Historie

vedoucí od vstupu dále, které procházely

přes čestné kruhové pohřebiště a končily

u hřbitovní zdi. Tato zeď nejen oddělovala

druhou a třetí část hřbitova, ale také vyrovnávala výškový rozdíl v terénu prostřednictvím dvojice komunikačních ramp.

Třetí část hřbitova pak měla uzavírat kruhová alej, a především krytá arkáda s hrobkami významných osobností. Nejen v rámci

českého a moravského, ale i středoevropského prostoru se jednalo o skutečně velkorysou koncepci, která bohužel nebyla nikdy realizována v původním záměru.

Prastorferův projekt odráží soudobý evropský urbanismus a ukazuje na silnou ekonomickou vrstvu města Brna, pro kterou vyčleňoval hned několik částí hřbitova. Z jeho

návrhu však nakonec byla realizovaná jen

část. Například nikdy nedošlo k realizaci oné

hřbitovní kaple, na jejímž místě vznikla obřadní síň podle projektů architektů Bohuslava

Fuchse a Josefa Poláška, a to teprve až ve

dvacátých letech 20. století. Závěrečnou část

hřbitova s krytou arkádou a kruhovou alejí

se nepodařilo nikdy dokončit. I přesto najdeme na Ústředním hřbitově celou řadu

pozoruhodných staveb a především náhrobků, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Hned několik plastik bylo na nový hřbitov

přemístěno ze zaniklého městského hřbitova,

ze kterého se postupně začal stávat park,

dnešní Tyršův sad, a stavební pozemky.

Přemístěn sem byl třeba náhrobek s ostatky Jana Helceleta, Františka Sušila nebo

monumentální neogotická hrobka od Josefa

Fusse z roku 1851, kterou si nechal vytvořit

brněnský podnikatel Ernst Johann Herring,

a která je jako solitérní objekt umístěna u vjezdu z Jihlavské ulice. Když budete někdy hřbitovem procházet, doporučuji vám sledovat,

zda jsou na náhrobcích umístěné signatury

jejich tvůrců. Zpravidla totiž narazíte na trojici

brněnských kamenických dílen. Nejvíce jsou

zde zastoupeny náhrobky z dílny Adolfa Loose, Franze Dresslera a Johanna Eduarda

Tomoly. Kamenické dílny dvou posledně zmiňovaných kamenických mistrů se nacházely

na dnešní Hybešově a Václavské ulici a se

vznikem ústředního hřbitova úzce souvisí,

neboť právě tato komunikace byla hlavní

dopravní spojnicí mezi městem a nově vzniklým hřbitovem. Proto se Tomola i Dressler

pragmaticky rozhodli umístit své ateliéry právě do těchto míst. Navíc Tomolův ateliér na

Hybešově 21 projektoval jeho přítel a tvůrce

hřbitova Alois Prastorfer.

Stejně jako hřbitov odrážel přístupy, myšlení i výtvarné pojetí doby jeho vzniku v závěru 19. století, odráží i další společenský a poli-

tický vývoj následujících dekád 20. století.

Zcela zásadní proměna hned v několika

aspektech nastala po první světové válce

a vzniku Československa. Nové politické

uspořádání a převaha do té doby české menšiny v německém Brně se na hřbitově začala

projevovat tak, že z čestného pohřebiště

začaly mizet osoby reprezentující německou

minulost města a začaly být nahrazovány českými osobnostmi. Tento proces pak ještě více

zesílil po skončení druhé světové války, kdy

dokonce docházelo k masovému odstraňování náhrobků německých rodin z celého

hřbitova.

Druhý aspekt, který s nově založenou republikou přišel, byl i výraznější odklon od církevních institucí a zlegalizován nový způsob

pohřbu žehem. Za tímto účelem vznikl již kon-

cem dvacátých let 20. století nový typ sakrální

stavby, a to krematorium od Ernsta Wiesnera,

umístěné nad původní částí hřbitova. V sousedství krematoria se začal hřbitov v meziválečném období rozšiřovat o urnový háj

s čestnou alejí, kde najdeme řadu významných osobností českého meziválečného

života, třeba náměstek starosty Jan Máša,

skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová

nebo etnograf Vladimír Úlehla.

Pevně věřím, že současné nepříznivé

poměry a vládní opatření už brzy skončí a my

se tak budeme moci vydat na tradiční komentovanou procházku po areálu Ústředního

hřbitova, kde si o jeho příběhu budeme moci

říct mnohem víc.

Mgr. Michal Doležel

■

Foto: www.bam.brno.cz

Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021 | 13