Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: DŮM ŽIVOTA
Dnešní díl Příběhů domů se bude odehrávat tak trošku v jiném domě. Židovská kultura tradičně nazývá hřbitov poeticky
domem života, jakoby se chtělo říct, že hřbitov nemá být jen místem smutku. A tak se
dnes zaměříme právě na něj.
Brněnský židovský hřbitov, onen skutečný
bet chajim, tedy dům života, v některém z příštích dílů navštívíme zcela určitě také. Dnes
bych se ale rád věnoval hřbitovu, který, troufám si říct, všichni dobře známe, tedy brněnskému ústřednímu hřbitovu, neboli centrálce.
Příběh ústředního hřbitova se píše už celých
140 let a navzdory tomu, že je hřbitov poněkud odsunut z každodenní a běžné pozornosti, jeho historie je pevně spjata s dějinami
našeho města.
Když v roce 1850 splynulo bývalé ohrazené
město se svými předměstími v jednu velkou
obec, nastoupilo Brno cestu k zásadní proměně a expanzivnímu růstu, který pokračoval
dalších sto let. Evropská společnost druhé
poloviny 19. století se radikálně a dynamicky
proměňovala jak díky politickým reformám,
tak i prostřednictvím stále sílící industrializace.
Řada evropských měst začala do sebe soustředit průmyslové provozy, ve městech vznikaly nové sociálně ekonomické třídy a městský průmysl skýtal naději a příležitost pro
lepší život lidí z venkovských oblastí. Brno
mělo všechny předpoklady k tomu, aby se
mu průmyslová revoluce nevyhnula. Velmi
výhodná poloha v blízkosti hlavního rakouského města, krajinný reliéf u tří řek a jejich
náhonů, jejichž přítomnost byla v průmyslové
výrobě nepostradatelná, a také liberální
vedení města a další faktory stály za tím, že
se Brno začalo prudkým způsobem rozrůstat,
a tím se zvyšoval i počet místních obyvatel.
Už v roce 1880 žilo v Brně 82 660 obyvatel
a počet dále rostl.
Příchod obyvatel do průmyslových center
a zvětšování měst si ovšem vynutily komplexnější úvahy o městě, jeho plánování a urbanismu. Začaly se projektovat nejen nové ulice
a náměstí, ale začalo se také přemýšlet o hřbitovních areálech, které se najednou ocitaly
uvnitř měst a docházela jim kapacita. V evropských městech nastala potřeba vzniku zcela
nových ústředních nebo také komunálních
či centrálních hřbitovů.
Asi největší expanzí procházelo samozřejmě hlavní císařské město Vídeň, kde se
městská rada rozhodla zřídit centrální hřbitov
již v roce 1863. Tento hřbitov měl být umístěn
daleko za městem a měl být natolik rozsáhlý,
že jeho přijímací kapacity by ve vzdálené
budoucnosti nikdy nedosáhly svých limitů.
Zároveň byla zrušena předchozí výlučná pravomoc církve pro pohřební areály, což znamenalo, že hřbitov mohla spravovat a také
financovat samotná obec. Vznik vídeňského
centrálního hřbitova, včetně celé řady problémů, které ho doprovázely, jistě neunikl
pozornosti vedení brněnské radnice. Když
se tedy brněnský městský hřbitov, fungující
již jedno století za bývalými hradbami při
Giskrově, dnes Kounicově ulici, začal ocitat
uvnitř rostoucího města a bylo jasné, že jeho
prostorové nároky již není možné v urbanizovaném území dále rozšiřovat, rozhodlo se
vedení Brna v závěru 70. let a počátku
12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021
80. let 19. století založit dále za městem nový
ústřední hřbitov.
V roce 1879 získalo město za tímto účelem
pozemky v lokalitě Horních Heršpic, u křížení
dvou dálkových silnic vedoucích jednak na
Vídeň a jednak na Jihlavu. Současně byl projektem nového hřbitova pověřen žák Theophila Hansena, který od roku 1875 působil
jako profesor na německé průmyslové škole
v Brně, Alois Prastorfer. Projekt nového
ústředního hřbitova se pro Prastorfera stal
životní příležitostí a úkolem a v listopadu roku
1881 byl jeho projekt schválen obecní radou.
Na jaře následujícího roku se mohly zahájit
stavební práce pod vedením stavitele Johana
Zoufala ve spolupráci se zahradním architektem Karlem Jelínkem i italskými odborníky.
Práce na hřbitově pak byly dokončeny v roce
1883 vysvěcením hřbitova, přičemž první
pohřeb teprve desetiletého chlapce Jiřího
Schimkeho, se zde uskutečnil 3. listopadu.
Když se na původní Prastorferův projekt
zaměříme detailněji, můžeme sledovat
opravdovou velkorysost jeho pojetí. Na ploše asi 28 hektarů rozložil Prastorfer hřbitov
do tří částí. První část, hlavní vstup situoval
z Vídeňské ulice, kam soustředil dva zrcadlově k sobě umístěné objekty hřbitovní
správy, které propojovala vstupní brána do
hřbitovního areálu. Do centrální osy vstupu
pak komponoval objekt monumentální hřbitovní kaple.
Druhá, střední část hřbitova, stoupající
pozvolna vzhůru směrem k Bohunicím, obsahovala trojici hlavních středových komunikací,