Kultura
DUŠE BRNA – ČÁST XII.
Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se
a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná
náměstí nebo nové hospůdky, každý podle
svých zálib. Možností je v našem městě
jistě nepřeberně. Každé město má navíc
svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se
v minulosti pokoušeli básníci, historici,
architekti i umělci.
V seriálu vám nabízíme pohled na naše
město z mnoha různých pohledů známých
osobností. Dnes jsme vybrali ukázku z kapitoly Historie brněnské krajiny knihy Brno –
dílo přírody, člověka a dějin, jejíž autorkou
je PhDr. Cecilie Hálová-Jahodová (1892 až
1978), významná brněnská historička, v letech
1948 až 1958 ředitelka Muzea města Brna.
Je autorkou mnoha dalších odborných publikací, například Brno, stavební a historický
vývoj města.
Historie brněnské krajiny
V době počátků města byla spotřeba
vody arci relativně skrovnější, také formy
využívání vodních zdrojů byly podstatně
jiné. Dotkneme se z nich jen těch, které
zásobovaly středověké Brno pitnou vodou.
Byly to zpočátku především studny, zprvu
hloubené, domácí i veřejné. O mnoha veřejných studnách, například o Zlaté studni na
rohu Kozí a Běhounské, o kterou se vedly
dlouhé spory s klášterem herburských
panen, o další na rohu České a Veselé,
o studni soukenických dvorů v Ramhofu
a ještě o jiných, jsou občasné zmínky
v záznamech nejstarší citované městské
knihy.
V roce 1416 byl v Brně se svolením krále
Václava IV. a přízní brněnského měšťana
Václava Haase vybudován Prokopem z Písku první městský vodovod. Voda se čerpala
ze Svratky „na věčné časy“, jak se praví
v královském privilegiu, do vodojemu na
Petrově, zvětšeného v roce 1848 tak, že
mohl pojmouti 2650 věder vody, odtud ji
rozvádělo potrubí po městě. Bylo výslovně
zakázáno, aby se voda pro vodovod čerpala
přímo ze svrateckého náhonu znečištěného
lázněmi. Nařizovalo se přivádět vodu zvláštním potrubím, dlouhým 1200 sáhů, do
vodárny pod Petrovem. Měla se čerpat
v Pisárkách přímo z řeky, avšak ještě před
místem, odkud z ní vycházel náhon.
Vodu z vodárny pod Petrovem odčerpával nahoře na Petrově vodojem, z něhož se
pak rozváděla ulicemi Starobrněnskou
a Peroutkovou do kašny na dnešním Zelném trhu, odtud ulicí Josefskou a Minoritskou do spodní sladovny, která stávala na
místě nynější školní budovy na rohu ulice
Jánské a Pohořelce.
Kromě tohoto svrateckého vodovodu
zásoboval Brno do roku 1520 ještě jiný
vodovod ze Zimplu (Simplu) pod Kraví horou
blíž ústí ulice Grohovy do Údolní. Pro město
neměl valnou cenu, byl nevydatný a napájel
jen několik výtokových stojanů. Šlo o vodu
spodní, její množství bylo značně variabilní.
Mimo tento nevydatný zdroj mělo město
ještě jiný, jen o málo mladší. V roce 1544
bylo město přinuceno trvalým nedostatkem
vody, aby od konventu kláštera v Králově
Poli koupilo rybník Gaisperk i s prameny,
které jej naplňovaly. Vodovod z něho vedl
do kašny, která stávala na náměstí Svobody.
Když pak bylo v roce 1850 královské město Brno sloučeno s 27 předměstími, do té
doby samostatnými obcemi, v jediný celek,
dosavadní vodovod z Pisárek už nestačil
a musil být v roce 1853 rozšířen. Město koupilo k tomu účelu kamenný mlýn s jezem
a zřídilo novou vodárnu v Pisárkách, která
jako dílčí vodovod zásobuje město podnes.
Teprve zavedení vodovodu umožnilo zřizovat v městě kašny, zvláště výhodné při
požárech. Bývaly vyvýšeny nad své okolí
jednoduchým orámováním z kamene nebo
i ze dřeva, v několika případech také zdobené dílem sochařským a kamenickým.
K nejstarším v Brně se vedle kašny na
Petrově počítala ještě kašna v Dominikánské ulici na nároží mezi domem U modré
hvězdy a sousedním pivovarem, jiná v téže
ulici byla proti dominikánskému kostelu.
V pozdější době byly zřízeny kašny před
domem U tří kohoutů, další bývaly na levé
straně kostela sv. Jakuba, v nádvoří Paláce
šlechtičen, v Kobližné ulici a jinde. Z výjimečně umělecky zdobených kašen stojí na
svém místě na Zelném trhu jedině Parnas,
dílo Bernarda Fischera z Erlachu z roku
1696.
V roce 1913 musilo už Brno řešit otázku
zásobování města pitnou vodou vybudováním vodovodu dálkového. Přiváděl výbornou
pramenitou vodu z místa spodními prameny
bohatého od Březové u Svitav v množství
250 litrů za vteřinu, po cestě dlouhé 59 kilometrů vstoupil do zásobovacího vodojemu
v Holých kopcích u Husovic. Představuje třetí
velké historické vodní dílo brněnské.
(je)
NA FESTIVALU
ZAHRAJE HIROMI
Mezinárodní jazzový festival JazzFestBrno zkompletoval hlavní program 21. ročníku.
Nově na seznam účinkujících přibyla
japonská pianistka Hiromi, která svoji
už tak vysokou popularitu ještě znásobila loňským vystoupením na zahajovacím ceremoniálu olympiády v Tokiu.
V Bobycentru vystoupí 28. dubna od
19.30 hodin. Nepřijede sama, ale doprovodí ji smyčcový kvartet. , který sestavil
houslista Tatsuo Nishie, koncertní mistr
Nové japonské filharmonie. Výsledek
stírá hranice mezi klasickou hudbou
a jazzem a vytváří živoucí organismus,
který má v sobě vášnivou, rockem inspirovanou energii a filmovou krásu.Dalšími
novými jmény v programu jsou multiinstrumentalista a zpěvák Richard Bona
s českým Jazz Dock Orchestra, kapela
kytaristy Mikea Sterna a saxofonisty Billa
Evanse a duo pianisty Joeyho Calderazza a basisty Johna Patitucciho. Ti
doplnili již dříve zveřejněné jazzové
hvězdy, mezi nimiž se skví kytarista Pat
Metheny, baskytarista Marcus Miller,
zpěvačka Lizz Wright, pianista Brad
Mehldau s Filharmonií Brno, kapela
GoGo Penguin a Delvon Lamarr Organ
Trio. Vzhledem k přesunutým koncertům
z minulých let se termín festivalu letos
rozkutálel do celého roku, a tak se dříve
tradiční jarní festival s několika podzimními koncerty v rámci série Echoes of
JazzFestBrno bude letos konat od března až do prosince, s výjimkou letních
prázdnin nabídne koncert v každém
měsíci.
Termíny koncertů jsou uvedeny na
www.jazzfestbrno.cz.
Radek Babička
Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022 | 29