Historie
VESELÁ BÝVALA ČTVRŤ, ULICE I BRÁNA
Veselá ulice si uchovala své jméno od nejranějšího středověku až po současnost.
Odkud název pochází, však není známo.
Podle názoru zemského knihovníka dr. Bretholze mohla ulice obdržet název podle mnoha slavností, veselostí, které se konávaly ve
zdejších sídlech šlechty. Kromě šlechtických
rodin Boskoviců, Bohouše ze Starče, Heřmana z Vojkovic, Václava z Brtnice a dalších
šlechtických rodů, byly v této ulici, která společně s Českou ulicí tvořila šlechtickou čtvrť,
jen místní rodiny řezníků a pekařů. Přítomnost
jiných řemeslníků zde není prokázána. Že se
zde konaly docela hlučné zábavy, dokazuje
i skutečnost, že rektor kostela svatého Mikuláše na Dolním trhu, nynějším náměstí Svobody, Peter Wolkenstein, byl v roce 1358 kvůli
nepřístojnostem v této ulici nucen prodat svůj
dům a usadit se mezi kramáři, protože se
hlučné a bujaré slavnosti neslučovaly
s počestným a důstojným bydlením kněze.
Podle názvu ulice dostala jméno celá čtvrť
uvnitř městských hradeb. Oblasti od dnešní
Dominikánské ulice a náměstí Svobody až
k Běhounské se říkalo Veselá čtvrť a u ústí
dnešní Veselé a České stojící brána vedoucí
ke Švábské ulici, dnešní Údolní, nesla název
Veselá brána. Z tohoto předměstí protékal
Veselou bránou malý potůček, který pokračoval přes Veselou a Středovou ulici, náměstí
Svobody, Kobližnou ulici a kolem branky ven,
kde se vléval do nedaleké Ponávky.
Dne 21. září 1356 vypukl ve Veselé čtvrti
velký ničivý požár, vyhořelá část města však
byla brzy opět vystavěna. To, že před Veselou
bránou musely na začátku 15. století existovat
lázně, lze usuzovat z toho, že v roce 1438
byly „dva domy vedle lázní před Veselou brá-
nou“ povinny platit nájemné klášteru herburských sester v Jezuitské ulici.
Veselá brána byla zřejmě v 17. století, a také
dříve, stále zavřená, neboť kazatel od svatého
Petra si v prosinci 1668 stěžoval na to, že jeho
kázání navštěvuje příliš málo věřících, protože
brána i malá branka u Veselé brány není trvale
otevřena. Stížnost však byla odmítnuta, „protože to je starý zvyk, jehož zrušení by napáchalo více škody než užitku, neboť by také
lidé z města vycházeli ven, a docházelo by
k velkému pašování vína a piva z předměstí
do města a došlo by k omezení obživy občanů, tak nechť zůstane vše při starém“.
Kolem roku 1580 byl před Veselou bránou
zřízen nový hřbitov s Kaplí Marie Pomocné,
který existoval až do roku 1784 a rozprostíral
se od rohu Giskrovy, dnešní Kounicovy, až
k rohu Veveří ulice. Hřbitov byl zrušen před
rokem 1785, kaple pak byla zbořena v roce
1826.
V době švédského obléhání musela Veselá brána odolat mnoha útokům. Začátkem
června 1645 se Švédové svými zákopy a pevnůstkami dostali kolem střeleckých stanovišť
ve Veselé značně blízko ke Špilberku, ale
14. června je museli opustit kvůli velké bouřce,
stáli totiž až po krk ve vodě. Brňané při této
příležitosti podnikli výpad, deset mužů zajali,
mnoho zabili a ukořistili velké množství oblečení.
V roce 1727 byla zahájena výstavba kasáren ve Veselé ulici. Před pruským obléháním
roku 1742 neměla hlavní zeď vlevo od Veselé
brány poprsní hradbu. Brněnský velitel, svobodný pán von Seherthoss, ji nechal spěšně
vybudovat. Když se blížili Prusové, byly zbo-
řeny domy Haklůvky na úpatí Špilberku, táhnoucí se od Veselé brány až ke Švábenské
ulici a k Hackelově bráně. Ulice již nebyla
znovu postavena.
Císař Josef II. přijel poprvé do Brna 16. července 1765 a mimo jiné si prohlédl také švédské opevnění před Veselou bránou. Na stejném místě později vznikla aréna, ve které se
v roce 1785 konaly štvanice medvědů, vlků,
volů, psů a prasat.
Před bitvou 25. listopadu 1805 nechal
Napoleon most u Veselé brány v polovině
naseknout, neboť se bál ruského napadení.
Když byl v roce 1835 vybudován veřejný
vodovod z řeky Svratky, který zásoboval město, byl rozveden do 11 veřejných studní, z nichž
se jedna nacházela také ve Veselé ulici.
Vzhledem k tomu, že Veselá brána a všechny
parkány v blízkosti městských hradeb byly
celoročně vlhké a dlouhou dobu blátivé, byla
brána v roce 1860 zbořena.
Navždy se minulostí stala doba, kdy byla
brána střežena vojenským oddílem sestávajícím z jednoho poddůstojníka a osmi až třiatřiceti vojáků, před bránou se vybíralo mýtné
s výnosem mezi 30 a 40 zlatými, klíče od brány byly uloženy v kožených váčcích a po uzavírací hodině musely být předány buď starostovi, nebo královskému soudci, a v dobách
války veliteli města, a brána musela být po
uzavírací hodině a po znamení k uzavření
bran, uzamčena.
(mav)
■
Zdroj: Leopold Künzel: Brněnské ulice
vyprávějí své dějiny, knihu vydalo v roce
2019 nakladatelství Josef Filip 1938
Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2020 | 19