Volný čas

JIŽNÍ MORAVA ČTE: SVĚT V OBRAZECH

Moravská zemská knihovna spolu s jihomoravskými knihovnami vyhlašuje pátý ročník soutěže Jižní Morava čte.

Tématem letošního ročníku je Svět v obrazech, které bylo zvoleno v souvislosti s výročím

350 let od úmrtí Jana Amose Komenského.

Cílem projektu je rozvinout u dětí a mládeže

nejen touhu po čtení, ale současně jim přiblížit

knihovny jako místa, kde se snoubí zábava

s poznáním, vzděláním a současně komunitním životem. Jako místa, jimiž se dá vstupovat

do různých světů.

V knihovnách, které se do projektu zapojí,

bude připravený doprovodný program, jehož

součástí budou besedy s autory, čtenářské

a filmové kluby, diskuse, workshopy, vernisáže,

čtení pro nejmenší, nebo i autorská čtení pro

dospělé.

Součástí projektu je i soutěž na téma Svět

v obrazech pro děti z Jihomoravského kraje

ve věku od 4 do 15 let, které se do ní mohou

přihlásit prostřednictvím městských či obecních knihoven, a to jako jednotlivci nebo

v kolektivech.

Knihovny se mohou do projektu začít hlásit

už nyní a soutěžící pak od září. Z regionálního

kola vzejdou vítězové v jednotlivých tvůrčích

a věkových kategoriích, kteří se utkají v krajském kole. Slavnostní vyhlášení nejlepších

z nich se odehraje v prosinci ve dvou fázích,

přičemž závěrečné vyhlášení budou hostit již

tradičně prostory Hvězdárny a planetária Brno.

Patronem projektu je i nadále oblíbený český spisovatel a ilustrátor dětských knih, držitel

řady významných literárních ocenění včetně

Magnesie Litery za knihu pro děti a mládež,

Pavel Čech. Více informací naleznete na

www.jiznimoravacte.cz.

Mgr. Radoslav Pospíchal

■

STRÁŽCI MĚSTSKÉHO POŘÁDKU

V PROMĚNÁCH ČASU: 3. ČÁST

V návaznosti na první dva díly historie

brněnské městské policie, které vyšly

v dubnovém a květnovém čísle zpravodaje,

zveřejňujeme pokračování, které mapuje

období od roku 1866 do roku 1885.

Koncem roku 1866 se ujalo prvních sto

strážníků pod vedením městského rady Wolfa

svých povinností. Práce měli více než dost,

jak nám ukazuje hlášení z 20. února roku 1867:

od 1. ledna bylo 1 324 osob zatknuto, a sice

263 pro přečin proti veřejné jistotě, 244 pro

krádeže nebo podvody, 414 pro nedostatek

příbytku, 189 pro žebrání a 202 pro výtržnost

nebo opilství. Těmto osobám pak strážníci

buď udělovali sankce, nebo je podle okolností

předávali soudům, vojenským úřadům,

nemocnicím, případně pak ty, které neměly

ve městě hlášený pobyt, přemísťovali tak zvaným nuceným pasem, to znamená úředně

nařízenou odchozí trasou a termínem, nebo

přímo postrkem, tedy s policejním doprovodem tam, kde měli domovské právo. Vezmeme-li navíc v úvahu, že město mělo v této

době „jen“ 65 tisíc obyvatel, je z čísel zřejmé,

že členové nové bezpečnostní složky to

mysleli se zjednáním pořádku opravdu vážně.

Na druhou stranu by ale bylo chybou vidět

jejich práci pouze v represi.

Nastávala řada situací, kdy bylo nutné

dopravit zraněné nebo psychicky nemocné

osoby do nemocnice, jindy se dočasně postarat o nalezené dítě. Tehdejší strážníci měli

také na starosti úschovu a výdej ztracených

předmětů, doručovali úřední poštu a často

pomáhali u záchranných prací, ať již v případě

havárií, živelných pohrom nebo požárů. Mezi

hlavní povinnosti také spadal dohled na zajištění a označení míst, kde by mohlo dojít k úrazům nebo usmrcení. Nejčastěji se to týkalo

různých výkopů a staveb, nezajištěných studní a jímek, kterých bývalo podstatně více než

dnes, nebo vodních toků a nádrží. Dnes už

působí trochu výstředně nařízení z roku 1844,

které věcně sděluje: Studny, sklepní otvory

i jiná podobná místa musejí být obehnány

nejméně tři stopy vysokým hrazením,

obzvláště pro ochranu dětí a opilců.

V této době, tedy v šedesátých až osmdesátých letech 19. století, však byly pro všechny

bezpečnostní složky nejnáročnější takové

20 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2020

situace, kdy docházelo ke střetům se zástupy

nespokojených dělníků. Vzhledem k rychlému rozvoji textilního průmyslu se do Brna stěhovalo mnoho chudých lidí z Vysočiny i okolních vesnic, kteří zde hledali lepší život. Ten

ale vůbec snadný nebyl. Podle situace na

trzích s textilem se střídala období prosperity

s fázemi, kdy bylo nutné propouštění.

A i v době, kdy práce, tedy i příjmy byly, naráželi lidé na problém nedostatku prostor umožňujících důstojné bydlení. V živořících rodinách, často finančně závislých na mužích,

přibývaly spolu s problémy i hádky a násilí,

zvýšenou nervozitu a napětí provázela konzumace alkoholu, a tak stále dokola. Výsledkem takového životního stylu bývaly časté

výtržnosti, které pro účastníka končívaly střetem se strážníky a pobytem v cele.

Co se ale týkalo masových dělnických

demonstrací, to bylo něco jiného. Rozhořčení

lidé houfně volali po zlepšení pracovních

i existenčních podmínek, což ale vyžadovalo

dlouhodobější proces. Naopak městská

i zemská reprezentace měla v tu chvíli spíše

obavy, aby se tyto akce nevymkly kontrole

a davy nenapáchaly velké škody. Jako účinnou obranu proti tomu povolávala vojáky,

policii, a dokonce i četnictvo, které jinak působilo až za hranicemi města. Jenže pro lidi

byla přítomnost kordonů důkazem neochoty,

sílil pocit bezmoci a křivdy, rozhořčení ještě

posilovaly různé fámy, které se obvykle šířily

rychleji než pravda, a tak byly násilné střety

s policií téměř na denním pořádku. V tomto

směru patřily mezi nejnáročnější roky 1869,

kdy lidé dokonce zdemolovali celou policejní

služebnu, a pak roky 1875 a 1885.

Mgr. Michal Simandl

■