Rozhovor
MARIE STRAKOVÁ
VE VILE JSME ZAŽILY VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ
Milá, drobná a velmi energická dáma, která
založila spolek Přátelé vily Stiassni, s námi
zavzpomínala na své dětství ve vile
a kamarádství s dcerou jejích majitelů Zuzkou. Díky její iniciativě můžete dnes ve vile
vidět portréty majitelů a dozvídat se detaily
zapomenuté historie a odkazu brněnské
židovské rodiny Stiassni. Setkání a povídání to bylo opravdu nadmíru příjemné.
Jak se tatínek dostal ke Stiassným?
Nevnímala jste nějaké třídní
rozdíly?
Třídní rozdíly? Ne, opravdu jsem nic takového
nevnímala arodiče od majitelů vily nic podobného
nezažili. Například jejich šofér Kulik dostal od paní
domu nařízeno, aby mě vozil na kontrolu do dětské
nemocnice, když jsem v sedmi letech vážně onemocněla. Páni domu s mým tatínkem vždy procházeli zahradu avzájemně se radili, jak aco vysadit,
ostříhat, prořezat. Žádné rozkazy nebo tak něco
podobného.
Tatínek se narodil ve Velkých Opatovicích, kde
se ivyučil zahradníkem uhraběte, majitele tamního
zámku. Pak pobýval ve Vídni ubarona Rothschilda.
Po vzniku Československa nastoupil v Černé Hoře
do služby u hraběte Friesse a pak se v roce 1923
dostal do Brna, kde si ho vybrala rodina Stiassni pro
svoji zahradu. Vím od něj z vyprávění, že chtěl odejít
do většího zahradnictví v Telči, ale Hermine Stiassni
ho přesvědčila, aby jim provedl zahradní úpravy na
novém pozemku budované vily na Hroznové 14,
kde se stal od roku 1929 vrchním zahradníkem.
Na ty dětské hry! Víte, to jsou vzpomínky i na
rodinu, které nevymažete. A proč taky, že? Ráda
vzpomínám zejména na noční hry v zahradě
s baterkou, kde s námi hrála i guvernantka Zuzky
paní Miluše Kolářová. Vybavují se mi i příběhy
s kuchařkami a pokojskými, které bydlely ve vile.
Avždycky mám slzy v očích, jsem dojatá. Milé vzpomínání je na první republiku. Pak už to vše bylo krutější, válka, smrt tatínka, osvobození avyhnání z vily.
Žila jste srodinou Stiassni od
narození?
Pamatujete si rozloučení aodjezd
rodiny?
Ano, tatínek bydlel u rodiny Stiassni v dnes
neexistující vile na Hroznové 7. Od jara roku 1929
jsem pak se sestrou vyrůstala v areálu nové vily
na Hroznové 14. Tedy od svých čtyř let jsem měla
rodinné zázemí v domku zahradníka na nádvoří
vily, a to až do podzimu roku 1945.
Víte, oni Stiassni odjeli do Davosu tradičně lyžovat. Pak se zničehonic časně vrátili. Noční návrat
a rychlý odjezd té noci, odvážel je řidič Kulik na
letiště. Odletěli do Londýna. Byl to spěšný odchod
z republiky. Tatínek se podrobnosti dozvěděl až
od vrchní nejstarší komorné Josefy Primové. Pamatuji si, jak vila byla ten únorový večer roku 1938 rozsvícená, ale důvod jsem nevěděla.
Jak zahrada tehdy vypadala?
Zahrada byla jak parkové úpravy, tak měla idosti
velkou užitkovou část. Velké skleníky i pařeniště
se vytápěly celoročně a pěstovaly se tam nejen
okurky a jiné pro potřeby kuchyně, ale i květiny,
orchideje a bramboříky pro výzdobu vily. Rodina
Stiassni byla sportovního ducha azázemí pro sport
bylo na tehdejší dobu nevídané. Měli tenisové kurty
i luxusní bazén.
Byly jste se Zuzkou kamarádky?
