Rozhovor
ZDENĚK MACHAŘ:
NE VŽDY JE OPUŠTĚNÉ ZVÍŘE
POTŘEBA ZACHRAŇOVAT
Jak velká je farma ptačího
centra?
Zdeněk Machař
Pochází z rodu pytláků, jeho předkové
byli na Ruprechtovsku na Hané tak vzornými pytláky, že z nich nakonec udělali
nadlesní. Jeho tatínek učil na akademii
věd na katedře obratlovců v Brně, také
maminka pracovala se zvířaty, takže se
kolem zvířat pohyboval odmala.
Už když chodil do mateřské školy
v Brně na Drobného ulici, tak paní učitelka
říkala, že píská jako stehlík. Už tenkrát
dokázal imitovat ptáky, dovedl přivolat
kukačky, hřivnáče a další zpěvné ptáky.
Vyučil se jako pěstitel-chovatel hospodářských zvířat, pak putoval po různých
zaměstnáních. Mimo jiné pracoval jako
inseminátor na vysoké škole veterinární,
dále v drůbežárenském závodě Xaverov,
následně ho oslovil tenkrát ještě Národní
výbor v Brně-Slatině, který potřeboval
pracovníky pro odchyt toulavých masožravých zvířat. V tomto období byla rozšířená vzteklina u lišek, jezevců a dalších.
Po sametové revoluci začal dělat pro
veřejnost ukázky práce s dravci. Postupně tato činnost narostla tak, že založil
obecně prospěšnou společnost Zayferus, která funguje dodnes. Protože se
ale chtěl více věnovat léčení ptáků, založil
v roce 1992 Ptačí centrum – záchrannou
stanici Brno a zakotvil na Černovických
terasách. Původně zde bylo velmi vhodné prostředí, širé pláně plné syslů, skřivanů, dosedaly zde husy, volavky, kolihy.
Navázal spolupráci s veterinární školou,
s doktorkami Juranovou a Kulíkovou
a doktorem Křížem, kteří se kromě hospodářských zvířat zajímali i o pomoc
drobnějším živočichům. Společně vytvářeli léčebné metody pro zraněné ptáky,
kteří se střetli s autem, utrpěli úraz elektřinou a podobně. Dlouhá léta dělá besedy v mateřských a základních školách,
kde se dnes setkává již s dětmi rodičů,
kteří ho znají z dob své vlastní školní
docházky.
Prostor, který máme k dispozici, má rozlohu tři a půl hektaru a běžně zde bývá
umístěno okolo 300 zvířat. O vše se staráme ve třech lidech. Pro zabezpečení
chodu potřebujeme více než milion korun,
peníze skládáme z dotací, veřejné sbírky,
z výtěžku z programů, které děláme pro
školy, na kterých se vybírá drobné vstupné.
Pomáhá nám město Brno, které centrum
dotuje. Za péči o nemocnou kočku, psa,
zaplatí jejich majitel, ale náklady na léčení
těch volně žijících zvířat nemá kdo zaplatit,
jsou státní.
Jak správně postupovat, když
najdeme osamocené mládě?
Nejhorší je odebrat zvíře od rodičů. Přestože ho v pořádku odchováte do dospělosti,
je velice těžké vrátit ho zpět do přírody. Velkou výhodou jsou mobilní telefony, lidé se
naučili zavolat mi, než na nalezené zvíře
sáhnou. Nebo pošlou fotku, případně mi
dají zvíře k telefonu a já podle zvuků, které
vydává, mohu říct, jak mu pomoci. Ne vždy
je totiž opuštěné zvíře ztracené, jeho matka
může být opodál a čeká, až lidé odejdou.
Třeba srnka nechává mládě samotné, ale
k večeru se pískáním zkontaktují a setkají
se. Dokáží se najít i na kilometrovou vzdálenost.
20 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020
Co vše po zvuku poznáte?
Jestli je zvíře zraněné a naříká, nebo jestli
volá matku, případně jestli je hladové.
Pokud zvíře píská i ve dne, pokud má zakalené a zapadlé oči, je shrbené, kolem jsou
mouchy, pak je na místě zvíře vzít a přinést.
Co když už ale člověk na zvíře
sáhne?
Ani tehdy ještě není nic ztraceno. Stačí
si potřít ruce smolou z pupenů borovic,
smrků nebo tújí a tu pak rozetřít mláděti po
srsti. Vůně přehluší lidský pach a matka mládě přijme.
Pokud potřebuje zvíře ošetření,
kam je lidé mohou donést?
Máme odběrná místa, kam lidé nalezená
poraněná zvířata mohou nosit. V městské
části Brno-střed to je na Štěpánské 4b. I sem
si lidé mohou nejdříve zavolat na telefon
543 239 396 a 602 524 228, nebo napsat
na e-mail: info@ptacicentrum.cz.
Kam pak putují uzdravená
zvířata?
Srnčí a zajíčky pouštíme přímo na farmě
záchranné stanice, teď tam máme zrovna
osm srnek. Malí zajíci jsou schopní samostatného života, odkoukají návyky od těch
volně žijících. Ptáky také vracíme do přírody,
obvykle v Moravském krasu, kde jsou pří-