Neziskové organizace
Muzeum romské kultury zahajuje novou výstavu
s názvem romarising V4: Jedni z mnoha
Małgorzata Mirga Tas.
Foto: Chad Evans Wyatt
MUDr. Roman Dubnický.
Foto: Chad Evans Wyatt
Chirurg Roman Dubnický, módní návrhářka Erika Varga nebo
novinářka Jarmila Vaňová. Co
je spojuje?
kdy v Muzeu romské kultury Chad
Evans Wyatt vystavoval fotografie,
na nichž představoval romské
osobnosti z České republiky. „Nově
chystaná výstava romarising V4
rozšiřuje původní koncept i na další
země tzv. ,Visegrádské čtyřky‘, říká
jedna z kurátorek výstavy, Lenka
Grossmanová. „Výstava bude také
obohacena o nové interaktivní
prvky pro děti i dospělé.“ „Romarising je kolekce několika jedinců
z mnoha, kteří se dokázali chopit
těch mála možností, které měli
a vytěžili z nich maximum,“ vysvět-
Výstava amerického fotografa
Chada Evanse Wyatta a také to,
že jsou Romové. Oni a další romské osobnosti z Polska, Česka,
Slovenska a Maďarska tvoří kolekci čtyřiceti portrétů, které budou
k vidění na výstavě s názvem
romarising V4 od 10.března 2016
do 12. června v Muzeu romské kultury. Výstava navazuje na rok 2004,
luje autor výstavy Chad Evans
Wyatt. „V tom, co dělají, museli být
vždy lepší než ostatní a museli ujít
dvakrát delší cestu jen proto, aby
dosáhli úspěchu. Výstava ukazuje,
že to nejsou příjemci nějaké zvýhodňující sociální politiky, právě
naopak, museli si svou cestu tvrdě
vyšlapat, každý její metr.“
Návštěvníci se mohou těšit na živá
setkání s portrétovanými osobnostmi ze všech čtyř zemí. V rámci
doprovodného programu proběhnou v březnu také workshopy romské výtvarnice Malgorzaty Mirgy
Tas z Polska.
I
(rob)
Březnový doprovodný program
k výstavě:
17. 3. v 11.00 hod. – Setkání s Małgorzatou Mirgou-Tas
Polská umělkyně představí návštěvníkům své aktivity a obrazy ze sbírek
Muzea romské kultury. Małgorzata Mirga-Tas je profesionální výtvarnice
a organizátorka mezinárodního workshopu v plenéru JAW DIKH. Ve sbírkách
muzea je zastoupena svými malbami
a prostorovým objektem z lepenky.
17. 3. v 15.00 hod. • 18. 3. v 10.00
hod. – Patchworková dílna s Małgorzatou Mirgou-Tas
Polská výtvarnice představí účastníkům
workshopu techniku patchworku a společně budou pracovat na plátně inspirovaném romskou kulturou i příběhem
romské hrdinky Nońcii (Alfreda Markowska), která zachránila během druhé
světové války 60 dětí.
20. 3. v 15.00 hod. – Nedělní výtvarná dílna s lektorkou v rámci Týdne
výtvarné kultury
Na dílně určené nejen dětem se budeme
inspirovat obrazy Małgorzaty Mirga Tas.
Vytváří je kombinovanou technikou,
kresbu a malbu doplňuje novinovými
výstřižky, flitry, lepenkou i pestrými látkami. Účastníci si odnesou vlastní originální portrét.
Programy jsou zdarma, místo je třeba
rezervovat na lektorském oddělení
muzea: lektor@rommuz.cz, tel.
+420 545 214 419.
České školství a romské děti – jde to spolu dohromady?
Za velkou část diskriminace
Romů mohou stereotypní představy o Romech. Ty se odrážejí
nejen v chování jednotlivých lidí,
ale v systému samotném.
Můžeme to vidět z toho, že v Česku
tvoří Romové asi 30 % žáků praktických škol, oproti 2,5 % dětí z majoritní
populace (viz např.Tematická zpráva
České školní inspekce z listopadu
2015 nebo zpráva Amnesty International (Chce to více snahy: Etnická
diskriminace romských dětí v českých školách). Romů je při tom asi
jen 2,5 procenta celkové populace
České republiky. Školský systém tak
ještě stále zahazuje šanci velké skupiny lidí, kterou by měl naopak podpořit.
