Volný čas

BRONX BÝVAL KDYSI I KRVAVÝ

V loňském roce vyšla knížka Krvavý Bronx,

která čtenářům představila tuto brněnskou

lokalitu prostřednictvím textů na motivy

černé kroniky z období 19. století.

Hned úvodem se dočtete, že autory povídek jsou nejlepší autoři z nakladatelství Host

a Druhé město. Jejich texty se týkají a dotýkají

brněnské čtvrti známé jako Bronx, což není

její oficiální název: takhle se sociálně vyloučené lokalitě už dobrých třicet let říká. Všechny

ty zprávy a zprávičky ovšem pocházejí z druhé

poloviny 19. století, a jasně ukazují, že velký

nepokoj a sociální drama nesla v sobě tahle

městská část už v časech, kdy se jí ještě říkalo

prostě Cejl. Vraždy, krádeže, nelegální potraty

končící smrtí, otrava lékárenským jedem, jindy

jen bizarní záměny či sňatkové podvody, skoro

pokaždé životy žité na hraně existence. Dohromady poutavý svět pojednaný autory, jejichž

prostý výčet nepotřebuje další komentář: Irena

Dousková, Kateřina Tučková, Ludvík Němec,

Alena Mornštajnová, Bianca Bellová, Martin

Reiner, Michal Konečný, Štěpán Kučera, Dora

Kaprálová, Michal Sýkora, Petra Dvořáková,

Jan Němec, Petr Stančík, Ondřej Hübl, Václav Kahuda či Petra Soukupová. A v jejich

podání minulost světa, který stále čeká na

svou šanci.

Vražda v Brně

V sobotu k páté hodině večer vyděšeno

obyvatelstvo na Cejlu smělou vraždou, spáchanou v domě č. 40. Asi 48letý ovdovělý

zedník Josef Fiala z Králova Pole byltě

27letou svobodnou nevlastní dceru Františku

Zemanovou zastřelil. Fiala žil co vdovec po

několik let v Králově Poli a jmenovaná nevlastní dcera obstarávala mu hospodářství. Před

třemi týdny opustila potají dům a šla do služby

do Brna, by s jistým chasníkem z Králova Pole

užší mohla zapřísti poměry. Fiala chtěl, by od

té lásky upustila, domů se navrátila a jemu

byla nápomocna, by jistý dluh mohl zapraviti.

Ježto vše to odepřela, zvýšil se jeho hněv až

k touze po vraždě. V sobotu ráno zaopatřiv

si pistolu a střelivo, nabil ji za chůze na Kolišti.

O pěti hodinách zastal dceru v řečeném

domě u práce sehnutou, tázal se jí ještě jednou, zdali vyplní jeho žádost, a když odmítla,

vytáhnuv pistolu z kapsy, zastřelil dívku. Rána

vjela pod levým ramenem do prsou a měla

náhlou smrt vzápětí. Několika očitými svědky

byl Fiala hned svázán a policií pak soudu

odevzdán. Divné jest, že na mrtvole, která

dne 2. m. t. byla ohledána, krom rány nebylo

žádné krvavé poškvrny.

Takové hrubé člověk

Na základě této novinové zprávy napsala

Bianca Bellová povídku Takové hrubé člověk,

ze které otiskujeme ukázku:

„Takové hrubé člověk,“ vzlykla domovnice.

Dívka spočívala na studené dlažbě

z šedých a bílých čtverců chodby bez pohnutí, plavé vlasy rozhozené jako svatozář, na

voskově bledém obličeji klidný, téměř nadpozemský výraz. Na levou tvář jí padalo teplé

podvečerní světlo z okna na schodišti. Jako

by z nebe padl anděl.

Ozvěny výstřelu ještě ani nedozněly, když

nájemníci z ostatních partají začali vybíhat ze

svých bytů. Jakýsi nevyslovený archetypální

pokyn, který koordinuje činnost mravenců,

přiměl několik mužů, aby se na střelce vrhli

a po několika okamžicích zápasu beze slov

ho přemohli, povalili na zem a svázali mu ruce

za zády koženým páskem, který si domovník

vytáhl z kalhot.