Se Zuzkou mě pojilo přátelství od dětského
věku. Jako kamarádky jsme i s mojí starší sestrou
Gretou zažily ve vile a její zahradě velká dobrodružství azejména hry. Zuzka byla zvyklá nám volat
z vily do domku zahradníka vždy, když byla příležitost si hrát, ať ve vile v jejím velkém pokoji nebo
v tělocvičně v suterénu vily. Ona sama i později
v dopisech z Kalifornie vždy ráda vzpomínala na
dovádění v zahradě. Jezdilo se i na koloběžkách
po nádvoří vily. Dostávaly jsme jako děti společné
odpolední svačiny, ovoce, rohlíky, piškoty. A když
měla Zuzka pozvané kamarády ze školy, byly jsme
se sestrou přizvány k hrám.
Na co ráda vzpomínáte?
Byla nebo jste s někým z rodiny
vkontaktu?
Tak to je velká kapitola mého života. Nejen, že
byla, ale stále jsem a moc mě to těší a naplňuje!
Nevěděla jsem dlouho, proč se Zuzka po roce
2005 odmlčela. Pak jsem dostala od rodiny zprávu,
že to byl poslední dopis. Její dopisy mám uchované
astále si je ráda pročítám. Zuzka psala do Brna už
v roce 1939 z Londýna, kde maturovala. Napsala
i Hermína mojí mamince, když se podivovala, že
nás nechtějí po roce 1945 ani pouštět do zahrady.
Bylo fajn, že pan Zdeněk Musil na podzim roku
2013 zorganizoval moje setkání s Andym, nejstarším
synem Zuzky. Vila se zrovna obnovovala. Já anglicky neumím, ale nad alby s fotkami se zas tak moc
říkat nemuselo. Doteky, stisky rukou, pohlazení.
Moc pěkná chvíle. Život to tak někdy přinese.
Av květnu 2017 jsem dokonce sázela ve vile stromek se Zenem, nejmladším členem rodiny Stiassni–Martin. S vnučkami Zuzky jsem v kontaktu, píšeme si. Vznikl spolek Přátelé vily Stiassni a slavíme
tradiční Den vily Stiassni. Zuzka by byla ráda.
Marie Straková,
rozená Frömlová
Narodila se 22. listopadu 1925, dětství
prožila v Brně-Pisárkách u rodiny Stiassni.
Po konci války se rodina přestěhovala do
domku, který vystavěl její otec v Komíně
azde žije s rodinou dodnes. Základní školu
navštěvovala na Hroznové ulici, poté
absolvovala čtyři roky takzvané měšťanky
na Mendlově náměstí. Následně navštěvovala Odbornou školu pro ženská povolání zvanou Vesna na dnešní Jaselské,
dříve Augustinské ulici. Vystudovala Masarykův státní učitelský ústav ke vzdělávání
učitelek pro odborné školy pro ženská
povolání, aby mohla učit na takzvaných
rodinkách, odmaturovala v roce 1946.
V letech 1946–1948 učila na odborné škole
v Chrudimi, kam ji na umístěnku poslalo
ministerstvo školství. Pak byla přeložena
do Svitav. V roce 1975 začala pracovat ve
zvláštní škole v Králově Poli na ulici Palackého 68/70 a zůstala tam až do důchodu.
Odmalička má ráda zvířata, zvlášť psy.
Vzpomíná na Blitze, vlčáka rodiny Stiassnych, okterého se starali, když rodina odjela, a také na čuvače Prince, kterého v Brně
zanechali rudoarmějci a ona se jej ujala.
Ráda s manželem cestovala po Československu. Díky její iniciativě můžete dnes ve
vile vidět portréty majitelů vily a dozvídat
se detaily zapomenuté historie a odkazu
brněnské židovské rodiny Stiassni.
Jak vnímáte zahradu teď?
Jsem ráda, že zahrada je obnovená, ale potřebuje víc pracovníků. Ráda se sem vracím, kdyby
mi to zdravotní stav umožnoval, chodila bych do
vily každý den třeba hrabat trávníky azalévat kytky.
Doufám, že Brňané už se v ní podívat byli.
Kateřina Dobešová
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2020 | 15