Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: BERGLŮV PALÁC Zastavíme-li se při severním okraji parku na Moravském náměstí, a zadíváme-li se na řadu v současné době krásně a citlivě rekonstruovaných domů, jistě náš pohled zaujme jeden z nich, který se od ostatních značně odlišuje. Oním solitérem je Berglův palác, známější spíše jako Muzejka. Není to jen architektonický styl a doba vzniku, které tento reprezentativně pojatý dům od ostatních odlišují, ale také jeho původní funkce. Jak už totiž napovídá někdejší název stavby, jednalo se o soukromou stavbu brněnského průmyslníka německého původu Johanna Bergla, či Berglera. Brno v době stavby tohoto paláce prodělávalo výraznou stavební proměnu. Z původně barokní pevnosti se totiž v závěru první poloviny 19. století pomalu začalo stávat moderní, ale především průmyslové město. Výrazným zásahem do urbanismu a podoby města byla jednak tvorba brněnské okružní třídy, vyrůstající zde na základě vídeňského vzoru, a také likvidace hradebního systému, které město svíralo již od středověku. Teprve v polovině 19. století, kdy Brno přestalo být vojenskou pevností, bylo městským úřadům dovoleno zahájit demolici městského opevnění a umožnit tak rozsáhlou stavební aktivitu směrem k přilehlým předměstím. A právě v této dynamické době vyrůstá na okraji někdejší dálkové trasy vedoucí směrem na Prahu honosná vila v neogotickém stylu. Samotný výběr stavební parcely na okraji Velké Nové ulice, dnes Lidické, měl poukazovat na význam a prestiž stavebníka, kterým byl známý brněnský obchodník s kůžemi a koženým zbožím. Jednalo se totiž o nárožní stavební místo při ulici vedoucí mimo jiné k hojně navštěvovanému a největšímu brněnskému parku Lužánky, z něhož byl navíc krásný rozhled na historické jádro města. Pro stavbu vlastního paláce si Bergl vybral významného vídeňského architekta Heinricha Ferstela, podle jehož projektu byla vystavěna na brněnské okružní třídě ještě jedna stavba, a to německý luteránský kostel, známý jako Červený kostel. V případě Berglovy vily se jednalo o první palácovou zakázku Heinricha Ferstela, u níž se pokusil podle přání stavebníka „uplatnit charakter, který byl příznačný pro mistry první poloviny 16. století“, když renesanční palácovou dispozici překryl pozdně gotickou fasádou. Pro období vzniku Berglova paláce, tedy dobu rodícího se nacionalismu, bylo mimo jiné příznačné exponovat vlastní etnicitu do celé řady oblastí včetně architektury. Ve druhé polovině 19. století se tak v architektuře objevuje zásadní

koncept hledání ideálního národního architektonického stylu. Zatímco česky orientovaná část společnosti nacházela svůj zlatý věk v období renesance a stavěla si tak svoje soukromé, veřejné, spolkové a jiné stavby v neorenesančním stylu, pro německy orientované stavebníky byl oním zlatým věkem středověk a s ním spojená gotika. Nelze se tak divit, že výrazné stavby německých Brňanů, ať již to byl zmiňovaný Červený kostel, Berglův palác, ale také Tělocvična pod Hradem byly inspirovány právě severskou gotikou. Do Berglova paláce, postaveného v letech 1860–1863, se vcházelo přes čestné nádvoří, odkud se vstupovalo do prostorné schodišťové haly. Před fasádu z neomítaného cihelného zdiva architekt vysunul kamenné arkýře tudorovského typu a na nárožní terasu, skýtající příjemnou vyhlídku na město, situoval subtilní konstrukci zimní zahrady. Berglům palác v  osmdesátých letech 19. století změnil majitele, kterým se stal známý textilní průmyslník, majitel cukrovaru a velkostatkář Edmund Bochner a jeho žena Julie, rozená Kleinová. Se jménem Edmunda Bochnera je spojen ještě jeden z brněnských paláců 19. století, a to takzvaný Bochnerův palác situovaný na ulici Přízově, v současnosti jediná dochovaná stavba z bývalého areálu Vlněny. Poté, co Edmund Bochner získal palác po Johannu Berglovi, rozhodl se k němu přistavět ještě jedno křídlo. Velmi citlivou přístavbu, která respektuje původní Ferstelovu architekturu, navrhl brněnský architekt August Prokop. Nové křídlo paláce obsahovalo kromě jiného také prostor kavárny, kam přestěhoval brněnský kavárník Otto Biber svou proslulou kavárnu Café Biber. V novém prostoru se Café Biber stala vůbec první brněnskou kavárnou osvětlenou elektrickým osvětlením.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2020

V závěru 19. století se palác dostává do majetku známé podnikatelské rodiny bratří Kleinů a od nich palác kupuje v roce 1915 zemský poslanec Stefan Haupt von Buchenrode. Až do roku 1926 stavba sloužila jako soukromá a obytná stavba. Teprve v roce 1926 ji zakoupilo pražské Zemědělské muzeum, které zde vytvořilo expozici. A právě v této době se tak rodí nový název pro budovu Muzeum, neboli Muzejka. Součástí objektu nadále zůstala známá kavárna, která změnila provozovatele a s ním také název kavárna Muzeum, jejíž interiér byl v roce 1934 radikálně přebudován podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. Prostoru kavárny vévodila kubistická výtvarná díla od Františka Kalába. V roce 1938 se v prezentační publikaci o městě Brně uvádí: „V bývalém paláci Hauptově, na velmi živé křižovatce ulic Nové a Švehlovy, je umístěno Zemědělské museum. V přízemních místnostech bývala německá kavárna Bibrova, kterou renovoval nynější nájemce J. Ševčík, a přeměnil ji v moderní kavárnu a útulnou suterénní vinárnu. Zkušenosti, jež získal za své praxe v cizině (ve Francii, Německu, Anglii, na zámořských parnících aj.) využil hojnou měrou, takže moderním topením a větráním, skvěle zařízenou kuchyní a rozsáhlými chladírnami řadí se kavárna Muzeum mezi nejpřednější brněnské podniky.“ Vzorná obsluha a dobrá kvalita pokrmů zajistila nájemci hosty nejen ze všech tříd brněnského obyvatelstva bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení, ale i hojnou účast moravského zemědělského venkova. Kavárna Muzeum patřila ještě v druhé polovině 20. století mezi velmi oblíbené a navštěvované kavárny, kam pravidelně chodíval a čerpal inspiraci například básník Oldřich Mikulášek, bydlící na nedaleké Mášově ulici. Michal Doležel

■