Kultura
VYDEJTE SE ZA DUŠÍ BRNA
SPOLU V UMĚNÍ
Do 15. února bude k vidění výstava děl
autorů s mentálním či duševním postižením, kteří tvoří ve Výtvarném ateliéru komunitního centra Klub Art 13 –
spolu v umění.
Výstava s názvem Výhledy do duše
bude vzhledem k vládním opatřením realizovaná on-line na odkazu www.klubart13spoluvumeni.cz, v případě příznivých epidemických podmínek také
v galerii na Panské 13.
Vystavujícími umělci jsou klienti, kteří
se pravidelně účastní arteterapeutických
dílen pod vedením vedoucí ateliéru Ireny
Iškievové, arteterapeuta Laco Garaje
a za asistence Lucie Smějsové. Samotné
výtvarné tvoření rozvíjí u klientů ateliéru
jejich kreativitu, výtvarnou tvořivost
a zručnost, estetické vnímání, komunikaci a spolupráci.
Sjednocujícím a převládajícím motivem ve vystavených pracích je světlo
a krajina. V ateliéru spontánně vznikaly
kresby, malby i objekty, kterými otevírají
své nitro a pocity.
Pod vedením arteterapeuta a výtvarníka Laco Garaje vznikla série výrazných
obrazů i objektů, kde se autoři těchto
děl inspirovali jeho malířskou tvorbou,
inspirací byla také spolupráce se saxofonistou a hudebním performerem Radimem Hanouskem.
Vystavená díla umožňují poodhalit nitro duše autorů, kteří v nich nechávají
nahlížet do svých důvěrných záznamů,
obrazových zpráv, kterými komunikují
se sebou a svým okolím.
Jsou to vlastně vhledy do jejich duše
pomocí symbolů a námětů v obrazech,
kterými jsou krajina, andělé, smrt, zvířata,
portréty, a často ilustrace emocionálních
stavů jednotlivých autorů.
Jiřina Nehybová
■
Je mnoho možností, jak vnímat „svoje“
město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se
a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná
náměstí nebo nové hospůdky, každý podle
svých zálib.
Možností je v našem městě jistě nepřeberně – každé město má navíc svoji duši. Jak
hledat „duši“ Brna, o to se v minulosti pokoušeli básníci, historici, architekti i umělci.
V těchto dnech, kdy musíme přijmout dny
a týdny bez většiny kulturních zážitků, nás
možná může alespoň na krátkou chvíli rozptýlit pohled na naše město v dřívějších
časech, který vám chceme nabídnout v miniseriálu Duše Brna.
Titulek jsme si vypůjčili z kdysi velmi slavného článku profesora české literatury Arne
Nováka, po němž je například pojmenována
ulice ve středu města, kde dnes sídlí Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, jejímž rektorem byl tento tehdy velmi uznávaný vzdělaný muž dvakrát zvolen. Zemřel v roce 1939,
v nedožitých šedesáti letech, těsně před uzavřením vysokých škol. Jeho úvaha o „Duši
Brna“ a jeho kultuře slovesné, jak zní celý
název, vyšla v roce 1936, a my z ní citujeme.
Rušnou, ne však příliš prudkou vlnou dělného ruchu a užitkové práce zahrne moderní
město Brno svého hosta, než si z městské
polohy i ze stavebních památek uvědomí
podmínky vzniku a rozvoje moravské metropole. Sotva se za poutníkem, přijíždějícím od
severu z Čech, zavře mohutná a radostná
kulisa marnotratně kadeřavých lesů po stráních nad vodami, již se kmitne na obzoru
v měkčí zeleni výrazný obrys Špilberka, který
děsíval celé generace střední a jižní Evropy
jako nelítostná vězeňská pevnost, nedostatečně stíněná starými stromy. Ale jenom na
okamžik vítá příchozího tento podivný a charakteristický pozdrav brněnské minulosti, na
jejíž středověkou vrstvu se dávno již zapomnělo a jejíž nevlídně novodobý nános pozbý-
28 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021
vá teprve od politického osvobození i ve
vzpomínce své zahanbující hrůzy. Tovární
čtvrti, které překlenuly a zakryly bezohledně
obě městské řeky, využitkovavše jejich síly
a zbavivše je všeho přirozeného půvabu,
zastupují návštěvníku Brna při příjezdu cestu
a otáčejí městský střed studenou a kalnou
střízlivostí dělnických ulic, obchodních skladišť, nudných viaduktů, nespořádaných dvorů
a přírodě odcizených chudých zahrádek.
Je třeba strmými ulicemi neb stinnými sady
vystoupiti na některé z obou dominujících
návrší brněnských, na Špilberk nebo na
Petrov, aby byla zřejma zcela zvláštní poloha
Brna, zakrytá a porušená dnes civilisací až
k nepoznání. K severu heroická vysočina silného zvlnění, hlubokých údolí, mohutných
lesů, bezpečná záštita proti větrům, studeným
větrům, trvalá záruka úrody v brněnském kraji.
Od tvrdě monumentálního štítu Babího lomu
na obzoru celý nástup kopců a návrší málem
až ke stoku obou vod v rovině, z nichž oba
krajní, Špilberk a Petrov, opevnil již středověk,
kdežto moderní město Brno pozvolna ztéká
vilovými čtvrtěmi Žlutý kopec a Kraví horu.
Nebylo v Brně za sedm set let jejího městského vývoje stavitele, který by se byl mohl
vyrovnati mocnému přírodnímu architektu,
vybudovavšímu tento terén, a bohužel, žádný
ze stavitelů se nesnažil ani vyrovnat s ním,
těže z podmínek daných polohou. I Špilberk,
dnes vzpomínka na pevnost světskou,
i Petrov, dávno již odzbrojená pevnost církevní, jenom strmí nad městem neústrojně,
nesrostše s ním v živou bytost a nepodřídivše
okolí své architektonické a perspektivické
vůli. Odevšad vidíme studenou novodobou
věžní gotiku brněnského dómu a táhlý profil
kasáren špilberských, jejichž veselá vížka si
nasazuje bodrý a ošidný úsměv ruměného
profousa, ale ani na okamžik se nám nezdá,
že by se do těch samozvaných zevních korunek města také jeho čelo, jeho myšlenka,
(je) ■
jeho životní idea.