Historie
vedoucí od vstupu dále, které procházely
přes čestné kruhové pohřebiště a končily
u hřbitovní zdi. Tato zeď nejen oddělovala
druhou a třetí část hřbitova, ale také vyrovnávala výškový rozdíl v terénu prostřednictvím dvojice komunikačních ramp.
Třetí část hřbitova pak měla uzavírat kruhová alej, a především krytá arkáda s hrobkami významných osobností. Nejen v rámci
českého a moravského, ale i středoevropského prostoru se jednalo o skutečně velkorysou koncepci, která bohužel nebyla nikdy realizována v původním záměru.
Prastorferův projekt odráží soudobý evropský urbanismus a ukazuje na silnou ekonomickou vrstvu města Brna, pro kterou vyčleňoval hned několik částí hřbitova. Z jeho
návrhu však nakonec byla realizovaná jen
část. Například nikdy nedošlo k realizaci oné
hřbitovní kaple, na jejímž místě vznikla obřadní síň podle projektů architektů Bohuslava
Fuchse a Josefa Poláška, a to teprve až ve
dvacátých letech 20. století. Závěrečnou část
hřbitova s krytou arkádou a kruhovou alejí
se nepodařilo nikdy dokončit. I přesto najdeme na Ústředním hřbitově celou řadu
pozoruhodných staveb a především náhrobků, které by neměly uniknout naší pozornosti.
Hned několik plastik bylo na nový hřbitov
přemístěno ze zaniklého městského hřbitova,
ze kterého se postupně začal stávat park,
dnešní Tyršův sad, a stavební pozemky.
Přemístěn sem byl třeba náhrobek s ostatky Jana Helceleta, Františka Sušila nebo
monumentální neogotická hrobka od Josefa
Fusse z roku 1851, kterou si nechal vytvořit
brněnský podnikatel Ernst Johann Herring,
a která je jako solitérní objekt umístěna u vjezdu z Jihlavské ulice. Když budete někdy hřbitovem procházet, doporučuji vám sledovat,
zda jsou na náhrobcích umístěné signatury
jejich tvůrců. Zpravidla totiž narazíte na trojici
brněnských kamenických dílen. Nejvíce jsou
zde zastoupeny náhrobky z dílny Adolfa Loose, Franze Dresslera a Johanna Eduarda
Tomoly. Kamenické dílny dvou posledně zmiňovaných kamenických mistrů se nacházely
na dnešní Hybešově a Václavské ulici a se
vznikem ústředního hřbitova úzce souvisí,
neboť právě tato komunikace byla hlavní
dopravní spojnicí mezi městem a nově vzniklým hřbitovem. Proto se Tomola i Dressler
pragmaticky rozhodli umístit své ateliéry právě do těchto míst. Navíc Tomolův ateliér na
Hybešově 21 projektoval jeho přítel a tvůrce
hřbitova Alois Prastorfer.
Stejně jako hřbitov odrážel přístupy, myšlení i výtvarné pojetí doby jeho vzniku v závěru 19. století, odráží i další společenský a poli-
tický vývoj následujících dekád 20. století.
Zcela zásadní proměna hned v několika
aspektech nastala po první světové válce
a vzniku Československa. Nové politické
uspořádání a převaha do té doby české menšiny v německém Brně se na hřbitově začala
projevovat tak, že z čestného pohřebiště
začaly mizet osoby reprezentující německou
minulost města a začaly být nahrazovány českými osobnostmi. Tento proces pak ještě více
zesílil po skončení druhé světové války, kdy
dokonce docházelo k masovému odstraňování náhrobků německých rodin z celého
hřbitova.
Druhý aspekt, který s nově založenou republikou přišel, byl i výraznější odklon od církevních institucí a zlegalizován nový způsob
pohřbu žehem. Za tímto účelem vznikl již kon-
cem dvacátých let 20. století nový typ sakrální
stavby, a to krematorium od Ernsta Wiesnera,
umístěné nad původní částí hřbitova. V sousedství krematoria se začal hřbitov v meziválečném období rozšiřovat o urnový háj
s čestnou alejí, kde najdeme řadu významných osobností českého meziválečného
života, třeba náměstek starosty Jan Máša,
skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová
nebo etnograf Vladimír Úlehla.
Pevně věřím, že současné nepříznivé
poměry a vládní opatření už brzy skončí a my
se tak budeme moci vydat na tradiční komentovanou procházku po areálu Ústředního
hřbitova, kde si o jeho příběhu budeme moci
říct mnohem víc.
Mgr. Michal Doležel
■
Foto: www.bam.brno.cz
Zpravodaj městské části Brno-střed | duben 2021 | 13