Rozhovor

Šimon Ryšavý: Doufám, že se autoři nikdy nevyčerpají

a nakladatelé neunaví…

Povídání se Šimonem Ryšavým o knihách a věcech

kolem nich jsme začali debatou nad některými výroky, kterými známé osobnosti charakterizovaly knihu. Karel

Čapek před více než osmdesáti lety napsal: Kniha je nejmocnější zbraní národa.

Národ, který si váží knih, váží

si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud

bude mít svou literaturu. Kniha je zrcadlo: jestliže do ní

nakoukne opice, nemůže z ní

ovšem vyhlížet apoštol –

napsal před více než dvěma

stovkami let německý učenec

a aforista Georg Christoph

Lichtenberg. A do třetice náš

Učitel národů, jehož 424. výročí narození si 28. března připomínáme: Knihy jako nejlepší přátelé s námi rády

rozmlouvají, upřímně a bez

přetvářky hovoří, dávají nám

návody, povzbuzují nás, utěšují nás a předvádějí i věci

našemu zraku velmi vzdálené.

Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih!

Co se vybaví vám, když se

řekne – kniha?

Se všemi rčeními se nedá než

souhlasit. Myslím si, že zejména

slova Karla Čapka jsou v dnešní

době nanejvýš živá. Já ale nebudu nikterak patetický. Když se

řekne „kniha“, většinou se mi

vybaví staré křeslo, lampa, jež

tlumeně lenošku osvětluje,

a v křesle čtenář, který je

s napětím vložen do děje knihy.

A ta kniha, kterou čte, je Sherlock Holmes. Postava ge niálního detektiva z povídek

a románů Sira Arthura Conana

Doyla popíjí dobrý drink a obklopuje ji oblak voňavého dýmu

z pověstné lulky. I knihy mají

svoji vůni. Myslím si, že vůni

otevřené knihy nemůže nic

nahradit.

Jakou knížku jste přečetl

jako první?

Nevím, jestli to byla úplně první

kniha, ale nejživější vzpomínku

z raného čtení mám na knihu

Pět neděl v baloně od Julese

Verna. Tento příběh ve mně

zanechal hlubokou stopu

a ovlivnil mě natolik, že jsem

stával netrpělivě ve veřejné

knihovně a čekal, až některý

čtenář vrátí „verneovku“. A hned

jsem po ní dychtivě sáhl...

Jaká je vaše nejmilejší

kniha? A proč?

Život a podivná dobrodružství

Robinsona Crusoa, námořníka

zYorku, od Daniela Defoa. V této

knize nalezne čtenář vše. Četl

jsem ji snad pětkrát a pokaždé

se mi líbila více a více. Tady

nezbývá než souhlasit opět

s aforistou Lichtenbergem, který

napsal: bezpečným znakem

dobré knihy je, že se nám líbí

o to víc, o co jsme starší.

Proč jste se stal tím, čím

jste? A čím vlastně jste?

Odpověď je zakódovaná už

v předešlém. Kniha a čtení se

staly „mou potravou“ již v dětství, a proto jsem začal navštěvovat Knihkupeckou školu

v Luhačovicích. To byla krásná

doba (úsměv). A postupně se

ze mě stal knihkupec, nakladatel a v posledních deseti letech

ještě kavárník a galerista...

Čtou se knihy?

Nevěřte škarohlídům, že se knihy nečtou. O knihy je zájem

a noví čtenáři se pořád rodí. Jen

ty ceny nejsou již tak mírné, aby

si každý mohl dovolit knihu koupit, a proto spousta lidí chodí do

knihoven. Jsme národ čtenářů,

to nám nikdo nemůže vzít! Problematika prodeje knih je ale

otázka na celý jeden rozhovor.

Opakuji se, ale pro nakupujícího

je dost rozhodující právě ta

cena.

Profil

O kom, nebo o čem byste

chtěl napsat, co byste

ještě chtěl vydat?

To si většinou drží nakladatel

pod pokličkou. Ale chtěl bych

ještě vydat několik knih o krásném městě, o městě, které mám

rád a které je studnicí kultury.

O mém Brně.

Vaším oblíbeným

i autorským tématem jsou

legionáři. Proč to

připomínat?

Legionáři... to je úsek historie

našeho národa, na který musíme být velmi hrdi. Měli bychom

si je i více připomínat. Bez jejich

odvahy a odhodlání by se naše

republika rodila těžko, přetěžko.

Platí ještě pořád, že je

březen měsícem knihy?

Pro čtenáře je vlastně každý

měsíc svátkem knihy. Každý den

vychází nějaká nová. A kdo má

knihy rád, může mít svátek každodenně (úsměv). Jen si tak pod

vousy říkám, co bude, až se

všichni autoři vyčerpají a nakladatelé unaví... Doufám, že to

nikdy nenastane.

Je z vašeho pohledu Brno

macešské ke kultuře?

Nemyslím, jen se musí autor

a nakladatel snažit o získání

grantů či pobídek. Město Brno

v posledním roce na kulturu přidalo dost peněz.

I

Vladimír Koudelka

Foto: Igor Zehl

Šimon Ryšavý se narodil 13.května

1957 v Uherském Hradišti. Po absolvování Knihkupecké školy v Luhačovicích a vojenské službě nastoupil

v roce 1978 v Brně do podniku Kniha – cizojazyčná literatura. Nejdříve

jako knihkupec, od roku 1982 jako

vedoucí. V roce 1991 založil vlastní

knihkupectví a nakladatelství, galerii

a kavárnu. Je spoluzakladatelem

a místopředsedou občanského

sdružení Odkaz legionářů a odboje

v naší vlasti, spolupořadatelem

mezinárodní soutěže Co víš o československých legionářích a sportovní soutěže Zborovský závod.

Vydal již více než tři sta publikací

se zaměřením na Brno a jihomoravský region, soustřeďuje se i na

vydávání básnických prvotin a spolupracuje s mnoha odbojovými

organizacemi. Je členem Československé obce legionářské a Českého

svazu bojovníků za svobodu. Vydal

již více než třicet knih se zaměřením

na československé legionáře a protifašistický odboj. Ve své galerii

a kavárně uspořádal na čtyři stovky

výstav, velké množství přednášek

o legionářích a odboji, pořádá cykly

dalších přednášek, autorských čtení

a vernisáží. Je nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti

literatury, mnohonásobnou Osobností města Brna, nositelem ceny

Český patriot – Mecenáš české historie a v loňském roce byl oceněn

Bronzovou pamětní medailí za

mimořádné zásluhy při prohlubování literární osvěty o osudech českých vlastenců. Je aktivní i ve veřejném životě, působí mj. jako

místopředseda kulturní komise

Rady města Brna. Má to štěstí, že

jeho profese je i jeho koníčkem.

K zájmům Šimona Ryšavého patří

legionářská témata, československý odboj a knihy. Rád také cestuje

a jezdí na kole.

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2016