Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: AREÁL MOSILANY
Moravský Manchester je pojem, který
dodnes v Brně přežívá. Ačkoliv již industriální éra dávno pominula, na fenomén
zvláště textilního průmyslu se často odkazujeme a rádi se jím prezentujeme. Dovedeme jej ale také patřičně chránit?
Je to nedávno, co se v souvislosti s bývalým
areálem Mosilany objevila zpráva, že současný majitel hodlá všechny zde stojící objekty zbourat. Pokud by se tak skutečně stalo,
zmizel by poslední industriální areál svého
druhu v Brně a s ním především jedinečný
charakter a paměť tohoto místa. Už v jednom
z předchozích dílů těchto příběhů na pokračování jsem některé bývalé textilní areály,
jejich majitele a domy, představoval.
Zmiňoval jsem se o tom, že onen fenomén moravského Manchesteru vznikl z velmi skromných podmínek a byl vlastně
velkým dílem náhody, neboť za ním stálo
rozhodnutí Johanna Antona Kernhofera,
ředitele Půjčovní banky v Brně, který v roce
1764 rozhodl přemístit státní manufakturu
na jemná sukna z Kladrub nad Labem právě
do Brna. Na jeho předměstí, na dnešní Lidické ulici, tak vznikla první brněnská manufaktura na výrobu textilu. A právě zde, pod
vedením Johanna Leopolda Köffillera, získávaly znalosti další pozdější ikony brněnského textilního průmyslu, jakými byly
například Wilhelm Mundy nebo Johann
Heinrich Offermann, kteří se začali osamostatňovat a zakládat vlastní podniky. Již
v předchozích číslech zpravodaje jsem se
zmiňoval o třech důležitých industriálních
enklávách. První tvořil soubor textilních pod-
niků na Václavské a Hybešově ulici. Druhou
národní podnik Vlněna, který v nedávné
době téměř celý zmizel, no a tou třetí enklávou je areál Mosilany při Křenové ulici. Byla
by nesmírná škoda, kdyby tento areál zmizel
bez sebemenší stopy a my jsme tak přišli
o naše kulturní a historické dědictví.
Půdorysně členitý a stavebně různorodý
areál tvoří vlastně čtyři původně samostatné
továrny, které byly postupně budovány na
předměstí na Křenové na obou březích pro
průmyslový provoz tak nezbytného Svitavského náhonu. Nejstarší zde působící firma
byla továrna na vlněné zboží Bratři Strakoschové. Zakladatelem firmy byl Salomon Strakosch, který podnikal již od roku 1828 v Bučovicích a který v roce 1845 založil se svým
synem Jonasem firmu S. Strakosch & Sohn
pro výrobu vlněného zboží.
Právě Jonas Strakosch si uvědomil potenciál, který Brno v polovině 19. století představovalo a zakoupil pozemek pro stavbu nové
továrny na dnešní Křenové ulici. Později pak
spolu se svými bratry vedl podnik až do přelomu 19. a 20. století, kdy ji odkoupila firma
Hlawatsch & Isbary.
Druhý původně samostatný komplex továrních budov tvoří areál Továrny na vlněné zboží David Hecht, který je situován při ulici
Špitálka. David Hecht pocházel rovněž
z židovské rodiny původně z Lomnice nad
Popelkou. Jeho firma v Brně na Špitálce měla
v závěru 19. století přádelnu, tkalcovnu, barevnu i úpravnu a v roce 1927 byla vybavena
300 stavy a zaměstnávala 750 dělníků. Firma
se soustředila na výrobu látky z česané
a mykané příze a později dámské látky, vyvážené na Balkán, do Orientu, Holandska, Švýcarska, USA, Kanady a jinam. V roce 1939
však byla do firmy zavedena vnucená správa
a o dva roky později arizována. Tři z pěti dětí
majitele pak byly zavražděny v nacistických
koncentračních táborech.
Právě tovární objekty firmy David Hecht
představují asi nejhodnotnější část celého
areálu. Tvoří ji dvojice charakteristických
neomítnutých staveb, mezi něž je vklíněná
stavba strojovny a tovární komín. Areál Mosilany je veřejně přístupný, tyto objekty se zatím
pronajímají na ateliéry nebo taneční studia.
Moc vám doporučuji areál navštívit. Tento
prostor vás pohltí svým půvabem a atmosférou a mezi oněmi cihlovými neomítnutými
objekty si chvílemi připadáte, jako kdybyste
byli v Británii nebo New Yorku.
Poslední část Mosilany byla nevelká továrna na vlněné zboží Max Kohn. Výrobní areál
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2021
této původně vídeňské továrny, ve které měla
podíl rodina Tugendhatových, se nachází na
ulici Vlhké.
Většina původních majitelů těchto továrních objektů zahynula během druhé světové války a těm, kteří přežili, se po návratu
do Československa otevíral obraz válkou
zničeného města, kde se navíc složitě
domáhali svého majetku. Velmi dojemně
a působivě popisuje svůj návrat domů v září
1945 Charles Stiassni, člen jiné z brněnských textilních rodin: „Když jsem se dostal
k Masarykovu okruhu, tak jsem byl opravdu
rozrušený a musím přiznat, že moje srdce
bilo jako na poplach. Nejzajímavější moment však nastal při sjezdu ulicí Jihlavskou
dolů k Pisárkám. S obrazem, který se mi
naskytl, se mi nepodařilo splynout. Kamenný vrch a Myslivna vypadaly nějak menší,
zastavil jsem auto a vystoupil jsem na pár
minut, abych mohl znovu popadnout dech.“
Ve svých dopisech, které adresoval svému
strýci a otci, barvitě popisoval první návštěvu původně jejich továrních objektů, kde
však byla dosazena národní správa: „Vzhledem k tomu, že v Brně je obecně strašně
silná opozice k návratu starých vlastníků,
která je neustále posilována některými frakcemi, skutečný výsledek v tomto případě
se mi jeví jako velmi uspokojivý.“ A dále se
věnoval popisu i dalších textilních firem
v Brně: „Továrna David Hecht, přádelna
byla téměř zcela zničena, jinak továrna zůstala relativně nepoškozená. Správcem je
neobyčejně poctivý člověk a po Brně se
mluví, že starý pan Hecht se brzy vrátí do
Brna. Německé firmy Schoeller a Fritsch
jsou částečně poškozeny a samozřejmě
byly zabaveny jako čistě německý majetek.
Všechny závody mají obtíže, zaměstnanci
nechtějí tvrdě pracovat. Některé podniky
mají velké problémy se závodními radami,
mnoho času je promrháno na pracovních
schůzích.“
S nástupem komunismu v roce 1948 byly
všechny snahy přeživších židovských majitelů
brněnských textilek zcela ukončeny a továrny
v prostoru Křenové, Vlhké a Špitálky byly
sloučeny do nového národního podniku
Mosilana.
Hodnota tohoto areálu spočívá v jeho velké míře autenticity, dochování zdejších staveb a charakteru, který tyto objekty vytvářejí.
Bylo by nadmíru macešské, kdyby Brno
dopustilo úplnou zkázu svého industriálního
dědictví.
Mgr. Michal Doležel
■