Naše školy
CO NÁM DALA DISTANČNÍ VÝUKA
Nedávné období pro nás všechny přineslo
nové a nepoznané. Jak pro žáky ve školách,
pro rodiče, tak i pro nás učitele. Začali jsme
vyučovat na dálku.
Všichni jsme se museli naučit tomuto způsobu setkávání se prostřednictvím techniky.
Žáci Základní školy a mateřské školy na Antonínské 3 měli velké štěstí, protože vedení
školy pro všechny připravilo během několika
dnů nové prostředí vzdělávání na dálku.
Děti ze 4. C se společně s rodiči naučili
téměř ze dne na den pracovat při domácí přípravě jinak, než byli dosud zvyklí. O naší třídě
lze říct, že celá byla schopna používat počítače a pouze v jednom případě jsme museli
sehnat počítač, aby byli všichni žáci vybaveni
potřebnou technikou.
Postupně jsme si zvykali na nový řád. Na
videosetkávání, kde jsme se nejenom učili,
ale měli jsme i třídnické hodiny, na kterých
jsme řešili vše, od povídání si o kamarádství,
pomáhání si, spolupráci, smutcích a radostech, o tom, co doma děláme, když nemůžeme být spolu, ať již ve škole, nebo venku, když
si nemůžeme hrát, jezdit na výlety a podobně.
Povídali jsme si i o koronaviru, zkrátka o všem,
o čem si děti chtěly povídat. Probírali jsme
a procvičovali nové učivo, opakovali si, co už
umíme, malovali jsme, nahrávali videa, třeba
s přáním k Velikonocům, tvořili herbáře, dárečky pro maminky, třeba k Svátku matek snídani
do postele, cvičili jsme a psali jsme si dopisy
prostřednictvím e-mailů a čekali jsme, až se
budeme zase moci normálně vídat.
Postupně jsme zjišťovali, jak nás sice tato
situace od sebe pomyslně vzdálila,
ale navzdory tomu velice sblížila. Zjistili jsme,
že nám vlastně škola a učení v ní chybí. Jak
moc nám chybí především osobní kontakt.
Jak je příjemné si vyjít do přírody, řádit na
hřišti, hrát si s kamarády třeba v družině a být
i s těmi, se kterými jsme se třeba předtím ani
moc nevyhledávali.
Poznali jsme, jak málo času jsme se svými
nejbližšími, rodiči, sourozenci a také prarodiči,
předtím doma strávili. Nebyl čas, chodili jsme
do školy, do školní družiny, do kroužků, rodiče
dennodenně do práce.
Při slohové práci jeden žák naší třídy
napsal: „Koronavirus mi vzal možnost být každý den se spolužáky a kamarády, ale ukázal
mi, co je důležité a i to, že chodím do školy
RADOSTNÝ NÁVRAT
Po dlouhém odloučení se děti mohly vrátit
do mateřských škol ažáci do škol základních.
Příprava na zahájení provozu a výuky byla
náročná zejména pro vedení a personál škol
a školek, které naše městská část zřizuje.
„Zabezpečení všech podmínek stanovených
vládou nebylo jednoduché, proto chceme
všem poděkovat za to, že vše dokázali zařídit
a zorganizovat a děti si závěr školního roku
mohly užít v kolektivu svých spolužáků,“
uvedla 2. místostarostka JUDr. Michaela
Dumbrovská, která má školství v gesci.
rád a mám kamarády, i když s nimi teď zrovna
nemůžu být. A taky jsem poznal nového
kamaráda – čtení knížek, které mně předtím
moc nešlo.“
Ano, všichni jsme to nějak prožívali a prožíváme. Stejně jako naše třída i ti ostatní, nejsme jediní. Jen jsme to chtěli napsat a vyjádřit
velké poděkování všem: rodičům, dětem, učiMgr. Květuše Doležalová ■
telům.
PODĚKOVÁNÍ
Postupně, podle zájmu rodičů a možností
jednotlivých škol, byly otevírány jednotlivé provozy a na přelomu května a června už byla
v provozu všechna školní zařízení, tedy
11 mateřských škol a 24 škol základních. Za
běžných podmínek do nich dochází více než
8 500 dětí a žáků, závěr docházky byl však
v tomto mimořádném školním roce dobrovolný.
Děkujeme všem pedagogům za zvládnutí
náročné situace a jim i všem dětem přejeme
krásné léto.
(mav)
■
Poděkovali jsme našim vynikajícím lékařům, zdravotníkům, záchranářům a pracovníkům v sociálních službách za nasazení v první linii.
Jsou ale další instituce a lidé, kteří pomáhají,
a není to na první pohled vidět. Tak bych velmi
rád poděkoval jménem naší školy, Obchodní
akademie, Střední odborné školy knihovnické
a Vyšší odborné školy na Kotlářské 263, zejména výzkumnému centru CEITEC Vysokého
učení technického za dodání 120 obličejových
štítů pro všechny zaměstnance školy zdarma
a našemu zřizovateli Jihomoravskému kraji
za dar 2 200 jednorázových roušek a 30 litrů
dezinfekce. Několik stovek roušek jsme za
pár korun nakoupili díky Společnosti Podané
ruce, velmi levný nákup desítek litrů dezinfekce jsme uskutečnili od Střední průmyslové
školy chemické na Vranovské ulici v Brně. Veliké poděkování si zaslouží také některé naše
studentky a studenti Vyšší odborné školy programu Sociální práce i jiných oborů naší školy,
kteří se, ať už v rámci školní praxe nebo mimo
školu jako dobrovolníci, zapojili mimo jiné do
služeb ve stanovém městečku pro lidi bez
domova u Anthroposu, který provozuje Diecézní charita Brno ve spolupráci s městem.
Ing. Mgr. Jiří Haičman
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2020 | 19