Rozhovor

NATÁLIE PELCOVÁ:

TĚŠÍM SE NA SEZONU V NOVÉM HÁVU

V minulých měsících mířily naše kroky do

Divadla Polárka pravidelně. Přebírali jsme

si tam totiž stovky roušek, které herecký

soubor v čele s vedoucí divadla Natálií Pelcovou ušil a které byly na radnici potřeba

nejen pro úředníky, ale také pro pečovatelky a seniory, obyvatele městské části

Brno-střed. Protože se nyní již blýská na

lepší časy, tak se v divadle šijí kostýmy

a „vyšívá“ se na novém představení Slon

a mravenec. A došlo také na rozhovor

s Natálií, a ani v něm jsme na ruční práce

nezapomněli.

Chtěla jste být vždy herečkou?

Od okamžiku, kdy jsem pochopila, že stát

se opravdovou princeznou není tak jednoduché, jsem neměla konkrétní plán, čím chci

být. I když si teď vzpomínám, že poté, co

jsem viděla film Trhák, jsem chtěla dělat

klapku u filmu.

Co vás tedy nakonec přivedlo

k herectví?

Natálie Pelcová

Narodila se v roce 1988 v Karlových

Varech. Na střední škole se dostala do

Studia divadla Dagmar, které vedla dramaturgyně, režisérka, scénografka,

pedagožka a herečka MgA. Hana Franková-Hniličková, která byla Ministerstvem kultury ČR v roce 2014 oceněna

za rozvoj českého amatérského divadla

a uměleckého přednesu. Tato divadelní

zkušenost ji nasměrovala ke studiu Ateliéru Divadlo a výchova Janáčkovy akademie múzických umění.

Pracovala jako au-pair v Anglii, prodavačka v Kenvelu, zapisovatelka na Magistrátu města Karlovy Vary, učitelka dramatické výchovy na Základní umělecké

škole Charbulova v Brně a Střední pedagogické škole v Boskovicích, také jako

DTP grafik ve velkoplošné tiskárně a jako

výtvarnice pro dokument České televize

Jak jsem zničil 56. Zlin Film Festival.

Od roku 2018 působí jako vedoucí

Divadla Polárka na Tučkově 34, bydlí

v městské části Brno-střed na Francouzské ulici a stará se o své dvě kočky.

K divadlu jsem se dostala už na základní

škole. Začala jsem chodit na dramaťák a pak

to pokračovalo i na střední, kde jsem se

dostala do Studia Dagmar k Hance Frankové, která mě, co se týče divadla i života

obecně, hodně ovlivnila. To nejspíš bylo

období, kdy jsem pochopila, že nic jiného

dělat nechci. Já jsem byla vždycky spíš takový stydlivý introvert, díky divadlu jsem si ale

mohla alespoň na chvíli zahrát na někoho

jiného. Navíc jsem nemusela vymýšlet, co

budu říkat, protože jsem měla pevně daný

text. A to se mně na tom asi líbilo nejvíc,

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2020

vyprávět na chvilku příběh někoho jiného.

Z toho také plyne, že improvizace nikdy

nebyla mojí silnou stránkou.

Vystudovala jste Janáčkovu

akademii múzických umění

V tom jsem měla jasno. Věděla jsem, že

pokud mě nevezmou do Ateliéru Divadlo

a výchova na JAMU, tak na jinou vysokou

školu nepůjdu. No a oni mě vzali.

Jste z Karlových Varů,

co říkáte na Brno?

Já jsem v Brně neplánovala zůstat, to se

prostě tak přihodilo a postupem času jsem

si tu už zvykla. Mně vyhovuje, že už to tu

znám. Mám tu oblíbené hospody, podniky,

divadla, lidi a Polárku. Bydlím na Francouzské a to místo miluji.

Jak se vám tu žije?

Upřímně, mně vlastně nepřijde Brno jako

špatné místo pro život. Vždycky jde o lidi,

kteří to město vedou. Je mi třeba líto, jak

dopadl projekt sociálního bydlení Rapid ReHousing Brno. Ale oproti Karlovým Varům,

které vedení města bohužel naprosto systematicky ničí, mi přijde, že je na tom Brno

ještě dobře. Jsem celkem patriot a hodně

mě mrzí, když vidím, jak se celé to město

řítí do propasti. Například to, co se děje

s hotelem Thermal, je do nebe volající, a to

je jenom špička ledovce. Ale začalo to už

dřív, zrušením stálého divadelního souboru,

stavbou KV Areny a tak pořád dál a dál.

Lidem, kteří mají na starosti nějaké město,

by mělo jít o to, aby se o něj dobře postarali