Rozhovor

DAGMAR ČERNOUŠKOVÁ:

LOOSOVI NA STOPĚ

Tugendhat s krásným výhledem na dominanty historického jádra Brna a do bujné zeleně

zimní zahrady. Moc ráda mám technické

podlaží domu a před ním plató nad alpináriem

v zahradě, kde je úžasné posedět v letních

večerech.

Koncem loňského roku jsme si

připomněli 150. výročí slavného

brněnského rodáka, světově

proslulého architekta Adolfa

Loose. Jste spoluautorkou

některých výstav a publikací,

které tuto osobnost představily.

Doba není příznivá, výstavní

prostory byly a jsou uzavřené.

Můžete ale shrnout, jak a čím

Brno Adolfa Loose připomnělo?

Historička umění Dagmar Černoušková je

absolventkou oboru dějiny umění na

brněnské Masarykově univerzitě. Věnuje

se moderní architektuře a pracuje v oddělení dějin architektury v Muzeu města Brna

se sídlem na Špilberku.

Deset let jste působila jako

historička umění ve vile

Tugendhat, to musela být

nezapomenutelná zkušenost.

Ve vile jsem pracovala v letech 2005 až

2015. Spolu s Ivetou Černou jsme zde založily

Studijní a dokumentační centrum. Shromažďovaly jsme dostupný materiál o historii

domu, o rodině stavebníků a během obnovy,

kdy jsme celé dva roky zůstaly přímo na staveništi, jsme měly možnost nahlédnout až do

„útrob a pod kůži" vily a dokumentovat také

její materiálovou podstatu. Z odborného hlediska to bylo nesmírně zajímavé.

Které období obnovy vily

považujete za nejnáročnější?

Řekla bych, že to byl čas hned po obnově,

neboť zájem veřejnosti byl a stále je obrovský.

Vše se řešilo naráz a za pochodu. Já sama

jsem se nejvíce věnovala publikační a ediční

činnosti, která vyžaduje hodně času a soustředění, a to bylo v náročném provozu

a v omezeném prostoru pro zaměstnance

ve vile nesmírně obtížné. Proto jsem později

ráda využila možnost přejít v rámci muzea

do oddělení architektury, kde je větší klid

a tematicky pestřejší práce. Na vile jsem se

mnohému naučila a také získala cenné kontakty a snad jsem i zanechala malou stopu

v podobě ediční řady publikací, které jsou

oceňovány i v zahraničí. Vždy se však jednalo

o týmovou práci, bez níž lze dnes již jen těžko

i v této zdánlivě individuální činnosti obstát.

Stejně tak pokračujeme na publikačních

a výstavních projektech v oddělení architektury. S kolegy na vile jsme ve stálém kontaktu.

Je to výborný profesionální tým, který pod

vedením Ivety Černé skvěle reprezentuje

nejen tuto památku UNESCO a Muzeum města Brna, které ji spravuje, ale také město Brno

po celém světě.

Co z historie vily je pro vás

nezapomenutelné?

Z pohnutých dějin vily mám nejraději obě

její obnovy. K té první z let 1980 až 1985 jsme

vydali i samostatnou publikaci, která popisuje

tehdejší složitou situaci a představuje především skvělou práci projektantů vedených

Kamilem Fuchsem. Málokdo si uvědomuje,

že právě tato rekonstrukce stavbu zachránila

pro budoucí generace. Při obnově v letech

2010 až 2012 se sešel vynikající tým projektantů, stavařů, restaurátorů a dalších speciálních profesí, se kterými byla skvělá spolupráce a výsledek je vysoce hodnocen i ve

světě.

Jaké místo ve vile jste si nejvíce

oblíbila?

Těch oblíbených mám víc: posezení před

onyxovou příčkou v pohodlném křesle

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021

Osobnost Adolfa Loose je vedle Ludwiga

Miese van der Rohe a jeho vily Tugendhat

dalším fenoménem nejen Brna, ale celosvětové kultury vůbec. Loosovým brněnským

stopám jsme se věnovali už před více než

deseti lety s Jindřichem Chatrným, který vede

oddělení dějin architektury v Muzeu města

Brna. V roce 2010 jsme v muzeu reprízovali

výstavu naší kolegyně Marie Szadkowské

z pražské Müllerovy vily, věnovanou Loosovu

dílu v českých zemích. Tehdy jsme k ní s Jindřichem připojili i návštěvníky oceňovaný

„brněnský loosovský apendix“ a vydali jsme

samostatnou publikaci na toto téma, která

se setkala se značným zájmem odborné i laické veřejnosti.

V loňském roce, kdy jsme si 10. prosince

připomněli 150. výročí Loosova narození, připravilo naše muzeum velkou výstavu Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy. Výstava začala již v červnu, což se ukázalo zpětně

jako velmi prozíravé, neboť než se v polovině

října z důvodů pandemie uzavřela, byla hojně

navštěvována. Autorem koncepce i návrhu

instalace výstavy je Jindřich Chatrný ve spolupráci s kolegy z výstavního oddělení. Texty

a výběrem exponátů jsem přispěla já s Janou

Kořínkovou a Pavlou Cenkovou. Jana a Pavla

jsou také hlavními autorkami stezky Po stopách Adolfa Loose na webu Brněnského

architektonického manuálu (bam.brno.cz).

Jana ještě spolupracovala s Lenkou Štěpánkovou na výstavě v Bauerově zámečku, takzvaném zámečku na výstavišti, který byl u příležitosti výročí rovněž zpřístupněn veřejnosti.

Právě zde je dochována jediná konzistentní

Loosova realizace v rodném Brně. Významným počinem se stalo 20. srpna 2020 odhalení Loosova pomníku od Oldřicha Moryse

a Jaroslava Sedláka v blízkosti hotelu Continental, který stojí na místě Loosova rodného