Historie
PŘÍBĚHY LIDÍ: ALTENSTEINOVI A DREXLEROVI
Příběhy domů, to jsou především příběhy
lidí, kteří je kdysi ve svých architektonických
ateliérech navrhovali, stavitelů a umělců,
kteří dohlíželi na jejich stavbu a výzdobu,
a nakonec i lidí, významných, méně známých
nebo již zcela zapomenutých, kteří je kdysi
obývali a prožívali v nich své životní osudy.
Dnešní vyprávění proto bude věnováno
mnohem více dvěma takovým životním osudům, prolínajících se v jednom domě, než
architektonickému nebo uměleckohistorickému popisu domu jako takového. Když
bádám po osudech lidí, kteří kdysi bydleli
v tomto městě, přijde zpravidla chvíle, kdy se
jeden životní příběh nějakým způsobem spojí
s životem jiného člověka, na kterého jsem
při svém bádání už třeba dříve narazil. Najednou se tak věci dávají do souvislosti a dostávají větší smysl. Když pak zavřu oči, nastává
obvykle chvíle pro moji představivost. Přicházejí ke mně zcela konkrétní, i když samozřejmě smyšlené situace, v nichž se tito lidé
potkávají, hovoří spolu nebo se jen baví
a jejich příběhy znovu ožívají.
Měl jsem to tak i celkem nedávno, když
jsem začal pátrat po bydlišti Pavla Drexlera,
brněnského prokuristy, jehož tragický osud
vstoupil do dějin našeho města. Tak jako každý rok, i letos chci věnovat několik Kamenů
zmizelých, známých jako stolpersteine, lidem,
kteří byli zavražděni nacisty. Tyto kameny se
vkládají do chodníku před dům, v němž kdysi
takový člověk žil. A letos bude jeden z kamenů věnován právě Pavlu Drexlerovi.
V březnu jsem se proto obrátil na Archiv
města Brna, abych se zde dozvěděl, kde
Pavel Drexler vlastně žil. Ochotný pracovník
Petr Houzar mi zanedlouho poslal potřebné
údaje a najednou se mi začaly dávat do souvislostí příběhy dvou lidí, dvou rodin, které
obývaly stejný dům a které postihla tragédie
protižidovských nálad. Dozvěděl jsem se
totiž, že Pavel Drexler žil na Botanické ulici
číslo 12.
Botanická ulice, tedy alespoň ta část mezi
dnešní Burešovou a Antonínskou, se výrazně
rozvíjela v meziválečném období. V roce 1919
byla ulice přejmenována na U botanické
zahrady, což odráželo blízkost malé botanické zahrady, která byla součástí Tyršova sadu.
V roce 1928 vyrostl na ulici Husův sbor od
architekta Jana Víška, na něj navázal Masarykův studentský domov od Bohuslava
Fuchse a konečně v roce 1930 byl dostavěn
soubor nájemních domů od architekta Leopolda Jungmanna, které poskytovaly nové
moderní a hygienické bydlení v blízkosti centra města, a navíc s krásným výhledem do
zeleně protilehlé botanické zahrady.
Svůj nový domov zde našel mezi jinými
i Viktor Altenstein se svou rodinou. Do Brna
přišel tento valašský rodák v roce 1927 poté,
co ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Osmadvacetiletý Viktor začal
v Brně pracovat jako advokát a v prvních
letech bydlel na třídě Legionářů, dnes třídě
Kpt. Jaroše. V Brně se Viktor seznámil s Eliškou Feuereisenovou a v roce 1931 spolu měli
v brněnské synagoze svatbu. O dva roky později se manželům Altensteinovým narodil syn
Felix.
Staré bydlení přestalo rodině stačit, a tak
se přestěhovali do novostavby od Leopolda
Jungmanna na Botanické ulici číslo 14. Ve třicátých letech ale manželé Altensteinovi začali
pomýšlet na svůj vlastní dům. Za našetřené
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020
peníze a půjčku od rodiny si proto zakoupili
pozemek na Lesnické ulici a záhy si zde postavili dům. Do něj se pak v roce 1938 narodila
manželům Altensteinovým dcera Anička.
Bydlení ve vlastním domě ale nemělo dlouhého trvání. V roce 1939 byl Viktor za svůj
židovský původ vyloučen z advokátní komory
a ze všech spolků, kde byl členem. Dům na
Lesnické byl arizován a celá rodina přemístěna do bytu na Bratislavské ulici. V březnu
roku 1942 pak byla celá rodina transportována z Brna do Terezína a o dva roky později,
v den státního svátku někdejšího Československa 28. října 1944, do Osvětimi, kde byli
zavražděni. Ironií osudu je, že na jejich dům
na Lesnické ulici dopadla na sklonku války
jedna ze spojeneckých bomb a zcela jej zničila. I přesto, že jejich dům už zde nestojí,
najdete na adrese Lesnická 11, čtyři kameny,
které připomínají Viktora, Elišku, Felixe a Annu
Altensteinovy.
Ještě před tím, než se naplno rozběhlo
děsivé soukolí holocaustu doprovázené
deportacemi tisíců židovských obyvatel,
museli Altensteinovi přihlížet proměňující se
společnosti. Byli svědky toho, jak den po okupaci Brna 16. března 1939 byla vypálena velká
brněnská synagoga, byli jistě svědky toho,
jak jsou židovské obchody a podniky terčem
nejrůznějších a stále množících se útoků
a bezesporu se k nim dostala i zpráva o tom,
že protižidovská nenávist obyvatel stála život
jejich někdejšího souseda z Botanické ulice
Pavla Drexlera.
Brněnský rodák Pavel Drexler byl o deset
let starší než Viktor Altenstein. Oba však spojovalo právnické vzdělání. Zatímco Viktor
Altenstein byl advokát, Pavel Drexler pracoval
jako prokurista. V Brně se Pavel Drexler
seznámil s Gertrude Briessovou, dcerou
v Brně známého židovského obchodníka
a majitele sladovny Rudolfa Briesse. Pavel
Drexler se s Trudou Briessovou oženil a spo-