Rozhovor / Informujeme

ské univerzitě. Oba moji rodiče byli hudebníci

a já jsem taky výrazně auditivní typ. Takže když

se mi v roce 1986 nabídla možnost jít na stáž

do literárně-dramatické redakce brněnského

rozhlasu, využila jsem toho. Padlo mi to jako

ulité. Pátý ročník jsem proto vystudovala podle

individuálního plánu a s výjimkou čtyř let, kdy

jsem byla na mateřské dovolené se dvěma

dcerami, zůstávám rozhlasu celý život věrná.

Když jsem do brněnského rozhlasu přišla, tak

jsem se profesi učila za pochodu, ale současně

jsem se před rokem 1989 proti stávající praxi

i vymezovala. Po mateřské dovolené jsem se

v roce 1992 vrátila do jiného, proměněného

rozhlasu. Vedle Tomáše Sedláčka, Svatavy

Morávkové (Růžičkové) a Ludvíka Němce jsem

se v něm jako s blízkým kolegou sešla se spisovatelem Jiřím Kratochvilem. Teprve devadesátá léta pro mě byla největší školou. Učila jsem

se od kolegů i od autorů, s nimiž jsem spolupracovala. Pro mě to byla úžasná doba.

Vydala jste společně s Radimem

Kopáčem knihu rozhovorů

s básníky. Jakou poezii ráda

čtete a kterou básnickou sbírku

byste našim čtenářům do

dnešních dnů doporučila?

Funguju tak, že mám čidla „vystrčená“ do

všech stran, inspiruju se mnohostí a různorodostí lidí a jevů, a to i v poezii. Každý čtenář

potřebuje něco jiného, protože každý člověk

prožívá jinak – sám sebe i současnou dobu.

Ale připomenu poezii dvou brněnských básníků, kteří jsou i nositeli Ceny města Brna za

literaturu. Mám na mysli Víta Slívu a Martina

Stöhra. A v poslední době jsme pro rozhlasové vysílání připravovali verše ze sbírky Boty,

paznehty dalšího Brňana, Zdeňka Volfa.

Vaši rodiče se věnovali klasické

hudbě, jakou roli ve vašem

životě hudba hraje?

Hudba pro mě v životě znamená mnoho.

Ale nešla jsem tou cestou jako oba moji rodiče,

že bych se věnovala klasické hudbě. Maminka

vystudovala dirigování, ale po narození nás

dětí už se k tomu nevrátila. Pracovala pak jako

korepetitorka a inspicientka v Národním divadle Brno a na brněnské konzervatoři. Tatínek

hrál v orchestru brněnské opery a baletu na

kontrabas a po návratu z Kuby taky učil v Brně

na konzervatoři. Dětství jsem tedy prožila částečně v zákulisí Janáčkova divadla, a ovšem

i v hledišti, a částečně v Domě československé

kultury v Havaně, kde rodiče mimo jiné koncertovali. Poprvé jsem s rodiči odletěla na Kubu

na dva roky, když mi byl rok a tři čtvrtě. Když

jsme se tam v roce 1972 na další tři roky vraceli,

už to pro mě nebylo cizí prostředí. Vlastně jsem

se pak dlouho cítila cize ve vlastní zemi, nechápala jsem, proč mě odvezli z Havany sem.

A pomohla mi právě česká kultura, mimo jiné

sbírka Melancholické procházky Ivana Blatného, abych se se svým rodištěm opět identifikovala. Ale pobavím vás ještě historkou, která

se váže k mému prvnímu letu do Havany. Protože otec už tam na nás čekal, letěly jsme tehdy

samy s maminkou. Nějaký vousáč jí prý v letadle a na letišti pomáhal s mými věcmi včetně

nočníku – byl to Che Guevara.

Na čem teď pracujete, co pro

vaše posluchače, případně

čtenáře, chystáte?

