Kultura

VYDEJTE SE ZA DUŠÍ BRNA

SPOLU V UMĚNÍ

Do 15. února bude k vidění výstava děl

autorů s mentálním či duševním postižením, kteří tvoří ve Výtvarném ateliéru komunitního centra Klub Art 13 –

spolu v umění.

Výstava s názvem Výhledy do duše

bude vzhledem k vládním opatřením realizovaná on-line na odkazu www.klubart13spoluvumeni.cz, v případě příznivých epidemických podmínek také

v galerii na Panské 13.

Vystavujícími umělci jsou klienti, kteří

se pravidelně účastní arteterapeutických

dílen pod vedením vedoucí ateliéru Ireny

Iškievové, arteterapeuta Laco Garaje

a za asistence Lucie Smějsové. Samotné

výtvarné tvoření rozvíjí u klientů ateliéru

jejich kreativitu, výtvarnou tvořivost

a zručnost, estetické vnímání, komunikaci a spolupráci.

Sjednocujícím a převládajícím motivem ve vystavených pracích je světlo

a krajina. V ateliéru spontánně vznikaly

kresby, malby i objekty, kterými otevírají

své nitro a pocity.

Pod vedením arteterapeuta a výtvarníka Laco Garaje vznikla série výrazných

obrazů i objektů, kde se autoři těchto

děl inspirovali jeho malířskou tvorbou,

inspirací byla také spolupráce se saxofonistou a hudebním performerem Radimem Hanouskem.

Vystavená díla umožňují poodhalit nitro duše autorů, kteří v nich nechávají

nahlížet do svých důvěrných záznamů,

obrazových zpráv, kterými komunikují

se sebou a svým okolím.

Jsou to vlastně vhledy do jejich duše

pomocí symbolů a námětů v obrazech,

kterými jsou krajina, andělé, smrt, zvířata,

portréty, a často ilustrace emocionálních

stavů jednotlivých autorů.

Jiřina Nehybová

■

Je mnoho možností, jak vnímat „svoje“

město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se

a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná

náměstí nebo nové hospůdky, každý podle

svých zálib.

Možností je v našem městě jistě nepřeberně – každé město má navíc svoji duši. Jak

hledat „duši“ Brna, o to se v minulosti pokoušeli básníci, historici, architekti i umělci.

V těchto dnech, kdy musíme přijmout dny

a týdny bez většiny kulturních zážitků, nás

možná může alespoň na krátkou chvíli rozptýlit pohled na naše město v dřívějších

časech, který vám chceme nabídnout v miniseriálu Duše Brna.

Titulek jsme si vypůjčili z kdysi velmi slavného článku profesora české literatury Arne

Nováka, po němž je například pojmenována

ulice ve středu města, kde dnes sídlí Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, jejímž rektorem byl tento tehdy velmi uznávaný vzdělaný muž dvakrát zvolen. Zemřel v roce 1939,

v nedožitých šedesáti letech, těsně před uzavřením vysokých škol. Jeho úvaha o „Duši

Brna“ a jeho kultuře slovesné, jak zní celý

název, vyšla v roce 1936, a my z ní citujeme.

Rušnou, ne však příliš prudkou vlnou dělného ruchu a užitkové práce zahrne moderní

město Brno svého hosta, než si z městské

polohy i ze stavebních památek uvědomí

podmínky vzniku a rozvoje moravské metropole. Sotva se za poutníkem, přijíždějícím od

severu z Čech, zavře mohutná a radostná

kulisa marnotratně kadeřavých lesů po stráních nad vodami, již se kmitne na obzoru

v měkčí zeleni výrazný obrys Špilberka, který

děsíval celé generace střední a jižní Evropy

jako nelítostná vězeňská pevnost, nedostatečně stíněná starými stromy. Ale jenom na

okamžik vítá příchozího tento podivný a charakteristický pozdrav brněnské minulosti, na

jejíž středověkou vrstvu se dávno již zapomnělo a jejíž nevlídně novodobý nános pozbý-

28 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021

vá teprve od politického osvobození i ve

vzpomínce své zahanbující hrůzy. Tovární

čtvrti, které překlenuly a zakryly bezohledně

obě městské řeky, využitkovavše jejich síly

a zbavivše je všeho přirozeného půvabu,

zastupují návštěvníku Brna při příjezdu cestu

a otáčejí městský střed studenou a kalnou

střízlivostí dělnických ulic, obchodních skladišť, nudných viaduktů, nespořádaných dvorů

a přírodě odcizených chudých zahrádek.

Je třeba strmými ulicemi neb stinnými sady

vystoupiti na některé z obou dominujících

návrší brněnských, na Špilberk nebo na

Petrov, aby byla zřejma zcela zvláštní poloha

Brna, zakrytá a porušená dnes civilisací až

k nepoznání. K severu heroická vysočina silného zvlnění, hlubokých údolí, mohutných

lesů, bezpečná záštita proti větrům, studeným

větrům, trvalá záruka úrody v brněnském kraji.

Od tvrdě monumentálního štítu Babího lomu

na obzoru celý nástup kopců a návrší málem

až ke stoku obou vod v rovině, z nichž oba

krajní, Špilberk a Petrov, opevnil již středověk,

kdežto moderní město Brno pozvolna ztéká

vilovými čtvrtěmi Žlutý kopec a Kraví horu.

Nebylo v Brně za sedm set let jejího městského vývoje stavitele, který by se byl mohl

vyrovnati mocnému přírodnímu architektu,

vybudovavšímu tento terén, a bohužel, žádný

ze stavitelů se nesnažil ani vyrovnat s ním,

těže z podmínek daných polohou. I Špilberk,

dnes vzpomínka na pevnost světskou,

i Petrov, dávno již odzbrojená pevnost církevní, jenom strmí nad městem neústrojně,

nesrostše s ním v živou bytost a nepodřídivše

okolí své architektonické a perspektivické

vůli. Odevšad vidíme studenou novodobou

věžní gotiku brněnského dómu a táhlý profil

kasáren špilberských, jejichž veselá vížka si

nasazuje bodrý a ošidný úsměv ruměného

profousa, ale ani na okamžik se nám nezdá,

že by se do těch samozvaných zevních korunek města také jeho čelo, jeho myšlenka,

(je) ■

jeho životní idea.