Volný čas
BRONX BÝVAL KDYSI I KRVAVÝ
V loňském roce vyšla knížka Krvavý Bronx,
která čtenářům představila tuto brněnskou
lokalitu prostřednictvím textů na motivy
černé kroniky z období 19. století.
Hned úvodem se dočtete, že autory povídek jsou nejlepší autoři z nakladatelství Host
a Druhé město. Jejich texty se týkají a dotýkají
brněnské čtvrti známé jako Bronx, což není
její oficiální název: takhle se sociálně vyloučené lokalitě už dobrých třicet let říká. Všechny
ty zprávy a zprávičky ovšem pocházejí z druhé
poloviny 19. století, a jasně ukazují, že velký
nepokoj a sociální drama nesla v sobě tahle
městská část už v časech, kdy se jí ještě říkalo
prostě Cejl. Vraždy, krádeže, nelegální potraty
končící smrtí, otrava lékárenským jedem, jindy
jen bizarní záměny či sňatkové podvody, skoro
pokaždé životy žité na hraně existence. Dohromady poutavý svět pojednaný autory, jejichž
prostý výčet nepotřebuje další komentář: Irena
Dousková, Kateřina Tučková, Ludvík Němec,
Alena Mornštajnová, Bianca Bellová, Martin
Reiner, Michal Konečný, Štěpán Kučera, Dora
Kaprálová, Michal Sýkora, Petra Dvořáková,
Jan Němec, Petr Stančík, Ondřej Hübl, Václav Kahuda či Petra Soukupová. A v jejich
podání minulost světa, který stále čeká na
svou šanci.
Vražda v Brně
V sobotu k páté hodině večer vyděšeno
obyvatelstvo na Cejlu smělou vraždou, spáchanou v domě č. 40. Asi 48letý ovdovělý
zedník Josef Fiala z Králova Pole byltě
27letou svobodnou nevlastní dceru Františku
Zemanovou zastřelil. Fiala žil co vdovec po
několik let v Králově Poli a jmenovaná nevlastní dcera obstarávala mu hospodářství. Před
třemi týdny opustila potají dům a šla do služby
do Brna, by s jistým chasníkem z Králova Pole
užší mohla zapřísti poměry. Fiala chtěl, by od
té lásky upustila, domů se navrátila a jemu
byla nápomocna, by jistý dluh mohl zapraviti.
Ježto vše to odepřela, zvýšil se jeho hněv až
k touze po vraždě. V sobotu ráno zaopatřiv
si pistolu a střelivo, nabil ji za chůze na Kolišti.
O pěti hodinách zastal dceru v řečeném
domě u práce sehnutou, tázal se jí ještě jednou, zdali vyplní jeho žádost, a když odmítla,
vytáhnuv pistolu z kapsy, zastřelil dívku. Rána
vjela pod levým ramenem do prsou a měla
náhlou smrt vzápětí. Několika očitými svědky
byl Fiala hned svázán a policií pak soudu
odevzdán. Divné jest, že na mrtvole, která
dne 2. m. t. byla ohledána, krom rány nebylo
žádné krvavé poškvrny.
Takové hrubé člověk
Na základě této novinové zprávy napsala
Bianca Bellová povídku Takové hrubé člověk,
ze které otiskujeme ukázku:
„Takové hrubé člověk,“ vzlykla domovnice.
Dívka spočívala na studené dlažbě
z šedých a bílých čtverců chodby bez pohnutí, plavé vlasy rozhozené jako svatozář, na
voskově bledém obličeji klidný, téměř nadpozemský výraz. Na levou tvář jí padalo teplé
podvečerní světlo z okna na schodišti. Jako
by z nebe padl anděl.
Ozvěny výstřelu ještě ani nedozněly, když
nájemníci z ostatních partají začali vybíhat ze
svých bytů. Jakýsi nevyslovený archetypální
pokyn, který koordinuje činnost mravenců,
přiměl několik mužů, aby se na střelce vrhli
a po několika okamžicích zápasu beze slov
ho přemohli, povalili na zem a svázali mu ruce
za zády koženým páskem, který si domovník
vytáhl z kalhot.
