Rozhovor

Alena Blažejovská se narodila v roce

1963 v Brně, kde žije s výjimkou šesti let,

které s rodiči prožila na Kubě. Její otec

Karel Kopřiva působil jako sólový kontrabasista v Národním symfonickém orchestru v Havaně, v sedmdesátých letech vedl

kontrabasovou třídu na prestižní škole Instituto Superior de Arte v Cubanacánu.

Do rozhlasu nastoupila v roce 1986

během svých studií na Filozofické fakultě

Masarykovy univerzity (tehdy UJEP), kde

vystudovala češtinu a dějepis. Jako členka

Tvůrčí skupiny Drama a literatura má v současnosti na starosti dramaturgii programové řady Radiokniha (četba na pokračování) na Českém rozhlase Plus. Zabývá

se také dramaturgií a autorskou tvorbou

literárních a kulturních pořadů pro stanici

Český rozhlas Vltava.

Od roku 1996 připravuje pro vysílání Českého rozhlasu Brno literárně-publicistický

magazín Zelný rynk, který dostal Cenu programového ředitele Českého rozhlasu za

rok 2000. V roce 2018 převzala v souvislosti stvorbou Zelného rynku iCenu generálního ředitele Českého rozhlasu.

Ze záliby navíc natáčí rozhlasové dokumenty. Tato tvorba získala několik ocenění:

v roce 2008 druhou cenu v soutěži Report

za rozhlasový dokument Drnka a v roce

2010 druhou cenu v soutěži Report za rozhlasový dokument, portrét Věry Mikuláškové, Všechno mám aneb krabice od

banánů. V roce 2016 obdržela třetí cenu

v soutěži Prix Non pereant – Média na

pomoc památkám za reportáž o archeologickém výzkumu v Tasově, odvysílanou

v magazínu Zelný rynk. Roku 2017 získala

v této soutěži první cenu za dokument

Ten příběh mě oslovil – Czech National

Trust. Roku 2020 reprezentovala Český

rozhlas na prestižním nesoutěžním festivalu rozhlasových dokumentů International Feature Conference s dokumentem

Muž, který sází stromy. Ten získal také

cenu studentské poroty na festivalu Prix

Bohemia Radio v roce 2019.

S Radimem Kopáčem vydala v roce

2010 knihu rozhovorů s básníky Popiš mi

tu proměnu. V roce 2000 se po výzvě

Antonína Přidala stala pedagožkou v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie

a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU

v Brně. V roce 2008 se habilitovala v oboru Dramatická umění. Roku 2019 byla jmenována profesorkou.

Je držitelkou Ceny města Brna v oblasti

žurnalistiky a publicistiky pro rok 2017.

ALENA BLAŽEJOVSKÁ:

ZŮSTÁVÁM VĚRNÁ ČESKÉMU ROZHLASU

Jak vzpomínáte na počátky

pořadu?

Profesorku Alenu Blažejovskou znají posluchači Českého rozhlasu Brno především

z oblíbeného literárně-publicistického

magazínu Zelný rynk a také jako tvůrkyni

rozhlasových dokumentů.

Zelný rynk vznikl roku 1996.

Jak se v názvu pořadu ocitlo

právě nejoblíbenější brněnské

tržiště?

Literárně-publicistický magazín Zelný rynk

vznikl v době, kdy se v Brně dynamicky rozvíjela nová knižní nakladatelství, časopisy,

hudební vydavatelství, alternativní scéna divadelní i klubová… To bylo dáno zvratem kulturní

politiky po listopadu 1989, takže se k aktivnímu

působení vraceli dříve zakázaní autoři, vycházely knihy, které předtím oficiálně vyjít nemohly, ale současně dozrávala nová, silná generace mladých umělců a publicistů. Kolem roku

1995 už bylo jasné, že literárně-dramatická

redakce brněnského rozhlasu potřebuje rozhlasový týdeník, který na to vše bude pružně

reagovat a který se k tomuto vzmachu inspirace v devadesátých letech připojí. Já jsem

byla tehdy v redakci nejmladší a s chutí jsem

se toho ujala. Od té doby jsem dramaturgyní,

autorkou a moderátorkou sobotního Zelného

rynku, tedy už bezmála 26 let. Název ale

vymyslel můj tehdejší redakční kolega, spisovatel Ludvík Němec. Zelný rynk má odrážet

širokou a pestrou nabídku, v případě rozhlasového magazínu rubrik, autorů a témat. Na

Zelném trhu je taky kašna Parnas, Divadlo

Husa na provázku, Reduta, Moravské zemské

muzeum, Janáček tam chodil naslouchat Líšňačkám prodávajícím ovoce a zeleninu a zapisoval si nápěvky mluvy, které pak využíval při

komponování. Zkrátka existuje i dost kulturních souvislostí. A zase magazín Zelný rynk

se vždy věnoval i environmentálním tématům,

je charakteristický zájmem o přírodu včetně

zahrádkaření.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022

V průběhu let se podoba Zelného rynku

mírně proměňovala, ale trvá, že po úvodním

fejetonu, eseji, povídce či knižní ukázce

následuje rozhovor nebo reportáž, pak seriál

a rubrika Kulturní výročí. Sama taky vybírám

písničky, vesměs odrážející tvorbu nezávislé

hudební scény. A důležitý je i důraz na jižní

a východní Moravu, i když s přesahem. Po

čtvrtstoletí už rozhlasový magazín žije jako

svébytný organismus tak trochu i po svém.

S řadou témat přicházejí autoři nebo kulturní

instituce, pořad dýchá s dobou, s proměnami

kultury a společnosti. A na jeho výrobě ve

studiu se podílejí režiséři Radim Nejedlý

a Lukáš Kopecký, samozřejmě taky herci,

interpreti textů a zvukoví mistři. V řadě seriálů

se objevují vzpomínky, povídkové či populárně-naučné cykly, dokonce jsme odvysílali

i cyklus mikroher Jiřího Kratochvila.

Dáváte v pořadu prostor také

studentům, sama působíte jako

profesorka na Divadelní fakultě

JAMU. Jací jsou dnešní studenti?

Na Divadelní fakultě působím od roku 2000,

kdy mě k tomu vyzval zakladatel a dlouholetý

vedoucí Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie prof. Antonín Přidal. Musel mě chvíli přemlouvat, protože ačkoliv jsem na filozofické

fakultě vystudovala učitelský směr, učit jsem

neměla v plánu. Zpětně jsem ale ráda, že jsem

souhlasila, protože kontakt s dorůstajícími generacemi je velice osvěžující. Rozhodně inspirují

také studenti a studentky mě. Dnešní studující

se od svých předchůdců a předchůdkyň liší asi

nejvíc v tom, že práce s audio technikou a programy, ve kterých se nahrávky zpracovávají, je

pro ně víc samozřejmá. Jinak přicházím do

styku s určitým typem mladých lidí – originálními

tvůrčími osobnostmi, které chtějí rozvíjet své

schopnosti a dovednosti. Vybrali si mediální

obor, atak mají většinou skutečně izájem komunikovat s ostatními, tedy neorientovat se jen

na sebe, ale pracovat pro veřejnost. Asi právě

tohle jim chci nejvíc předat.

Byla práce v médiích vaším snem?

V osmdesátých letech jsem se chtěla přihlásit

ke studiu žurnalistiky, tehdy to bylo možné jen

v Praze. Ale když se mi dostaly do rukou učební

plány, viděla jsem, že ten obor je drtivě zasažený komunistickou ideologií. Tak jsem šla místo

toho studovat bohemistiku a historii na brněn-