Rozhovor / Informujeme
ské univerzitě. Oba moji rodiče byli hudebníci
a já jsem taky výrazně auditivní typ. Takže když
se mi v roce 1986 nabídla možnost jít na stáž
do literárně-dramatické redakce brněnského
rozhlasu, využila jsem toho. Padlo mi to jako
ulité. Pátý ročník jsem proto vystudovala podle
individuálního plánu a s výjimkou čtyř let, kdy
jsem byla na mateřské dovolené se dvěma
dcerami, zůstávám rozhlasu celý život věrná.
Když jsem do brněnského rozhlasu přišla, tak
jsem se profesi učila za pochodu, ale současně
jsem se před rokem 1989 proti stávající praxi
i vymezovala. Po mateřské dovolené jsem se
v roce 1992 vrátila do jiného, proměněného
rozhlasu. Vedle Tomáše Sedláčka, Svatavy
Morávkové (Růžičkové) a Ludvíka Němce jsem
se v něm jako s blízkým kolegou sešla se spisovatelem Jiřím Kratochvilem. Teprve devadesátá léta pro mě byla největší školou. Učila jsem
se od kolegů i od autorů, s nimiž jsem spolupracovala. Pro mě to byla úžasná doba.
Vydala jste společně s Radimem
Kopáčem knihu rozhovorů
s básníky. Jakou poezii ráda
čtete a kterou básnickou sbírku
byste našim čtenářům do
dnešních dnů doporučila?
Funguju tak, že mám čidla „vystrčená“ do
všech stran, inspiruju se mnohostí a různorodostí lidí a jevů, a to i v poezii. Každý čtenář
potřebuje něco jiného, protože každý člověk
prožívá jinak – sám sebe i současnou dobu.
Ale připomenu poezii dvou brněnských básníků, kteří jsou i nositeli Ceny města Brna za
literaturu. Mám na mysli Víta Slívu a Martina
Stöhra. A v poslední době jsme pro rozhlasové vysílání připravovali verše ze sbírky Boty,
paznehty dalšího Brňana, Zdeňka Volfa.
Vaši rodiče se věnovali klasické
hudbě, jakou roli ve vašem
životě hudba hraje?
Hudba pro mě v životě znamená mnoho.
Ale nešla jsem tou cestou jako oba moji rodiče,
že bych se věnovala klasické hudbě. Maminka
vystudovala dirigování, ale po narození nás
dětí už se k tomu nevrátila. Pracovala pak jako
korepetitorka a inspicientka v Národním divadle Brno a na brněnské konzervatoři. Tatínek
hrál v orchestru brněnské opery a baletu na
kontrabas a po návratu z Kuby taky učil v Brně
na konzervatoři. Dětství jsem tedy prožila částečně v zákulisí Janáčkova divadla, a ovšem
i v hledišti, a částečně v Domě československé
kultury v Havaně, kde rodiče mimo jiné koncertovali. Poprvé jsem s rodiči odletěla na Kubu
na dva roky, když mi byl rok a tři čtvrtě. Když
jsme se tam v roce 1972 na další tři roky vraceli,
už to pro mě nebylo cizí prostředí. Vlastně jsem
se pak dlouho cítila cize ve vlastní zemi, nechápala jsem, proč mě odvezli z Havany sem.
A pomohla mi právě česká kultura, mimo jiné
sbírka Melancholické procházky Ivana Blatného, abych se se svým rodištěm opět identifikovala. Ale pobavím vás ještě historkou, která
se váže k mému prvnímu letu do Havany. Protože otec už tam na nás čekal, letěly jsme tehdy
samy s maminkou. Nějaký vousáč jí prý v letadle a na letišti pomáhal s mými věcmi včetně
nočníku – byl to Che Guevara.
Na čem teď pracujete, co pro
vaše posluchače, případně
čtenáře, chystáte?
