Historie
Karel Příza se narodil roku 1781 v Brně
a patřil již do druhé generace zdejších textilních manufakturistů. Považovaný byl ovšem
za prvního textilního průmyslníka domácího
původu. Naprostá většina tehdejších majitelů
textilních továren přicházela do Rakouska
a do Brna z oblastí dnešního Německa nebo
Velké Británie. Karel Příza začal s výrobou
v roce 1802 na Cejlu 12. O několik let později
zakoupil pro rozšíření výroby sousední
objekty a na jejich místě vystavěl novou
budovu. Podél ulice Cejl vznikla dvoupodlažní budova s mansardovou střechou, klenutým přízemím a dřevěnými stropy v patře.
Po stranách dvora na ni navázaly dvě další
provozní budovy. V roce 1869 získala Karla
Přízu firma Strakosch & Weinberger, později
pojmenovaná pouze Adolf Weinberger, která
areál vlastnila až do znárodnění, kdy přešla
pod národní podnik Mosilana. V současné
době sídlí v budově bývalé manufaktury
Národní úřad pro kybernetickou a informační
bezpečnost.
Hned na protější straně ulice Cejl je budova s číslem orientačním 5. Jedná se o funkcionalistický objekt z let 1933–1936, který si
pro administrativní a reprezentativní účely
vystavěla firma Skene a spol. Zatímco domácí původ zmiňovaného Karla Přízy byl výjimkou, zahraniční původ Skeneho rodiny výjimkou nebyl. Zakladatel pozdější firmy William
Skene pocházel z Belgie a v Brně svoje
řemeslo začínal nejprve na předměstí Jircháře. Oprávnění k živnosti získal v roce
1834 a záhy zakoupil budovu na dnešní ulici
Leitnerově a Hybešově. Poté, co ve čtyřicátých letech založil firmu Skene a spol., začal
dodávat vojenská sukna pro c. a k. armádu
a mimo to se specializoval na jemné módní
látky. Roku 1845 získala firma bývalou papírnu v Alexovicích u Ivančic a vybudovala tam
novou továrnu, do které postupně přesunula
výrobu. Sídlo firmy se postupně stěhovalo
z Koliště na Nové sady a nakonec právě na
Cejl.
Pokud bychom ulicí Cejl pokračovali dále
směrem do Zábrdovic, míjeli bychom po pravé straně jeden z vůbec nejrozsáhlejších textilních areálů své doby, a to továrnu na vlněné
zboží Bratři Schoellerové. O jejich osudu
a jejich dvou palácových stavbách, které jsou
orientované do ulice Cejl, zatímco tovární
provozy byly situovány za nimi směrem do
zahrad a k vodnímu náhonu, jsme si povídali
v jednom z dílů počátkem minulého roku.
Snad jen stojí za připomenutí, že rodina měla
svůj původ v německém Dürenu a v roce
1819 zakoupila na Cejlu vlnařskou manufakturu od firmy Hopf & Bräunlich a postupně
zde začala budovat své textilní impérium, které patřilo mezi ty největší v Brně. Schoellerové
navíc byli velmi aktivní i v rámci společenských a diplomatických aktivit.
Hned vedle Schoellerova paláce vytváří
ulice Radlas a Valcha jakési malé náměstíčko,
jehož dominantní objekt tvoří někdejší městská tržnice. Objekt zde vznikl v letech 1890
až 1891 a projektoval ho Igor Vauchnig. Tradiční historizující fasáda se kombinuje
s moderním přístupem stavebnictví v podobě
ocelové konstrukce stavby. Kromě tržnice
budova sloužila také jako tělocvična brněnského německého tělocvičného spolku,
a také jako kino Radost.
O několik metrů dále bychom opět narazili
na budovu, která patří k mým velmi oblíbeným. Našli bychom ji na Cejlu 83 a jde
o nájemní dům s pekárnou Dělpe, což tvoří
zkratku takzvané Dělnické pekárny, která
byla v Brně založena v roce 1907. Postupem
času tato firma nabyla na významu a zakoupila pozemky na ulici Cejl ke stavbě nájemního domu s pekárenským provozem
v zadním traktu. Projekt na stavbu vypracoval
architekt František Václavek a Eduard Göttlicher v roce 1924. Původně byl podstavec
budovy tvořen krásným kamenným obkladem a v provozech se nacházely prodejny
s pekařskými výrobky. Od prvního patra se
pak zvedá fasáda směrem výše a je tvořena
expresivními liniemi lizén, ve kterých jsou
schována úzká sdružená okna. Jeden z autorů objektu Eduard Göttlicher se při jeho tvorbě patrně inspiroval u architekta Petra
Behrense, u něhož studoval, ale na mě vždycky tato budova působila skutečně velkoměstsky, jako takový základ pro nějaký monumentální newyorský mrakodrap z dvacátých let,
který by v brněnském Bronxu mohl být.
Od domu bývalé Dělnické pekárny je to
už jen kousek k ohybu ulice, kde stojí na adrese Cejl 68 rozlehlý objekt bývalé přádelny
Johanna Huberta Soxhleta. Do Brna přišel
tento manufakturista z Lutychu a zde uvedl
do provozu v roce 1823 první mechanickou
přádelnu vlny poháněnou koňmi, která pracovala na dnešní Lidické ulici v podnájmu,
v prostorách někdejší Köffilerovy továrny.
V roce 1834 zakoupil dům s pozemkem na
Cejlu a spolu se svými syny vystavěl přádelnu
vybavenou již parním pohonem, která se stala
v následujících dvou dekádách největší a nejvýznamnější textilní továrnou v Brně a údajně
největší přádelnou v Rakousku vůbec. Nejstarší část areálu tvoří pavlačový dům se dvěma vstupy přímo z Cejlu. Dominantním
prvkem fasády je tympanon ve střední části
budovy s plastickým reliéfem od brněnského
sochaře Benedikta Edeleho. V polovině
19. století došlo k přestavbě a rozšíření budovy, která odpovídá dnešní situaci. Soxhletové
vlastnili továrnu do roku 1856, pak se její vlastníci střídali až do roku 1911, kdy zde měla provoz firma Bauer & Ornstein. Tento dům patří
rovněž k nejstarším dokladům textilního průmyslu v Brně, je prohlášen za kulturní památku a v letošním roce byla dokončena jeho
citlivá rekonstrukce.
Mgr. Michal Doležel
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2021
■