Neziskové organizace

Muzeum romské kultury zahajuje novou výstavu

s názvem romarising V4: Jedni z mnoha

Małgorzata Mirga Tas.

Foto: Chad Evans Wyatt

MUDr. Roman Dubnický.

Foto: Chad Evans Wyatt

Chirurg Roman Dubnický, módní návrhářka Erika Varga nebo

novinářka Jarmila Vaňová. Co

je spojuje?

kdy v Muzeu romské kultury Chad

Evans Wyatt vystavoval fotografie,

na nichž představoval romské

osobnosti z České republiky. „Nově

chystaná výstava romarising V4

rozšiřuje původní koncept i na další

země tzv. ,Visegrádské čtyřky‘, říká

jedna z kurátorek výstavy, Lenka

Grossmanová. „Výstava bude také

obohacena o nové interaktivní

prvky pro děti i dospělé.“ „Romarising je kolekce několika jedinců

z mnoha, kteří se dokázali chopit

těch mála možností, které měli

a vytěžili z nich maximum,“ vysvět-

Výstava amerického fotografa

Chada Evanse Wyatta a také to,

že jsou Romové. Oni a další romské osobnosti z Polska, Česka,

Slovenska a Maďarska tvoří kolekci čtyřiceti portrétů, které budou

k vidění na výstavě s názvem

romarising V4 od 10.března 2016

do 12. června v Muzeu romské kultury. Výstava navazuje na rok 2004,

luje autor výstavy Chad Evans

Wyatt. „V tom, co dělají, museli být

vždy lepší než ostatní a museli ujít

dvakrát delší cestu jen proto, aby

dosáhli úspěchu. Výstava ukazuje,

že to nejsou příjemci nějaké zvýhodňující sociální politiky, právě

naopak, museli si svou cestu tvrdě

vyšlapat, každý její metr.“

Návštěvníci se mohou těšit na živá

setkání s portrétovanými osobnostmi ze všech čtyř zemí. V rámci

doprovodného programu proběhnou v březnu také workshopy romské výtvarnice Malgorzaty Mirgy

Tas z Polska.



(rob)

Březnový doprovodný program

k výstavě:

17. 3. v 11.00 hod. – Setkání s Małgorzatou Mirgou-Tas

Polská umělkyně představí návštěvníkům své aktivity a obrazy ze sbírek

Muzea romské kultury. Małgorzata Mirga-Tas je profesionální výtvarnice

a organizátorka mezinárodního workshopu v plenéru JAW DIKH. Ve sbírkách

muzea je zastoupena svými malbami

a prostorovým objektem z lepenky.

17. 3. v 15.00 hod. • 18. 3. v 10.00

hod. – Patchworková dílna s Małgorzatou Mirgou-Tas

Polská výtvarnice představí účastníkům

workshopu techniku patchworku a společně budou pracovat na plátně inspirovaném romskou kulturou i příběhem

romské hrdinky Nońcii (Alfreda Markowska), která zachránila během druhé

světové války 60 dětí.

20. 3. v 15.00 hod. – Nedělní výtvarná dílna s lektorkou v rámci Týdne

výtvarné kultury

Na dílně určené nejen dětem se budeme

inspirovat obrazy Małgorzaty Mirga Tas.

Vytváří je kombinovanou technikou,

kresbu a malbu doplňuje novinovými

výstřižky, flitry, lepenkou i pestrými látkami. Účastníci si odnesou vlastní originální portrét.

Programy jsou zdarma, místo je třeba

rezervovat na lektorském oddělení

muzea: lektor@rommuz.cz, tel.

+420 545 214 419.

České školství a romské děti – jde to spolu dohromady?

Za velkou část diskriminace

Romů mohou stereotypní představy o Romech. Ty se odrážejí

nejen v chování jednotlivých lidí,

ale v systému samotném.

Můžeme to vidět z toho, že v Česku

tvoří Romové asi 30 % žáků praktických škol, oproti 2,5 % dětí z majoritní

populace (viz např.Tematická zpráva

České školní inspekce z listopadu

2015 nebo zpráva Amnesty International (Chce to více snahy: Etnická

diskriminace romských dětí v českých školách). Romů je při tom asi

jen 2,5 procenta celkové populace

České republiky. Školský systém tak

ještě stále zahazuje šanci velké skupiny lidí, kterou by měl naopak podpořit.

