Historie

PŘÍBĚHY LIDÍ: ALTENSTEINOVI A DREXLEROVI Příběhy domů, to jsou především příběhy lidí, kteří je kdysi ve svých architektonických ateliérech navrhovali, stavitelů a umělců, kteří dohlíželi na jejich stavbu a výzdobu, a nakonec i lidí, významných, méně známých nebo již zcela zapomenutých, kteří je kdysi obývali a prožívali v nich své životní osudy. Dnešní vyprávění proto bude věnováno mnohem více dvěma takovým životním osudům, prolínajících se v jednom domě, než architektonickému nebo uměleckohistorickému popisu domu jako takového. Když bádám po osudech lidí, kteří kdysi bydleli v tomto městě, přijde zpravidla chvíle, kdy se jeden životní příběh nějakým způsobem spojí s životem jiného člověka, na kterého jsem při svém bádání už třeba dříve narazil. Najednou se tak věci dávají do souvislosti a dostávají větší smysl. Když pak zavřu oči, nastává obvykle chvíle pro moji představivost. Přicházejí ke mně zcela konkrétní, i když samozřejmě smyšlené situace, v nichž se tito lidé potkávají, hovoří spolu nebo se jen baví a jejich příběhy znovu ožívají. Měl jsem to tak i celkem nedávno, když jsem začal pátrat po bydlišti Pavla Drexlera, brněnského prokuristy, jehož tragický osud vstoupil do dějin našeho města. Tak jako každý rok, i letos chci věnovat několik Kamenů zmizelých, známých jako stolpersteine, lidem, kteří byli zavražděni nacisty. Tyto kameny se vkládají do chodníku před dům, v němž kdysi takový člověk žil. A letos bude jeden z kamenů věnován právě Pavlu Drexlerovi. V březnu jsem se proto obrátil na Archiv města Brna, abych se zde dozvěděl, kde Pavel Drexler vlastně žil. Ochotný pracovník Petr Houzar mi zanedlouho poslal potřebné

údaje a najednou se mi začaly dávat do souvislostí příběhy dvou lidí, dvou rodin, které obývaly stejný dům a které postihla tragédie protižidovských nálad. Dozvěděl jsem se totiž, že Pavel Drexler žil na Botanické ulici číslo 12. Botanická ulice, tedy alespoň ta část mezi dnešní Burešovou a Antonínskou, se výrazně rozvíjela v meziválečném období. V roce 1919 byla ulice přejmenována na U botanické zahrady, což odráželo blízkost malé botanické zahrady, která byla součástí Tyršova sadu. V roce 1928 vyrostl na ulici Husův sbor od architekta Jana Víška, na něj navázal Masarykův studentský domov od Bohuslava Fuchse a konečně v roce 1930 byl dostavěn soubor nájemních domů od architekta Leopolda Jungmanna, které poskytovaly nové moderní a hygienické bydlení v blízkosti centra města, a navíc s krásným výhledem do zeleně protilehlé botanické zahrady. Svůj nový domov zde našel mezi jinými i Viktor Altenstein se svou rodinou. Do Brna přišel tento valašský rodák v roce 1927 poté, co ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Osmadvacetiletý Viktor začal v Brně pracovat jako advokát a v prvních letech bydlel na třídě Legionářů, dnes třídě Kpt. Jaroše. V Brně se Viktor seznámil s Eliškou Feuereisenovou a v roce 1931 spolu měli v brněnské synagoze svatbu. O dva roky později se manželům Altensteinovým narodil syn Felix. Staré bydlení přestalo rodině stačit, a tak se přestěhovali do novostavby od Leopolda Jungmanna na Botanické ulici číslo 14. Ve třicátých letech ale manželé Altensteinovi začali pomýšlet na svůj vlastní dům. Za našetřené

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020

peníze a půjčku od rodiny si proto zakoupili pozemek na Lesnické ulici a záhy si zde postavili dům. Do něj se pak v roce 1938 narodila manželům Altensteinovým dcera Anička. Bydlení ve vlastním domě ale nemělo dlouhého trvání. V roce 1939 byl Viktor za svůj židovský původ vyloučen z advokátní komory a ze všech spolků, kde byl členem. Dům na Lesnické byl arizován a celá rodina přemístěna do bytu na Bratislavské ulici. V březnu roku 1942 pak byla celá rodina transportována z Brna do Terezína a o dva roky později, v den státního svátku někdejšího Československa 28. října 1944, do Osvětimi, kde byli zavražděni. Ironií osudu je, že na jejich dům na Lesnické ulici dopadla na sklonku války jedna ze spojeneckých bomb a zcela jej zničila. I přesto, že jejich dům už zde nestojí, najdete na adrese Lesnická 11, čtyři kameny, které připomínají Viktora, Elišku, Felixe a Annu Altensteinovy. Ještě před tím, než se naplno rozběhlo děsivé soukolí holocaustu doprovázené deportacemi tisíců židovských obyvatel, museli Altensteinovi přihlížet proměňující se společnosti. Byli svědky toho, jak den po okupaci Brna 16. března 1939 byla vypálena velká brněnská synagoga, byli jistě svědky toho, jak jsou židovské obchody a podniky terčem nejrůznějších a stále množících se útoků a bezesporu se k nim dostala i zpráva o tom, že protižidovská nenávist obyvatel stála život jejich někdejšího souseda z Botanické ulice Pavla Drexlera. Brněnský rodák Pavel Drexler byl o deset let starší než Viktor Altenstein. Oba však spojovalo právnické vzdělání. Zatímco Viktor Altenstein byl advokát, Pavel Drexler pracoval jako prokurista. V  Brně se Pavel Drexler seznámil s  Gertrude Briessovou, dcerou v Brně známého židovského obchodníka a majitele sladovny Rudolfa Briesse. Pavel Drexler se s Trudou Briessovou oženil a spo-