Neziskové organizace
OHROŽENÉ DĚTI
Pandemie covid-19 zasahuje i děti a mládež více, než se zdá. Pomoc jim nabízejí
pracovníci Nízkoprahového zařízení pro
děti a mládež na Václavské 15.
Dnešní doba nám, sociálním pracovníkům, nepřináší jen četná omezení, ale také
výzvy, otázky a důvody k zamyšlení. Je pro
nás více stresující to, že se nějakou dobu
nedostaneme do obchodů, nebo spíše to,
že se nemůžeme setkávat? Co formuje člověka a následně i společnost největší
měrou? Je to dětství? A jak dnes, za současné situace, dětství vypadá?
Pojďme se nad těmito otázkami společně
zamyslet. Máte dojem, že jsou koronavirem
a současným stavem ve společnosti ohroženi jen lidé staří a nemocní? Omyl. Strádají
i děti. Pouze nemají svůj hlas. Sice všichni
známe Gretu Thunbergovou, ale kolik takových dětí, kterým se dostalo veřejného slyšení, na světě je? Hlasy dětí, o kterých chceme mluvit, slyšet nejsou, možná i proto, že
není nikdo, kdo by je chtěl poslouchat.
Pro všechny starosti a problémy současné doby na naše děti zapomínáme. V situaci, kdy si ani my sami nejsme schopni uvědomit veškeré důsledky nynějšího stavu, to
po našich dětech ani nemůžeme chtít. Děti
nemohou nést zodpovědnost za svůj vývoj,
ke kterému jim často chybí vzory i opora
těch, kteří by jim s tím mohli, a vlastně měli
pomáhat.
Kontakt omezený pouze na sociální sítě
není v žádném případě dostačující. Lidé
jsou od dětství formováni svým okolím
a sociálním prostředím. My dospělí jsme
zažívali normální dětství plné sociálních kontaktů a vlivů, které nás formovaly. Naše děti
však nyní právě tohle zažívat nemohou. Na
virtuální svět jsou sice zvyklé, ale rizika jeho
vlivu si ne vždy dokážou uvědomit. Je na
nás, jim to trpělivě vysvětlovat.
Představte si vývoj třináctileté dívky, která
následkem výchovy agresivním otcem, při
běžném křiku, podle svých slov, hledá místo,
kam si stoupnout, aby druhou ránu nechytila
o nábytek. Jak bude vypadat dospělost dvanáctiletého hocha, který každý den vypije
dvě piva a rodičům to nevadí, protože se
sami doma opíjí každý den?
Sociální izolace vede více než dříve k mylnému výkladu toho, co je běžné. Děti se
teď více setkávají s tím, že pití alkoholu,
násilí, neplnění povinností a podobně, je
normální a podle toho se chovají. Naše služba se na tyto děti zaměřuje, poskytuje jim
pomoc a oporu a pomáhá jim se za sebe
KLÍČ K POMOCI
postavit. Díky naší práci se daří tvořit mosty
mezi nimi a společností, která je často přehlíží až do doby, kdy se začnou chovat, jak
očekává.
Současný stav ale přináší mnoho limitů,
se kterými se musíme vyrovnávat. Naše práce se jako na mnoha jiných místech přesunula do virtuálního světa. Mnoho dětí ale
žije na pomezí. Nemohou žít v reálném světě, který je právě zavřený, ale nemohou žít
ani v tom virtuálním, protože často nemají
vybavení či připojení k internetu. Bývají to
právě ty děti, které vidíme v parcích, obchodech, děti, které nemají domov, do kterého
by se rády vracely. S těmito dětmi pracujeme, ale v této době se k nim dostáváme
velice obtížně.
V naší práci se za současné situace setkáváme daleko častěji s tím, že děti zažívají
neadekvátní zacházení, které spěje k jejich
nevhodnému vývoji. Tento fakt přičítáme
právě současnému stavu ve společnosti.
Nejde pouze o krizi spojenou s pandemií,
ale o zvyšující se počet lidí ohrožených chudobou, domácím násilím a ztrátou domova.
V takových rodinách vyrůstá část generace,
která neumí zacházet s penězi, nezná pracovní návyky a užívání alkoholu a drog je
pro ni normální součástí života.
Dnes je třeba pod pojmem ohrožené děti
vnímat nejen děti z ulic, ale i děti z běžných
rodin. V současnosti jsou totiž ohrožené
všechny děti. Děti jsou vystavené extrémním podmínkám narušujícím jejich zdravý
vývoj. A to vše za situace, kdy jsou jejich
rodiče vystaveni velkému ekonomickému
i duševnímu tlaku. Navíc jsou nuceni převzít
i roli vzdělávacích institucí. Děti jsou pak
ohroženy odloučením od svých vrstevníků
a ztrátou režimu a pravidel, které jim normálně škola zprostředkovává. Jsou odtrženy od volnočasových aktivit, kulturních akcí
a sportu.
Říká se, a pravdivě, že děti jsou budoucnost národa. Věnujme se proto našim
dětem. Pokusme se jim nahradit to, o co přicházejí. Zkusme si uvědomit, že nejde jen
o vzdělání, ale především o to, jak je současné sociální vztahy formují k dospělosti.
Pokusme se pracovat na tom, aby mohly
všechny děti prožít budoucnost zbavenou
strachu, budoucnost, ve které budeme chtít
žít, takovou budoucnost, na kterou se můžeme těšit.
Robert Hořava
Paní J. N. se dozvěděla z letáčku asociace ANNO JMK o projektu Klíč k pomoci, který jí nabídl pomoc při řešení
obtížné rodinné situace. Byla bez
zaměstnání, protože se jí při péči
o rodiče nedařilo sehnat práci na částečný úvazek.
Dnes má za sebou rozhovory s psychology a akreditovaný rekvalifikační
kurz finanční gramotnosti. Protože již dříve absolvovala rekvalifikační kurz IT
a kurz pracovníka v sociálních službách,
nastupuje do práce. Díky finanční podpoře, kterou získala zapojením do projektu, teď pracuje a má čas i na svoje
rodiče.
Současná covidová situace brání
osobním setkáním i nabývání praktických zkušeností. Nepotřebujete i vy to,
co nabízí tento projekt, financovaný
z Evropského sociálního fondu? V Jihomoravském kraji ho realizuje Asociace
nestátních neziskových organizací Jihomoravského kraje ve spolupráci s Úřadem práce České republiky – Krajské
pobočky v Brně pod názvem Klíč
k pomoci. Určený je osobám pečujícím
o jiné závislé osoby v celém Jihomoravském kraji.
Pro zájemce nabízíme zdarma akreditované rekvalifikace, semináře IT
a finanční gramotnosti, pomoc psychologa, motivační kurzy či možnost zapojení do pracovního procesu, kde po
dobu pěti měsíců hradíme zaměstnavateli náklady na mzdu pro zaměstnance.
Autorka článku se na vás těší na e-mailu:
info@annojmk.cz nebo na telefonu:
541 215 533 a PhDr. Milada Pelajová na
telefonním čísle: 733 724 029.
Další podrobnosti o projektu naleznete na www.annojmk.cz.
Zdeňka Veselá
■
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2021 | 31