Pro volné chvíle

STRÁŽCI MĚSTSKÉHO POŘÁDKU

V PROMĚNÁCH ČASU

Město takového regionálního významu,

jakým je Brno, disponovalo vždy nějakými

bezpečnostními sbory, jejichž hlavním úkolem bylo dohlížet na pořádek a poklidný

život obyvatel.

Působení stráží povětšině spočívalo

v rutinní činnosti. Občas se ale v souvislosti

s nimi objevovaly tak jedinečné okolnosti,

že pro zájemce o historii stojí tato fakta

nepochybně za povšimnutí. Jen je zapotřebí

nahlédnout do mlhy, která události staré

desítky až stovky let překryla a snažit se

věcem porozumět ve všech souvislostech.

Vrátíme-li se v čase o nějakých čtyři sta

let, byla občasná služba v brněnských ulicích jednou ze základních povinností všech

měšťanů mužského pohlaví a výjimek se

moc nepřipouštělo. Například podle předpisu z roku 1605 nemuseli do služby nastoupit pouze členové rady nebo osoby nemocné a vyššího věku, ale i ti museli v takovém

případě namísto sebe poslat do služby jinou

vhodnou – tedy zdatnou a mužnou osobu,

kterou si obvykle pro tento úkol najali. Předpisy také sdělovaly, že: „každý řádný občan

by měl vlastnit různé druhy zbraní, přinejmenším pistoli, prach a olovo,“ a také vhodnou výstroj pro ochranu těla.

Není pochyb o tom, že se tyto zvyklosti

obyvatelům města hodily i o čtyřicet let

později, kdy Brno obléhala švédská vojska

a byla zapotřebí každá zdatná ruka. Když

však toto nebezpečí pominulo a po dalších

osmatřiceti letech dopadlo u relativně

nedaleké Vídně stejně neslavně vojsko

turecké, začal prý nastávat ve vojenském

zřízení měšťanů úpadek. Císař Karel VI.

tehdy nařídil „městskou stráž přetvořiti,

rozmnožiti a uniformovati“.

Tato stráž, složená už jen z profesionálů,

plnila pokyny vedení města, a to až do roku

1785, kdy bylo v Brně na pokyn císaře Josefa II. založeno c. k. policejní ředitelství.

Jeho první ředitel, Jan Nepomuk von

Okacz, pak převzal část kompetencí pod

nový úřad a v souladu s nimi dával veliteli

městské stráže některé úkoly také on.

Později se sice městská stráž změnila

ve vojenský policejní strážní sbor, ale

v samotné činnosti hlídek se toho příliš

neměnilo. Zlom nastal až revolučním

rokem 1848, kdy městem otřásaly velké

změny. Jednou z nich bylo zakládání revolučních národních gard, mezi jejichž úkoly

patřilo mimo jiné dohlížet na klid a pořádek

ve městě. V tom jim výrazně napomáhal

i spolek dobrovolníků, který byl ke gardě

přiřazen a který navazoval na dávnou tradici této profese, tak zvaný Měšťanský

ozbrojený sbor.

Defilé členů národní gardy bylo jistě

impozantní, protože kromě jiných se tématu

chopil sám slavný vídeňský skladatel

Johann Strauss starší i se svým neméně

slavným synem a složili skladby, jejichž jména hrdě nesou název Pochod brněnské

národní gardy.

Stráž u vstupu do radnice – okolo roku 1840

kresba Leopolda Masura ze Schramovy sbírky

uložené v Moravské zemské knihovně

26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2020

Největší změnu však přineslo nově vytvořené obecní zřízení, které nahradilo některá

tradiční práva šlechty. Tento krok totiž postavil obce před větší odpovědnost za bezpečí

obyvatel i jejich majetku. V případě Brna

byla tato povinnost zakotvena v Prozatímním obecním řádu pro zemské hlavní město

Brno z roku 1850. Město, které se v té době

teprve sžívalo s nově připojenými předměstími, však ještě nějakou dobu udržovalo

zavedenou praxi, kdy raději na působení

hlídek přispívalo vládnímu úřadu.

Pak ale přišlo úterý 3. července 1866, kdy

zhruba 150 kilometrů od Brna došlo k události, která vše změnila. Toho dne se u Hradce Králové střetlo rakouské vojsko s pruským, a jak bitva dopadla, vyplývá

z následných událostí. Pruské vojsko se

nezadržitelně valilo přímo k Brnu a místní

vojenské posádky i bezpečnostní sbory se

proto rychle odsouvaly do bezpečnějších

oblastí země. Nově zvolený starosta Karl

Giskra tedy musel spolu s radními neprodleně řešit, jak bez těchto složek zajistit pořádek ve městě. V první chvíli vypomohli členové měšťanského ozbrojeného sboru, ale

toto řešení nemohlo být dlouhodobé. Radní

se tedy shodli, že najmou provizorní strážníky, kteří budou dohlížet na všechny brněnské ulice až do doby, kdy bude jasné, co

dál.

Mgr. Michal Simandl I

Foto: Josef Kriehuber – Eigenes Foto einer

Originallithographie aus eigenem Besitz

Členové Měšťanského ozbrojeného sboru nastoupení před bývalou Velkou hlídkou

v prostoru dnešního náměstí Svobody – rok 1866