Stále samozřejmě pracuju na nových
a nových vydáních magazínu Zelný rynk. Od
poloviny dubna se v něm například vysílá
cyklus vyprávění uherskohradišťského herce
Jožky Kubáníka o jeho přátelství s Květou Fialovou. Jsem také dramaturgyní programové řady Radiokniha na Českém rozhlase
Plus. Tam se chystá premiéra četby z knihy
Davida Attenborougha Život na naší planetě.
Déledobým projektem je dvouhodinový Večer
na téma pro stanici Český rozhlas Vltava, který
připomene 200. výročí narození Gregora
Johanna Mendela.
Jak odpočíváte a na co se teď
těšíte?
Nevím, jestli to je odpočinek, ale radost
určitě: s dcerami a dvěma vnoučky Ondřejem
a Mikulášem. Ti ale žijí v Praze. S přítelem
odpočívám na koncertech, v divadle, kině,
na kopcích a na horách, to je ale na Zlínsku.
A těším se na dovolenou na Mallorce. Když
jsem v Brně, tak relaxuji prací na zahradě,
a především cvičením jógy a meditací v rámci
tibetského buddhismu Diamantové cesty.
Máte v Brně-střed svoje
oblíbené místo?
Mám ráda celé staré Brno, zejména okolí
starobrněnského kláštera. Těším se, až bude
opět zpřístupněna klášterní zahrada, kde
jsme si jako děti hrály. A pak mám ráda tu
zahrádkovou oblast nad klášterem a nad starobrněnským pivovarem. Byla bych vděčná,
kdyby to unikátní území ve tvaru mušle zůstalo tím, čím je: rezervoárem rostlinných
a živočišných druhů, dárcem vláhy a ochlazování pro od jara do podzimu přehřívané
město. A v neposlední řadě místem pro dobrodružné hry dětí a jejich výchovu k environmentální citlivosti a odpovědnosti.
Marta Vojáčková
Foto: Jiří Urbánek
NOVÝ REKTOR JAMU
Do funkce rektora Janáčkovy akademie múzických umění byl při slavnostním shromáždění akademické obce
oficiálně uvedený MgA. Petr Michálek.
Inaugurace se za přítomnosti patnácti
rektorů či prorektorů tuzemských vysokých škol uskutečnila v Divadle na Orlí,
Hudebně-dramatické laboratoři JAMU.
„Chci se při této slavností příležitosti
především přihlásit k baťovské tezi, která
v podstatě určuje veškeré mé další kroky. Ta teze zní: Dělejme třeba nejnepatrnější věc na světě, ale dělejme ji nejlépe. Proto budu směrovat Janáčkovu
akademii múzických umění především
ke kvalitě, což mimo jiné znamená otevřít se světu tedy překračovat hranice
– prostorové, časové, myšlenkové,“
uvedl při svém vystoupení Michálek.
Při osmdesátiminutovém ceremoniálu
se také rozloučil a svoje funkční období
uzavřel předcházející rektor JAMU, profesor Mgr. Petr Oslzlý, který ve svém projevu postavil umělecké akademie na
roveň ostatním vysokým školám a vnímá
je jako specifické dílny či laboratoře,
v nichž je zkoumáno umění. A skrze toto
zkoumání lze podle něj poznávat svět.
Jako emeritnímu rektorovi školy bylo profesoru Oslzlému předáno vyobrazení
insignie Janáčkovy akademie múzických
umění. Nastupující rektor Michálek složil
slavnostní slib a převzal od svého předchůdce insignie příslušející jeho úřadu,
především rektorské žezlo jakožto
odznak pravomoci nad celou akademickou obcí. Od emeritního rektora Oslzlého
pak Michálek přijal také slavnostní rektorský límec s portrétem Leoše Janáčka
jako symbolem tradice a důstojnosti nejvyššího akademického úřadu JAMU.
Nového rektora koncem letošního
ledna jmenoval prezident republiky
Miloš Zeman rektorem brněnské akademie pro funkční období od 1. února
2022 do 31. ledna 2026.
Mgr. Luboš Mareček, Ph.D.
Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022 | 15