Rozhovor
NATÁLIE PELCOVÁ:
TĚŠÍM SE NA SEZONU V NOVÉM HÁVU
V minulých měsících mířily naše kroky do
Divadla Polárka pravidelně. Přebírali jsme
si tam totiž stovky roušek, které herecký
soubor v čele s vedoucí divadla Natálií Pelcovou ušil a které byly na radnici potřeba
nejen pro úředníky, ale také pro pečovatelky a seniory, obyvatele městské části
Brno-střed. Protože se nyní již blýská na
lepší časy, tak se v divadle šijí kostýmy
a „vyšívá“ se na novém představení Slon
a mravenec. A došlo také na rozhovor
s Natálií, a ani v něm jsme na ruční práce
nezapomněli.
Chtěla jste být vždy herečkou?
Od okamžiku, kdy jsem pochopila, že stát
se opravdovou princeznou není tak jednoduché, jsem neměla konkrétní plán, čím chci
být. I když si teď vzpomínám, že poté, co
jsem viděla film Trhák, jsem chtěla dělat
klapku u filmu.
Co vás tedy nakonec přivedlo
k herectví?
Natálie Pelcová
Narodila se v roce 1988 v Karlových
Varech. Na střední škole se dostala do
Studia divadla Dagmar, které vedla dramaturgyně, režisérka, scénografka,
pedagožka a herečka MgA. Hana Franková-Hniličková, která byla Ministerstvem kultury ČR v roce 2014 oceněna
za rozvoj českého amatérského divadla
a uměleckého přednesu. Tato divadelní
zkušenost ji nasměrovala ke studiu Ateliéru Divadlo a výchova Janáčkovy akademie múzických umění.
Pracovala jako au-pair v Anglii, prodavačka v Kenvelu, zapisovatelka na Magistrátu města Karlovy Vary, učitelka dramatické výchovy na Základní umělecké
škole Charbulova v Brně a Střední pedagogické škole v Boskovicích, také jako
DTP grafik ve velkoplošné tiskárně a jako
výtvarnice pro dokument České televize
Jak jsem zničil 56. Zlin Film Festival.
Od roku 2018 působí jako vedoucí
Divadla Polárka na Tučkově 34, bydlí
v městské části Brno-střed na Francouzské ulici a stará se o své dvě kočky.
K divadlu jsem se dostala už na základní
škole. Začala jsem chodit na dramaťák a pak
to pokračovalo i na střední, kde jsem se
dostala do Studia Dagmar k Hance Frankové, která mě, co se týče divadla i života
obecně, hodně ovlivnila. To nejspíš bylo
období, kdy jsem pochopila, že nic jiného
dělat nechci. Já jsem byla vždycky spíš takový stydlivý introvert, díky divadlu jsem si ale
mohla alespoň na chvíli zahrát na někoho
jiného. Navíc jsem nemusela vymýšlet, co
budu říkat, protože jsem měla pevně daný
text. A to se mně na tom asi líbilo nejvíc,
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2020
vyprávět na chvilku příběh někoho jiného.
Z toho také plyne, že improvizace nikdy
nebyla mojí silnou stránkou.
Vystudovala jste Janáčkovu
akademii múzických umění
V tom jsem měla jasno. Věděla jsem, že
pokud mě nevezmou do Ateliéru Divadlo
a výchova na JAMU, tak na jinou vysokou
školu nepůjdu. No a oni mě vzali.
Jste z Karlových Varů,
co říkáte na Brno?
Já jsem v Brně neplánovala zůstat, to se
prostě tak přihodilo a postupem času jsem
si tu už zvykla. Mně vyhovuje, že už to tu
znám. Mám tu oblíbené hospody, podniky,
divadla, lidi a Polárku. Bydlím na Francouzské a to místo miluji.
Jak se vám tu žije?
Upřímně, mně vlastně nepřijde Brno jako
špatné místo pro život. Vždycky jde o lidi,
kteří to město vedou. Je mi třeba líto, jak
dopadl projekt sociálního bydlení Rapid ReHousing Brno. Ale oproti Karlovým Varům,
které vedení města bohužel naprosto systematicky ničí, mi přijde, že je na tom Brno
ještě dobře. Jsem celkem patriot a hodně
mě mrzí, když vidím, jak se celé to město
řítí do propasti. Například to, co se děje
s hotelem Thermal, je do nebe volající, a to
je jenom špička ledovce. Ale začalo to už
dřív, zrušením stálého divadelního souboru,
stavbou KV Areny a tak pořád dál a dál.
Lidem, kteří mají na starosti nějaké město,
by mělo jít o to, aby se o něj dobře postarali