Rozhovor
Alena Blažejovská se narodila v roce
1963 v Brně, kde žije s výjimkou šesti let,
které s rodiči prožila na Kubě. Její otec
Karel Kopřiva působil jako sólový kontrabasista v Národním symfonickém orchestru v Havaně, v sedmdesátých letech vedl
kontrabasovou třídu na prestižní škole Instituto Superior de Arte v Cubanacánu.
Do rozhlasu nastoupila v roce 1986
během svých studií na Filozofické fakultě
Masarykovy univerzity (tehdy UJEP), kde
vystudovala češtinu a dějepis. Jako členka
Tvůrčí skupiny Drama a literatura má v současnosti na starosti dramaturgii programové řady Radiokniha (četba na pokračování) na Českém rozhlase Plus. Zabývá
se také dramaturgií a autorskou tvorbou
literárních a kulturních pořadů pro stanici
Český rozhlas Vltava.
Od roku 1996 připravuje pro vysílání Českého rozhlasu Brno literárně-publicistický
magazín Zelný rynk, který dostal Cenu programového ředitele Českého rozhlasu za
rok 2000. V roce 2018 převzala v souvislosti stvorbou Zelného rynku iCenu generálního ředitele Českého rozhlasu.
Ze záliby navíc natáčí rozhlasové dokumenty. Tato tvorba získala několik ocenění:
v roce 2008 druhou cenu v soutěži Report
za rozhlasový dokument Drnka a v roce
2010 druhou cenu v soutěži Report za rozhlasový dokument, portrét Věry Mikuláškové, Všechno mám aneb krabice od
banánů. V roce 2016 obdržela třetí cenu
v soutěži Prix Non pereant – Média na
pomoc památkám za reportáž o archeologickém výzkumu v Tasově, odvysílanou
v magazínu Zelný rynk. Roku 2017 získala
v této soutěži první cenu za dokument
Ten příběh mě oslovil – Czech National
Trust. Roku 2020 reprezentovala Český
rozhlas na prestižním nesoutěžním festivalu rozhlasových dokumentů International Feature Conference s dokumentem
Muž, který sází stromy. Ten získal také
cenu studentské poroty na festivalu Prix
Bohemia Radio v roce 2019.
S Radimem Kopáčem vydala v roce
2010 knihu rozhovorů s básníky Popiš mi
tu proměnu. V roce 2000 se po výzvě
Antonína Přidala stala pedagožkou v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie
a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU
v Brně. V roce 2008 se habilitovala v oboru Dramatická umění. Roku 2019 byla jmenována profesorkou.
Je držitelkou Ceny města Brna v oblasti
žurnalistiky a publicistiky pro rok 2017.
ALENA BLAŽEJOVSKÁ:
ZŮSTÁVÁM VĚRNÁ ČESKÉMU ROZHLASU
Jak vzpomínáte na počátky
pořadu?
Profesorku Alenu Blažejovskou znají posluchači Českého rozhlasu Brno především
z oblíbeného literárně-publicistického
magazínu Zelný rynk a také jako tvůrkyni
rozhlasových dokumentů.
Zelný rynk vznikl roku 1996.
Jak se v názvu pořadu ocitlo
právě nejoblíbenější brněnské
tržiště?
Literárně-publicistický magazín Zelný rynk
vznikl v době, kdy se v Brně dynamicky rozvíjela nová knižní nakladatelství, časopisy,
hudební vydavatelství, alternativní scéna divadelní i klubová… To bylo dáno zvratem kulturní
politiky po listopadu 1989, takže se k aktivnímu
působení vraceli dříve zakázaní autoři, vycházely knihy, které předtím oficiálně vyjít nemohly, ale současně dozrávala nová, silná generace mladých umělců a publicistů. Kolem roku
1995 už bylo jasné, že literárně-dramatická
redakce brněnského rozhlasu potřebuje rozhlasový týdeník, který na to vše bude pružně
reagovat a který se k tomuto vzmachu inspirace v devadesátých letech připojí. Já jsem
byla tehdy v redakci nejmladší a s chutí jsem
se toho ujala. Od té doby jsem dramaturgyní,
autorkou a moderátorkou sobotního Zelného
rynku, tedy už bezmála 26 let. Název ale
vymyslel můj tehdejší redakční kolega, spisovatel Ludvík Němec. Zelný rynk má odrážet
širokou a pestrou nabídku, v případě rozhlasového magazínu rubrik, autorů a témat. Na
Zelném trhu je taky kašna Parnas, Divadlo
Husa na provázku, Reduta, Moravské zemské
muzeum, Janáček tam chodil naslouchat Líšňačkám prodávajícím ovoce a zeleninu a zapisoval si nápěvky mluvy, které pak využíval při
komponování. Zkrátka existuje i dost kulturních souvislostí. A zase magazín Zelný rynk
se vždy věnoval i environmentálním tématům,
je charakteristický zájmem o přírodu včetně
zahrádkaření.
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2022
V průběhu let se podoba Zelného rynku
mírně proměňovala, ale trvá, že po úvodním
fejetonu, eseji, povídce či knižní ukázce
následuje rozhovor nebo reportáž, pak seriál
a rubrika Kulturní výročí. Sama taky vybírám
písničky, vesměs odrážející tvorbu nezávislé
hudební scény. A důležitý je i důraz na jižní
a východní Moravu, i když s přesahem. Po
čtvrtstoletí už rozhlasový magazín žije jako
svébytný organismus tak trochu i po svém.
S řadou témat přicházejí autoři nebo kulturní
instituce, pořad dýchá s dobou, s proměnami
kultury a společnosti. A na jeho výrobě ve
studiu se podílejí režiséři Radim Nejedlý
a Lukáš Kopecký, samozřejmě taky herci,
interpreti textů a zvukoví mistři. V řadě seriálů
se objevují vzpomínky, povídkové či populárně-naučné cykly, dokonce jsme odvysílali
i cyklus mikroher Jiřího Kratochvila.
Dáváte v pořadu prostor také
studentům, sama působíte jako
profesorka na Divadelní fakultě
JAMU. Jací jsou dnešní studenti?
Na Divadelní fakultě působím od roku 2000,
kdy mě k tomu vyzval zakladatel a dlouholetý
vedoucí Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie prof. Antonín Přidal. Musel mě chvíli přemlouvat, protože ačkoliv jsem na filozofické
fakultě vystudovala učitelský směr, učit jsem
neměla v plánu. Zpětně jsem ale ráda, že jsem
souhlasila, protože kontakt s dorůstajícími generacemi je velice osvěžující. Rozhodně inspirují
také studenti a studentky mě. Dnešní studující
se od svých předchůdců a předchůdkyň liší asi
nejvíc v tom, že práce s audio technikou a programy, ve kterých se nahrávky zpracovávají, je
pro ně víc samozřejmá. Jinak přicházím do
styku s určitým typem mladých lidí – originálními
tvůrčími osobnostmi, které chtějí rozvíjet své
schopnosti a dovednosti. Vybrali si mediální
obor, atak mají většinou skutečně izájem komunikovat s ostatními, tedy neorientovat se jen
na sebe, ale pracovat pro veřejnost. Asi právě
tohle jim chci nejvíc předat.
Byla práce v médiích vaším snem?
V osmdesátých letech jsem se chtěla přihlásit
ke studiu žurnalistiky, tehdy to bylo možné jen
v Praze. Ale když se mi dostaly do rukou učební
plány, viděla jsem, že ten obor je drtivě zasažený komunistickou ideologií. Tak jsem šla místo
toho studovat bohemistiku a historii na brněn-