„Chlape nešťastné, cos to vyvedl? Dyť
tys tu holku zastřelil,“ opakovala domovnice, jako by světu sdělovala cosi převratného, a nervózně si popotahovala uzel na
šátku.
Policie přijela zanedlouho, aby vraha
odvedla. Dav v domě se ještě dlouho nerozcházel, a tak všichni při policejním ohledání
viděli, že rána, která vešla do hrudníku pod
levým ramenem, nezanechala žádné krvavé
skvrny. Jako by si Františka Zemanová jen
na chvíli lehla, aby si odpočinula.
Její snoubenec Jožka, který dorazil až
poté, co mrtvolu odvezli, dřepěl, opíral se
o dveřní zárubeň a držel si hlavu v dlaních
ještě dlouho potom, co všichni odešli. Paní
Sládková z třetího patra ho našla, když už se
smrákalo. Vzala ho domů a nalila mu česnečku a stopku kořalky. Dávala mu různé otázky,
ale on mlčel jako zařezaný. Celou noc pak
chodil po Kolišti, nad ránem odešel do truhlářské dílny, kde se z neopatrnosti poranil na
palci pravé ruky. Rozplakal se až po týdnu,
hlasitě, hýkavě a krátce.
„Kam deš?“ zeptal se Fiala.
„Na Cejl,“ pokrčila rameny. Opřela si násadu motyky o pravý bok a zaklonila hlavu.
„Nikam,“ odpověděl prostě Fiala a dotkl
se mohutné přezky na pásku svých kalhot.
„Brambory mám okopaný,“ řekla a otřela
si rukávem zpocený obličej.
„Nikam,“ opakoval a zašel do baráku.
Počkala, až Fiala odejde do hospody,
a vyklouzla z domu. Když se v noci kradla
domů, čekal na ni v síni.
24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2021
„Kdes byla?“ řekl a dal jí dobře mířenou
facku, až zavrávorala.
„Na Cejlu,“ odpověděla a chytila se za tvář.
„Seš stejná běhna, jako byla tvoje matka,“
artikuloval ztěžka.
Františka neodpověděla. Tiše vzdechla
a odešla do své komůrky. Cítila ostrou bolest
v čelisti, ale to nevadí, to přejde. Úder ze zálohy ji překvapil, otčím ji nikdy předtím neuhodil.
Byl to hrubý člověk, ale ne násilník. Kořalka
z něj táhla, to pochopitelně. Ale zřejmě ho
její odchod opravdu zasáhl.
Neměli spolu spory. Ne takové, jaké mívají
děti s nevlastními otci. Když přišel Fiala, bylo
Františce osm a její vlastní otec už byl pár let
po smrti, lešenářská trubka mu na stavbě prorazila hrudník. Matka s Františkou se protloukaly, jak se dalo. Františka pamatovala dny,
kdy nebylo co do úst. Dny, kdy omdlívala hlady. Někdy se ráno probudila v nějaké komoře,
kde je někdo nechal přespat, a třásla se chladem. Když poslepu hmatala ve tmě, zjistila,
že matka je pryč, a zmocnila se jí nekonečná
úzkost. Ležela pak v komoře schoulená,
dokud se matka nevrátila. Když měla dobrý
den, přišla s penězi, říkala, že lepším lidem
z Černých Polí pere velké prádlo. A přinesla
Františce preclík a trochu mléka v bandasce.
Když se objevil Fiala, oběma se ulevilo.
Měly díky němu střechu nad hlavou a teplo
a co jíst. Byl to sňatek z rozumu, mezi Fialou
a její matkou neexistovaly žádné city, které
by stály za řeč. Fiala si pořídil hypotéku na
zchátralý domek v Králově Poli a jako starý
mládenec do něj potřeboval hospodyni. Že
k ní vyženil i nevlastní dceru, bylo jako vyhrát
lotynku, Františka byla šikovná a další pár
rukou se mu v domě hodil... Jak příběh
(mav) ■
dopadl, se dozvíte v knize.