Rozhovor

MARIE STRAKOVÁ

VE VILE JSME ZAŽILY VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Milá, drobná a velmi energická dáma, která

založila spolek Přátelé vily Stiassni, s námi

zavzpomínala na své dětství ve vile

a kamarádství s dcerou jejích majitelů Zuzkou. Díky její iniciativě můžete dnes ve vile

vidět portréty majitelů a dozvídat se detaily

zapomenuté historie a odkazu brněnské

židovské rodiny Stiassni. Setkání a povídání to bylo opravdu nadmíru příjemné.

Jak se tatínek dostal ke Stiassným?

Nevnímala jste nějaké třídní

rozdíly?

Třídní rozdíly? Ne, opravdu jsem nic takového

nevnímala arodiče od majitelů vily nic podobného

nezažili. Například jejich šofér Kulik dostal od paní

domu nařízeno, aby mě vozil na kontrolu do dětské

nemocnice, když jsem v sedmi letech vážně onemocněla. Páni domu s mým tatínkem vždy procházeli zahradu avzájemně se radili, jak aco vysadit,

ostříhat, prořezat. Žádné rozkazy nebo tak něco

podobného.

Tatínek se narodil ve Velkých Opatovicích, kde

se ivyučil zahradníkem uhraběte, majitele tamního

zámku. Pak pobýval ve Vídni ubarona Rothschilda.

Po vzniku Československa nastoupil v Černé Hoře

do služby u hraběte Friesse a pak se v roce 1923

dostal do Brna, kde si ho vybrala rodina Stiassni pro

svoji zahradu. Vím od něj z vyprávění, že chtěl odejít

do většího zahradnictví v Telči, ale Hermine Stiassni

ho přesvědčila, aby jim provedl zahradní úpravy na

novém pozemku budované vily na Hroznové 14,

kde se stal od roku 1929 vrchním zahradníkem.

Na ty dětské hry! Víte, to jsou vzpomínky i na

rodinu, které nevymažete. A proč taky, že? Ráda

vzpomínám zejména na noční hry v zahradě

s baterkou, kde s námi hrála i guvernantka Zuzky

paní Miluše Kolářová. Vybavují se mi i příběhy

s kuchařkami a pokojskými, které bydlely ve vile.

Avždycky mám slzy v očích, jsem dojatá. Milé vzpomínání je na první republiku. Pak už to vše bylo krutější, válka, smrt tatínka, osvobození avyhnání z vily.

Žila jste srodinou Stiassni od

narození?

Pamatujete si rozloučení aodjezd

rodiny?

Ano, tatínek bydlel u rodiny Stiassni v dnes

neexistující vile na Hroznové 7. Od jara roku 1929

jsem pak se sestrou vyrůstala v areálu nové vily

na Hroznové 14. Tedy od svých čtyř let jsem měla

rodinné zázemí v domku zahradníka na nádvoří

vily, a to až do podzimu roku 1945.

Víte, oni Stiassni odjeli do Davosu tradičně lyžovat. Pak se zničehonic časně vrátili. Noční návrat

a rychlý odjezd té noci, odvážel je řidič Kulik na

letiště. Odletěli do Londýna. Byl to spěšný odchod

z republiky. Tatínek se podrobnosti dozvěděl až

od vrchní nejstarší komorné Josefy Primové. Pamatuji si, jak vila byla ten únorový večer roku 1938 rozsvícená, ale důvod jsem nevěděla.

Jak zahrada tehdy vypadala?

Zahrada byla jak parkové úpravy, tak měla idosti

velkou užitkovou část. Velké skleníky i pařeniště

se vytápěly celoročně a pěstovaly se tam nejen

okurky a jiné pro potřeby kuchyně, ale i květiny,

orchideje a bramboříky pro výzdobu vily. Rodina

Stiassni byla sportovního ducha azázemí pro sport

bylo na tehdejší dobu nevídané. Měli tenisové kurty

i luxusní bazén.

Byly jste se Zuzkou kamarádky?

