Kultura

DUŠE BRNA – ČÁST XII.

Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se

a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná

náměstí nebo nové hospůdky, každý podle

svých zálib. Možností je v našem městě

jistě nepřeberně. Každé město má navíc

svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se

v minulosti pokoušeli básníci, historici,

architekti i umělci.

V seriálu vám nabízíme pohled na naše

město z mnoha různých pohledů známých

osobností. Dnes jsme vybrali ukázku z kapitoly Historie brněnské krajiny knihy Brno –

dílo přírody, člověka a dějin, jejíž autorkou

je PhDr. Cecilie Hálová-Jahodová (1892 až

1978), významná brněnská historička, v letech

1948 až 1958 ředitelka Muzea města Brna.

Je autorkou mnoha dalších odborných publikací, například Brno, stavební a historický

vývoj města.

Historie brněnské krajiny

V době počátků města byla spotřeba

vody arci relativně skrovnější, také formy

využívání vodních zdrojů byly podstatně

jiné. Dotkneme se z nich jen těch, které

zásobovaly středověké Brno pitnou vodou.

Byly to zpočátku především studny, zprvu

hloubené, domácí i veřejné. O mnoha veřejných studnách, například o Zlaté studni na

rohu Kozí a Běhounské, o kterou se vedly

dlouhé spory s klášterem herburských

panen, o další na rohu České a Veselé,

o studni soukenických dvorů v Ramhofu

a ještě o jiných, jsou občasné zmínky

v záznamech nejstarší citované městské

knihy.

V roce 1416 byl v Brně se svolením krále

Václava IV. a přízní brněnského měšťana

Václava Haase vybudován Prokopem z Písku první městský vodovod. Voda se čerpala

ze Svratky „na věčné časy“, jak se praví

v královském privilegiu, do vodojemu na

Petrově, zvětšeného v roce 1848 tak, že

mohl pojmouti 2650 věder vody, odtud ji

rozvádělo potrubí po městě. Bylo výslovně

zakázáno, aby se voda pro vodovod čerpala

přímo ze svrateckého náhonu znečištěného

lázněmi. Nařizovalo se přivádět vodu zvláštním potrubím, dlouhým 1200 sáhů, do

vodárny pod Petrovem. Měla se čerpat

v Pisárkách přímo z řeky, avšak ještě před

místem, odkud z ní vycházel náhon.

Vodu z vodárny pod Petrovem odčerpával nahoře na Petrově vodojem, z něhož se

pak rozváděla ulicemi Starobrněnskou

a Peroutkovou do kašny na dnešním Zelném trhu, odtud ulicí Josefskou a Minoritskou do spodní sladovny, která stávala na

místě nynější školní budovy na rohu ulice

Jánské a Pohořelce.

Kromě tohoto svrateckého vodovodu

zásoboval Brno do roku 1520 ještě jiný

vodovod ze Zimplu (Simplu) pod Kraví horou

blíž ústí ulice Grohovy do Údolní. Pro město

neměl valnou cenu, byl nevydatný a napájel

jen několik výtokových stojanů. Šlo o vodu

spodní, její množství bylo značně variabilní.

Mimo tento nevydatný zdroj mělo město

ještě jiný, jen o málo mladší. V roce 1544

bylo město přinuceno trvalým nedostatkem

vody, aby od konventu kláštera v Králově

Poli koupilo rybník Gaisperk i s prameny,

které jej naplňovaly. Vodovod z něho vedl

do kašny, která stávala na náměstí Svobody.

Když pak bylo v roce 1850 královské město Brno sloučeno s 27 předměstími, do té

doby samostatnými obcemi, v jediný celek,

dosavadní vodovod z Pisárek už nestačil

a musil být v roce 1853 rozšířen. Město koupilo k tomu účelu kamenný mlýn s jezem

a zřídilo novou vodárnu v Pisárkách, která

jako dílčí vodovod zásobuje město podnes.

Teprve zavedení vodovodu umožnilo zřizovat v městě kašny, zvláště výhodné při

požárech. Bývaly vyvýšeny nad své okolí

jednoduchým orámováním z kamene nebo

i ze dřeva, v několika případech také zdobené dílem sochařským a kamenickým.

K nejstarším v Brně se vedle kašny na

Petrově počítala ještě kašna v Dominikánské ulici na nároží mezi domem U modré

hvězdy a sousedním pivovarem, jiná v téže

ulici byla proti dominikánskému kostelu.

V pozdější době byly zřízeny kašny před

domem U tří kohoutů, další bývaly na levé

straně kostela sv. Jakuba, v nádvoří Paláce

šlechtičen, v Kobližné ulici a jinde. Z výjimečně umělecky zdobených kašen stojí na

svém místě na Zelném trhu jedině Parnas,

dílo Bernarda Fischera z Erlachu z roku

1696.

V roce 1913 musilo už Brno řešit otázku

zásobování města pitnou vodou vybudováním vodovodu dálkového. Přiváděl výbornou

pramenitou vodu z místa spodními prameny

bohatého od Březové u Svitav v množství

250 litrů za vteřinu, po cestě dlouhé 59 kilometrů vstoupil do zásobovacího vodojemu

v Holých kopcích u Husovic. Představuje třetí

velké historické vodní dílo brněnské.

(je)



NA FESTIVALU

ZAHRAJE HIROMI

Mezinárodní jazzový festival JazzFestBrno zkompletoval hlavní program 21. ročníku.

Nově na seznam účinkujících přibyla

japonská pianistka Hiromi, která svoji

už tak vysokou popularitu ještě znásobila loňským vystoupením na zahajovacím ceremoniálu olympiády v Tokiu.

V Bobycentru vystoupí 28. dubna od

19.30 hodin. Nepřijede sama, ale doprovodí ji smyčcový kvartet. , který sestavil

houslista Tatsuo Nishie, koncertní mistr

Nové japonské filharmonie. Výsledek

stírá hranice mezi klasickou hudbou

a jazzem a vytváří živoucí organismus,

který má v sobě vášnivou, rockem inspirovanou energii a filmovou krásu.Dalšími

novými jmény v programu jsou multiinstrumentalista a zpěvák Richard Bona

s českým Jazz Dock Orchestra, kapela

kytaristy Mikea Sterna a saxofonisty Billa

Evanse a duo pianisty Joeyho Calderazza a basisty Johna Patitucciho. Ti

doplnili již dříve zveřejněné jazzové

hvězdy, mezi nimiž se skví kytarista Pat

Metheny, baskytarista Marcus Miller,

zpěvačka Lizz Wright, pianista Brad

Mehldau s Filharmonií Brno, kapela

GoGo Penguin a Delvon Lamarr Organ

Trio. Vzhledem k přesunutým koncertům

z minulých let se termín festivalu letos

rozkutálel do celého roku, a tak se dříve

tradiční jarní festival s několika podzimními koncerty v rámci série Echoes of

JazzFestBrno bude letos konat od března až do prosince, s výjimkou letních

prázdnin nabídne koncert v každém

měsíci.

Termíny koncertů jsou uvedeny na

www.jazzfestbrno.cz.

Radek Babička



Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022 | 29