Rozhovor

ZDENĚK BLÁHA:

AKVAREL JAKO ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ

Zdeněk Bláha se zprvu věnoval krajinomalbě, zachycoval Vysočinu, Beskydy a jižní

Moravu. Následně přešel také k abstraktnějšímu vyjádření a vznikly obrazy zachycující pocit krajiny nebo pocit prostoru.

Sešli jsme se u něj doma a připadali si jako

v galerii plné obrazů. Ke každému z nich

měl malíř poutavý příběh, zajímavé historky

by mohl vyprávět celé hodiny. Do rozhovoru se však podařilo vtěsnat jen malou

část jeho povídání.

V čem je výhoda obrazu oproti

fotografii?

Malba mi dovoluje zachytit místo tak, jak by

ideálně mohlo vypadat. Když mi v reálu něco

překáží, zkrátka to vynechám – třeba strom,

který zastiňuje dominantu. Nebo si ho tam

naopak přidám, když se mi do kompozice

hodí. Také mohu svobodně zaplnit prostor lidmi. Především poslední kniha je o lidech ve

městě, nezachycuje jen architekturu, ale hlavně život. Ten je pro mě to hlavní.

Obrázky v knihách doprovázejí

verše a krátké texty

Volím hlavně úryvky z básní mých oblíbených autorů, především brněnských, ale nejen

těch. Hned úvodní báseň poslední knihy je

od Jiřího Suchého. Četl jsem jeho útlou sbírku

veršů, kterou předloni vydal, a zamiloval jsem

se do té nazvané Krajina ve které uvidíš víly.

Věděl jsem, že tuhle musím ve své knize mít.

Napsali jsme tedy s mojí ženou dopis s prosbou a čekali. Nedělo se nic. Tak jsme zkusili

oslovit pana Suchého e-mailem. Odpověď od

produkce přišla zanedlouho a byla příznivá.

Jaké však bylo moje překvapení, když u nás

asi tak za měsíc zazvonil telefon a já slyším:

„Tady Suchý.“ „Tady Bláha, a který Suchý?“

zjišťuji. „Semafor,“ ozvalo se jednoduché heslo.

„Prohlédl jsem si vaše akvarely a souhlasím

s uveřejněním básně, ba dokonce se cítím

poctěn, že tam může být,“ dodal. Tak takto

jsem se telefonicky seznámil s Jiřím Suchým.

Povídání podbarvuje jazzová

hudba

Jazz a swing jsou moje oblíbené hudební

žánry. Mezi hudebníky mám také své příznivce. Třeba známého jazzového basistu Vincence Kummera nebo Jaromíra Hniličku.

Toho jsem znal jako jednoho ze členů Bromova orchestru. Pak jsme ho viděli v televizi,

když slavil svoje osmdesátiny. A tam na otázku redaktorky, která se ptala, jaký dárek

k narozeninám ho nejvíce potěšil, odpověděl,

že moje kniha akvarelů. Dokonce ji měl

s sebou a ukázal ji na kameru. Hned nato

jsme byli na jeho koncertě v Besedním domě,

kde mu o přestávce řada lidí přišla pogratulovat. Byla to dobrá příležitost popřát mu

a představit se jako autor knihy. Hnilička mě

dlouhou chvíli vřele objímal se slovy: „Já bych

vás nejraději celého opusinkoval.“

Zdeněk Bláha

To je krásný zážitek

Jedinečnou vzpomínku mám také na Gustava Broma, ještě z mládí. Tenkrát obvykle

bývaly taneční jen pro gymnázia, ne pro průmyslovky. Na staré technice na Veveří si ale

řekli, že by rádi udělali taneční i zde. My jsme

měli v té době malý orchestr, a protože jim

chyběla hudba, řekli jsme si, že jim zahrajeme.

Jenomže jsme neměli noty, tehdy nebylo

snadné je získat. Gustav Brom tou dobou

bydlel dole na Kotlářské a po večerech hrál

k tanci s kapelou v Rozmarýnu. A já měl tenkrát jako dvacetiletý študák tolik odvahy, že

jsem k němu zašel a popsal jsem mu situaci.

A on mi zdarma zapůjčil rozepsané noty pro

jednotlivé nástroje, přestože mě vůbec neznal! Když to dnes někomu vyprávím, nechce

tomu ani věřit.

Jaké je vaše oblíbené místo?

Žiji v Masarykově čtvrti, která je mým oblíbeným místem už pro funkcionalistickou

architekturu, kterou mám rád. Ale rád mám

celé historické centrum vymezené třemi

body: Petrovem, Špilberkem a kostelem svatého Jakuba.

Chystáte se vydat ještě další

knihu?

Tou poslední knihou jsem si splnil svůj sen,

pokud by ale mělo dojít ještě na jednu, byly

by to Vzpomínky z cest Brňana po Evropě.

Jen nevím, jestli by se podařilo získat nějaké

pěkné texty vážící se ke všem těm místům.

A pak bych rád udělal ještě knihu Reminiscence, která by představila parafráze na slavná díla světových umělců, malířů a spisovatelů. Už jsme si ale vyzkoušeli, jak je složité,

téměř nemožné, získat finanční prostředky

na vydání. Poslední knihu jsme nakonec

vydali vlastním nákladem.

Kde si ji čtenáři mohou

zakoupit?

K dostání je běžně v knihkupectvích, stejně

jako ty dvě předchozí.

se narodil v Prostějově v roce 1933. Zde

absolvoval gymnázium, kde se v něm

probudil zájem o výtvarnou činnost

a základy výtvarných technik. Ty dále

rozvíjel při studiu na stavební fakultě

v Brně a také soukromým studiem. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1957.

Těžištěm jeho tvorby je malba, a to zejména akvarel. Je přesvědčen o stálé

aktuálnosti a výtvarné podnětnosti akvarelu, který se stal jeho životním posláním.

Samostatně začal vystavovat v roce

1974. Od té doby se zúčastnil také řady

skupinových výstav doma i v zahraničí.

Žije a tvoří v Brně. V posledních letech

vydal tři reprezentativní publikace

o Brně, v každé z nich je více než sto

akvarelů. První z roku 2006 nesla název

Brno – Zdeněk Bláha – akvarely. Vzdal

v ní hold Brnu a básníkům, kteří jsou

s městem spojeni svými verši. Druhá

následovala v roce 2015 a jmenovala se

Brno v náručí Moravy a je výtvarnou

výpovědí o Brně a jižní Moravě, zobrazuje kraj v denních i nočních proměnách.

Není kronikou, ale volným výběrem motivů, které jsou doplněny krátkými texty

a verši básníků, vážících se k tomuto

kraji. V loňském roce vydal zatím poslední publikaci nazvanou Brno a Brňané

v 21. století. Ukazuje v ní Brno moderní,

plné života, jako centrum vědy, výzkumu

a školství. Akvarely doplňují opět verše,

a to Jana Skácela, Ivana Blatného, Josefa

Kainara, Ludvíka Kundery a mladších

méně známých básníků a krátké texty

dalších literátů.

A pokud by chtěli vidět obrazy

na vlastní oči nebo si nějaký

koupit?

Několik obrazů je vystaveno v Galerii MK

na Novobranské ulici nebo se mi mohou

ozvat, kontakty jsou dostupné na internetu.

Marta Vojáčková

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2019 | 15