Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: BERGLŮV PALÁC
Zastavíme-li se při severním okraji parku na
Moravském náměstí, a zadíváme-li se na řadu
v současné době krásně a citlivě rekonstruovaných domů, jistě náš pohled zaujme jeden
z nich, který se od ostatních značně odlišuje.
Oním solitérem je Berglův palác, známější
spíše jako Muzejka. Není to jen architektonický styl a doba vzniku, které tento reprezentativně pojatý dům od ostatních odlišují,
ale také jeho původní funkce. Jak už totiž
napovídá někdejší název stavby, jednalo se
o soukromou stavbu brněnského průmyslníka německého původu Johanna Bergla, či
Berglera. Brno v době stavby tohoto paláce
prodělávalo výraznou stavební proměnu.
Z původně barokní pevnosti se totiž v závěru
první poloviny 19. století pomalu začalo stávat
moderní, ale především průmyslové město.
Výrazným zásahem do urbanismu a podoby
města byla jednak tvorba brněnské okružní
třídy, vyrůstající zde na základě vídeňského
vzoru, a také likvidace hradebního systému,
které město svíralo již od středověku. Teprve
v polovině 19. století, kdy Brno přestalo být
vojenskou pevností, bylo městským úřadům
dovoleno zahájit demolici městského opevnění a umožnit tak rozsáhlou stavební aktivitu
směrem k přilehlým předměstím.
A právě v této dynamické době vyrůstá na
okraji někdejší dálkové trasy vedoucí směrem
na Prahu honosná vila v neogotickém stylu.
Samotný výběr stavební parcely na okraji
Velké Nové ulice, dnes Lidické, měl poukazovat na význam a prestiž stavebníka, kterým
byl známý brněnský obchodník s kůžemi
a koženým zbožím. Jednalo se totiž o nárožní
stavební místo při ulici vedoucí mimo jiné
k hojně navštěvovanému a největšímu brněnskému parku Lužánky, z něhož byl navíc
krásný rozhled na historické jádro města. Pro
stavbu vlastního paláce si Bergl vybral
významného vídeňského architekta Heinricha Ferstela, podle jehož projektu byla vystavěna na brněnské okružní třídě ještě jedna
stavba, a to německý luteránský kostel, známý jako Červený kostel. V případě Berglovy
vily se jednalo o první palácovou zakázku
Heinricha Ferstela, u níž se pokusil podle
přání stavebníka „uplatnit charakter, který
byl příznačný pro mistry první poloviny 16. století“, když renesanční palácovou dispozici
překryl pozdně gotickou fasádou. Pro období
vzniku Berglova paláce, tedy dobu rodícího
se nacionalismu, bylo mimo jiné příznačné
exponovat vlastní etnicitu do celé řady oblastí
včetně architektury. Ve druhé polovině 19. století se tak v architektuře objevuje zásadní
koncept hledání ideálního národního architektonického stylu. Zatímco česky orientovaná část společnosti nacházela svůj zlatý
věk v období renesance a stavěla si tak svoje
soukromé, veřejné, spolkové a jiné stavby
v neorenesančním stylu, pro německy orientované stavebníky byl oním zlatým věkem
středověk a s ním spojená gotika. Nelze se
tak divit, že výrazné stavby německých Brňanů, ať již to byl zmiňovaný Červený kostel,
Berglův palác, ale také Tělocvična pod Hradem byly inspirovány právě severskou gotikou.
Do Berglova paláce, postaveného v letech
1860–1863, se vcházelo přes čestné nádvoří,
odkud se vstupovalo do prostorné schodišťové haly. Před fasádu z neomítaného cihelného zdiva architekt vysunul kamenné arkýře
tudorovského typu a na nárožní terasu, skýtající příjemnou vyhlídku na město, situoval
subtilní konstrukci zimní zahrady.
Berglům palác v osmdesátých letech
19. století změnil majitele, kterým se stal známý textilní průmyslník, majitel cukrovaru a velkostatkář Edmund Bochner a jeho žena Julie,
rozená Kleinová. Se jménem Edmunda Bochnera je spojen ještě jeden z brněnských paláců 19. století, a to takzvaný Bochnerův palác
situovaný na ulici Přízově, v současnosti jediná dochovaná stavba z bývalého areálu Vlněny. Poté, co Edmund Bochner získal palác po
Johannu Berglovi, rozhodl se k němu přistavět ještě jedno křídlo. Velmi citlivou přístavbu,
která respektuje původní Ferstelovu architekturu, navrhl brněnský architekt August
Prokop. Nové křídlo paláce obsahovalo kromě jiného také prostor kavárny, kam přestěhoval brněnský kavárník Otto Biber svou proslulou kavárnu Café Biber. V novém prostoru
se Café Biber stala vůbec první brněnskou
kavárnou osvětlenou elektrickým osvětlením.
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2020
V závěru 19. století se palác dostává do majetku známé podnikatelské rodiny bratří Kleinů
a od nich palác kupuje v roce 1915 zemský
poslanec Stefan Haupt von Buchenrode. Až
do roku 1926 stavba sloužila jako soukromá
a obytná stavba. Teprve v roce 1926 ji zakoupilo pražské Zemědělské muzeum, které zde
vytvořilo expozici. A právě v této době se tak
rodí nový název pro budovu Muzeum, neboli
Muzejka. Součástí objektu nadále zůstala
známá kavárna, která změnila provozovatele
a s ním také název kavárna Muzeum, jejíž
interiér byl v roce 1934 radikálně přebudován
podle projektu architekta Bohuslava Fuchse.
Prostoru kavárny vévodila kubistická výtvarná
díla od Františka Kalába. V roce 1938 se v prezentační publikaci o městě Brně uvádí:
„V bývalém paláci Hauptově, na velmi živé
křižovatce ulic Nové a Švehlovy, je umístěno
Zemědělské museum. V přízemních místnostech bývala německá kavárna Bibrova, kterou renovoval nynější nájemce J. Ševčík,
a přeměnil ji v moderní kavárnu a útulnou
suterénní vinárnu. Zkušenosti, jež získal za
své praxe v cizině (ve Francii, Německu,
Anglii, na zámořských parnících aj.) využil
hojnou měrou, takže moderním topením
a větráním, skvěle zařízenou kuchyní a rozsáhlými chladírnami řadí se kavárna Muzeum
mezi nejpřednější brněnské podniky.“ Vzorná
obsluha a dobrá kvalita pokrmů zajistila
nájemci hosty nejen ze všech tříd brněnského
obyvatelstva bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení, ale i hojnou účast
moravského zemědělského venkova.
Kavárna Muzeum patřila ještě v druhé polovině 20. století mezi velmi oblíbené a navštěvované kavárny, kam pravidelně chodíval
a čerpal inspiraci například básník Oldřich
Mikulášek, bydlící na nedaleké Mášově ulici.
Michal Doležel
■