Rozhovor

ré současné influencery, youtubery, blogery,

vlogery a performery, a jak se vůbec všem

těm vzorům pro mladé říká, ale na druhou

stranu bychom neměli zapomínat na ty, kteří

proslavili naše město i zemi a nepotřebovali

k tomu mobil ani internet. Nechci být naivní

staromilec, ale věřím, že osobnost Gustava

Broma je tak silný kalibr, který když se dobře

uchopí, může být nejen povzbuzením a potěšením pro pamětníky. Naučme se brát z minulosti oheň, nikoliv popel.

Jak chcete připomenout

Gustava Broma?

Především je dobře, že se vytvořila dělná

parta lidí, která ví, že Gustav Brom nebyl jen

vynikajícím kapelníkem a manažerem. Byl

také laskavým manželem, tátou a dědečkem,

ale i náruživým sportovním fanouškem, moravským a brněnským patriotem. Brňanem

(úsměv). Věříme tedy v podporu, a nejen

finanční, Brna a kraje, a rádi bychom, kdyby

důstojnému vyznění jeho stého výročí pomohly i městské firmy. Myslím, že i sochu by si pan

Brom zasloužil, ale pro letošek postačí, když

se v Kotlářské ulici, kde bydlel, objeví cedulka

s nápisem: V tomto domě vznikla ve čtvrtek

19. května 1955 písnička Sedmikrásky nad

Brnem. A že vyjde u Albatrosu pěkná kniha

s výpovědí stovky osobností a užijeme si Den

Gustava Broma: na palouku U buku u lavičky

Jaromíra Hniličky, v centru Brna s výstavou

Život a doba Gustava Broma a společně

s těmi, kteří hráli a zpívali pod jeho taktovkou,

si zazpíváme Dobrý den, nejlepší kapelníku,

tak jsme se tedy už dočkali (úsměv)!

Stále překypujete energií

a činorodostí, jak to děláte?

Loni jsem poprvé v životě ležel dlouho

v nemocnici. Měl jsem rakovinu jazyka, byl

jsem na operaci a pak jsem docházel téměř

tři měsíce na Žlutý kopec. Neříkám, že jsem

nebýval unavený, ale vždycky, když jsem přišel z každodenního ozařování, sedl jsem si

na chvilku k počítači, že se podívám jen na

poštu, ale zůstal jsem u práce až do večera.

Rád bojuji s větrnými mlýny, jak říká moje milá

žena Helena, a pár jich u nás máme. A to mě

paradoxně nabíjí energií. Ani teď mi ještě

není bůhví jak hej, ale radost z práce a samozřejmě rodina, to jsou ty baterky. Manželka,

děti s partnery a vnoučata, bráška Víťa, švagrová Hanička, celá rodina. A abych nezapomněl, přátelé a kamarádi. Za všechny jmenuji alespoň Jardu Meixnera, který mně dává

pěkné kapky. A pomáhá to (úsměv).

K našemu rozhovoru jste vybral

fotku s Miroslavem Horníčkem.

Proč právě tuto?

Fotka je z rozhovoru pro jedno soukromé

rádio. Stará přesně dvacet let. Na ten rozhovor

jsem se velmi těšil, ale moc se mi to nepovedlo. Snažil jsem se panu Horníčkovi vyrovnat, a to se nedá. Byl sice už dost nemocný,

ale pořád byl o parník přede mnou. A já vůl

se ho snažil dohonit. Aniž by to samozřejmě

ve své laskavosti chtěl, dal mně lekci a já si

pak uvědomil, a je to jedno z mých největších

ponaučení z té doby, že by člověk měl dělat

jen to, na co stačí. A mít kolem sebe lidi, kteří

ti přátelsky řeknou: jdi od toho, to ti nejde.

Když si špatně zryjete vlastní zahrádku, budiž,

ale pokud jste třeba nějaký ten ministr a máte

ve své gesci, jak se říká, odpovědnost za

ostatní, to už je horší. Ten rozhovor s panem

Horníčkem mně strašně rychle utekl, ale

dodnes se mi vybavuje jeho citát: čas je pojem

relativní, den může mít cenu pěti minut a nebo

šedesáti dvou hodin, což záleží na tom, co

v něm prožijeme. A určitě nejsem sám, kdo

už taky ví, že čas se nedá koupit, ani oblbnout.

Kateřina Dobešová a Marta Vojáčková

■

Vladimír Koudelka se narodil 18. února 1949 v Žabovřeskách. Po absolvování

základní školy Horova, Šeránkova,

Sirotkova a gymnázia v Lerchově ulici

se po studiu na pedagogické fakultě

stal učitelem.

Slovu studium se ale brání, protože

už na gymnáziu hrál závodně fotbal

a basketbal, působil v jedné z brněnských bigbeatových skupin, skládal písničky a pěstoval rybičky. Všechny tyto

aktivity ho provázejí v různých formách

doposud a svědčí o širokém spektru

jeho současných aktivit.

Líbila se mu také pěkná děvčata a s tou

nejlepší se v roce 1972 oženil. Zplodil s ní

čtyři děti, syna a tři dcery, které mu pak

do rodiny přivedli krásnou nevěstu a tři

pohledné ženichy. A posléze i 11 vnoučat,

která jsou i s babičkou zachycena na

fotografii dole na stránce.

Ta si ráda zazpívají na rodinných táborech dědovy písničky, kterých za život

napsal na dvě stovky. A nejen ty pro děti.

Pár jich bodovalo i na soutěžích Děčínská

kotva či Bratislavská lyra a některé můžeme dodnes slyšet v rozhlasovém vysílání.

V roce 1978 po prvním a posledním

vítězství Zbrojovky ve fotbalové lize složil

písničku Zbrojovka je lepší! Dostal za to

celoroční volnou vstupenku a seděl na

tribuně vedle Gustava Broma, kterému

teď připravuje oslavu 100. výročí jeho

narození. V současné době také působí

jako organizátor projektu Brněnský rok

sportu, předseda SOS Brno – Sportovní

oddíl seniorů, který pomáhá potřebným

zasloužilým sportovcům, a připravuje

k otevření Galerii sportu Brno.

Bydlí v Bosonohách, kde je kronikářem, pomáhá se Sudovalem, pořádá

benefici Milčovo kolečko, inicioval zde

také úpravu čtvrté největší ostudy Brna

– starého depa Masarykova okruhu,

a kde by si už konečně rád zašel poklábosit do hospody.

Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2021 | 15