Historie

PŘÍBĚHY LIDÍ: ALTENSTEINOVI A DREXLEROVI

Příběhy domů, to jsou především příběhy

lidí, kteří je kdysi ve svých architektonických

ateliérech navrhovali, stavitelů a umělců,

kteří dohlíželi na jejich stavbu a výzdobu,

a nakonec i lidí, významných, méně známých

nebo již zcela zapomenutých, kteří je kdysi

obývali a prožívali v nich své životní osudy.

Dnešní vyprávění proto bude věnováno

mnohem více dvěma takovým životním osudům, prolínajících se v jednom domě, než

architektonickému nebo uměleckohistorickému popisu domu jako takového. Když

bádám po osudech lidí, kteří kdysi bydleli

v tomto městě, přijde zpravidla chvíle, kdy se

jeden životní příběh nějakým způsobem spojí

s životem jiného člověka, na kterého jsem

při svém bádání už třeba dříve narazil. Najednou se tak věci dávají do souvislosti a dostávají větší smysl. Když pak zavřu oči, nastává

obvykle chvíle pro moji představivost. Přicházejí ke mně zcela konkrétní, i když samozřejmě smyšlené situace, v nichž se tito lidé

potkávají, hovoří spolu nebo se jen baví

a jejich příběhy znovu ožívají.

Měl jsem to tak i celkem nedávno, když

jsem začal pátrat po bydlišti Pavla Drexlera,

brněnského prokuristy, jehož tragický osud

vstoupil do dějin našeho města. Tak jako každý rok, i letos chci věnovat několik Kamenů

zmizelých, známých jako stolpersteine, lidem,

kteří byli zavražděni nacisty. Tyto kameny se

vkládají do chodníku před dům, v němž kdysi

takový člověk žil. A letos bude jeden z kamenů věnován právě Pavlu Drexlerovi.

V březnu jsem se proto obrátil na Archiv

města Brna, abych se zde dozvěděl, kde

Pavel Drexler vlastně žil. Ochotný pracovník

Petr Houzar mi zanedlouho poslal potřebné

údaje a najednou se mi začaly dávat do souvislostí příběhy dvou lidí, dvou rodin, které

obývaly stejný dům a které postihla tragédie

protižidovských nálad. Dozvěděl jsem se

totiž, že Pavel Drexler žil na Botanické ulici

číslo 12.

Botanická ulice, tedy alespoň ta část mezi

dnešní Burešovou a Antonínskou, se výrazně

rozvíjela v meziválečném období. V roce 1919

byla ulice přejmenována na U botanické

zahrady, což odráželo blízkost malé botanické zahrady, která byla součástí Tyršova sadu.

V roce 1928 vyrostl na ulici Husův sbor od

architekta Jana Víška, na něj navázal Masarykův studentský domov od Bohuslava

Fuchse a konečně v roce 1930 byl dostavěn

soubor nájemních domů od architekta Leopolda Jungmanna, které poskytovaly nové

moderní a hygienické bydlení v blízkosti centra města, a navíc s krásným výhledem do

zeleně protilehlé botanické zahrady.

Svůj nový domov zde našel mezi jinými

i Viktor Altenstein se svou rodinou. Do Brna

přišel tento valašský rodák v roce 1927 poté,

co ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Osmadvacetiletý Viktor začal

v Brně pracovat jako advokát a v prvních

letech bydlel na třídě Legionářů, dnes třídě

Kpt. Jaroše. V Brně se Viktor seznámil s Eliškou Feuereisenovou a v roce 1931 spolu měli

v brněnské synagoze svatbu. O dva roky později se manželům Altensteinovým narodil syn

Felix.

Staré bydlení přestalo rodině stačit, a tak

se přestěhovali do novostavby od Leopolda

Jungmanna na Botanické ulici číslo 14. Ve třicátých letech ale manželé Altensteinovi začali

pomýšlet na svůj vlastní dům. Za našetřené

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020

peníze a půjčku od rodiny si proto zakoupili

pozemek na Lesnické ulici a záhy si zde postavili dům. Do něj se pak v roce 1938 narodila

manželům Altensteinovým dcera Anička.

Bydlení ve vlastním domě ale nemělo dlouhého trvání. V roce 1939 byl Viktor za svůj

židovský původ vyloučen z advokátní komory

a ze všech spolků, kde byl členem. Dům na

Lesnické byl arizován a celá rodina přemístěna do bytu na Bratislavské ulici. V březnu

roku 1942 pak byla celá rodina transportována z Brna do Terezína a o dva roky později,

v den státního svátku někdejšího Československa 28. října 1944, do Osvětimi, kde byli

zavražděni. Ironií osudu je, že na jejich dům

na Lesnické ulici dopadla na sklonku války

jedna ze spojeneckých bomb a zcela jej zničila. I přesto, že jejich dům už zde nestojí,

najdete na adrese Lesnická 11, čtyři kameny,

které připomínají Viktora, Elišku, Felixe a Annu

Altensteinovy.

Ještě před tím, než se naplno rozběhlo

děsivé soukolí holocaustu doprovázené

deportacemi tisíců židovských obyvatel,

museli Altensteinovi přihlížet proměňující se

společnosti. Byli svědky toho, jak den po okupaci Brna 16. března 1939 byla vypálena velká

brněnská synagoga, byli jistě svědky toho,

jak jsou židovské obchody a podniky terčem

nejrůznějších a stále množících se útoků

a bezesporu se k nim dostala i zpráva o tom,

že protižidovská nenávist obyvatel stála život

jejich někdejšího souseda z Botanické ulice

Pavla Drexlera.

Brněnský rodák Pavel Drexler byl o deset

let starší než Viktor Altenstein. Oba však spojovalo právnické vzdělání. Zatímco Viktor

Altenstein byl advokát, Pavel Drexler pracoval

jako prokurista. V Brně se Pavel Drexler

seznámil s Gertrude Briessovou, dcerou

v Brně známého židovského obchodníka

a majitele sladovny Rudolfa Briesse. Pavel

Drexler se s Trudou Briessovou oženil a spo-