Stále samozřejmě pracuju na nových

a nových vydáních magazínu Zelný rynk. Od

poloviny dubna se v něm například vysílá

cyklus vyprávění uherskohradišťského herce

Jožky Kubáníka o jeho přátelství s Květou Fialovou. Jsem také dramaturgyní programové řady Radiokniha na Českém rozhlase

Plus. Tam se chystá premiéra četby z knihy

Davida Attenborougha Život na naší planetě.

Déledobým projektem je dvouhodinový Večer

na téma pro stanici Český rozhlas Vltava, který

připomene 200. výročí narození Gregora

Johanna Mendela.

Jak odpočíváte a na co se teď

těšíte?

Nevím, jestli to je odpočinek, ale radost

určitě: s dcerami a dvěma vnoučky Ondřejem

a Mikulášem. Ti ale žijí v Praze. S přítelem

odpočívám na koncertech, v divadle, kině,

na kopcích a na horách, to je ale na Zlínsku.

A těším se na dovolenou na Mallorce. Když

jsem v Brně, tak relaxuji prací na zahradě,

a především cvičením jógy a meditací v rámci

tibetského buddhismu Diamantové cesty.

Máte v Brně-střed svoje

oblíbené místo?

Mám ráda celé staré Brno, zejména okolí

starobrněnského kláštera. Těším se, až bude

opět zpřístupněna klášterní zahrada, kde

jsme si jako děti hrály. A pak mám ráda tu

zahrádkovou oblast nad klášterem a nad starobrněnským pivovarem. Byla bych vděčná,

kdyby to unikátní území ve tvaru mušle zůstalo tím, čím je: rezervoárem rostlinných

a živočišných druhů, dárcem vláhy a ochlazování pro od jara do podzimu přehřívané

město. A v neposlední řadě místem pro dobrodružné hry dětí a jejich výchovu k environmentální citlivosti a odpovědnosti.

Marta Vojáčková 

Foto: Jiří Urbánek

NOVÝ REKTOR JAMU

Do funkce rektora Janáčkovy akademie múzických umění byl při slavnostním shromáždění akademické obce

oficiálně uvedený MgA. Petr Michálek.

Inaugurace se za přítomnosti patnácti

rektorů či prorektorů tuzemských vysokých škol uskutečnila v Divadle na Orlí,

Hudebně-dramatické laboratoři JAMU.

„Chci se při této slavností příležitosti

především přihlásit k baťovské tezi, která

v podstatě určuje veškeré mé další kroky. Ta teze zní: Dělejme třeba nejnepatrnější věc na světě, ale dělejme ji nejlépe. Proto budu směrovat Janáčkovu

akademii múzických umění především

ke kvalitě, což mimo jiné znamená otevřít se světu tedy překračovat hranice

– prostorové, časové, myšlenkové,“

uvedl při svém vystoupení Michálek.

Při osmdesátiminutovém ceremoniálu

se také rozloučil a svoje funkční období

uzavřel předcházející rektor JAMU, profesor Mgr. Petr Oslzlý, který ve svém projevu postavil umělecké akademie na

roveň ostatním vysokým školám a vnímá

je jako specifické dílny či laboratoře,

v nichž je zkoumáno umění. A skrze toto

zkoumání lze podle něj poznávat svět.

Jako emeritnímu rektorovi školy bylo profesoru Oslzlému předáno vyobrazení

insignie Janáčkovy akademie múzických

umění. Nastupující rektor Michálek složil

slavnostní slib a převzal od svého předchůdce insignie příslušející jeho úřadu,

především rektorské žezlo jakožto

odznak pravomoci nad celou akademickou obcí. Od emeritního rektora Oslzlého

pak Michálek přijal také slavnostní rektorský límec s portrétem Leoše Janáčka

jako symbolem tradice a důstojnosti nejvyššího akademického úřadu JAMU.

Nového rektora koncem letošního

ledna jmenoval prezident republiky

Miloš Zeman rektorem brněnské akademie pro funkční období od 1. února

2022 do 31. ledna 2026.

Mgr. Luboš Mareček, Ph.D.



Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022 | 15