Většina diskriminace, která existuje
ve školství, je spíše nepřímá než
přímá. O to je vlastně situace horší,
protože je do velké míry zahrnutá
v systému samotném. Klíčovým
momentem je samozřejmě zápis do
prvního ročníku základní školy. Zde
se velmi často a během krátké chvíle rozhoduje o budoucnosti žáka na
dlouhou dobu. Zápisy na základní
školy, které by měly v prvé řadě
zkoumat připravenost dítěte na školu, jsou často postavené na znalostech kulturních reálií a životním stylu
české majority. Malé romské děti
mají spoustu dovedností a to většinou velmi praktického rázu, ale
u zápisu jim nepomohou. Díky
sociokulturnímu prostředí a tím, že
v rodině mají brzo povinnosti, zvládnou například připravit jednoduché
jídlo pro sebe a pro svého mladšího
sourozence či dělat domácí práce
přiměřené svému věku. Chybí jim
ale dovednosti abstraktní, které se
u zápisu vyžadují. Navíc se dítě
v momentě zápisu vyskytuje v cizím
prostředí, kde nezná lidi, se kterými
mluví a nemusí se cítit bezpečně.
Děti také často neznají české písničky, říkanky a pohádky, či neznají
vcelku běžná slova jako les, bazén
nebo sport protože se s nimi nesetkávají. Znají samozřejmě své romské písničky a pohádky, pravděpodobně často i ve svém rodném
jazyce (či jazycích). Dítě tak často
vypadá, že není zcela rozvinuté,
protože nerozumí zadání úkolu
a jazyku učitele a systémově se
ignoruje, že má rozvinuté jiné
kompetence.
Strach, který učitelé mají ze zápisu
romských dětí, se koncentruje okolo
toho, že očekávají, že dítě zvýší zátěž
pro ostatní ve třídě, případně že se
větší počet romských dětí v jedné třídě stane důvodem k tomu, že ze školy odejdou děti z majority.Takto vznikají segregované školy, kde převažují
romské děti. Rodiče z majority
začnou přehlašovat své děti na jiné
školy nebo děti na školu ani nezapíší.
Událost probíhá relativně rychle
a částečně mimo kontrolu školy.
Přitom větší inkluze (tedy přítomnost
různorodých dětí ve třídě, ať se již
jedná o děti jiného etnika či například
zdravotního postižení) by školám
pomohla. Třídy by byly pestřejší,
požadavky na výkon učitelů by mohly
být vyšší a všechny děti by si ze
základní školy odnesly daleko více,
než jen základní kurikulum.
Klíčové je rovněž předškolní vzdělávání romských dětí. Včasný start
ve vzdělávání se dnes považuje za
klíčový pro úspěch dítěte nejen na
základní škole, ale i v životě. Dítě si
totiž může rychle osvojit návyky
a dovednosti, které potřebuje k zápisu, zbavit se ostychu z neznámého
prostředí a zvládnout češtinu, která
je minimálně pro část dětí přece
jenom cizí jazyk. Školka nicméně
zůstává pro mnoho romských rodičů
natolik finančně náročnou záležitostí,
že často na umístění dítěte nemají
prostředky.
Oproti rozšířenému předsudku ve
společnosti se většina romských
rodičů o vzdělávání svých dětí zajímá. Často však nemají potřebné
informace, například o tom, na co
mají nárok, nebo mají strach, že
jejich dítě bude v nesegregované
škole šikanováno. Zajímavé je, že
romští rodiče velmi často zažívají
stejné věci, ale navzájem spolu
o těchto tématech komunikují jen
málo. I když se baví o něčem, tak se
nebaví spolu o školách a školních
problémech. Na tom je třeba zapracovat, aby Romové společně sdíleli
své zkušenosti sami mezi sebou
a dokázali na jejich základě jednat
jako komunita.
I
Denisa Sedláčková,
sociální pracovnice,
IQ Roma servis
29
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2016