Rozhovor
MILOŠ ŠTĚDROŇ: V BRNĚ MILUJI VŠE
mysterium, Velké tajemství, je to jakési drama
giocoso (hravé) ze života Gregora Mendela
a bude provedeno v létě příštího roku k mendelovskému výročí. Kromě toho dokončuji
komorní skladby pro různé interprety, například cyklus písní na texty Jana Skácela
s názvem Maminko, nejsi... pro zpěvačku Irenu Troupovou a komorní orchestr.
Dá se skládání hudby naučit,
nebo je to dar, se kterým se
člověk narodí?
To nevím. Naučit se dají jednotlivé disciplíny, to jejich pospojování, které v kompozici
probíhá, se vlastně učíme pokaždé a znovu.
Pokoušíme se tak konkrétně odpovídat na
otázku, co vlastně hudba je. Jako ve všem,
i zde je za každou otázkou místo odpovědi
nová otázka. Já jsem začal skládat někdy
v šesti, sedmi letech, samozřejmě, že to
nemělo žádný význam. Byly to jen jakési rituály, které napodobovaly to, co jsem viděl v rodině, kde se pořád muzicírovalo.
kontaktu se studiem Janáčka a s janáčkovskými prameny, což mě trvale ovlivnilo.
V roce 1970 se mi podařilo dostat se na filozofickou fakultu, takřka in hora ultima
(v hodině poslední), později v normalizaci
bych neprošel. To nám potom týdně připomínali až do Charty 77 a ještě po ní, že jakmile dorostou kvalitní nové kádry, tak se
nás fakulta a univerzita zbaví. Potom to
v osmdesátých letech díky různým osvíceným lidem postupně ustupovalo.
Máte dva syny, zdědili hudební
nadání? Vedl jste je k hudbě?
Skládání se věnuji pořád, a to buď pro nějakou instituci, nebo pro sebe. Protože mě to
baví, tak mě to obvykle přitahuje stále více.
Teď jsem dopsal komorní operu Magnum
Rodiče chtěli, abych měl takzvaně pevné
zajištění, takže z mého komponování moc
nadšení nebyli. Mou nástrojovou výuku ale
podporovali, učil jsem se na klavír nejprve
u svého strýce, potom devět let u profesorky Anny Holubové, kterou přivedl do Brna
Janáček a která vychovala skladatele Pavla
Haase, oběť holocaustu. Ale z konzervatoře
nakonec sešlo, šel jsem na gymnázium a po
ukončení studia na filozofické fakultě a po
vojně jsem vystudoval v letech 1965 až 1971
na Janáčkově akademii múzických umění
skladbu a hudební teorii. Pracoval jsem už
od roku 1962 v Moravském muzeu, kde jsem
v hudebním oddělení vedl Malé divadlo
hudby a poezie. V muzeu jsem pracoval
skoro devět let, tam jsem přišel úzce do
Starší syn absolvoval brněnskou konzervatoř, obory klavír a skladba, a po ukončeném studiu hudební vědy na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity odešel do Prahy, kde absolvoval studium skladby na Akademii múzických umění u profesora Riedelbaucha. Už mnoho let učí teoretické obory
a skladbu na pražské konzervatoři, píše různé scénické a divadelní hudby a vystupuje
s nimi v různých pražských divadlech, třeba
na Vinohradech a na Zábradlí. Mladší syn po
studiu na německém gymnáziu v Kasselu
a maturitě vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity germanistiku
a kunsthistorii a působil se svou ženou Dorou
Viceníkovou nejprve v Mahenově činohře
a v Redutě dramaturgicky a nyní už sedm let
vedou Divadlo Na zábradlí, kam přešli na
základě úspěšného konkurzu i s režisérem
Janem Mikuláškem. Syn Petr hodně překládá
z němčiny a před dvěma léty se habilitoval
na Janáčkově akademii múzických umění.
Má rovněž vztah k hudbě, vystudoval na
základní umělecké škole kytaru. K hudbě ale
oba syny vedla především moje manželka,
která je lékařkou, já jsem na ně působil jen
prostřednictvím všech mých divadelních aktivit na Provázku a jinde. Oba na Provázku
hráli, Miloš jako klavírista a v dětství jako dětský herec, podobně jako Petr.
Balada pro banditu
Divadlo Husa na provázku
Leoš aneb Tvá nejvěrnější
Divadlo Husa na provázku
Viki kráčí za štěstím
Městské divadlo Brno
Autora nepřeberného množství skladeb
od klasické až po divadelní a muzikálovou
hudbu není třeba dlouze představovat,
především jeho písně z Balady pro banditu
zná téměř každý. Přestože v únoru oslaví
osmdesáté narozeniny, stále se věnuje
komponování a vyučuje hudební vědy na
Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Pane profesore, jak vypadá váš
běžný den?
Už léta vstávám v 5.30 hodin a asi 30 až
40 minut cvičím, pak teprve přichází na řadu
hygiena a práce. I když nejdu na fakultu,
sedám k něčemu, co jsem si už předem večer
naplánoval. Samozřejmě probíhají aktuální
změny po různých mailech nebo telefonátech.
Věnujete se stále skládání
hudby? Na čem teď pracujete?
Ve vaší rodině je hudební
nadání běžné, čekalo se od vás,
že se budete věnovat hudbě?
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2022