Rozhovor

domu a současně sochařské dílny jeho otce

Adolfa Loose staršího. Pomník patří podle

mého názoru k nejkvalitnějším realizacím

z dlouholetého projektu Sochy pro Brno.

Věnovala jste se ale

i mimobrněnským stopám

slavného architekta.

Tyto stopy jsou docela blízko, a sice v Hrušovanech u Brna. Zde navrhl Loos na objednávku majitele brněnského zámečku Viktora

Bauera vilu ředitele zdejší cukerní rafinerie

(Bauer v ní s rodinou i nějaký čas bydlel), která

byla postavena už v roce 1914 a bývá považována za první dům s plochou střechou na

našem území. Vila je nyní v majetku obce

a připravuje se její kompletní obnova. Odborníci také dlouho spekulovali o Loosově autorství tovární budovy, vybudované v těsné blízkosti vily v letech 1916 až 1918 po ničivém

požáru staršího cukrovaru. Díky pečlivým

archivním rešerším Jany Kořínkové, které

doposud nikdo z našich ani zahraničních

badatelů neprovedl, se však podařilo tyto

úvahy snad definitivně vyvrátit a Loosovo

autorství lze v tomto případě odmítnout. I to

patří v rámci výzkumu jeho díla k zásadním

poznatkům. Jana naopak objevila právě

v Hrušovanech u Brna jiný objekt, který lze

Loosovi hypoteticky připsat, a sice nádražní

restauraci s hotelem z roku 1915. I když se

nepodařilo zatím objevit žádnou plánovou

ani písemnou dokumentaci, charakter stavby

je výrazně loosovský: plochá střecha, terasa,

členění průčelí a oken a podobně. Architekt

Karel Lhota, který s Loosem spolupracoval

na projektu pražské Müllerovy vily, připomíná

v jednom ze svých textů, že Loos měl

navrhnout restauraci s hotelem někde na

Moravě. Možná je to právě tato stavba.

Jste také spoluautorkou nové

knihy Evropan Adolf Loos.

Nejen brněnské stopy / Adolf

Loos, European. His Legacy in

Brno and Beyond, kterou na

sklonku loňského roku vydalo

Muzeum města Brna ve

spolupráci s Fakultou

výtvarných umění Vysokého

učení technického v Brně. Jaké

jsou to stopy?

Tato kniha patří vedle pomníku a loosovské

stezky na BAMu k trvalým příspěvkům Brna

k loňskému výročí. Přináší řadu doposud nikdy neuveřejněných badatelských poznatků

k Loosovu dílu, které zpracoval širší autorský

kolektiv s účastí zahraničních odborníků.

Jeho vazby s rodným Brnem rozkrylo systematické studium pramenů a literatury a ukázalo se, že byly téměř kontinuální. V Brně

často přednášel, k jeho významným klientům

patřil brněnský rodák Viktor Bauer. Loos ovlivnil řadu brněnských architektů a zanechal

zde tak významnou společenskou stopu. Právě v Brně se seznámil s Bohumilem Markalousem, zásadní osobností pro Loosův vztah

k českým zemím, potkal se zde s Janem Vaňkem a Karlem Lhotou, se kterými poté intenzivně spolupracoval. Kniha v česko-anglické

mutaci má 496 stran a 308 obrazových příloh,

je zásadním příspěvkem k osobnosti světoznámého architekta a brněnského rodáka

a je vysoce oceňována domácími i zahraničními badateli.

Čím se v současné době

zabýváte? A jak moc chybí

prostorám Špilberku

návštěvníci?

Z našich sbírkových fondů připravujeme

k vydání deníky stavitele Bořivoje Kriegerbecka, Loosova plzeňského spolupracovníka. Od roku 1928 se podílel na projektech

některých bytů v Plzni a pražské Müllerovy

vily. Jeho záznamy se staly zásadním pramenem při obnově těchto dnes již významných

památek a zároveň jsou živým obrazem Loosovy osobnosti, myšlení, povahy, a především

jeho tvůrčích postupů. Na knize pracujeme

opět s Jindřichem Chatrným a Janou Kořínkovou a také s kolegou Karlem Zochem

z Plzně, kterému se podařilo získat cenné

poznatky o téměř neznámé osobnosti Bořivoje Kriegerbecka.

Návštěvníci Muzeu města Brna velmi chybí,

jako všem výstavním institucím. Naši loosovskou výstavu se podařilo prodloužit do

PhDr. Dagmar Černoušková (*1965)

vystudovala střední průmyslovou školu

stavební v Brně a dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1984

až 1985 a 1989 až 1991 pracovala ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v ateliéru arch. Kamila

Fuchse, mezi roky 1991 až 2004 se věnovala stavebně-historickým průzkumům

ve svobodném povolání. V letech 1998

a 1999 absolvovala stipendijní pobyty ve

Vídni. Od roku 2005 působí v Muzeu

města Brna, a to do roku 2015 ve Studijním

a dokumentačním centru ve vile Tugendhat, od roku 2016 v oddělení dějin architektury. Je autorkou, spoluautorkou a editorkou řady publikací o brněnské

a moravské architektuře 19. a 20. století,

například: Mies v Brně. Vila Tugendhat;

Brněnské stopy Adolfa Loose; Slavné

brněnské vily; Ve znamení paraboly;

Nový dům Brno 1928; Vize modernosti.

Rudolf Sandalo a další. Dagmar Černoušková je brněnská rodačka a s rodinou žije

v městské části Brno-střed. Na fotografii

ve vile Tugendhat je se spisovatelem Jiřím

Kratochvilem, s jehož literárním dílem

město Brno a jeho moderní architektura

významně rezonuje.

18. července 2021 a doufáme, že se ještě alespoň na pár týdnů otevře. Všechny zájemce

o osobnost Adolfa Loose a jeho vztah k rodnému Brnu proto už teď srdečně zveme.

Olga Jeřábková

■

Foto: Ondřej Surý, Jef Kratochvil

a Miloš Strnad

Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021 | 15