Většina diskriminace, která existuje

ve školství, je spíše nepřímá než

přímá. O to je vlastně situace horší,

protože je do velké míry zahrnutá

v systému samotném. Klíčovým

momentem je samozřejmě zápis do

prvního ročníku základní školy. Zde

se velmi často a během krátké chvíle rozhoduje o budoucnosti žáka na

dlouhou dobu. Zápisy na základní

školy, které by měly v prvé řadě

zkoumat připravenost dítěte na školu, jsou často postavené na znalostech kulturních reálií a životním stylu

české majority. Malé romské děti

mají spoustu dovedností a to většinou velmi praktického rázu, ale

u zápisu jim nepomohou. Díky

sociokulturnímu prostředí a tím, že

v rodině mají brzo povinnosti, zvládnou například připravit jednoduché

jídlo pro sebe a pro svého mladšího

sourozence či dělat domácí práce

přiměřené svému věku. Chybí jim

ale dovednosti abstraktní, které se

u zápisu vyžadují. Navíc se dítě

v momentě zápisu vyskytuje v cizím

prostředí, kde nezná lidi, se kterými

mluví a nemusí se cítit bezpečně.

Děti také často neznají české písničky, říkanky a pohádky, či neznají

vcelku běžná slova jako les, bazén

nebo sport protože se s nimi nesetkávají. Znají samozřejmě své romské písničky a pohádky, pravděpodobně často i ve svém rodném

jazyce (či jazycích). Dítě tak často

vypadá, že není zcela rozvinuté,

protože nerozumí zadání úkolu

a jazyku učitele a systémově se

ignoruje, že má rozvinuté jiné

kompetence.

Strach, který učitelé mají ze zápisu

romských dětí, se koncentruje okolo

toho, že očekávají, že dítě zvýší zátěž

pro ostatní ve třídě, případně že se

větší počet romských dětí v jedné třídě stane důvodem k tomu, že ze školy odejdou děti z majority.Takto vznikají segregované školy, kde převažují

romské děti. Rodiče z majority

začnou přehlašovat své děti na jiné

školy nebo děti na školu ani nezapíší.

Událost probíhá relativně rychle

a částečně mimo kontrolu školy.

Přitom větší inkluze (tedy přítomnost

různorodých dětí ve třídě, ať se již

jedná o děti jiného etnika či například

zdravotního postižení) by školám

pomohla. Třídy by byly pestřejší,

požadavky na výkon učitelů by mohly

být vyšší a všechny děti by si ze

základní školy odnesly daleko více,

než jen základní kurikulum.

Klíčové je rovněž předškolní vzdělávání romských dětí. Včasný start

ve vzdělávání se dnes považuje za

klíčový pro úspěch dítěte nejen na

základní škole, ale i v životě. Dítě si

totiž může rychle osvojit návyky

a dovednosti, které potřebuje k zápisu, zbavit se ostychu z neznámého

prostředí a zvládnout češtinu, která

je minimálně pro část dětí přece

jenom cizí jazyk. Školka nicméně

zůstává pro mnoho romských rodičů

natolik finančně náročnou záležitostí,

že často na umístění dítěte nemají

prostředky.

Oproti rozšířenému předsudku ve

společnosti se většina romských

rodičů o vzdělávání svých dětí zajímá. Často však nemají potřebné

informace, například o tom, na co

mají nárok, nebo mají strach, že

jejich dítě bude v nesegregované

škole šikanováno. Zajímavé je, že

romští rodiče velmi často zažívají

stejné věci, ale navzájem spolu

o těchto tématech komunikují jen

málo. I když se baví o něčem, tak se

nebaví spolu o školách a školních

problémech. Na tom je třeba zapracovat, aby Romové společně sdíleli

své zkušenosti sami mezi sebou

a dokázali na jejich základě jednat

jako komunita.



Denisa Sedláčková,

sociální pracovnice,

IQ Roma servis

29

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2016