Rozhovor

MILOŠ ŠTĚDROŇ: V BRNĚ MILUJI VŠE

mysterium, Velké tajemství, je to jakési drama

giocoso (hravé) ze života Gregora Mendela

a bude provedeno v létě příštího roku k mendelovskému výročí. Kromě toho dokončuji

komorní skladby pro různé interprety, například cyklus písní na texty Jana Skácela

s názvem Maminko, nejsi... pro zpěvačku Irenu Troupovou a komorní orchestr.

Dá se skládání hudby naučit,

nebo je to dar, se kterým se

člověk narodí?

To nevím. Naučit se dají jednotlivé disciplíny, to jejich pospojování, které v kompozici

probíhá, se vlastně učíme pokaždé a znovu.

Pokoušíme se tak konkrétně odpovídat na

otázku, co vlastně hudba je. Jako ve všem,

i zde je za každou otázkou místo odpovědi

nová otázka. Já jsem začal skládat někdy

v šesti, sedmi letech, samozřejmě, že to

nemělo žádný význam. Byly to jen jakési rituály, které napodobovaly to, co jsem viděl v rodině, kde se pořád muzicírovalo.

kontaktu se studiem Janáčka a s janáčkovskými prameny, což mě trvale ovlivnilo.

V roce 1970 se mi podařilo dostat se na filozofickou fakultu, takřka in hora ultima

(v hodině poslední), později v normalizaci

bych neprošel. To nám potom týdně připomínali až do Charty 77 a ještě po ní, že jakmile dorostou kvalitní nové kádry, tak se

nás fakulta a univerzita zbaví. Potom to

v osmdesátých letech díky různým osvíceným lidem postupně ustupovalo.

Máte dva syny, zdědili hudební

nadání? Vedl jste je k hudbě?

Skládání se věnuji pořád, a to buď pro nějakou instituci, nebo pro sebe. Protože mě to

baví, tak mě to obvykle přitahuje stále více.

Teď jsem dopsal komorní operu Magnum

Rodiče chtěli, abych měl takzvaně pevné

zajištění, takže z mého komponování moc

nadšení nebyli. Mou nástrojovou výuku ale

podporovali, učil jsem se na klavír nejprve

u svého strýce, potom devět let u profesorky Anny Holubové, kterou přivedl do Brna

Janáček a která vychovala skladatele Pavla

Haase, oběť holocaustu. Ale z konzervatoře

nakonec sešlo, šel jsem na gymnázium a po

ukončení studia na filozofické fakultě a po

vojně jsem vystudoval v letech 1965 až 1971

na Janáčkově akademii múzických umění

skladbu a hudební teorii. Pracoval jsem už

od roku 1962 v Moravském muzeu, kde jsem

v hudebním oddělení vedl Malé divadlo

hudby a poezie. V muzeu jsem pracoval

skoro devět let, tam jsem přišel úzce do

Starší syn absolvoval brněnskou konzervatoř, obory klavír a skladba, a po ukončeném studiu hudební vědy na Filozofické

fakultě Masarykovy univerzity odešel do Prahy, kde absolvoval studium skladby na Akademii múzických umění u profesora Riedelbaucha. Už mnoho let učí teoretické obory

a skladbu na pražské konzervatoři, píše různé scénické a divadelní hudby a vystupuje

s nimi v různých pražských divadlech, třeba

na Vinohradech a na Zábradlí. Mladší syn po

studiu na německém gymnáziu v Kasselu

a maturitě vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity germanistiku

a kunsthistorii a působil se svou ženou Dorou

Viceníkovou nejprve v Mahenově činohře

a v Redutě dramaturgicky a nyní už sedm let

vedou Divadlo Na zábradlí, kam přešli na

základě úspěšného konkurzu i s režisérem

Janem Mikuláškem. Syn Petr hodně překládá

z němčiny a před dvěma léty se habilitoval

na Janáčkově akademii múzických umění.

Má rovněž vztah k hudbě, vystudoval na

základní umělecké škole kytaru. K hudbě ale

oba syny vedla především moje manželka,

která je lékařkou, já jsem na ně působil jen

prostřednictvím všech mých divadelních aktivit na Provázku a jinde. Oba na Provázku

hráli, Miloš jako klavírista a v dětství jako dětský herec, podobně jako Petr.

Balada pro banditu

Divadlo Husa na provázku

Leoš aneb Tvá nejvěrnější

Divadlo Husa na provázku

Viki kráčí za štěstím

Městské divadlo Brno

Autora nepřeberného množství skladeb

od klasické až po divadelní a muzikálovou

hudbu není třeba dlouze představovat,

především jeho písně z Balady pro banditu

zná téměř každý. Přestože v únoru oslaví

osmdesáté narozeniny, stále se věnuje

komponování a vyučuje hudební vědy na

Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Pane profesore, jak vypadá váš

běžný den?

Už léta vstávám v 5.30 hodin a asi 30 až

40 minut cvičím, pak teprve přichází na řadu

hygiena a práce. I když nejdu na fakultu,

sedám k něčemu, co jsem si už předem večer

naplánoval. Samozřejmě probíhají aktuální

změny po různých mailech nebo telefonátech.

Věnujete se stále skládání

hudby? Na čem teď pracujete?

Ve vaší rodině je hudební

nadání běžné, čekalo se od vás,

že se budete věnovat hudbě?

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2022