Rozhovor
PŘEMYSL HNILIČKA:
MŮJ STRÝC BYL PATRIOT I WELTMAN
Přemysl Hnilička mladší je sympatický muž
v nejlepších letech. Je synem Přemysla
Hniličky staršího, bratra legendárního
brněnského muzikanta a pábitele Jaromíra
Hniličky. Z toho je patrné, že autor světově
uznávané Jazzové mše i popěvku Pozdrav
astronautovi byl Přemkovým strýcem. Strýcem, který odkázal svému synovci svoji
pozůstalost.
Jak se cítíte jako dědic
legendárního muzikanta?
Je to opravdu divný pocit, věřte mi. Je to
už pár let (Jaromír Hnilička zemřel 7. prosince
2016, pozn. autora), ale pořád jsem si na to
nezvykl. Snažím se ale vyhovět každému,
kdo to s jeho dílem myslí dobře, takže mám
velkou radost z každého kvalitního nastudování jeho skladeb, ať už to byl koncert amatérských hudebníků v Kroměříži pod vedením
Mojdy Bártka nebo profesionální nastudování
nové verze Jazzové mše s B-Side Bandem.
Dostal jste od strýce před jeho
odchodem nějaký úkol, nebo
jste si po jeho smrti nějaký sám
vytyčil? Jak pečujete o jeho
odkaz?
Jája, tak se mu v rodině říkalo, žádné konkrétní příkazy nezanechal, ale dělal jsem
všecko podle nejlepšího svědomí. Naštěstí
mám vystudovanou knihovnickou školu
a archivnictví, což se mi při pořádání jeho
pozůstalosti hodilo. Všechny memorabilie
jsou teď uschovány na jednom místě. Byla
to štrapáce, protože bylo potřeba projít
všechno včetně reklamních letáků, protože
i mezi nimi jsem našel zlomek nedokončené
partitury.
A jaký byl vlastně strýc?
Nebýt mého strýce, nebyl bych tu ani já.
To on dal dohromady mého otce s mou matkou, zpěvačkou Vokálního souboru Jaromíra
Hniličky. Byla z toho svatba a já. Jája byl weltman, což znamená, že byl světa znalý a vysoce kultivovaný člověk. Ač narozený v Bratislavě, byl to i patriot jak Brno, dokonce chtěl,
aby autor textů jeho posledního velkého díla,
Brněnské suity, napsal všechno v brněnské
mluvě, tedy v hantecu.
Stýkali jste se často?
Na rodinné sedánky nebylo moc času, ale
aspoň párkrát do roka jsme se potkávali. Moje
maminka udělala svíčkovou a on přišel se svou
partnerkou Zdenou a pochvaloval si. Pak nám
představil několik nových slov, která vymyslel,
a několik slovních hříček, také ze své dílny.
Stále zaměstnával mozek a nezahálel ani jako
hudebník. Do poslední chvíle, dokud mu tělo
dovolilo, cvičil každý den několik hodin na
trubku a neodmítal koncerty. Odešel po těžké
nemoci tak, jak se to poštěstí málokomu: doma
a v kruhu svých nejbližších. Měli jsme tehdy
dva pohřby během dvou týdnů, moje máma
umřela nedlouho před strýcem.
Na fotografii jste se svým tátou
a sedíte na lavičce pojmenované
po vašem strýci.
Jazzovou lavičku Jaromíra Hniličky kousek
za Lesnou, kde Jája bydlel, jsme vymysleli
s Vladimírem Koudelkou a první oficiální
posazení na ni byla náramná akce. Já jsem
moc rád, že lavička dosud stojí, že lidem
něco připomíná a že jim také slouží. Čas od
času ji s mým tátou zkontrolujeme. Občas
na ní sedí nějaký starší pár a kouká se do
zeleně. Vladimír jezdí s manželkou také kontrolovat a říká pak, že tam vidí samé mladé.
Je to pěkné.
U lavičky Jaromíra Hniličky se
v sobotu 22. května, přesně
v den stého výročí narození
Gustava Broma, uskuteční
úsměvný happening. Podílíte se
na tom?
Lavičku jsme umístili loni 15. června, přesně
v den 80. výročí prvního vystoupení kapely
pana Broma, jíž byl můj strýc nejdéle působícím členem. To bylo výročí kapely. Letos je
to výročí přímo pana kapelníka, ke kterému
se chystá několik významných aktivit, včetně
té akce 22. května. Jsem rád, že jsem byl
k tomu přizván a že se celý projekt GUSTAV
BROM 100 odstartoval vlastně už 11. února
v den Jájových narozenin. V ten den začal
v Českém rozhlase Brno a Zlín seriál, ve kterém stovka osobností odpovídá na otázku,
co se vám vybaví, když se řekne Gustav
Brom.
Co se vám vybaví?
Z dětského věku se mi jako první vybaví
ten veselý dixilend Pozdrav astronautovi. Pak
jsem přicházel na chuť poslechu starých šelakových desek s kapelou pana Broma, později
jsem je začal dokonce sbírat, a ještě později
Přemysl Hnilička se narodil 5. září 1977
v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole vystudoval divadelní vědu na
Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
a nyní působí jako knihovník a archivář
ve své alma mater. Zajímavá byla a je
i jeho další činnost: v rámci studentského
Divadla Čára působil jako herec, zpěvák,
konferenciér a dramaturg.
Po ukončení činnosti tohoto divadla
ještě několik let účinkoval v hudebním
uskupení BF Orchestra. V současnosti je
členem Divadla Prkno z Veverské Bítýšky,
o jehož režisérovi Pavlu Vašíčkovi sestavil
vzpomínkovou brožuru. Záslužná je rovněž jeho aktivita v rámci projektu Panáček
v říši mluveného slova, jehož webové stránky www.mluveny.panacek.com
založil. Jako rozhlasový publicista se
zabývá i historií české rozhlasové hry
a přednášel o ní v Praze, Brně a Olomouci. Ve své profesi i dalších činnostech je vysoce kreativní, ochotný učit
se novým věcem, ale zároveň respektující historii a historická fakta v duchu
hesla Berme z minulosti oheň, nikoliv
popel. Proto je také jako správce díla
a odkazu svého strýce Jaromíra Hniličky
vítaným členem týmu, který připravuje důstojné připomenutí stého výročí
narození Gustava Broma, více na webu
www.gustavbrom100.cz.
mi nemohlo uniknout, že jsem synovcem slavného strýce, který hraje ve slavné kapele
pana Broma.
Příští rok uplyne i devadesát let
od narození Jaromíra Hniličky.
Chystají se nějaké akce?
Co se mi doneslo, bude to velkolepé. Chystá se další představení Brněnské suity, Juraj
Bartoš chce zahrát koncert pro trubku, přítel
Koudelka chystá knihu. Věřím, že to bude
vzpomínání důstojné. Kecám, věřím, že to
bude náramná sranda, tak jak to měl strejda
Vladimír Koudelka ■
rád!
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2021 | 15