Kultura
MALÉ PROCHÁZKY VELKÝM MĚSTEM
Věděli byste, kde v Brně hledat kaskádu
zeleně pro romantiky i alkoholiky? Nebo
díru v zemi místo městské chlouby? A do
třetice: kde najít kousek Barcelony v srdci
Brna?
„Je mnoho měst, kde průvodce nebudete
potřebovat. Města krásná sama o sobě, ve
kterých je zajímavé vše, na co pohlédnete.
A pak jsou tady jiná města. Na první pohled
docela obyčejná, nudná, šedá. Města, ve kterých musíte vědět, kam jít a na co se dívat.
Kde odbočit a u čeho zvednout oči. Města,
která vám nedají nic zadarmo. Takovým městem je Brno.“ Těmito slovy uvádí autor Stanislav
Biler publikaci 111 míst v Brně, která musíte
vidět, kterou vydalo nakladatelství Paseka
2020. Výstižné, půvabné, ale především vtipné medailonky míst v Brně, kam máte chuť se
vydat, i když jste rodilý Brňák. Místa, kterými
možná denně procházíte, a přesto něco podstatného přehlížíte. A nemusí to být socha
nebo vývěsní štít, může to být třeba jen neopakovatelná a nezaměnitelná atmosféra místa.
V úvodu zmíněná „kaskáda zeleně“ nás
zavede do Denisových sadů, „díra v zemi“
připomíná slavnou historii hokejového stadionu za Lužánkami, „kousek Barcelony
v srdci Brna“ hledejme na Jakubském náměstí. Texty v této knize vyvolají tu správnou čtenářskou reakci: nemusíme se vším souhlasit,
ale rozhodně v nás probudí zvědavost. Máte
chuť nejen si je všechny přečíst, ale také na
mnohá ze 111 míst se vydat a prohlédnout si
je novým pohledem. Nechybějí samozřejmě
fotografie ani popis, jak se k vybranému místu
dostat. Nabízíme vám dvě malé ochutnávky.
Kolonie Nový dům, aneb
Jak si před sto lety
představovali budoucnost
V roce 1928 se v Brně konala velkolepá
výstava u příležitosti prvních deseti let samostatného státu. Ten se tehdy snažil o výstavbu
soudobé moderní československé architektury. Nedaleko výstaviště tak vyrostla ukázková
kolonie 16 domů, které měly reprezentovat
moderní bydlení pro městskou střední třídu.
Ve své době však kolonie zaujala více
v zahraničí než doma, a byť byla výstava prodejní, potýkala se s nezájmem potenciálních
kupců. Pozdější majitelé pak většinu domů
upravili způsobem, který zcela změnil jejich
charakteristiku. Několik z nich však stále
vypadá víceméně stejně jako kdysi.
Iniciátory a realizátory projektu byli soukromí investoři, František Uherka a Čeněk
Ruller – otec významného brněnského architekta Ivana Rullera. Pozemek na úpatí Wilsonova lesa urbanisticky zpracovali Bohuslav
Fuchs a Jaroslav Grunt a celkem šestnáct
domů vypracovalo devět architektů. Domky
sdílely vnitřní parčík, dnes rozparcelovaný
do zahrad jednotlivých domů.
Kolonie byla vůbec prvním takovým projektem na území Československa a druhým
v Evropě. Inspirací jí byla stuttgartská kolonie
Weissenhofsiedlung z roku 1927, kterou urbanisticky zpracoval Ludwig Mies van der Rohe
a pracoval na ní třeba Le Corbusier.
Brněnské domy čelily u domácího publika
vícero obtížím. Pro ty, kteří si je mohli finančně
dovolit, byly úsporné až příliš, skromnější
domácnosti na ně zase peníze neměly. Jiné
domy zase trpěly nekvalitním zpracováním,
což byl důsledek snahy stihnout výstavbu
ještě během výstavy.
Domy dnes slouží svým majitelům po desetiletí a žádný se bohužel nestal výstavním
prostorem, který by dokumentoval původní
záměr. Většina byla přestavěna na vícegenerační bydlení a zachován zůstal pouze
vnější tvar, a to ještě ne vždy. Přesto si tato
malá kolonie zachovala do dnešních dnů specifické kouzlo, které před neznalého zbloudilce klade zneklidňující otázku, odkud se to
tady vlastně vzalo.
Dům pánů z Kunštátu, aneb
Živá kultura v renesančních
kulisách
Jedna ze tří dochovaných renesančních
památek v centru Brna, která však není jen
ozdobou žijící ze své podstaty, ale stále živým
místem. Hostí umění, nakladatelství a kavárnu. Zvláště v parných dnech uděláte nejlépe,
když si sednete s chladivým nápojem na
zahrádku kavárny Trojka v nádvoří tohoto
renesančního paláce.
Během války byl dům zasažen při bombardování, naštěstí však jeho poškození nebylo
tak dramatické, jako v případě spodní části Velkého Špalíčku, jehož byl Dům pánů z Kunštátu
součástí. Byl tak ušetřen demolice a kreativity
devadesátých let, jako se tomu stalo s prostorem, kde je dnes multikino. Nicméně nejvíce
se o záchranu paláce zasloužil za protektorátu
profesor architektury, přednosta památkového
ústavu a přesvědčený nacista Karl Kühn, který
zabránil tehdejším plánům na jeho demolici.
V padesátých letech byl palác opraven a pro
své potřeby ho získal Dům umění města Brna,
který zde sídlí dodnes. Po celá devadesátá
léta však byl dům uzavřen. V roce 1990 začala
kompletní rekonstrukce, která byla po dvou
letech přerušena a obnovena až v roce 2000.
O další dva roky později se dočkal palác svého
znovuotevření v současné podobě, kdy větší
část slouží Domu umění a část spodního parteru kavárně Trojka. Za ní se nachází sál, ve
kterém se pořádají kulturní vystoupení.
Totéž se týká nádvoří, kde se konají nepravidelné koncerty. Nádvoří je průchozí a slouží
jako zkratka z ulice Dominikánské na Starobrněnskou. Když se budete chtít hodně vytrestat,
můžete v půli cesty zahnout po schodech dolů
a projít Velkým Špalíčkem až na ulici Mečovou.
Nicméně skok z renesanční atmosféry přímo
do aseptického prostoru postrádajícího jakoukoliv známku estetiky či architektury není vhodný pro každého. Případný šok lze nejlépe vyřešit návratem do kavárny Trojka pro nějaký
silnější alkoholický nápoj či odbočením na
druhou stranu do jedné z vyhlášených brněnských pivnic U Poutníka nebo po schodech
(je) ■
do patra do kavárny Alfa.
Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2021 | 27