Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: DŮM ŽIVOTA

Dnešní díl Příběhů domů se bude odehrávat tak trošku v jiném domě. Židovská kultura tradičně nazývá hřbitov poeticky

domem života, jakoby se chtělo říct, že hřbitov nemá být jen místem smutku. A tak se

dnes zaměříme právě na něj.

Brněnský židovský hřbitov, onen skutečný

bet chajim, tedy dům života, v některém z příštích dílů navštívíme zcela určitě také. Dnes

bych se ale rád věnoval hřbitovu, který, troufám si říct, všichni dobře známe, tedy brněnskému ústřednímu hřbitovu, neboli centrálce.

Příběh ústředního hřbitova se píše už celých

140 let a navzdory tomu, že je hřbitov poněkud odsunut z každodenní a běžné pozornosti, jeho historie je pevně spjata s dějinami

našeho města.

Když v roce 1850 splynulo bývalé ohrazené

město se svými předměstími v jednu velkou

obec, nastoupilo Brno cestu k zásadní proměně a expanzivnímu růstu, který pokračoval

dalších sto let. Evropská společnost druhé

poloviny 19. století se radikálně a dynamicky

proměňovala jak díky politickým reformám,

tak i prostřednictvím stále sílící industrializace.

Řada evropských měst začala do sebe soustředit průmyslové provozy, ve městech vznikaly nové sociálně ekonomické třídy a městský průmysl skýtal naději a příležitost pro

lepší život lidí z venkovských oblastí. Brno

mělo všechny předpoklady k tomu, aby se

mu průmyslová revoluce nevyhnula. Velmi

výhodná poloha v blízkosti hlavního rakouského města, krajinný reliéf u tří řek a jejich

náhonů, jejichž přítomnost byla v průmyslové

výrobě nepostradatelná, a také liberální

vedení města a další faktory stály za tím, že

se Brno začalo prudkým způsobem rozrůstat,

a tím se zvyšoval i počet místních obyvatel.

Už v roce 1880 žilo v Brně 82 660 obyvatel

a počet dále rostl.

Příchod obyvatel do průmyslových center

a zvětšování měst si ovšem vynutily komplexnější úvahy o městě, jeho plánování a urbanismu. Začaly se projektovat nejen nové ulice

a náměstí, ale začalo se také přemýšlet o hřbitovních areálech, které se najednou ocitaly

uvnitř měst a docházela jim kapacita. V evropských městech nastala potřeba vzniku zcela

nových ústředních nebo také komunálních

či centrálních hřbitovů.

Asi největší expanzí procházelo samozřejmě hlavní císařské město Vídeň, kde se

městská rada rozhodla zřídit centrální hřbitov

již v roce 1863. Tento hřbitov měl být umístěn

daleko za městem a měl být natolik rozsáhlý,

že jeho přijímací kapacity by ve vzdálené

budoucnosti nikdy nedosáhly svých limitů.

Zároveň byla zrušena předchozí výlučná pravomoc církve pro pohřební areály, což znamenalo, že hřbitov mohla spravovat a také

financovat samotná obec. Vznik vídeňského

centrálního hřbitova, včetně celé řady problémů, které ho doprovázely, jistě neunikl

pozornosti vedení brněnské radnice. Když

se tedy brněnský městský hřbitov, fungující

již jedno století za bývalými hradbami při

Giskrově, dnes Kounicově ulici, začal ocitat

uvnitř rostoucího města a bylo jasné, že jeho

prostorové nároky již není možné v urbanizovaném území dále rozšiřovat, rozhodlo se

vedení Brna v závěru 70. let a počátku

12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021

80. let 19. století založit dále za městem nový

ústřední hřbitov.

V roce 1879 získalo město za tímto účelem

pozemky v lokalitě Horních Heršpic, u křížení

dvou dálkových silnic vedoucích jednak na

Vídeň a jednak na Jihlavu. Současně byl projektem nového hřbitova pověřen žák Theophila Hansena, který od roku 1875 působil

jako profesor na německé průmyslové škole

v Brně, Alois Prastorfer. Projekt nového

ústředního hřbitova se pro Prastorfera stal

životní příležitostí a úkolem a v listopadu roku

1881 byl jeho projekt schválen obecní radou.

Na jaře následujícího roku se mohly zahájit

stavební práce pod vedením stavitele Johana

Zoufala ve spolupráci se zahradním architektem Karlem Jelínkem i italskými odborníky.

Práce na hřbitově pak byly dokončeny v roce

1883 vysvěcením hřbitova, přičemž první

pohřeb teprve desetiletého chlapce Jiřího

Schimkeho, se zde uskutečnil 3. listopadu.

Když se na původní Prastorferův projekt

zaměříme detailněji, můžeme sledovat

opravdovou velkorysost jeho pojetí. Na ploše asi 28 hektarů rozložil Prastorfer hřbitov

do tří částí. První část, hlavní vstup situoval

z Vídeňské ulice, kam soustředil dva zrcadlově k sobě umístěné objekty hřbitovní

správy, které propojovala vstupní brána do

hřbitovního areálu. Do centrální osy vstupu

pak komponoval objekt monumentální hřbitovní kaple.

Druhá, střední část hřbitova, stoupající

pozvolna vzhůru směrem k Bohunicím, obsahovala trojici hlavních středových komunikací,