Rozhovor

ZDENĚK MACHAŘ: NE VŽDY JE OPUŠTĚNÉ ZVÍŘE POTŘEBA ZACHRAŇOVAT Jak velká je farma ptačího centra?

Zdeněk Machař Pochází z rodu pytláků, jeho předkové byli na Ruprechtovsku na Hané tak vzornými pytláky, že z nich nakonec udělali nadlesní. Jeho tatínek učil na akademii věd na katedře obratlovců v Brně, také maminka pracovala se zvířaty, takže se kolem zvířat pohyboval odmala. Už když chodil do mateřské školy v Brně na Drobného ulici, tak paní učitelka říkala, že píská jako stehlík. Už tenkrát dokázal imitovat ptáky, dovedl přivolat kukačky, hřivnáče a další zpěvné ptáky. Vyučil se jako pěstitel-chovatel hospodářských zvířat, pak putoval po různých zaměstnáních. Mimo jiné pracoval jako inseminátor na vysoké škole veterinární, dále v drůbežárenském závodě Xaverov, následně ho oslovil tenkrát ještě Národní výbor v Brně-Slatině, který potřeboval pracovníky pro odchyt toulavých masožravých zvířat. V tomto období byla rozšířená vzteklina u lišek, jezevců a dalších. Po sametové revoluci začal dělat pro veřejnost ukázky práce s dravci. Postupně tato činnost narostla tak, že založil obecně prospěšnou společnost Zayferus, která funguje dodnes. Protože se ale chtěl více věnovat léčení ptáků, založil v roce 1992 Ptačí centrum – záchrannou stanici Brno a zakotvil na Černovických terasách. Původně zde bylo velmi vhodné prostředí, širé pláně plné syslů, skřivanů, dosedaly zde husy, volavky, kolihy. Navázal spolupráci s veterinární školou, s  doktorkami Juranovou a Kulíkovou a doktorem Křížem, kteří se kromě hospodářských zvířat zajímali i o pomoc drobnějším živočichům. Společně vytvářeli léčebné metody pro zraněné ptáky, kteří se střetli s autem, utrpěli úraz elektřinou a podobně. Dlouhá léta dělá besedy v mateřských a základních školách, kde se dnes setkává již s dětmi rodičů, kteří ho znají z dob své vlastní školní docházky.

Prostor, který máme k dispozici, má rozlohu tři a půl hektaru a běžně zde bývá umístěno okolo 300 zvířat. O vše se staráme ve třech lidech. Pro zabezpečení chodu potřebujeme více než milion korun, peníze skládáme z dotací, veřejné sbírky, z výtěžku z programů, které děláme pro školy, na kterých se vybírá drobné vstupné. Pomáhá nám město Brno, které centrum dotuje. Za péči o nemocnou kočku, psa, zaplatí jejich majitel, ale náklady na léčení těch volně žijících zvířat nemá kdo zaplatit, jsou státní.

Jak správně postupovat, když najdeme osamocené mládě? Nejhorší je odebrat zvíře od rodičů. Přestože ho v pořádku odchováte do dospělosti, je velice těžké vrátit ho zpět do přírody. Velkou výhodou jsou mobilní telefony, lidé se naučili zavolat mi, než na nalezené zvíře sáhnou. Nebo pošlou fotku, případně mi dají zvíře k telefonu a já podle zvuků, které vydává, mohu říct, jak mu pomoci. Ne vždy je totiž opuštěné zvíře ztracené, jeho matka může být opodál a čeká, až lidé odejdou. Třeba srnka nechává mládě samotné, ale k večeru se pískáním zkontaktují a setkají se. Dokáží se najít i na kilometrovou vzdálenost.

20 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020

Co vše po zvuku poznáte? Jestli je zvíře zraněné a naříká, nebo jestli volá matku, případně jestli je hladové. Pokud zvíře píská i ve dne, pokud má zakalené a zapadlé oči, je shrbené, kolem jsou mouchy, pak je na místě zvíře vzít a přinést.

Co když už ale člověk na zvíře sáhne? Ani tehdy ještě není nic ztraceno. Stačí si potřít ruce smolou z pupenů borovic, smrků nebo tújí a tu pak rozetřít mláděti po srsti. Vůně přehluší lidský pach a matka mládě přijme.

Pokud potřebuje zvíře ošetření, kam je lidé mohou donést? Máme odběrná místa, kam lidé nalezená poraněná zvířata mohou nosit. V městské části Brno-střed to je na Štěpánské 4b. I sem si lidé mohou nejdříve zavolat na telefon 543 239 396 a 602 524 228, nebo napsat na e-mail: info@ptacicentrum.cz.

Kam pak putují uzdravená zvířata? Srnčí a zajíčky pouštíme přímo na farmě záchranné stanice, teď tam máme zrovna osm srnek. Malí zajíci jsou schopní samostatného života, odkoukají návyky od těch volně žijících. Ptáky také vracíme do přírody, obvykle v Moravském krasu, kde jsou pří-