Jaromír Kolejka: Jak vidět krajinu

Sbíral mapy už jako předškolák. Zajímal se o krajinu, co pamatuje. Povolání je mu zábavou a naopak.

12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2026

Rozhovor

Sbíral mapy už jako předškolák. Zajímal

se okrajinu, co pamatuje. Povolání je mu

zábavou anaopak. To je příčinou, proč

pracuje mnohem víc, než musí anevnímá

to jako oběť nebo nepohodlí. Velmi rád

cestuje.

Procházky pokrajině

acestování ale asi netvoří celou

vědu.

Jistě, člověk musí hodně studovat, všemi

dostupnými způsoby. Moje práce ale není jen

archiv aterén. Velká část spočívá vpřípravě

akoordinaci projektů, získávání financí, vý

-

běru lidí, uspořádání avedení týmů. To není

jednoduché. Proto mi to všechno zabírá

běžně dvanáct hodin denně. Rád vidím

stejné nasazení iuostatních. Ovšem je nutné

brát ohled najejich životní situaci, mladší roč

-

níky potřebují mít čas narodinu apodobně.

Pracoval jste navšech

kontinentech.

Navšech ne, vAntarktidě jsem zatím

nebyl, ale fakt je, že geografie mi otevřela

svět. Pracoval jsem například vUSA, Ka

-

nadě, Chile, Egyptě, projel jsem prakticky

celou Evropu. Dlouhodobě působím naMa

-

sarykově univerzitě avÚstavu geoniky

Akademie věd České republiky. Když se

nato někdo podívá zvenčí, může to vypadat

jako střídání zaměstnání, ale veskutečnosti

jsem celou dobu dělal totéž. Jenom pod

různými hlavičkami.

Vždycky jako vědec

avysokoškolský učitel?

Věnoval jsem se také popularizaci. Psal

jsem články, pracoval jako redaktor, editor,

vystupoval vrozhlase. Redakční práce mě už

před lety vyvedla zponoru jenom dovědy,

naučila mě komunikovat islidmi mimo aka

-

demickou sféru – včetně politiků. Tehdy

jsem získal izkušenost svysoce postave

-

nými úředníky, kteří byli věcně velmi dobře

připravení arozuměli tomu, co dělají.

Hodně publikujete.

Vdigitálních archivech Masarykovy uni-

verzity je evidováno pět set mých prací, což

představuje asi menší polovinu mé celkové

produkce. První odborný článek mi vyšel ně

-

kdy vroce 1978. Doarchivace starších věcí

zdoby před digitalizací se mi nechce, taky

si nejsem jistý, jestli by to mělo smysl. Stačí

mi můj osobní seznam.

Působíte nakatedře geografie

Pedagogické fakulty MU, tedy

učíte budoucí učitele.

Ano, asi pětadvacet let.

Změnila se zatu dobu výuka

zeměpisu, učebnice, nároky

nažáky?

Naše učebnice nejsou špatné, ale trend

není dobrý. Některé sklouzávají kamatéri

-

smu aobsahují faktické chyby. Hlavní pro-

blém ale vidím jinde: výuka se opakovaně

příliš soustřeďuje pouze nafakta. Přitom

mnohá znich patří kzákladnímu vzdělání.

Ono ovšem nestačí vědět konkrétní infor

-

mace. Důležité je umět je propojovat apouží-

vat. Geografie má učit přemýšlet, číst krajinu,

chápat, proč je les támhle ajinde není, proč

se někde stavět vyplatí ajinde ne.

Geografické myšlení je schopnost vidět

vztahy mezi jednotlivými složkami krajiny.

Mezi horninami, reliéfem, klimatem, ener-

giemi, půdou, biotou ajejich využitím. Není

to až tak složité, ale vyžaduje to určitou dis

-

ciplínu vmyšlení. Aprávě to vevýuce často

chybí.

Dnes máme přitom množství

dat, okterém se minulé generaci

ani nesnilo.

Obrovské množství, například databáze

ogeologickém prostředí, povrchu, půdách,

biotě adalších, hospodářství aobyvatelstvu.

Přesto vidíme, že se běžně staví natěch nej

-

kvalitnějších půdách. Informace samy osobě

nestačí – musí se správně interpretovat avy

-

užít.

Geografie nestojí jenom na přesných

číslech, ale na přemýšlení v kategoriích

asouvislostech. Přílišné zaměření se nami

-

krodetaily může zastřít podstatu situace.

Snažme se pochopit procesy avztahy, ne jen

klást vedle sebe či nasebe izolovaná data.

Nejde oúzce specializované vzdělání, ale

oschopnost orientovat se vkomplexních

systémech.

Něco jiného je uřídit auživit

pětičlennou rodinu, něco jiného

padesátičlennou firmu, ale

našly by se společné rysy.

Geograf vidí celek. Nejde tak hluboko

dodetailů jako specialista, ale rozumí vzta

-

hům mezi obory. Proto jsou dobří geogra-

fové schopni úspěšně vést mezioborové

týmy, dokážou propojit znalosti specialistů

JAROMÍR KOLEJKA:

JAK VIDĚT KRAJINU

Prof.RNDr.Jaromír Kolejka, CSc. (*1954)

je český geograf akrajinný ekolog me

-

zinárodního věhlasu, spojený přede-

vším sMasarykovou univerzitou vBrně

aÚstavem geoniky AV ČR. Vystudoval

geografii nabrněnské přírodovědecké

fakultě, dlouhodobě se věnuje aplikaci

geografických informačních systémů

(GIS) a dálkového průzkumu Země

v krajinné ekologii, ochraně krajiny

amanagementu životního prostředí.

Profesně působil odosmdesátých let

vGeografickém ústavu ČSAV, později

na Masarykově univerzitě, od roku

2001 jako docent. Profesorem byl jme

-

nován vroce 2020. Je autorem stovek

odborných studií avýznamně přispěl

kvýzkumu kulturní apostindustriální

krajiny, environmentálních rizik ivyužití

geoinformačních technologií vpraxi.

Je autorem, respektive spoluautorem

řady knih, mezi něž patří například

Nauka okrajině: geografický pohled

avýchodiska, Pozoruhodné přírodně

kulturní dědictví: Předindustriální krajina

Moravy, Postindustriální krajina Česka,

Přírodní krajiny České republiky.

Jaromír Kolejka patří knejvýraznějším

osobnostem české geografické školy,

zejména v oblasti syntézy poznatků

okrajině ajejího historického vývoje.

azasadit je doširšího kontextu. Proto naši ab-

solventi nacházejí uplatnění všude tam, kde

se pečuje okomplexitu. Veškolství, vestátní

správě, vúzemním plánování, cestovním ru

-

chu aleckde jinde.