Rozhovor
PROFESOR MAREK BLATNÝ:
NIC NENAHRADÍ LIDSKOU BLÍZKOST
Koronavirová pandemie výrazně zasáhla
do našich životů, proměnila je, přinesla
nejistotu a ohrožení existenčních jistot.
Proto jsme rádi, že si na rozhovor udělal
čas profesor Marek Blatný, který se zabývá
psychologií osobnosti, celoživotním vývojem člověka a osobní pohodou.
Pane profesore, jak se současná
situace projeví na mentálním
zdraví populace?
Ona se už projevuje. Od kolegů z klinické
a psychoterapeutické praxe vím, že se zvýšil
zájem o psychologickou pomoc. Podle
významných odborníků v oblasti psychiatrie
a psychologie lze i v nejbližší budoucnosti
očekávat další nárůst psychických problémů
spojených s celkovou nejistotou, oslabenými
sociálními kontakty, existenčními a vztahovými problémy a obecně zvýšenou zátěží
vyplývající z karanténních opatření. Velmi rozšířené je také zklamání ze ztráty důvěry
v autority, které by měly situaci s pandemií
účinně řešit.
Zároveň mám však i velkou důvěru ve
schopnost lidí adaptovat se na obtížné životní
situace. Současný stav navíc není strnulá
situace, stále se vyvíjí a stejně tak se vyvíjíme
i my a učíme se, jak se s touto situací vyrovnávat. Důležitý je aktivní přístup a sociální
soudržnost. A také to, abychom měli na
paměti, že jde jen o dočasnou zátěž, kterou
se nám podaří díky možnostem současné
medicíny zvládnout.
Současné výukové problémy
znamenají nejen chybějící
přímou výuku, ale také
přerušení sociálních vztahů.
Jak to může podle vašeho
názoru ovlivnit vývoj dnešních
žáků a studentů?
Skutečně, škola není jen místem, kde děti
získávají poznatky, ale také prostředím, kde
získávají mezilidské zkušenosti se svými
vrstevníky i dospělými, svými učiteli. Omezený kontakt může vést k tomu, že si děti
dostatečně nevytvoří sociální kompetence
jako je empatie či řešení konfliktů. Může to
být prostor k takzvané kyberšikaně, kdy
mohou být děti vyloučeny z různých chatů či
facebookových skupin a může tak být prohloubena jejich sociální izolace. Zvláštní skupinu tvoří děti s nedobrým rodinným zázemím, kdy škola je pro ně jediným prostředím,
kde jsou ostatními přijímány. A samozřejmě
jsou tu děti ze slabého sociálního prostředí,
které třeba ani nemají kvalitní přístup k internetu. Těmto negativním jevům a situacím je
nutné předcházet.
Na druhou stranu současná situace posiluje samostatnost dětí, jejich schopnost
vyhledávat si informace i z jiných zdrojů, než
jsou učební materiály. V každém případě je
ale současný stav vskutku nouzový, jde
o dočasné řešení, a je nutné co nejdříve vrátit
dětem jejich přirozené prostředí školy a jejich
vrstevníků.
Jaký lze očekávat dopad na
profesní budoucnost nynějších
vysokoškoláků?
Asi nejsem kompetentní vyjadřovat se
k oborům mimo společenskovědní a humanitní vědy, ale řekl bych, že na profesní připravenost vysokoškoláků nebude mít současná situace až tak zásadní vliv. Ačkoliv je
osobní kontakt nezastupitelný, vysokoškolské vzdělání je do značné míry založeno na
samostudiu. Studenti navíc nepřicházejí
o výuku a konzultace, jen byly přesunuty do
on-line prostředí. Z mé vlastní zkušenosti
není díky technologickým možnostem
webových aplikací až tak výrazný rozdíl mezi
přednáškou v on-line prostředí a kontaktní
výukou.
Zdá se, že svět se bude stále
více přesouvat do on-line
prostoru. Jaké dopady na
psychiku lidí to bude mít?
Odpovím trochu oklikou. V devadesátých
letech minulého století se v souvislosti
s novým fenoménem mobilních telefonů řešila otázka, zda se tím nenaruší mezilidská
komunikace. Nestalo se. O deset let později
se objevily stejné otázky ve vztahu k Facebooku. Mezilidská komunikace se opět nenarušila. Kdyby v patnáctém století existoval
psychologický výzkum, asi by se řešilo, zda
vynález knihtisku neoslabí schopnost člověka
psát rukou. Vědecký pokrok nám dává
k dispozici stále nové technologie, které se
postupně naučíme rozumně používat
a zakomponujeme je do svého života. Elektřinu, televizi, internet, Skype. Nic ale nenahradí to, co v sobě máme geneticky zakódováno – potřebu blízkosti, potřebu někoho
obejmout, potřebu s někým se sdílet v osobním kontaktu.
Profesor PhDr. Marek
Blatný, DrSc. roku 1988
absolvoval Filozofickou
fakultu UJEP v Brně, obor
ruský jazyk a literatura –
psychologie, v roce 1992
pak magisterskou psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1993 obhájil
kandidátskou dizertační práci (CSc.)
a v roce 2013 doktorskou (DrSc.). V roce
1999 se habilitoval v oboru sociální psychologie a v roce 2006 byl jmenován profesorem pro sociální psychologii. Od roku
1988 působí v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR, v letech 2007–2017 zde
vykonával funkci ředitele. Nyní zastává post
vedoucího Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Zabývá se psychologií osobnosti, celoživotním vývojem člověka a osobní pohodou. Mezi jeho výzkumná témata patří rizikové a protektivní faktory vývoje v adolescenci, podmínky adaptivního psychologického i sociálního fungování člověka
v dospělosti a kvalita života dospívajících
po léčbě onkologického onemocnění. Je
autorem či spoluautorem více než 180
vědeckých prací a autorem či editorem
deseti monografií. Ke svým projektům
absolvoval stáže mimo jiné na Yale Child
Study Center v USA a na University of
Jyväskylä ve Finsku. Pracoval jako člen
řady mezinárodních vědeckých výborů
Standing Committee for the Humanities of
European Science Foundation, Board of
Scientific Affairs of European Federation
of Psychologists' Associations, univerzitních vědeckých rad a národních vědeckých rad a agentur. V roce 2010 byl předsedou 15th European Conference on
Personality.
Co byste lidem doporučil pro to,
aby nepropadali strachu
a dokázali si udržet pozitivní
přístup k životu?
Těch doporučení již byla od začátku pandemie zveřejněna řada. Dát svému životu v karanténě jasný řád, strukturovat si čas, nezabývat
se zbytečně negativními informacemi o současné situaci. Snad bych k tomu přidal jen to,
že máme příležitost si uvědomit, že náš život
není jen o práci, výkonu a produkci, ale že
máme nyní příležitost věnovat se vlastní rodině.
A rád bych také povzbudil lidi, aby se neostýchali a v případě potřeby vyhledali psycholoMarta Vojáčková ■
gickou pomoc.
Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021 | 15