Kultura
BRNO HOSTILO ZNÁMOU
HISTORIČKU
V nových prostorách Paměti národa na
Radnické 10 se 29. března mohli návštěvníci setkat s česko-britskou historičkou
a profesorkou Annou Hájkovou z univerzity
ve Warwicku.
Důvodem a pravou příčinou tohoto setkání
bylo uvedení její knihy Poslední ghetto na
český trh. Kniha s podtitulem Všední život
v Terezíně vyšla nejprve v roce 2020 anglicky, ale její česká verze se zásluhou nakladatelství Kalich objevila v dobrém překladu Jana
Seidla poměrně záhy. A to je dobře.
Hájková má pověst radikální, mýty a tabu bořící historičky, která přichází s novými koncepty,
ať už z hlediska metodologických přístupů, tak
zejména pokud jde o narušování zažitých narativů. Je přitom až s podivem, že se brněnského
křtu její knihy ujala spíše konzervativně laděná
brněnská Židovská obec, kterou neodradilo,
že se autorka hrdě hlásí ke své sexuální orientaci, ani to, že její genderově vyhraněné a lehce
anarchistické vidění světa je v české kotlině
ještě pořád pro hodně lidí iritující.
Pokud jde o knihu samotnou, máme před
sebou dílo, které si musí přečíst každý, kdo
se chce o dějinách terezínského ghetta bavit
a nebýt přitom za hlupáka. Komunistický diskurz existenci ghetta úspěšně přehlížel, což
lze považovat za velmi slušný výkon totalitní
propagandy, už s ohledem na to, že tudy prošlo do konce války zhruba 140 000 lidí.
Nemluvě o skutečnosti, že i v celé síti internačních, pracovních a likvidačních lágrů Třetí
říše měl Terezín specifické místo.
Po listopadu 1989 se leccos změnilo, ale
oficiální výklad terezínských dějin zůstal většinou rigidní a neúplný, přičemž mnohdy je
na místě podezření, že jde více o záměr než
o nevědomost.
BRNĚNSKÝ FESTIVAL
ROZEZNÍ VARHANY
Ač tvořili čeští a moravští židé po většinu
času v ghettu jen mírně nadpoloviční většinu,
v samosprávě ghetta po dlouhý čas dominovali, definovali priority a na jejich základě
víceméně určovali, kdo dostane šanci přežít
a kdo v zájmu celku nejspíš zemře.
Spoustu lidí by nejspíš ještě dnes překvapilo, že nacisté sice určovali pravidla, ale
v každodenním životě ghetta už nehráli velkou roli. Tím spíše je poněkud uměle udržované označování terezínského ghetta za koncentrační tábor zavádějící, a to zejména
vzhledem k zaužívanému výkladu toho
pojmu.
Tyto a mnohé jiné otázky otevírá Hájková
přímo, přičemž odpovědí na ně není jiný
pohled na věc, nýbrž jasně sdělovaná fakta.
Hájkové vyrůstá pod rukou bohatě stratifikovaná společnost, která se sice utváří
v extrémních vnějších podmínkách, ale nese
všechny podstatné společenské rysy, jak je
známe z běžného života. Samotné židovství,
které ve zdech Terezína pozbylo svůj tisíciletý
kontrapunkt v podobě majoritního obyvatelstva, pozbývá zásadního významu a Terezín
se stává zrcadlem, před kterým už nestojí
židé, nýbrž sionisté, katolíci, komunisté, asimilovaní Čecho-židé, Němci, Rakušané,
Holanďani, Dáni...
Hájková svou knihu sice nenapájí krví
a konsensuálně sdílenou představou židovského utrpení, ale na závěr zařazená kapitola
věnující se detailně transportům na východ
je přesto zdrcujícím shrnutím, kam téměř
všechny terezínské lásky, boje o postavení
a kariérní výhody i další dokonale lidské a srozumitelné aspekty terezínského všedního
života, vedly.
26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2022
Martin Reiner
I
42. ročník Brněnského varhanního festivalu zve návštěvníky k usednutí do brněnských chrámových prostor v tradičním
období měsíce června. Varhanní putování
časem, tak zní podtitul akce, která již zahájila páté desetiletí svého konání a neztratila
nic na popularitě nebo návštěvnosti.
Osm koncertů rozezní královské nástroje
v centru Brna a tóny varhan z dílen různých
mistrů varhanářů vyplní červnové večery.
Vyslechnout můžete koncerty v jezuitském
kostele na koncertním nástroji z dílny švýcarského varhanáře Hermanna Mathise, dále
na rekonstruovaných historických varhanách
v loretánské kapli na Minoritské ulici, v oblíbeném Červeném kostele nebo v kostele
svatého Augustina na Kraví hoře. Brněnský
varhanní festival se řadí v kulturním kalendáři
města Brna mezi výjimečné akce, které přináší obohacení letních večerů. Dlouhá doba
jeho existence ukazuje, že klasická hudba
se stále těší zájmu publika a přitahuje posluchače všech věkových kategorií. Varhanní
putování časem je podtitul, který představí
díla světových a českých skladatelů od baroka až po současnost.
Letošní ročník, který se bude konat od
1. června do 7. července ve čtyřech brněnských chrámových prostorách a dalších
mimobrněnských lokalitách, představí umělce nejen domácí, ale také z Itálie, Španělska,
Estonska, Polska a Slovenska. V průběhu
celého festivalu se virtuálně přeneseme přes
vymezené hranice interpretů různých národností a vyslechneme si hudbu od baroka po
současnost za účinkování špičkových varhaníků, za spoluúčinkování dalších sólistů,
komorních a pěveckých souborů. Na úplný
závěr celého festivalu 7. července usedne
za varhany, v den svých charismatických
99. narozenin, emeritní rektorka Janáčkovy
akademie múzických umění v Brně a patronka Brněnského varhanního festivalu, profesorka Alena Veselá, nositelka medaile za
zásluhy o stát v oblasti kultury od prezidenta
republiky. U svého milovaného nástroje oslaví své obdivuhodné výročí, na kterém vystoupí společně se svým bývalým studentem,
dnes předním brněnským varhaníkem
Petrem Kolařem.
Rozhodně stojí za to zaznamenat si v diáři
termíny koncertů a přijít se zaposlouchat do
hudby, která obohatí všední dny a přinese
spousty nevšedních zážitků.
Další informace najdete na webové adrese: www.varhany.nomi.cz.
MgA. Hana Bartošová
I