Kultura

MALÉ PROCHÁZKY VELKÝM MĚSTEM

Věděli byste, kde v Brně hledat kaskádu

zeleně pro romantiky i alkoholiky? Nebo

díru v zemi místo městské chlouby? A do

třetice: kde najít kousek Barcelony v srdci

Brna?

„Je mnoho měst, kde průvodce nebudete

potřebovat. Města krásná sama o sobě, ve

kterých je zajímavé vše, na co pohlédnete.

A pak jsou tady jiná města. Na první pohled

docela obyčejná, nudná, šedá. Města, ve kterých musíte vědět, kam jít a na co se dívat.

Kde odbočit a u čeho zvednout oči. Města,

která vám nedají nic zadarmo. Takovým městem je Brno.“ Těmito slovy uvádí autor Stanislav

Biler publikaci 111 míst v Brně, která musíte

vidět, kterou vydalo nakladatelství Paseka

2020. Výstižné, půvabné, ale především vtipné medailonky míst v Brně, kam máte chuť se

vydat, i když jste rodilý Brňák. Místa, kterými

možná denně procházíte, a přesto něco podstatného přehlížíte. A nemusí to být socha

nebo vývěsní štít, může to být třeba jen neopakovatelná a nezaměnitelná atmosféra místa.

V úvodu zmíněná „kaskáda zeleně“ nás

zavede do Denisových sadů, „díra v zemi“

připomíná slavnou historii hokejového stadionu za Lužánkami, „kousek Barcelony

v srdci Brna“ hledejme na Jakubském náměstí. Texty v této knize vyvolají tu správnou čtenářskou reakci: nemusíme se vším souhlasit,

ale rozhodně v nás probudí zvědavost. Máte

chuť nejen si je všechny přečíst, ale také na

mnohá ze 111 míst se vydat a prohlédnout si

je novým pohledem. Nechybějí samozřejmě

fotografie ani popis, jak se k vybranému místu

dostat. Nabízíme vám dvě malé ochutnávky.

Kolonie Nový dům, aneb

Jak si před sto lety

představovali budoucnost

V roce 1928 se v Brně konala velkolepá

výstava u příležitosti prvních deseti let samostatného státu. Ten se tehdy snažil o výstavbu

soudobé moderní československé architektury. Nedaleko výstaviště tak vyrostla ukázková

kolonie 16 domů, které měly reprezentovat

moderní bydlení pro městskou střední třídu.

Ve své době však kolonie zaujala více

v zahraničí než doma, a byť byla výstava prodejní, potýkala se s nezájmem potenciálních

kupců. Pozdější majitelé pak většinu domů

upravili způsobem, který zcela změnil jejich

charakteristiku. Několik z nich však stále

vypadá víceméně stejně jako kdysi.

Iniciátory a realizátory projektu byli soukromí investoři, František Uherka a Čeněk

Ruller – otec významného brněnského architekta Ivana Rullera. Pozemek na úpatí Wilsonova lesa urbanisticky zpracovali Bohuslav

Fuchs a Jaroslav Grunt a celkem šestnáct

domů vypracovalo devět architektů. Domky

sdílely vnitřní parčík, dnes rozparcelovaný

do zahrad jednotlivých domů.

Kolonie byla vůbec prvním takovým projektem na území Československa a druhým

v Evropě. Inspirací jí byla stuttgartská kolonie

Weissenhofsiedlung z roku 1927, kterou urbanisticky zpracoval Ludwig Mies van der Rohe

a pracoval na ní třeba Le Corbusier.

Brněnské domy čelily u domácího publika

vícero obtížím. Pro ty, kteří si je mohli finančně

dovolit, byly úsporné až příliš, skromnější

domácnosti na ně zase peníze neměly. Jiné

domy zase trpěly nekvalitním zpracováním,

což byl důsledek snahy stihnout výstavbu

ještě během výstavy.

Domy dnes slouží svým majitelům po desetiletí a žádný se bohužel nestal výstavním

prostorem, který by dokumentoval původní

záměr. Většina byla přestavěna na vícegenerační bydlení a zachován zůstal pouze

vnější tvar, a to ještě ne vždy. Přesto si tato

malá kolonie zachovala do dnešních dnů specifické kouzlo, které před neznalého zbloudilce klade zneklidňující otázku, odkud se to

tady vlastně vzalo.

Dům pánů z Kunštátu, aneb

Živá kultura v renesančních

kulisách

Jedna ze tří dochovaných renesančních

památek v centru Brna, která však není jen

ozdobou žijící ze své podstaty, ale stále živým

místem. Hostí umění, nakladatelství a kavárnu. Zvláště v parných dnech uděláte nejlépe,

když si sednete s chladivým nápojem na

zahrádku kavárny Trojka v nádvoří tohoto

renesančního paláce.

Během války byl dům zasažen při bombardování, naštěstí však jeho poškození nebylo

tak dramatické, jako v případě spodní části Velkého Špalíčku, jehož byl Dům pánů z Kunštátu

součástí. Byl tak ušetřen demolice a kreativity

devadesátých let, jako se tomu stalo s prostorem, kde je dnes multikino. Nicméně nejvíce

se o záchranu paláce zasloužil za protektorátu

profesor architektury, přednosta památkového

ústavu a přesvědčený nacista Karl Kühn, který

zabránil tehdejším plánům na jeho demolici.

V padesátých letech byl palác opraven a pro

své potřeby ho získal Dům umění města Brna,

který zde sídlí dodnes. Po celá devadesátá

léta však byl dům uzavřen. V roce 1990 začala

kompletní rekonstrukce, která byla po dvou

letech přerušena a obnovena až v roce 2000.

O další dva roky později se dočkal palác svého

znovuotevření v současné podobě, kdy větší

část slouží Domu umění a část spodního parteru kavárně Trojka. Za ní se nachází sál, ve

kterém se pořádají kulturní vystoupení.

Totéž se týká nádvoří, kde se konají nepravidelné koncerty. Nádvoří je průchozí a slouží

jako zkratka z ulice Dominikánské na Starobrněnskou. Když se budete chtít hodně vytrestat,

můžete v půli cesty zahnout po schodech dolů

a projít Velkým Špalíčkem až na ulici Mečovou.

Nicméně skok z renesanční atmosféry přímo

do aseptického prostoru postrádajícího jakoukoliv známku estetiky či architektury není vhodný pro každého. Případný šok lze nejlépe vyřešit návratem do kavárny Trojka pro nějaký

silnější alkoholický nápoj či odbočením na

druhou stranu do jedné z vyhlášených brněnských pivnic U Poutníka nebo po schodech

(je) ■

do patra do kavárny Alfa.

Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021 | 27