Rozhovor
ZDENĚK BLÁHA:
AKVAREL JAKO ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ
Zdeněk Bláha se zprvu věnoval krajinomalbě, zachycoval Vysočinu, Beskydy a jižní
Moravu. Následně přešel také k abstraktnějšímu vyjádření a vznikly obrazy zachycující pocit krajiny nebo pocit prostoru.
Sešli jsme se u něj doma a připadali si jako
v galerii plné obrazů. Ke každému z nich
měl malíř poutavý příběh, zajímavé historky
by mohl vyprávět celé hodiny. Do rozhovoru se však podařilo vtěsnat jen malou
část jeho povídání.
V čem je výhoda obrazu oproti
fotografii?
Malba mi dovoluje zachytit místo tak, jak by
ideálně mohlo vypadat. Když mi v reálu něco
překáží, zkrátka to vynechám – třeba strom,
který zastiňuje dominantu. Nebo si ho tam
naopak přidám, když se mi do kompozice
hodí. Také mohu svobodně zaplnit prostor lidmi. Především poslední kniha je o lidech ve
městě, nezachycuje jen architekturu, ale hlavně život. Ten je pro mě to hlavní.
Obrázky v knihách doprovázejí
verše a krátké texty
Volím hlavně úryvky z básní mých oblíbených autorů, především brněnských, ale nejen
těch. Hned úvodní báseň poslední knihy je
od Jiřího Suchého. Četl jsem jeho útlou sbírku
veršů, kterou předloni vydal, a zamiloval jsem
se do té nazvané Krajina ve které uvidíš víly.
Věděl jsem, že tuhle musím ve své knize mít.
Napsali jsme tedy s mojí ženou dopis s prosbou a čekali. Nedělo se nic. Tak jsme zkusili
oslovit pana Suchého e-mailem. Odpověď od
produkce přišla zanedlouho a byla příznivá.
Jaké však bylo moje překvapení, když u nás
asi tak za měsíc zazvonil telefon a já slyším:
„Tady Suchý.“ „Tady Bláha, a který Suchý?“
zjišťuji. „Semafor,“ ozvalo se jednoduché heslo.
„Prohlédl jsem si vaše akvarely a souhlasím
s uveřejněním básně, ba dokonce se cítím
poctěn, že tam může být,“ dodal. Tak takto
jsem se telefonicky seznámil s Jiřím Suchým.
Povídání podbarvuje jazzová
hudba
Jazz a swing jsou moje oblíbené hudební
žánry. Mezi hudebníky mám také své příznivce. Třeba známého jazzového basistu Vincence Kummera nebo Jaromíra Hniličku.
Toho jsem znal jako jednoho ze členů Bromova orchestru. Pak jsme ho viděli v televizi,
když slavil svoje osmdesátiny. A tam na otázku redaktorky, která se ptala, jaký dárek
k narozeninám ho nejvíce potěšil, odpověděl,
že moje kniha akvarelů. Dokonce ji měl
s sebou a ukázal ji na kameru. Hned nato
jsme byli na jeho koncertě v Besedním domě,
kde mu o přestávce řada lidí přišla pogratulovat. Byla to dobrá příležitost popřát mu
a představit se jako autor knihy. Hnilička mě
dlouhou chvíli vřele objímal se slovy: „Já bych
vás nejraději celého opusinkoval.“
Zdeněk Bláha
To je krásný zážitek
Jedinečnou vzpomínku mám také na Gustava Broma, ještě z mládí. Tenkrát obvykle
bývaly taneční jen pro gymnázia, ne pro průmyslovky. Na staré technice na Veveří si ale
řekli, že by rádi udělali taneční i zde. My jsme
měli v té době malý orchestr, a protože jim
chyběla hudba, řekli jsme si, že jim zahrajeme.
Jenomže jsme neměli noty, tehdy nebylo
snadné je získat. Gustav Brom tou dobou
bydlel dole na Kotlářské a po večerech hrál
k tanci s kapelou v Rozmarýnu. A já měl tenkrát jako dvacetiletý študák tolik odvahy, že
jsem k němu zašel a popsal jsem mu situaci.
A on mi zdarma zapůjčil rozepsané noty pro
jednotlivé nástroje, přestože mě vůbec neznal! Když to dnes někomu vyprávím, nechce
tomu ani věřit.
Jaké je vaše oblíbené místo?
Žiji v Masarykově čtvrti, která je mým oblíbeným místem už pro funkcionalistickou
architekturu, kterou mám rád. Ale rád mám
celé historické centrum vymezené třemi
body: Petrovem, Špilberkem a kostelem svatého Jakuba.
Chystáte se vydat ještě další
knihu?
Tou poslední knihou jsem si splnil svůj sen,
pokud by ale mělo dojít ještě na jednu, byly
by to Vzpomínky z cest Brňana po Evropě.
Jen nevím, jestli by se podařilo získat nějaké
pěkné texty vážící se ke všem těm místům.
A pak bych rád udělal ještě knihu Reminiscence, která by představila parafráze na slavná díla světových umělců, malířů a spisovatelů. Už jsme si ale vyzkoušeli, jak je složité,
téměř nemožné, získat finanční prostředky
na vydání. Poslední knihu jsme nakonec
vydali vlastním nákladem.
Kde si ji čtenáři mohou
zakoupit?
K dostání je běžně v knihkupectvích, stejně
jako ty dvě předchozí.
se narodil v Prostějově v roce 1933. Zde
absolvoval gymnázium, kde se v něm
probudil zájem o výtvarnou činnost
a základy výtvarných technik. Ty dále
rozvíjel při studiu na stavební fakultě
v Brně a také soukromým studiem. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1957.
Těžištěm jeho tvorby je malba, a to zejména akvarel. Je přesvědčen o stálé
aktuálnosti a výtvarné podnětnosti akvarelu, který se stal jeho životním posláním.
Samostatně začal vystavovat v roce
1974. Od té doby se zúčastnil také řady
skupinových výstav doma i v zahraničí.
Žije a tvoří v Brně. V posledních letech
vydal tři reprezentativní publikace
o Brně, v každé z nich je více než sto
akvarelů. První z roku 2006 nesla název
Brno – Zdeněk Bláha – akvarely. Vzdal
v ní hold Brnu a básníkům, kteří jsou
s městem spojeni svými verši. Druhá
následovala v roce 2015 a jmenovala se
Brno v náručí Moravy a je výtvarnou
výpovědí o Brně a jižní Moravě, zobrazuje kraj v denních i nočních proměnách.
Není kronikou, ale volným výběrem motivů, které jsou doplněny krátkými texty
a verši básníků, vážících se k tomuto
kraji. V loňském roce vydal zatím poslední publikaci nazvanou Brno a Brňané
v 21. století. Ukazuje v ní Brno moderní,
plné života, jako centrum vědy, výzkumu
a školství. Akvarely doplňují opět verše,
a to Jana Skácela, Ivana Blatného, Josefa
Kainara, Ludvíka Kundery a mladších
méně známých básníků a krátké texty
dalších literátů.
A pokud by chtěli vidět obrazy
na vlastní oči nebo si nějaký
koupit?
Několik obrazů je vystaveno v Galerii MK
na Novobranské ulici nebo se mi mohou
ozvat, kontakty jsou dostupné na internetu.
Marta Vojáčková
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2019 | 15