Kultura
DUŠE BRNA – ČÁST VIII.
Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se
a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná
náměstí nebo nové hospůdky, každý podle
svých zálib. Možností je v našem městě
jistě nepřeberně, každé město má navíc
svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se
v minulosti pokoušeli básníci, historici,
architekti i umělci.
V našem miniseriálu vám nabízíme pohled
na naše město z mnoha různých pohledů
známých osobností. Dnes jsme vybrali ukázku z textu profesora Jana Jelínka Poselství
Anthroposu. Jan Jelínek (1926–2004), celosvětově uznávaný vědec, byl v letech 1958
až 1971 ředitelem Moravského zemského
muzea, ale především byl zakladatelem
Ústavu a pavilonu Anthropos. Jeho Velký
obrazový atlas pravěkého člověka vyšel ve
14 zemích světa.
Poselství Anthroposu
Čím je dán genius loci, jímž tak často rádi
zdůvodňujeme výjimečné počiny? Není dán
sám sebou. Mění se podle měnících se podmínek. Přírodních i společenských. Společenské podmínky byly ovlivňovány různými,
vzájemně na sebe působícími kulturními tradicemi, jakými bylo u nás v nedávné minulosti soužití Čechů, Němců a Židů, nebo kulturní a etnické proudy setkávající se na jižní
Moravě, které oplodnily místní lidovou kul-
turu tak, že na malém území vykvetla v jedinečné bohatství lidové písně.
Jižní Morava byla na křižovatce cest
západ–východ podél Dunaje a sever–jih
podél Odry a Moravy. A na sever od Brna
se prostíral tajuplný Moravský kras, jehož
okrajové velké jeskyně vyzývaly pravěkého
člověka k osídlení i k rituálům. Tam najdeme
pradávnou, až neandertálskou minulost lidského rodu. A v jižním sousedství, na jihomoravských pláních pod Pavlovskými vrchy
u Dolních Věstonic, sídlili a využívali zdejší
bohatá loviště před 25 000 lety tehdejší lovci mamutů.
Pomocí přírodních podmínek se tedy
můžeme v našich úvahách dostat daleko do
minulosti, dokonce až do dávného pravěku.
Může naše nevelká a nepříliš známá oblast
kolem Brna i zde něco říci našim dnešním
zájmům a potřebám?
V době lovců mamutů byl život soustředěn do blízkosti hlavních řek a sídliště se
zakládala především u jejich soutoků. To
proto, že v místě soutoků kontrolovali
a využívali tehdejší lovci současně tři říční
údolí: dvě proti proudu, před soutokem,
a třetí po soutoku, po proudu řeky. Říční
údolí a jejich okolí byla oblíbená místa
mamutů, kteří potřebovali vodu a pastviny
v jejím sousedství. Věstonice a Předmostí
jsou nejznámější a největší sídliště z té doby.
Celkové osídlení Evropy bylo řídké
a Morava se stala jedním z výjimečných kul-
26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2022
turních center. Neuvěřitelná různost uměleckých stylů v jedné kulturní tradici svědčí
o vnitřní toleranci v této populaci. Umělec
nejen volně tvořil, a tedy i volně myslel, ale
jeho tvorba, jakkoliv různorodá, byla populací přijímána. S úžasem pozorujeme zcela
geometrizované rytiny – i figurální, vedle
krajně zjednodušených figurek nebo unikátního realistického portrétu ženy řezaného z mamutoviny.
A samozřejmě světoznámou nejstarší
keramiku, ženské a zvířecí figurky vymodelované z hlíny a vypálené v ohni. Tito lidé
objevili již tehdy, že pomocí ohně mohou
změnit kvalitu měkké hlíny na tvrdou keramiku. A co technologická dovednost doložená například nálezem prstýnků z Pavlova
vyřezaných z mamutoviny a silných pouze
dva milimetry. Nebo mužská soška – pohyblivá montovaná loutka z mamutoviny. Pochází z Brna. I nálezy řezaných a hlazených
kamenů, někdy i z velmi tvrdého hematitu,
ukazují neuvěřitelný stupeň technologické
úrovně, se kterou se jinak setkáváme teprve
o mnoho tisíciletí později.
Kdo byli tito lidé, přinášející evropskému
kulturnímu vývoji takové objevy do té doby
neznámé? Nebyli jiní nežli ostatní Evropané.
Žili jen v odlišných podmínkách, které dovolovaly – alespoň občas – nadbytek potravy,
a tak mohlo dojít k mnohým slavnostem,
setkáním, výměnám vědomostí a předmětů
i k objevům, které nás dnes vpravdě ohromují. Že této situaci odpovídal i sociální
vývoj, dokládající také objevy pohřbu šamana z Brna i společných pohřbů většího počtu
jedinců stejně ve Věstonicích jako v Předmostí.
Co všechno tato překvapující zjištění ukazují? Výhodné prostředí a ekonomie, kontakty uvnitř tlupy i mezi tlupami umožňující
poznání různých tradic a názorů se promítly
do mimořádného technologického, uměleckého i společenského vývoje a do celé
řady nečekaných inovací. V době, kdy
neexistovaly státní hranice a kdy jen jazyková bariéra ztěžovala kontakt vzdálených
populací, byl vzájemný styk a výměna znalostí a názorů, která jednotlivé skupiny
navzájem obohacovala, k dobru všem. Tak
jako tehdy i dnes, a vlastně po celou dobu
lidské existence, byl náš společný životní
zájem žít spolu v toleranci a navzájem se
obohacovat ku prospěchu všech.
To je poselství Anthroposu, instituce uchovávající poklady z nejdávnější minulosti pro
(je)
dnešek.