Historie

VESELÁ BÝVALA ČTVRŤ, ULICE I BRÁNA

Veselá ulice si uchovala své jméno od nejranějšího středověku až po současnost.

Odkud název pochází, však není známo.

Podle názoru zemského knihovníka dr. Bretholze mohla ulice obdržet název podle mnoha slavností, veselostí, které se konávaly ve

zdejších sídlech šlechty. Kromě šlechtických

rodin Boskoviců, Bohouše ze Starče, Heřmana z Vojkovic, Václava z Brtnice a dalších

šlechtických rodů, byly v této ulici, která společně s Českou ulicí tvořila šlechtickou čtvrť,

jen místní rodiny řezníků a pekařů. Přítomnost

jiných řemeslníků zde není prokázána. Že se

zde konaly docela hlučné zábavy, dokazuje

i skutečnost, že rektor kostela svatého Mikuláše na Dolním trhu, nynějším náměstí Svobody, Peter Wolkenstein, byl v roce 1358 kvůli

nepřístojnostem v této ulici nucen prodat svůj

dům a usadit se mezi kramáři, protože se

hlučné a bujaré slavnosti neslučovaly

s počestným a důstojným bydlením kněze.

Podle názvu ulice dostala jméno celá čtvrť

uvnitř městských hradeb. Oblasti od dnešní

Dominikánské ulice a náměstí Svobody až

k Běhounské se říkalo Veselá čtvrť a u ústí

dnešní Veselé a České stojící brána vedoucí

ke Švábské ulici, dnešní Údolní, nesla název

Veselá brána. Z tohoto předměstí protékal

Veselou bránou malý potůček, který pokračoval přes Veselou a Středovou ulici, náměstí

Svobody, Kobližnou ulici a kolem branky ven,

kde se vléval do nedaleké Ponávky.

Dne 21. září 1356 vypukl ve Veselé čtvrti

velký ničivý požár, vyhořelá část města však

byla brzy opět vystavěna. To, že před Veselou

bránou musely na začátku 15. století existovat

lázně, lze usuzovat z toho, že v roce 1438

byly „dva domy vedle lázní před Veselou brá-

nou“ povinny platit nájemné klášteru herburských sester v Jezuitské ulici.

Veselá brána byla zřejmě v 17. století, a také

dříve, stále zavřená, neboť kazatel od svatého

Petra si v prosinci 1668 stěžoval na to, že jeho

kázání navštěvuje příliš málo věřících, protože

brána i malá branka u Veselé brány není trvale

otevřena. Stížnost však byla odmítnuta, „protože to je starý zvyk, jehož zrušení by napáchalo více škody než užitku, neboť by také

lidé z města vycházeli ven, a docházelo by

k velkému pašování vína a piva z předměstí

do města a došlo by k omezení obživy občanů, tak nechť zůstane vše při starém“.

Kolem roku 1580 byl před Veselou bránou

zřízen nový hřbitov s Kaplí Marie Pomocné,

který existoval až do roku 1784 a rozprostíral

se od rohu Giskrovy, dnešní Kounicovy, až

k rohu Veveří ulice. Hřbitov byl zrušen před

rokem 1785, kaple pak byla zbořena v roce

1826.

V době švédského obléhání musela Veselá brána odolat mnoha útokům. Začátkem

června 1645 se Švédové svými zákopy a pevnůstkami dostali kolem střeleckých stanovišť

ve Veselé značně blízko ke Špilberku, ale

14. června je museli opustit kvůli velké bouřce,

stáli totiž až po krk ve vodě. Brňané při této

příležitosti podnikli výpad, deset mužů zajali,

mnoho zabili a ukořistili velké množství oblečení.

V roce 1727 byla zahájena výstavba kasáren ve Veselé ulici. Před pruským obléháním

roku 1742 neměla hlavní zeď vlevo od Veselé

brány poprsní hradbu. Brněnský velitel, svobodný pán von Seherthoss, ji nechal spěšně

vybudovat. Když se blížili Prusové, byly zbo-

řeny domy Haklůvky na úpatí Špilberku, táhnoucí se od Veselé brány až ke Švábenské

ulici a k Hackelově bráně. Ulice již nebyla

znovu postavena.

Císař Josef II. přijel poprvé do Brna 16. července 1765 a mimo jiné si prohlédl také švédské opevnění před Veselou bránou. Na stejném místě později vznikla aréna, ve které se

v roce 1785 konaly štvanice medvědů, vlků,

volů, psů a prasat.

Před bitvou 25. listopadu 1805 nechal

Napoleon most u Veselé brány v polovině

naseknout, neboť se bál ruského napadení.

Když byl v roce 1835 vybudován veřejný

vodovod z řeky Svratky, který zásoboval město, byl rozveden do 11 veřejných studní, z nichž

se jedna nacházela také ve Veselé ulici.

Vzhledem k tomu, že Veselá brána a všechny

parkány v blízkosti městských hradeb byly

celoročně vlhké a dlouhou dobu blátivé, byla

brána v roce 1860 zbořena.

Navždy se minulostí stala doba, kdy byla

brána střežena vojenským oddílem sestávajícím z jednoho poddůstojníka a osmi až třiatřiceti vojáků, před bránou se vybíralo mýtné

s výnosem mezi 30 a 40 zlatými, klíče od brány byly uloženy v kožených váčcích a po uzavírací hodině musely být předány buď starostovi, nebo královskému soudci, a v dobách

války veliteli města, a brána musela být po

uzavírací hodině a po znamení k uzavření

bran, uzamčena.

(mav)

■

Zdroj: Leopold Künzel: Brněnské ulice

vyprávějí své dějiny, knihu vydalo v roce

2019 nakladatelství Josef Filip 1938

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2020 | 19