Rozhovor
DAGMAR ČERNOUŠKOVÁ:
LOOSOVI NA STOPĚ
Tugendhat s krásným výhledem na dominanty historického jádra Brna a do bujné zeleně
zimní zahrady. Moc ráda mám technické
podlaží domu a před ním plató nad alpináriem
v zahradě, kde je úžasné posedět v letních
večerech.
Koncem loňského roku jsme si
připomněli 150. výročí slavného
brněnského rodáka, světově
proslulého architekta Adolfa
Loose. Jste spoluautorkou
některých výstav a publikací,
které tuto osobnost představily.
Doba není příznivá, výstavní
prostory byly a jsou uzavřené.
Můžete ale shrnout, jak a čím
Brno Adolfa Loose připomnělo?
Historička umění Dagmar Černoušková je
absolventkou oboru dějiny umění na
brněnské Masarykově univerzitě. Věnuje
se moderní architektuře a pracuje v oddělení dějin architektury v Muzeu města Brna
se sídlem na Špilberku.
Deset let jste působila jako
historička umění ve vile
Tugendhat, to musela být
nezapomenutelná zkušenost.
Ve vile jsem pracovala v letech 2005 až
2015. Spolu s Ivetou Černou jsme zde založily
Studijní a dokumentační centrum. Shromažďovaly jsme dostupný materiál o historii
domu, o rodině stavebníků a během obnovy,
kdy jsme celé dva roky zůstaly přímo na staveništi, jsme měly možnost nahlédnout až do
„útrob a pod kůži" vily a dokumentovat také
její materiálovou podstatu. Z odborného hlediska to bylo nesmírně zajímavé.
Které období obnovy vily
považujete za nejnáročnější?
Řekla bych, že to byl čas hned po obnově,
neboť zájem veřejnosti byl a stále je obrovský.
Vše se řešilo naráz a za pochodu. Já sama
jsem se nejvíce věnovala publikační a ediční
činnosti, která vyžaduje hodně času a soustředění, a to bylo v náročném provozu
a v omezeném prostoru pro zaměstnance
ve vile nesmírně obtížné. Proto jsem později
ráda využila možnost přejít v rámci muzea
do oddělení architektury, kde je větší klid
a tematicky pestřejší práce. Na vile jsem se
mnohému naučila a také získala cenné kontakty a snad jsem i zanechala malou stopu
v podobě ediční řady publikací, které jsou
oceňovány i v zahraničí. Vždy se však jednalo
o týmovou práci, bez níž lze dnes již jen těžko
i v této zdánlivě individuální činnosti obstát.
Stejně tak pokračujeme na publikačních
a výstavních projektech v oddělení architektury. S kolegy na vile jsme ve stálém kontaktu.
Je to výborný profesionální tým, který pod
vedením Ivety Černé skvěle reprezentuje
nejen tuto památku UNESCO a Muzeum města Brna, které ji spravuje, ale také město Brno
po celém světě.
Co z historie vily je pro vás
nezapomenutelné?
Z pohnutých dějin vily mám nejraději obě
její obnovy. K té první z let 1980 až 1985 jsme
vydali i samostatnou publikaci, která popisuje
tehdejší složitou situaci a představuje především skvělou práci projektantů vedených
Kamilem Fuchsem. Málokdo si uvědomuje,
že právě tato rekonstrukce stavbu zachránila
pro budoucí generace. Při obnově v letech
2010 až 2012 se sešel vynikající tým projektantů, stavařů, restaurátorů a dalších speciálních profesí, se kterými byla skvělá spolupráce a výsledek je vysoce hodnocen i ve
světě.
Jaké místo ve vile jste si nejvíce
oblíbila?
Těch oblíbených mám víc: posezení před
onyxovou příčkou v pohodlném křesle
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021
Osobnost Adolfa Loose je vedle Ludwiga
Miese van der Rohe a jeho vily Tugendhat
dalším fenoménem nejen Brna, ale celosvětové kultury vůbec. Loosovým brněnským
stopám jsme se věnovali už před více než
deseti lety s Jindřichem Chatrným, který vede
oddělení dějin architektury v Muzeu města
Brna. V roce 2010 jsme v muzeu reprízovali
výstavu naší kolegyně Marie Szadkowské
z pražské Müllerovy vily, věnovanou Loosovu
dílu v českých zemích. Tehdy jsme k ní s Jindřichem připojili i návštěvníky oceňovaný
„brněnský loosovský apendix“ a vydali jsme
samostatnou publikaci na toto téma, která
se setkala se značným zájmem odborné i laické veřejnosti.
V loňském roce, kdy jsme si 10. prosince
připomněli 150. výročí Loosova narození, připravilo naše muzeum velkou výstavu Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy. Výstava začala již v červnu, což se ukázalo zpětně
jako velmi prozíravé, neboť než se v polovině
října z důvodů pandemie uzavřela, byla hojně
navštěvována. Autorem koncepce i návrhu
instalace výstavy je Jindřich Chatrný ve spolupráci s kolegy z výstavního oddělení. Texty
a výběrem exponátů jsem přispěla já s Janou
Kořínkovou a Pavlou Cenkovou. Jana a Pavla
jsou také hlavními autorkami stezky Po stopách Adolfa Loose na webu Brněnského
architektonického manuálu (bam.brno.cz).
Jana ještě spolupracovala s Lenkou Štěpánkovou na výstavě v Bauerově zámečku, takzvaném zámečku na výstavišti, který byl u příležitosti výročí rovněž zpřístupněn veřejnosti.
Právě zde je dochována jediná konzistentní
Loosova realizace v rodném Brně. Významným počinem se stalo 20. srpna 2020 odhalení Loosova pomníku od Oldřicha Moryse
a Jaroslava Sedláka v blízkosti hotelu Continental, který stojí na místě Loosova rodného