Kultura

DUŠE BRNA – ČÁST XIII.

Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se

a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná

náměstí nebo nové hospůdky, každý podle

svých zálib. Možností je v našem městě

jistě nepřeberně. Každé město má navíc

svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se

v minulosti pokoušeli básníci, historici,

architekti i umělci.

V našem seriálu vám nabízíme pohled na

naše město z mnoha různých pohledů známých osobností. Dnes jsme vybrali ukázku

z textu PhDr. Václava Svobody, dlouholetého

ředitele odboru komunikace Brněnských

veletrhů a výstav. V. Svoboda je autorem

několika publikací, které se zabývají historií

veletrhů a také historií brněnského výstaviště.

Některé činnosti patří lidstvu od nepaměti

a obchod je jednou z nich. Procházel civilizacemi a klestil si cestu, aniž nějak zásadně

změnil svou podstatu – v mezilidské komunikaci i v neutuchající snaze prodat se ziskem.

Obchod si velmi záhy pořídil i své vlastní

instituce. Mezi nimi také nejprve výroční trhy,

později veletrhy i výstavy. Obchod nemohl

Brno obejít. Toto město, geograficky ležící

doslova uprostřed Evropy, by si toho ani

nezasluhovalo. A tak již před udělením městských práv Brnu v roce 1243 se v tomto středoevropském městě konaly výroční trhy, později pak také výstavy a veletrhy. Za zdmi

dávných časů středověku zůstaly archiválie

četně svědčící o tom, jak se kdysi na brněnských jarmarcích obchodovalo. Teprve když

si i Morava a zejména Brno začaly osedlávat

závodní spřežení se jménem industrializace,

nabývaly brněnské výroční trhy podoby

evropských veletrhů. Evropou zcestovalý

brněnský fabrikant Hopf se koncem 18. století

docela uznale vyjadřuje o brněnských výročních trzích, když tvrdí: „Brno není možno srovnávat s Vídní, Berlínem nebo Hamburkem,

ale čtyři brněnské výroční trhy se podobají

veletrhům. Nejsou tak velké jako v Lipsku,

Brunšviku nebo ve Frankfurtu, ale předčí

veletrhy Kasselské. Přijíždějí na ně velkoobchodníci z Vídně, Lince, Saska, Norimberku,

Štýrska, Opavy i z Uher a z Turecka a všichni

moravští i další cizí fabrikanti.“

Zatímco v c. k. monarchii zavládlo před 150

lety po krátké euforii politické dusno, průmysl

v Čechách a na Moravě bystře přepřáhl z koňských spřežení na parní pohon. Činily se

brněnské textilky a vznikající strojírenské podniky. Tehdejší brněnské veletrhy držely s výro-

bou a obchodem krok. Vídeň nebyla vždy

macešská ke svému „předměstí“, a tak roku

1822 dekretem upravila obchodování na

brněnských výročních trzích po vzoru lipských a frankfurtských veletrhů.

V polovině minulého století brněnská

obchodní komora s hrdostí oznamovala, že

na sedmi brněnských výročních trzích dosahuje polovinu obratu lipských veletrhů. Do

Brna se totiž vozila hlavně vlna, ze které se

vyráběly především žádané textilní výrobky.

Světovou pověst si brněnské textilní výrobky

získaly také na světové výstavě v Londýně

v roce 1851.

Zhruba v tomto období v brněnských hospodářských kruzích sílí hlasy, které navozují

a podporují myšlenku postavit v Brně výstaviště. Tyto úvahy jsou po roce 1891 vyslovovány stále častěji. Pražané se totiž pyšnili

novým výstavištěm a Brno by si je zasloužilo

pro svůj průmyslový profil přinejmenším právě tak.

Po roce 1918 se situace zásadně změnila.

Československo se náhle ocitlo v nové hospodářské situaci a Brno se nacházelo ve středu nové republiky. Dva důvody pro to, aby

se vybudovalo ve státě nové výstaviště pro

mezinárodní veletrhy v Brně. Takto Brňané

argumentovali, ale vláda rozhodla, že se veletrhy, počínaje rokem 1920, budou konat v Praze. Brno se nevzdávalo, a když už nemělo

mít veletrhy, tak si aspoň pořídilo výstavní

trhy.

Pod názvem Brněnské výstavní trhy je

poprvé zahajoval ministr obchodu 7. srpna

1922. On a ostatní nehovořili od věci, když

připisovali těmto výstavám na danou dobu

nepochybně užitečná poslání: „… dosáhnout

předválečné úrovně, překlenout propasti

mezi městem a venkovem, povzbudit průmysl, ukázat, že máme co dohánět.“

O veletrzích žádná zmínka, ale připouští

se, že v Brně periodická výstavní činnost

bude i nadále pokračovat. Když však vláda

rozhodla o uspořádání výstavy k desátému

výročí samostatnosti Československé republiky, získal celý projekt nové finanční možnosti, a tím i netušený spád. Když už se v Brně

staví nové výstaviště, tak ať se na něm uspořádá Výstava soudobé kultury! Po desítkách

let nenaplněných přání se iniciátoři myšlenky

brněnského výstaviště dočkali.

Výstavní akciová společnost vznikla na

podzim 1927, a to se již na výstavišti stavělo.

Postupně zde vznikl jedinečný architektonický soubor označený o téměř sto let poz(je) I

ději jako stavba století.

28 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2022

POPELKA

V MAHENOVĚ

DIVADLE

Balet Národního divadla Brno připravuje nový balet pro celou rodinu, Popelku. Premiéra se odehraje 13. května

v Mahenově divadle.

Z šesti baletních opusů Sergeje Prokofjeva, jedné z největších hudebních

osobností 20. století, se dodnes hřejí na

diváckém výsluní balety dva, legendární

Romeo a Julie a pohádková Popelka. Ta

patří k baletům, které nejsou sevřeny

svěrací kazajkou původního choreografického provedení, a proto existuje řada

slavných i pozoruhodných inscenací,

které vznikají od padesátých let 20. století dodnes. Každá generace choreografů tak uvádí svoji Popelku, a Balet

Národního divadla Brno nyní uvádí

novou inscenaci, od roku 1953 již čtvrtou,

v choreografii Markéty Pimek Habalové.

Její atributy jsou současný pohybový

slovník, hravost i vtip. A jak říká sama

choreografka, nová Popelka bude pro

všechny malé i velké, kdo mají rádi

pohádkové příběhy, šťastné konce a stále věří, že laskavost a dobré srdce vždy

vítězí. Prokofjevova Popelka je tradiční

dětský titul, hraný a oblíbený po celém

světě. Choreografka při přípravě vlastní

Popelky vychází z klasického příběhu

francouzského spisovatele Charlese

Perraulta v souznění s Prokofjevovým

dílem. Strůjci kouzel zde nejsou tři oříšky,

ani strom lísky, jako u bratří Grimmů, ale

dobrá kmotřička víla. V baletu se můžete

těšit na známé zlé sestry a macechu, ale

i na hodné lesní bytosti a kouzelné víly,

které Popelce pomáhají. Na nové inscenaci se výtvarně podílela i další známá

česká jména, kostýmy navrhl Pavel Knolle a výpravu vytvořil David Janošek.

BcA. Zuzana Kernová

I