Rozhovor

PROFESOR MAREK BLATNÝ:

NIC NENAHRADÍ LIDSKOU BLÍZKOST

Koronavirová pandemie výrazně zasáhla

do našich životů, proměnila je, přinesla

nejistotu a ohrožení existenčních jistot.

Proto jsme rádi, že si na rozhovor udělal

čas profesor Marek Blatný, který se zabývá

psychologií osobnosti, celoživotním vývojem člověka a osobní pohodou.

Pane profesore, jak se současná

situace projeví na mentálním

zdraví populace?

Ona se už projevuje. Od kolegů z klinické

a psychoterapeutické praxe vím, že se zvýšil

zájem o psychologickou pomoc. Podle

významných odborníků v oblasti psychiatrie

a psychologie lze i v nejbližší budoucnosti

očekávat další nárůst psychických problémů

spojených s celkovou nejistotou, oslabenými

sociálními kontakty, existenčními a vztahovými problémy a obecně zvýšenou zátěží

vyplývající z karanténních opatření. Velmi rozšířené je také zklamání ze ztráty důvěry

v autority, které by měly situaci s pandemií

účinně řešit.

Zároveň mám však i velkou důvěru ve

schopnost lidí adaptovat se na obtížné životní

situace. Současný stav navíc není strnulá

situace, stále se vyvíjí a stejně tak se vyvíjíme

i my a učíme se, jak se s touto situací vyrovnávat. Důležitý je aktivní přístup a sociální

soudržnost. A také to, abychom měli na

paměti, že jde jen o dočasnou zátěž, kterou

se nám podaří díky možnostem současné

medicíny zvládnout.

Současné výukové problémy

znamenají nejen chybějící

přímou výuku, ale také

přerušení sociálních vztahů.

Jak to může podle vašeho

názoru ovlivnit vývoj dnešních

žáků a studentů?

Skutečně, škola není jen místem, kde děti

získávají poznatky, ale také prostředím, kde

získávají mezilidské zkušenosti se svými

vrstevníky i dospělými, svými učiteli. Omezený kontakt může vést k tomu, že si děti

dostatečně nevytvoří sociální kompetence

jako je empatie či řešení konfliktů. Může to

být prostor k  takzvané kyberšikaně, kdy

mohou být děti vyloučeny z různých chatů či

facebookových skupin a může tak být prohloubena jejich sociální izolace. Zvláštní skupinu tvoří děti s nedobrým rodinným zázemím, kdy škola je pro ně jediným prostředím,

kde jsou ostatními přijímány. A samozřejmě

jsou tu děti ze slabého sociálního prostředí,

které třeba ani nemají kvalitní přístup k internetu. Těmto negativním jevům a situacím je

nutné předcházet.

Na druhou stranu současná situace posiluje samostatnost dětí, jejich schopnost

vyhledávat si informace i z jiných zdrojů, než

jsou učební materiály. V každém případě je

ale současný stav vskutku nouzový, jde

o dočasné řešení, a je nutné co nejdříve vrátit

dětem jejich přirozené prostředí školy a jejich

vrstevníků.

Jaký lze očekávat dopad na

profesní budoucnost nynějších

vysokoškoláků?

Asi nejsem kompetentní vyjadřovat se

k oborům mimo společenskovědní a humanitní vědy, ale řekl bych, že na profesní připravenost vysokoškoláků nebude mít současná situace až tak zásadní vliv. Ačkoliv je

osobní kontakt nezastupitelný, vysokoškolské vzdělání je do značné míry založeno na

samostudiu. Studenti navíc nepřicházejí

o výuku a konzultace, jen byly přesunuty do

on-line prostředí. Z mé vlastní zkušenosti

není díky technologickým možnostem

webových aplikací až tak výrazný rozdíl mezi

přednáškou v on-line prostředí a kontaktní

výukou.

Zdá se, že svět se bude stále

více přesouvat do on-line

prostoru. Jaké dopady na

psychiku lidí to bude mít?

Odpovím trochu oklikou. V devadesátých

letech minulého století se v  souvislosti

s novým fenoménem mobilních telefonů řešila otázka, zda se tím nenaruší mezilidská

komunikace. Nestalo se. O deset let později

se objevily stejné otázky ve vztahu k Facebooku. Mezilidská komunikace se opět nenarušila. Kdyby v patnáctém století existoval

psychologický výzkum, asi by se řešilo, zda

vynález knihtisku neoslabí schopnost člověka

psát rukou. Vědecký pokrok nám dává

k dispozici stále nové technologie, které se

postupně naučíme rozumně používat

a zakomponujeme je do svého života. Elektřinu, televizi, internet, Skype. Nic ale nenahradí to, co v sobě máme geneticky zakódováno – potřebu blízkosti, potřebu někoho

obejmout, potřebu s někým se sdílet v osobním kontaktu.

Profesor PhDr. Marek

Blatný, DrSc. roku 1988

absolvoval Filozofickou

fakultu UJEP v Brně, obor

ruský jazyk a literatura –

psychologie, v roce 1992

pak magisterskou psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1993 obhájil

kandidátskou dizertační práci (CSc.)

a v roce 2013 doktorskou (DrSc.). V roce

1999 se habilitoval v oboru sociální psychologie a v roce 2006 byl jmenován profesorem pro sociální psychologii. Od roku

1988 působí v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR, v letech 2007–2017 zde

vykonával funkci ředitele. Nyní zastává post

vedoucího Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Zabývá se psychologií osobnosti, celoživotním vývojem člověka a osobní pohodou. Mezi jeho výzkumná témata patří rizikové a protektivní faktory vývoje v adolescenci, podmínky adaptivního psychologického i sociálního fungování člověka

v dospělosti a kvalita života dospívajících

po léčbě onkologického onemocnění. Je

autorem či spoluautorem více než 180

vědeckých prací a autorem či editorem

deseti monografií. Ke svým projektům

absolvoval stáže mimo jiné na Yale Child

Study Center v USA a na University of

Jyväskylä ve Finsku. Pracoval jako člen

řady mezinárodních vědeckých výborů

Standing Committee for the Humanities of

European Science Foundation, Board of

Scientific Affairs of European Federation

of Psychologists' Associations, univerzitních vědeckých rad a národních vědeckých rad a agentur. V roce 2010 byl předsedou 15th European Conference on

Personality.

Co byste lidem doporučil pro to,

aby nepropadali strachu

a dokázali si udržet pozitivní

přístup k životu?

Těch doporučení již byla od začátku pandemie zveřejněna řada. Dát svému životu v karanténě jasný řád, strukturovat si čas, nezabývat

se zbytečně negativními informacemi o současné situaci. Snad bych k tomu přidal jen to,

že máme příležitost si uvědomit, že náš život

není jen o práci, výkonu a produkci, ale že

máme nyní příležitost věnovat se vlastní rodině.

A rád bych také povzbudil lidi, aby se neostýchali a v případě potřeby vyhledali psycholoMarta Vojáčková ■

gickou pomoc.

Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021 | 15