Rozhovor

PŘEMYSL HNILIČKA:

MŮJ STRÝC BYL PATRIOT I WELTMAN

Přemysl Hnilička mladší je sympatický muž

v nejlepších letech. Je synem Přemysla

Hniličky staršího, bratra legendárního

brněnského muzikanta a pábitele Jaromíra

Hniličky. Z toho je patrné, že autor světově

uznávané Jazzové mše i popěvku Pozdrav

astronautovi byl Přemkovým strýcem. Strýcem, který odkázal svému synovci svoji

pozůstalost.

Jak se cítíte jako dědic

legendárního muzikanta?

Je to opravdu divný pocit, věřte mi. Je to

už pár let (Jaromír Hnilička zemřel 7. prosince

2016, pozn. autora), ale pořád jsem si na to

nezvykl. Snažím se ale vyhovět každému,

kdo to s jeho dílem myslí dobře, takže mám

velkou radost z každého kvalitního nastudování jeho skladeb, ať už to byl koncert amatérských hudebníků v Kroměříži pod vedením

Mojdy Bártka nebo profesionální nastudování

nové verze Jazzové mše s B-Side Bandem.

Dostal jste od strýce před jeho

odchodem nějaký úkol, nebo

jste si po jeho smrti nějaký sám

vytyčil? Jak pečujete o jeho

odkaz?

Jája, tak se mu v rodině říkalo, žádné konkrétní příkazy nezanechal, ale dělal jsem

všecko podle nejlepšího svědomí. Naštěstí

mám vystudovanou knihovnickou školu

a archivnictví, což se mi při pořádání jeho

pozůstalosti hodilo. Všechny memorabilie

jsou teď uschovány na jednom místě. Byla

to štrapáce, protože bylo potřeba projít

všechno včetně reklamních letáků, protože

i mezi nimi jsem našel zlomek nedokončené

partitury.

A jaký byl vlastně strýc?

Nebýt mého strýce, nebyl bych tu ani já.

To on dal dohromady mého otce s mou matkou, zpěvačkou Vokálního souboru Jaromíra

Hniličky. Byla z toho svatba a já. Jája byl weltman, což znamená, že byl světa znalý a vysoce kultivovaný člověk. Ač narozený v Bratislavě, byl to i patriot jak Brno, dokonce chtěl,

aby autor textů jeho posledního velkého díla,

Brněnské suity, napsal všechno v brněnské

mluvě, tedy v hantecu.

Stýkali jste se často?

Na rodinné sedánky nebylo moc času, ale

aspoň párkrát do roka jsme se potkávali. Moje

maminka udělala svíčkovou a on přišel se svou

partnerkou Zdenou a pochvaloval si. Pak nám

představil několik nových slov, která vymyslel,

a několik slovních hříček, také ze své dílny.

Stále zaměstnával mozek a nezahálel ani jako

hudebník. Do poslední chvíle, dokud mu tělo

dovolilo, cvičil každý den několik hodin na

trubku a neodmítal koncerty. Odešel po těžké

nemoci tak, jak se to poštěstí málokomu: doma

a v kruhu svých nejbližších. Měli jsme tehdy

dva pohřby během dvou týdnů, moje máma

umřela nedlouho před strýcem.

Na fotografii jste se svým tátou

a sedíte na lavičce pojmenované

po vašem strýci.

Jazzovou lavičku Jaromíra Hniličky kousek

za Lesnou, kde Jája bydlel, jsme vymysleli

s Vladimírem Koudelkou a první oficiální

posazení na ni byla náramná akce. Já jsem

moc rád, že lavička dosud stojí, že lidem

něco připomíná a že jim také slouží. Čas od

času ji s mým tátou zkontrolujeme. Občas

na ní sedí nějaký starší pár a kouká se do

zeleně. Vladimír jezdí s manželkou také kontrolovat a říká pak, že tam vidí samé mladé.

Je to pěkné.

U lavičky Jaromíra Hniličky se

v sobotu 22. května, přesně

v den stého výročí narození

Gustava Broma, uskuteční

úsměvný happening. Podílíte se

na tom?

Lavičku jsme umístili loni 15. června, přesně

v den 80. výročí prvního vystoupení kapely

pana Broma, jíž byl můj strýc nejdéle působícím členem. To bylo výročí kapely. Letos je

to výročí přímo pana kapelníka, ke kterému

se chystá několik významných aktivit, včetně

té akce 22. května. Jsem rád, že jsem byl

k tomu přizván a že se celý projekt GUSTAV

BROM 100 odstartoval vlastně už 11. února

v den Jájových narozenin. V ten den začal

v Českém rozhlase Brno a Zlín seriál, ve kterém stovka osobností odpovídá na otázku,

co se vám vybaví, když se řekne Gustav

Brom.

Co se vám vybaví?

Z dětského věku se mi jako první vybaví

ten veselý dixilend Pozdrav astronautovi. Pak

jsem přicházel na chuť poslechu starých šelakových desek s kapelou pana Broma, později

jsem je začal dokonce sbírat, a ještě později

Přemysl Hnilička se narodil 5. září 1977

v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole vystudoval divadelní vědu na

Filozofické fakultě Masarykovy univerzity

a nyní působí jako knihovník a archivář

ve své alma mater. Zajímavá byla a je

i jeho další činnost: v rámci studentského

Divadla Čára působil jako herec, zpěvák,

konferenciér a dramaturg.

Po ukončení činnosti tohoto divadla

ještě několik let účinkoval v hudebním

uskupení BF Orchestra. V současnosti je

členem Divadla Prkno z Veverské Bítýšky,

o jehož režisérovi Pavlu Vašíčkovi sestavil

vzpomínkovou brožuru. Záslužná je rovněž jeho aktivita v rámci projektu Panáček

v říši mluveného slova, jehož webové stránky www.mluveny.panacek.com

založil. Jako rozhlasový publicista se

zabývá i historií české rozhlasové hry

a přednášel o ní v Praze, Brně a Olomouci. Ve své profesi i dalších činnostech je vysoce kreativní, ochotný učit

se novým věcem, ale zároveň respektující historii a historická fakta v duchu

hesla Berme z minulosti oheň, nikoliv

popel. Proto je také jako správce díla

a odkazu svého strýce Jaromíra Hniličky

vítaným členem týmu, který připravuje důstojné připomenutí stého výročí

narození Gustava Broma, více na webu

www.gustavbrom100.cz.

mi nemohlo uniknout, že jsem synovcem slavného strýce, který hraje ve slavné kapele

pana Broma.

Příští rok uplyne i devadesát let

od narození Jaromíra Hniličky.

Chystají se nějaké akce?

Co se mi doneslo, bude to velkolepé. Chystá se další představení Brněnské suity, Juraj

Bartoš chce zahrát koncert pro trubku, přítel

Koudelka chystá knihu. Věřím, že to bude

vzpomínání důstojné. Kecám, věřím, že to

bude náramná sranda, tak jak to měl strejda

Vladimír Koudelka ■

rád!

Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2021 | 15