Naše školy

CO NÁM DALA DISTANČNÍ VÝUKA

Nedávné období pro nás všechny přineslo

nové a nepoznané. Jak pro žáky ve školách,

pro rodiče, tak i pro nás učitele. Začali jsme

vyučovat na dálku.

Všichni jsme se museli naučit tomuto způsobu setkávání se prostřednictvím techniky.

Žáci Základní školy a mateřské školy na Antonínské 3 měli velké štěstí, protože vedení

školy pro všechny připravilo během několika

dnů nové prostředí vzdělávání na dálku.

Děti ze 4. C se společně s rodiči naučili

téměř ze dne na den pracovat při domácí přípravě jinak, než byli dosud zvyklí. O naší třídě

lze říct, že celá byla schopna používat počítače a pouze v jednom případě jsme museli

sehnat počítač, aby byli všichni žáci vybaveni

potřebnou technikou.

Postupně jsme si zvykali na nový řád. Na

videosetkávání, kde jsme se nejenom učili,

ale měli jsme i třídnické hodiny, na kterých

jsme řešili vše, od povídání si o kamarádství,

pomáhání si, spolupráci, smutcích a radostech, o tom, co doma děláme, když nemůžeme být spolu, ať již ve škole, nebo venku, když

si nemůžeme hrát, jezdit na výlety a podobně.

Povídali jsme si i o koronaviru, zkrátka o všem,

o čem si děti chtěly povídat. Probírali jsme

a procvičovali nové učivo, opakovali si, co už

umíme, malovali jsme, nahrávali videa, třeba

s přáním k Velikonocům, tvořili herbáře, dárečky pro maminky, třeba k Svátku matek snídani

do postele, cvičili jsme a psali jsme si dopisy

prostřednictvím e-mailů a čekali jsme, až se

budeme zase moci normálně vídat.

Postupně jsme zjišťovali, jak nás sice tato

situace od sebe pomyslně vzdálila,

ale navzdory tomu velice sblížila. Zjistili jsme,

že nám vlastně škola a učení v ní chybí. Jak

moc nám chybí především osobní kontakt.

Jak je příjemné si vyjít do přírody, řádit na

hřišti, hrát si s kamarády třeba v družině a být

i s těmi, se kterými jsme se třeba předtím ani

moc nevyhledávali.

Poznali jsme, jak málo času jsme se svými

nejbližšími, rodiči, sourozenci a také prarodiči,

předtím doma strávili. Nebyl čas, chodili jsme

do školy, do školní družiny, do kroužků, rodiče

dennodenně do práce.

Při slohové práci jeden žák naší třídy

napsal: „Koronavirus mi vzal možnost být každý den se spolužáky a kamarády, ale ukázal

mi, co je důležité a i to, že chodím do školy

RADOSTNÝ NÁVRAT

Po dlouhém odloučení se děti mohly vrátit

do mateřských škol ažáci do škol základních.

Příprava na zahájení provozu a výuky byla

náročná zejména pro vedení a personál škol

a školek, které naše městská část zřizuje.

„Zabezpečení všech podmínek stanovených

vládou nebylo jednoduché, proto chceme

všem poděkovat za to, že vše dokázali zařídit

a zorganizovat a děti si závěr školního roku

mohly užít v  kolektivu svých spolužáků,“

uvedla 2. místostarostka JUDr. Michaela

Dumbrovská, která má školství v gesci.

rád a mám kamarády, i když s nimi teď zrovna

nemůžu být. A taky jsem poznal nového

kamaráda – čtení knížek, které mně předtím

moc nešlo.“

Ano, všichni jsme to nějak prožívali a prožíváme. Stejně jako naše třída i ti ostatní, nejsme jediní. Jen jsme to chtěli napsat a vyjádřit

velké poděkování všem: rodičům, dětem, učiMgr. Květuše Doležalová ■

telům.

PODĚKOVÁNÍ

Postupně, podle zájmu rodičů a možností

jednotlivých škol, byly otevírány jednotlivé provozy a na přelomu května a června už byla

v provozu všechna školní zařízení, tedy

11 mateřských škol a 24 škol základních. Za

běžných podmínek do nich dochází více než

8 500 dětí a žáků, závěr docházky byl však

v tomto mimořádném školním roce dobrovolný.

Děkujeme všem pedagogům za zvládnutí

náročné situace a jim i všem dětem přejeme

krásné léto.

(mav)

■

Poděkovali jsme našim vynikajícím lékařům, zdravotníkům, záchranářům a pracovníkům v sociálních službách za nasazení v první linii.

Jsou ale další instituce a lidé, kteří pomáhají,

a není to na první pohled vidět. Tak bych velmi

rád poděkoval jménem naší školy, Obchodní

akademie, Střední odborné školy knihovnické

a Vyšší odborné školy na Kotlářské 263, zejména výzkumnému centru CEITEC Vysokého

učení technického za dodání 120 obličejových

štítů pro všechny zaměstnance školy zdarma

a našemu zřizovateli Jihomoravskému kraji

za dar 2 200 jednorázových roušek a 30 litrů

dezinfekce.  Několik stovek roušek jsme za

pár korun nakoupili díky Společnosti Podané

ruce, velmi levný nákup desítek litrů dezinfekce jsme uskutečnili od Střední průmyslové

školy chemické na Vranovské ulici v Brně.  Veliké poděkování si zaslouží také některé naše

studentky a studenti Vyšší odborné školy programu Sociální práce i jiných oborů naší školy,

kteří se, ať už v rámci školní praxe nebo mimo

školu jako dobrovolníci, zapojili mimo jiné do

služeb ve stanovém městečku pro lidi bez

domova u Anthroposu, který provozuje Diecézní charita Brno ve spolupráci s městem.

Ing. Mgr. Jiří Haičman

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2020 | 19