Se Zuzkou mě pojilo přátelství od dětského

věku. Jako kamarádky jsme i s mojí starší sestrou

Gretou zažily ve vile a její zahradě velká dobrodružství azejména hry. Zuzka byla zvyklá nám volat

z vily do domku zahradníka vždy, když byla příležitost si hrát, ať ve vile v jejím velkém pokoji nebo

v tělocvičně v suterénu vily. Ona sama i později

v dopisech z Kalifornie vždy ráda vzpomínala na

dovádění v zahradě. Jezdilo se i na koloběžkách

po nádvoří vily. Dostávaly jsme jako děti společné

odpolední svačiny, ovoce, rohlíky, piškoty. A když

měla Zuzka pozvané kamarády ze školy, byly jsme

se sestrou přizvány k hrám.

Na co ráda vzpomínáte?

Byla nebo jste s někým z rodiny

vkontaktu?

Tak to je velká kapitola mého života. Nejen, že

byla, ale stále jsem a moc mě to těší a naplňuje!

Nevěděla jsem dlouho, proč se Zuzka po roce

2005 odmlčela. Pak jsem dostala od rodiny zprávu,

že to byl poslední dopis. Její dopisy mám uchované

astále si je ráda pročítám. Zuzka psala do Brna už

v roce 1939 z Londýna, kde maturovala. Napsala

i Hermína mojí mamince, když se podivovala, že

nás nechtějí po roce 1945 ani pouštět do zahrady.

Bylo fajn, že pan Zdeněk Musil na podzim roku

2013 zorganizoval moje setkání s Andym, nejstarším

synem Zuzky. Vila se zrovna obnovovala. Já anglicky neumím, ale nad alby s fotkami se zas tak moc

říkat nemuselo. Doteky, stisky rukou, pohlazení.

Moc pěkná chvíle. Život to tak někdy přinese.

Av květnu 2017 jsem dokonce sázela ve vile stromek se Zenem, nejmladším členem rodiny Stiassni–Martin. S vnučkami Zuzky jsem v kontaktu, píšeme si. Vznikl spolek Přátelé vily Stiassni a slavíme

tradiční Den vily Stiassni. Zuzka by byla ráda.

Marie Straková,

rozená Frömlová

Narodila se 22. listopadu 1925, dětství

prožila v Brně-Pisárkách u rodiny Stiassni.

Po konci války se rodina přestěhovala do

domku, který vystavěl její otec v Komíně

azde žije s rodinou dodnes. Základní školu

navštěvovala na Hroznové ulici, poté

absolvovala čtyři roky takzvané měšťanky

na Mendlově náměstí. Následně navštěvovala Odbornou školu pro ženská povolání zvanou Vesna na dnešní Jaselské,

dříve Augustinské ulici. Vystudovala Masarykův státní učitelský ústav ke vzdělávání

učitelek pro odborné školy pro ženská

povolání, aby mohla učit na takzvaných

rodinkách, odmaturovala v roce 1946.

V letech 1946–1948 učila na odborné škole

v Chrudimi, kam ji na umístěnku poslalo

ministerstvo školství. Pak byla přeložena

do Svitav. V roce 1975 začala pracovat ve

zvláštní škole v Králově Poli na ulici Palackého 68/70 a zůstala tam až do důchodu.

Odmalička má ráda zvířata, zvlášť psy.

Vzpomíná na Blitze, vlčáka rodiny Stiassnych, okterého se starali, když rodina odjela, a také na čuvače Prince, kterého v Brně

zanechali rudoarmějci a ona se jej ujala.

Ráda s manželem cestovala po Československu. Díky její iniciativě můžete dnes ve

vile vidět portréty majitelů vily a dozvídat

se detaily zapomenuté historie a odkazu

brněnské židovské rodiny Stiassni.

Jak vnímáte zahradu teď?

Jsem ráda, že zahrada je obnovená, ale potřebuje víc pracovníků. Ráda se sem vracím, kdyby

mi to zdravotní stav umožnoval, chodila bych do

vily každý den třeba hrabat trávníky azalévat kytky.

Doufám, že Brňané už se v ní podívat byli.

Kateřina Dobešová

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2020 | 15