Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: AREÁL MOSILANY

Moravský Manchester je pojem, který

dodnes v Brně přežívá. Ačkoliv již industriální éra dávno pominula, na fenomén

zvláště textilního průmyslu se často odkazujeme a rádi se jím prezentujeme. Dovedeme jej ale také patřičně chránit?

Je to nedávno, co se v souvislosti s bývalým

areálem Mosilany objevila zpráva, že současný majitel hodlá všechny zde stojící objekty zbourat. Pokud by se tak skutečně stalo,

zmizel by poslední industriální areál svého

druhu v Brně a s ním především jedinečný

charakter a paměť tohoto místa. Už v jednom

z předchozích dílů těchto příběhů na pokračování jsem některé bývalé textilní areály,

jejich majitele a domy, představoval.

Zmiňoval jsem se o tom, že onen fenomén moravského Manchesteru vznikl z velmi skromných podmínek a byl vlastně

velkým dílem náhody, neboť za ním stálo

rozhodnutí Johanna Antona Kernhofera,

ředitele Půjčovní banky v Brně, který v roce

1764 rozhodl přemístit státní manufakturu

na jemná sukna z Kladrub nad Labem právě

do Brna. Na jeho předměstí, na dnešní Lidické ulici, tak vznikla první brněnská manufaktura na výrobu textilu. A právě zde, pod

vedením Johanna Leopolda Köffillera, získávaly znalosti další pozdější ikony brněnského textilního průmyslu, jakými byly

například Wilhelm Mundy nebo Johann

Heinrich Offermann, kteří se začali osamostatňovat a zakládat vlastní podniky. Již

v předchozích číslech zpravodaje jsem se

zmiňoval o třech důležitých industriálních

enklávách. První tvořil soubor textilních pod-

niků na Václavské a Hybešově ulici. Druhou

národní podnik Vlněna, který v nedávné

době téměř celý zmizel, no a tou třetí enklávou je areál Mosilany při Křenové ulici. Byla

by nesmírná škoda, kdyby tento areál zmizel

bez sebemenší stopy a my jsme tak přišli

o naše kulturní a historické dědictví.

Půdorysně členitý a stavebně různorodý

areál tvoří vlastně čtyři původně samostatné

továrny, které byly postupně budovány na

předměstí na Křenové na obou březích pro

průmyslový provoz tak nezbytného Svitavského náhonu. Nejstarší zde působící firma

byla továrna na vlněné zboží Bratři Strakoschové. Zakladatelem firmy byl Salomon Strakosch, který podnikal již od roku 1828 v Bučovicích a který v roce 1845 založil se svým

synem Jonasem firmu S. Strakosch & Sohn

pro výrobu vlněného zboží.

Právě Jonas Strakosch si uvědomil potenciál, který Brno v polovině 19. století představovalo a zakoupil pozemek pro stavbu nové

továrny na dnešní Křenové ulici. Později pak

spolu se svými bratry vedl podnik až do přelomu 19. a 20. století, kdy ji odkoupila firma

Hlawatsch & Isbary.

Druhý původně samostatný komplex továrních budov tvoří areál Továrny na vlněné zboží David Hecht, který je situován při ulici

Špitálka. David Hecht pocházel rovněž

z židovské rodiny původně z Lomnice nad

Popelkou. Jeho firma v Brně na Špitálce měla

v závěru 19. století přádelnu, tkalcovnu, barevnu i úpravnu a v roce 1927 byla vybavena

300 stavy a zaměstnávala 750 dělníků. Firma

se soustředila na výrobu látky z  česané

a mykané příze a později dámské látky, vyvážené na Balkán, do Orientu, Holandska, Švýcarska, USA, Kanady a jinam. V roce 1939

však byla do firmy zavedena vnucená správa

a o dva roky později arizována. Tři z pěti dětí

majitele pak byly zavražděny v nacistických

koncentračních táborech.

Právě tovární objekty firmy David Hecht

představují asi nejhodnotnější část celého

areálu. Tvoří ji dvojice charakteristických

neomítnutých staveb, mezi něž je vklíněná

stavba strojovny a tovární komín. Areál Mosilany je veřejně přístupný, tyto objekty se zatím

pronajímají na ateliéry nebo taneční studia.

Moc vám doporučuji areál navštívit. Tento

prostor vás pohltí svým půvabem a atmosférou a mezi oněmi cihlovými neomítnutými

objekty si chvílemi připadáte, jako kdybyste

byli v Británii nebo New Yorku.

Poslední část Mosilany byla nevelká továrna na vlněné zboží Max Kohn. Výrobní areál

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2021

této původně vídeňské továrny, ve které měla

podíl rodina Tugendhatových, se nachází na

ulici Vlhké.

Většina původních majitelů těchto továrních objektů zahynula během druhé světové války a těm, kteří přežili, se po návratu

do Československa otevíral obraz válkou

zničeného města, kde se navíc složitě

domáhali svého majetku. Velmi dojemně

a působivě popisuje svůj návrat domů v září

1945 Charles Stiassni, člen jiné z brněnských textilních rodin: „Když jsem se dostal

k Masarykovu okruhu, tak jsem byl opravdu

rozrušený a musím přiznat, že moje srdce

bilo jako na poplach. Nejzajímavější moment však nastal při sjezdu ulicí Jihlavskou

dolů k Pisárkám. S obrazem, který se mi

naskytl, se mi nepodařilo splynout. Kamenný vrch a Myslivna vypadaly nějak menší,

zastavil jsem auto a vystoupil jsem na pár

minut, abych mohl znovu popadnout dech.“

Ve svých dopisech, které adresoval svému

strýci a otci, barvitě popisoval první návštěvu původně jejich továrních objektů, kde

však byla dosazena národní správa: „Vzhledem k tomu, že v Brně je obecně strašně

silná opozice k návratu starých vlastníků,

která je neustále posilována některými frakcemi, skutečný výsledek v tomto případě

se mi jeví jako velmi uspokojivý.“ A dále se

věnoval popisu i dalších textilních firem

v Brně: „Továrna David Hecht, přádelna

byla téměř zcela zničena, jinak továrna zůstala relativně nepoškozená. Správcem je

neobyčejně poctivý člověk a po Brně se

mluví, že starý pan Hecht se brzy vrátí do

Brna. Německé firmy Schoeller a Fritsch

jsou částečně poškozeny a samozřejmě

byly zabaveny jako čistě německý majetek.

Všechny závody mají obtíže, zaměstnanci

nechtějí tvrdě pracovat. Některé podniky

mají velké problémy se závodními radami,

mnoho času je promrháno na pracovních

schůzích.“

S nástupem komunismu v roce 1948 byly

všechny snahy přeživších židovských majitelů

brněnských textilek zcela ukončeny a továrny

v prostoru Křenové, Vlhké a Špitálky byly

sloučeny do nového národního podniku

Mosilana.

Hodnota tohoto areálu spočívá v jeho velké míře autenticity, dochování zdejších staveb a charakteru, který tyto objekty vytvářejí.

Bylo by nadmíru macešské, kdyby Brno

dopustilo úplnou zkázu svého industriálního

dědictví.

Mgr. Michal Doležel

■