„Chlape nešťastné, cos to vyvedl? Dyť

tys tu holku zastřelil,“ opakovala domovnice, jako by světu sdělovala cosi převratného, a nervózně si popotahovala uzel na

šátku.

Policie přijela zanedlouho, aby vraha

odvedla. Dav v domě se ještě dlouho nerozcházel, a tak všichni při policejním ohledání

viděli, že rána, která vešla do hrudníku pod

levým ramenem, nezanechala žádné krvavé

skvrny. Jako by si Františka Zemanová jen

na chvíli lehla, aby si odpočinula.

Její snoubenec Jožka, který dorazil až

poté, co mrtvolu odvezli, dřepěl, opíral se

o dveřní zárubeň a držel si hlavu v dlaních

ještě dlouho potom, co všichni odešli. Paní

Sládková z třetího patra ho našla, když už se

smrákalo. Vzala ho domů a nalila mu česnečku a stopku kořalky. Dávala mu různé otázky,

ale on mlčel jako zařezaný. Celou noc pak

chodil po Kolišti, nad ránem odešel do truhlářské dílny, kde se z neopatrnosti poranil na

palci pravé ruky. Rozplakal se až po týdnu,

hlasitě, hýkavě a krátce.

„Kam deš?“ zeptal se Fiala.

„Na Cejl,“ pokrčila rameny. Opřela si násadu motyky o pravý bok a zaklonila hlavu.

„Nikam,“ odpověděl prostě Fiala a dotkl

se mohutné přezky na pásku svých kalhot.

„Brambory mám okopaný,“ řekla a otřela

si rukávem zpocený obličej.

„Nikam,“ opakoval a zašel do baráku.

Počkala, až Fiala odejde do hospody,

a vyklouzla z domu. Když se v noci kradla

domů, čekal na ni v síni.

24 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2021

„Kdes byla?“ řekl a dal jí dobře mířenou

facku, až zavrávorala.

„Na Cejlu,“ odpověděla a chytila se za tvář.

„Seš stejná běhna, jako byla tvoje matka,“

artikuloval ztěžka.

Františka neodpověděla. Tiše vzdechla

a odešla do své komůrky. Cítila ostrou bolest

v čelisti, ale to nevadí, to přejde. Úder ze zálohy ji překvapil, otčím ji nikdy předtím neuhodil.

Byl to hrubý člověk, ale ne násilník. Kořalka

z něj táhla, to pochopitelně. Ale zřejmě ho

její odchod opravdu zasáhl.

Neměli spolu spory. Ne takové, jaké mívají

děti s nevlastními otci. Když přišel Fiala, bylo

Františce osm a její vlastní otec už byl pár let

po smrti, lešenářská trubka mu na stavbě prorazila hrudník. Matka s Františkou se protloukaly, jak se dalo. Františka pamatovala dny,

kdy nebylo co do úst. Dny, kdy omdlívala hlady. Někdy se ráno probudila v nějaké komoře,

kde je někdo nechal přespat, a třásla se chladem. Když poslepu hmatala ve tmě, zjistila,

že matka je pryč, a zmocnila se jí nekonečná

úzkost. Ležela pak v komoře schoulená,

dokud se matka nevrátila. Když měla dobrý

den, přišla s penězi, říkala, že lepším lidem

z Černých Polí pere velké prádlo. A přinesla

Františce preclík a trochu mléka v bandasce.

Když se objevil Fiala, oběma se ulevilo.

Měly díky němu střechu nad hlavou a teplo

a co jíst. Byl to sňatek z rozumu, mezi Fialou

a její matkou neexistovaly žádné city, které

by stály za řeč. Fiala si pořídil hypotéku na

zchátralý domek v Králově Poli a jako starý

mládenec do něj potřeboval hospodyni. Že

k ní vyženil i nevlastní dceru, bylo jako vyhrát

lotynku, Františka byla šikovná a další pár

rukou se mu v domě hodil... Jak příběh

(mav) ■

dopadl, se dozvíte v knize.