Kultura

BRNO HOSTILO ZNÁMOU

HISTORIČKU

V nových prostorách Paměti národa na

Radnické 10 se 29. března mohli návštěvníci setkat s česko-britskou historičkou

a profesorkou Annou Hájkovou z univerzity

ve Warwicku.

Důvodem a pravou příčinou tohoto setkání

bylo uvedení její knihy Poslední ghetto na

český trh. Kniha s podtitulem Všední život

v Terezíně vyšla nejprve v roce 2020 anglicky, ale její česká verze se zásluhou nakladatelství Kalich objevila v dobrém překladu Jana

Seidla poměrně záhy. A to je dobře.

Hájková má pověst radikální, mýty a tabu bořící historičky, která přichází s novými koncepty,

ať už z hlediska metodologických přístupů, tak

zejména pokud jde o narušování zažitých narativů. Je přitom až s podivem, že se brněnského

křtu její knihy ujala spíše konzervativně laděná

brněnská Židovská obec, kterou neodradilo,

že se autorka hrdě hlásí ke své sexuální orientaci, ani to, že její genderově vyhraněné a lehce

anarchistické vidění světa je v české kotlině

ještě pořád pro hodně lidí iritující.

Pokud jde o knihu samotnou, máme před

sebou dílo, které si musí přečíst každý, kdo

se chce o dějinách terezínského ghetta bavit

a nebýt přitom za hlupáka. Komunistický diskurz existenci ghetta úspěšně přehlížel, což

lze považovat za velmi slušný výkon totalitní

propagandy, už s ohledem na to, že tudy prošlo do konce války zhruba 140 000 lidí.

Nemluvě o skutečnosti, že i v celé síti internačních, pracovních a likvidačních lágrů Třetí

říše měl Terezín specifické místo.

Po listopadu 1989 se leccos změnilo, ale

oficiální výklad terezínských dějin zůstal většinou rigidní a neúplný, přičemž mnohdy je

na místě podezření, že jde více o záměr než

o nevědomost.

BRNĚNSKÝ FESTIVAL

ROZEZNÍ VARHANY

Ač tvořili čeští a moravští židé po většinu

času v ghettu jen mírně nadpoloviční většinu,

v samosprávě ghetta po dlouhý čas dominovali, definovali priority a na jejich základě

víceméně určovali, kdo dostane šanci přežít

a kdo v zájmu celku nejspíš zemře.

Spoustu lidí by nejspíš ještě dnes překvapilo, že nacisté sice určovali pravidla, ale

v každodenním životě ghetta už nehráli velkou roli. Tím spíše je poněkud uměle udržované označování terezínského ghetta za koncentrační tábor zavádějící, a to zejména

vzhledem k zaužívanému výkladu toho

pojmu.

Tyto a mnohé jiné otázky otevírá Hájková

přímo, přičemž odpovědí na ně není jiný

pohled na věc, nýbrž jasně sdělovaná fakta.

Hájkové vyrůstá pod rukou bohatě stratifikovaná společnost, která se sice utváří

v extrémních vnějších podmínkách, ale nese

všechny podstatné společenské rysy, jak je

známe z běžného života. Samotné židovství,

které ve zdech Terezína pozbylo svůj tisíciletý

kontrapunkt v podobě majoritního obyvatelstva, pozbývá zásadního významu a Terezín

se stává zrcadlem, před kterým už nestojí

židé, nýbrž sionisté, katolíci, komunisté, asimilovaní Čecho-židé, Němci, Rakušané,

Holanďani, Dáni...

Hájková svou knihu sice nenapájí krví

a konsensuálně sdílenou představou židovského utrpení, ale na závěr zařazená kapitola

věnující se detailně transportům na východ

je přesto zdrcujícím shrnutím, kam téměř

všechny terezínské lásky, boje o postavení

a kariérní výhody i další dokonale lidské a srozumitelné aspekty terezínského všedního

života, vedly.

26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2022

Martin Reiner

I

42. ročník Brněnského varhanního festivalu zve návštěvníky k usednutí do brněnských chrámových prostor v tradičním

období měsíce června. Varhanní putování

časem, tak zní podtitul akce, která již zahájila páté desetiletí svého konání a neztratila

nic na popularitě nebo návštěvnosti.

Osm koncertů rozezní královské nástroje

v centru Brna a tóny varhan z dílen různých

mistrů varhanářů vyplní červnové večery.

Vyslechnout můžete koncerty v jezuitském

kostele na koncertním nástroji z dílny švýcarského varhanáře Hermanna Mathise, dále

na rekonstruovaných historických varhanách

v loretánské kapli na Minoritské ulici, v oblíbeném Červeném kostele nebo v kostele

svatého Augustina na Kraví hoře. Brněnský

varhanní festival se řadí v kulturním kalendáři

města Brna mezi výjimečné akce, které přináší obohacení letních večerů. Dlouhá doba

jeho existence ukazuje, že klasická hudba

se stále těší zájmu publika a přitahuje posluchače všech věkových kategorií. Varhanní

putování časem je podtitul, který představí

díla světových a českých skladatelů od baroka až po současnost.

Letošní ročník, který se bude konat od

1. června do 7. července ve čtyřech brněnských chrámových prostorách a dalších

mimobrněnských lokalitách, představí umělce nejen domácí, ale také z Itálie, Španělska,

Estonska, Polska a Slovenska. V průběhu

celého festivalu se virtuálně přeneseme přes

vymezené hranice interpretů různých národností a vyslechneme si hudbu od baroka po

současnost za účinkování špičkových varhaníků, za spoluúčinkování dalších sólistů,

komorních a pěveckých souborů. Na úplný

závěr celého festivalu 7. července usedne

za varhany, v den svých charismatických

99. narozenin, emeritní rektorka Janáčkovy

akademie múzických umění v Brně a patronka Brněnského varhanního festivalu, profesorka Alena Veselá, nositelka medaile za

zásluhy o stát v oblasti kultury od prezidenta

republiky. U svého milovaného nástroje oslaví své obdivuhodné výročí, na kterém vystoupí společně se svým bývalým studentem,

dnes předním brněnským varhaníkem

Petrem Kolařem.

Rozhodně stojí za to zaznamenat si v diáři

termíny koncertů a přijít se zaposlouchat do

hudby, která obohatí všední dny a přinese

spousty nevšedních zážitků.

Další informace najdete na webové adrese: www.varhany.nomi.cz.

MgA. Hana Bartošová

I