná stavba. Teprve v roce 1926 ji zakoupilo pražské Zemědělské muzeum, které zde

vytvořilo expozici. A právě v této době se tak

rodí nový název pro budovu Muzeum, neboli

Muzejka. Součástí objektu nadále zůstala

známá kavárna, která změnila provozovatele

a s ním také název kavárna Muzeum, jejíž

interiér byl v roce 1934 radikálně přebudován

podle projektu architekta Bohuslava Fuchse.

Prostoru kavárny vévodila kubistická výtvarná

díla od Františka Kalába. V roce 1938 se v prezentační publikaci o městě Brně uvádí:

„V bývalém paláci Hauptově, na velmi živé

křižovatce ulic Nové a Švehlovy, je umístěno

Zemědělské museum. V přízemních místnostech bývala německá kavárna Bibrova, kterou renovoval nynější nájemce J. Ševčík,

a přeměnil ji v moderní kavárnu a útulnou

suterénní vinárnu. Zkušenosti, jež získal za

své praxe v cizině (ve Francii, Německu,

Anglii, na zámořských parnících aj.) využil

hojnou měrou, takže moderním topením

a větráním, skvěle zařízenou kuchyní a rozsáhlými chladírnami řadí se kavárna Muzeum

mezi nejpřednější brněnské podniky.“ Vzorná

obsluha a dobrá kvalita pokrmů zajistila

nájemci hosty nejen ze všech tříd brněnského

obyvatelstva bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení, ale i hojnou účast

moravského zemědělského venkova.

Kavárna Muzeum patřila ještě v druhé polovině 20. století mezi velmi oblíbené a navštěvované kavárny, kam pravidelně chodíval

a čerpal inspiraci například básník Oldřich

Mikulášek, bydlící na nedaleké Mášově ulici.

Michal Doležel

■