Názory občanů
MĚSTSKÉ ČÁSTI A PRÁVNÍ PŘEDPISY
VÁŽENÁ REDAKCE,
Proč dnes vlastně městské části statutárních
měst nesmějí vydávat právní předpisy? Se statutárními městy se v rámci naší právní úpravy
obecního zřízení můžeme setkat již od roku
1990. Jsou to města zvláštního významu
a zákon o obcích je taxativně vyjmenovává.
Aktuálně je jich 26, a největším je naše město
Brno.
Podle zákona o obcích městské obvody
a městské části nemohou vydávat žádné (!)
právní předpisy. Tedy ani obecně závazné
vyhlášky, ale ani nařízení. Toto právní omezení
nutno vnímat značně negativně a to především
na úseku nemožnosti vydávání nařízení městské části v přenesené působnosti.
Mám dlouhodobě za to, že tento zákaz je
nevhodný, především z toho pohledu, že tzv.
statutární město vykonává přenesenou působnost obce s rozšířenou působností a městské
části realizují přenesenou působnost běžných
obcí.
Je dobré si uvědomit, že přijímání nařízení
je jednou z forem výkonu přenesené státní
správy. Zákonné omezení možnosti vydávání
chtěla bych touto cestou oslovit spoluobčany
v městské části Brno-střed a poprosit je, aby
uklízeli po svých pejscích. Slušným majitelům
pejsků, kteří psí hovínka sbírají, touto cestou
děkuji. Ty majitele pejsků, kteří k tomu zatím
nesebrali odvahu, žádám – a věřím, že v tomto nejsem sama – aby se postavili odpovědnosti za své psí miláčky čelem a začali po
nich uklízet. Je opravdu nesmírně otravné,
nehygienické a nechutné neustále omývat
psí hovínka z bot, koleček kočárků a odrážedel. Společný prostor ve městě je pro
všechny a není fér, když na lenost některých
majitelů psů doplácejí všichni ostatní. Vyzývám tímto tedy všechny slušné lidi, aby nepořádným majitelům psů připomínali jejich
povinnost – slušnou a nekonfliktní formou,
ale důsledně. Společně pak můžeme doufat
v civilizovanější společnost bez psích hovínek, kam se člověk podívá.
územních právních předpisů lze snad ještě
akceptovat na úrovni městských částí a obvodů u obecně závazných vyhlášek přijímaných
v samostatné působnosti, ale u nařízení v přenesené působnosti (tedy výkonu státní správy)
je tato legislativní restrikce, podle mého odborného názoru, do značné míry nesystematická
a vlastně i neefektivní a v principu zbytečná.
Není paradoxní a nesystémové, že například
obec s pěti sty obyvateli může v roce 2020
přijímat vlastní právní předpisy a cca sedmdesátitisícová MČ jako je Brno-střed nikoliv?
Logicky si musíme položit otázku – proč se
pak vlastně nákladně volí zastupitelstva MČ?
Podle údajů MVČR v rámci nečleněných (!) statutárních měst jsou výdaje na zastupitelstva
v přepočtu na obyvatele o třetinu až polovinu
nižší než u členěných statutárních měst. Z toho
plyne další racionální otázka, proč jsou v ČR
každoročně vynakládány milionové částky
z veřejných zdrojů na chod samosprávných
orgánů MČ, když jim není umožněna právotvorba dokonce ani na úseku tzv. přenesené
působnosti? JUDr. Petr Kolman, Ph.D. I
Zuzana Ringlerová
I
Tato rubrika obsahuje názory občanů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese zodpovědnost za jejich obsah.
Názory zastupitelů
PRIVATIZACE MĚSTSKÝCH BYTŮ – KOMU SE VYPLATÍ?
S novým vedením radnice
se po roce 2018 vrátila
i snaha privatizovat některé z více než 4 tisíc bytů
spravovaných městskou
částí.
Zájem nájemníků o privatizaci jejich bytů panoval v minulosti a trvá
často i nyní. Dříve totiž byly privatizace velmi
výhodné. Ovšem doba se změnila. Zdaleka
ne všem nájemníkům se dnes vyplatí reagovat na nabídku odkupu bytu, v němž bydlí.
Pojďme si říct, co a kdy se změnilo. Vždyť
ještě před pěti lety byla koupě městského
bytu skvělou příležitostí, jak získat vlastní bydlení. Městský byt v Brně tehdy mohl přijít i na
třetinu obvyklé ceny. Od této praxe však město v roce 2015 upustilo. Mimo jiné i proto, že
tak nízká cena vystavovala zastupitele
možnému trestnímu postihu za špatné hospodaření s majetkem města. Od roku 2016
sice privatizace opět možná je – ovšem už
za tržní ceny. A ty ani u starších bytů nejsou
nijak nízké. Například v lednu loňského roku
schvalovalo zastupitelstvo MČ Brno-střed
prodej bytu v Pellicově ulici. Byt o rozloze
80 m2 byl jeho obyvatelům prodán za 4,4
mil. Kč. V září toho roku pak šel do prodeje
byt o rozloze 62 m2 na ulici Hlinky. Nájemník
za něj zaplatil 3,2 mil. Kč. Při pohledu na
nabídky internetových stránek realitních kanceláří zjistíme, že tyto ceny jsou možná stále
zhruba o pětinu nižší než na volném trhu.
Přesto si troufnu tvrdit, že pro řadu lidí – zejména těch ve vyšším věku nebo s nižšími
příjmy – již tyto byty nejsou dostupné.
Otázkou zůstává, zda si to nájemníci uvědomují ve chvíli, kdy bývají osloveni s tím, aby
podepsali souhlas se zařazením domu do
privatizace. Stále totiž platí pravidlo, že proto,
aby byla žádost o privatizaci domu městem
vůbec projednána, musí o ni požádat nejméně 70 % nájemníků. V minulosti, kdy byly
výhody privatizace zjevné a ceny nízké, nebýval problém v domě založit družstvo složené
z nájemníků. Družstvo pak bytový dům
odkoupilo jako celek. Obyvatelé, kteří na privatizaci neměli peníze, mohli zůstat nájem-
níky družstva. Snižující se podíl zájemců
o odkup přinesl nový způsob prodeje: privatizace po jednotlivých bytech. Jeden z takových případů je bytový dům na rohu ulic Solniční a Česká. Dům, který šel do privatizace
v roce 2014 má celkem 19 bytových jednotek.
Po pěti letech 7 z nich nebylo stále prodáno.
Přitom velká část nynějších vlastníků bytů
v tomto domě privatizovala ještě výhodně
podle starých pravidel.
Stav, kdy část domu (byť třeba i menšinovou) dlouhodobě vlastní město, je pro všechny zúčastněné nevýhodný. Město nechce
investovat do domů, které má jen v částečném vlastnictví. Možnosti individuálních vlastníků starat se o dům jsou tím omezené.
A nájemníci, kteří nemají prostředky na koupi
bytu, se mohou ocitnout pod tlakem a v nejistotě. Souhlas s privatizací je proto dobré si
pořádně promyslet.
Mgr. David Oplatek I
zastupitel MČ Brno-střed
za stranu Zelených
Tato rubrika obsahuje názory zastupitelů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese zodpovědnost za jejich obsah.
Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020 | 13